Tramvaje na Václavák?

Tramvaj na Václavák je jedno z témat, které rozděluje lidi. Pokud vezmu průřez známými a rodinou, je populace odpůrců a zastánců rozdělená jinak než mezi běžné auto-egoisty a zelené mozky, což je zajímavé, a stejně tak bude zajímavé, co na již schválený projekt řekne Bohoušek, který MHD nejezdí a proto mu nefandí. 

Divte se nedivte, můj názor je, že tramvaj na Václaváku není potřeba. Zkusím to zdůvodnit na několika hojně diskutovancých bodech:

1.  Propojení tratí: Zastánci argumentují tím, že když se kdekoli mezi Poříčím a Lazarskou zastaví kvůli nehodě tramvaje, zkolabuje tramvajová doprava v celé Praze, protože neexistují objízdné trasy. Ano, to je pravda, a je to problém. Ale je otázka, jestli by to nešlo řešit již také schválenou a částečně hotovou tratí Bolzanova - Hlavní nádraží - Muzeum. Objízdná trasa I. P. Pavlova - Bolzanova by pak mohla stačit, i když samozřejmě propojka přes Václavák by objížďku dál zkrátila, ale není už tak nezbytná. Takže PROTI tramvaji.
2. Václavák tramvaje potřebuje kvůli dopravní obslužnosti: Na toto bych rád znal nějakou dopravní studii, odkud kam v Praze lidi reálně potřebují jezdit. Bez této znalosti podle mne stačí zastávky ve Vodičkově a případně budoucí zastávka u Muzea na trati kolem Hlavního nádraží. Pokud chci jet z centra, kříží se mi na Václaváku 3 linky metra a pokud by se zapracovalo na uživatelsky přívětivějším příchodu k železnici, mohu také využít vlaky. Takže PROTI.
3. Tramvaje u Muzea budou brzdit automobilisty: Toto je přiblblý argument, protože u Muzea už dnes přecházejí chodci a navíc nově projede pár tramvají od Vinohradské k Hlavnímu nádraží. O kus dál se navíc auta musí vypořádat s křížením na I. P. Pavlova, kde jezdí asi pět linek a jde to. Zde PRO tramvaj.
4. Tramvaje na Václavák patří, protože už tam jednou jezdily. Toto je také blbost. Václavák je podivně děsné a nepřívětivé místo, a na to, co tam patří, může mít každý svůj názor. Není to ani argument pro ani proti. Nejsem si jist, jestli se povede plánovanou rekonstrukcí udělat přívětivé místo. I když se zúží vozovka a vexlácké Mercedesy zmizí pod zemí, pořád tam budou otravné davy turistů proložené fakt divnými týpky, a já bych si tam na lavičku pod stromy sednout nešel. Je mi tedy v principu jedno, jestli kolem mne bude navíc ještě hlomozit tramvaj nebo ne. Václavák má z mého pohledu dvě možné pojetí: Jako bulvár, kde jsou široké chodníky pro chodce a prostředek patří autům, tramvajím a stromořadí. Nebo jako klidné náměstí s širokým parkem uprostřed. Pak ale platí, co píšu výše. Do toho parku já chodit nebudu a klidně tam na ty turisty, kapsáře a feťáky pusťte tramvaje, ať jim počechrají pírka... (smajlík). Takže zde NEUTRÁLNĚ.
5. Kolize s chodci: Ano, toto se reálně děje už na křížení Vodičkova - Václavák, a pokud se tramvaje zavedou podél náměstí, bude to jen horší. Pokud jsem turista, klesá mi IQ na polovinu, protože jsem dezorientovaný v cizí lokalitě, koukám na památky a nedávám pozor a neznám pravidla, že zrovna v Čechách mají tramvaje na přechodu přednost. Prostě neznám. Tečka. Toto je pro mne nejsilnější důvod, proč bych je na Václavák nezaváděl. Tramvajáci mají v kabině tramvaje často pocit, že už to svojí jedničkovou Octavií 1.9TDI valí po D1 u Průhonic na chalupu, a rozjedou se, co to dá. A pak koukejte, co se děje s cestujícími v tramvaji, když nouzově brzdí kvůli Japonce, která si na kolejích dělá selfyji s Muzeem. Lidi padají jako kuželky, jsou z toho naraženiny, sem tam zlomenina. Zde tedy jednoznačně PROTI.

Tramvaje podél Václaváku bych tedy nezaváděl, protože z už tak rušného místa udělají ještě rušnější a více nebezpečné místo, a dopravní obslužnost řeší dostatečně metro a již snad brzy hotová trať od Muzea přes Hlavní nádraží, která ani automobilisty už nijak dále neomezí.

Filmy po čase

Žena na válečné stezce je tématicky svérázný film. Islandská učitelka chce adoptovat dceru a ve volném čase tajně bojuje proti rostoucímu průmyslu tím, že přerušuje elektrické vedení. Éterická ale přitom odhodlaná seveřanka se v jednoduchých akčních scénách proměňuje na umanutou válečnici, která po útoku na napřítele utíká před místním zákonem do vřesovišť, do stodol. Nevím jestli to závan ukrajinské koprodukce, ale film má místy až absurdní prvky, třeba kapelu hrající v jakémsi paralelním světě doplňující a přitom nezúčastněně pozorující hrdinku na její válečné stezce. Nudit se každopádně nebudete, tenhle film není konverzační, ale dějový.

Ruka boží je film režiséra Paola Sorrentina, ve kterém vzdává hold staré italské kinematografii. Pomalu plynoucí čas na břehu moře v italské Neapoli. Neklidné mládí. Obyčejní lidé neobyčejných charakterů. Nevšední krása. Fotbal. Tenhle film nebyl naplňující, ani fascinující. Přesto na něm bylo něco, co stálo za dokoukání, ale prosím nečekejte Velkou nádheru ani Mladého papeže.

Nad věcí bez věcí (100 Dinge) je moderní německý film s velmi komerční formou, ale na zajímavé téma. Tím je pokus vzdát se všech materiálních statků - hrdinové si každý den smí vzít zpět jednu věc. Chytlavá komedie, která s tématem materiálnosti spíše koketuje - cílem je primárně pobavit ne moralizovat. Sympatický lehkonohý počin. Doporučuji.

Chlast je film, který mne trochu zklamal, ale možná se na něj za 5-10 let rád podívám znovu jinýma očima. Nosné téma je opět hodně vtipné a nabízí rozvinout zajímavou dějovou linku: Skupina učitelů ve středním věku a se svými osobními krizemi (hlavním hrdinou je skvělý Madsen) se chytne pochybného vědeckého zjištění (nebo spíše hoaxu), že člověku pro optimální fungování během dne schází několik promile alkoholu. A začnou experiment - v pracovní době budou hladinu udržovat, a ve volném čase abstinovat. Film pak sleduje, jak tihle bardi dopadnou a jestli si tváří v tvář alkoholu lze udržet zásadovost a "vědecký" přístup. Téma, které chvílemi baví, chvílemi má dobrý děj, ale celkově to nějak odplyne, a pak nic.  Pokud byste čekali moralizování nebo naopak zvrácené nabádání k chlastání, obé tam možná je (hrdinům se experiment zezačátku dost daří), ale nijak explicitně. I tak - pokud si rádi dáte sklenku, doporučuji pro pobavení.

Smolný pich aneb pitomý porno - tenhle film nebrat. Pokud se vám líbil třeba Gombrowicz, pak možná. Ale jinak je to poetika tak svérázná, že můžete mít problém dokoukat. První polovina (nekecám) filmu sleduje v reálném čase hlavní hrdinku, učitelku v bukurešťské škole, jak jde po ulicích města. Obrazově zajímavý místopis všedního dne. Druhá polovina je debata rodičů a vedení školy o vyloučení učitelky, že si natočila domácí porno, které náhodou uniklo na síť. A je to prokládané mezihrami trochu jako ze zmiňovaného Gombrowicze nebo Monty Pythonů, jen tomu chybí stravitelný vtip nebo filozofická hloubka. Připomíná to české Vlastníky, kteří ale mají o trochu větší spád (nevěřím, že to píšu) a méně absurdní formu. A žádné porno ani sexbombu nečekejte. 

Odpověď HR

Nedávno se ejč-árka (pracovnice v Recruitingu) na LinkedIn rozohnila, ze když ji nabírali, nechovalo se k ní HR firmy hezky. LinkedIn je na můj vkus až moc sluníčkový, tak jsem měl potřebu ji odpovědět popravdě:

Nevím, co si tady namlouváme. Vztah s korporací je téměř vždy drsný, přímočarý, pragmatický. Zaměstnanci prodávají svůj čas za prachy. Do práce se nechodím rozněžňovat. Ano, můžeme se tam stát dobrým lídrem, nebo na dobrého lídra narazit, ale pro korporaci jsme pořád dobytek v ohradě. Korporace nemá city nebo ohledy. Je to systém bez srdce. A je dobré k tomu tak přistupovat. Od HR proto také nečekáme nic hezkého. Pro ty jsme zase dobytek na trhu. Buď mne koupí nebo se za mnou ani neohlédnou. A naopak HR jsou také lidé, kteří v rámci bezcitné korporace pracuji pod tlakem, blbě nastaveným KPIs, mají své osobní problémy, city, koníčky. Pokud mi na inzerát ani poradně nezavolají, a pak mne najednou s pompou vezmou, protože se spletli, fajn. Přesně takové chování čekám od korporace. Co chci říct: Pokud přijmeme, ze korporace je pragmatický dobytčák, kde směňujeme čas svého života, předejdeme zklamání a dá nám to i určitý nadhled, který nám umožní se každý den nad světem a lidmi shovívavě usmát a nechat se občas příjemně překvapit. Možná jste gen Y jako já, tak v tom hledáte smysl, ale on v korporaci moc není. Musíte si ho najít sama. Prokázat, že jsme dobytek, který našel svůj smysl, je součástí naší cenovky. HR tomu říká “motivace”.

A co vy? Jste generace X, která jede jak buldozer, a pak se občas topí v depresích, krizích a alkoholu, nebo gen Y, která stále vzdychá o smyslu bytí místo, aby žila, nebo gen Z, kterou ještě nikdo nepochopil, ale už teď nad ní ohrnujeme nos? Chodíte do práce, protože se tam k vám chovají hezky a každý den vás nadchnou, nebo si stavíte svůj svět proti větru a dešti?

O Rámusáku pragmaticky

Vyšehradský železniční most, někdy také nazývaný Rámusák, spojuje Smíchov a Výtoň, ikonicky se napíná přes řeku pod Vyšehradem a má jít k zemi a být nahrazen nemastnou neslanou stavbou. Tento most je neodmyslitelně součástí našich vzpomínek, starých fotografií Prahy, a logicky to vyvolává plno emotivních hádek.

Proč by se měl zachovat a citlivě opravit?

• Nejedná se sice o nijak výjimečný most. Takových mostů vzniklo všude po světě a po Česku svého času mnoho. Tento konkrétní most je ale součástí genia loci nejužšího centra Prahy. Je součástí každého panoramatu mezi Vyšehradem a Pražským Hradem. 
• Praha potřebuje mezi Výtoní a Smíchovem další koleje, nikde ale není psáno, že musí být všechny dimenzovány na 200 kmh. Stačí, pokud pomalu projede více vlaků, která následně stejně musí zabrzdit na Smíchově.
• Stávající most sice nevyhovoval kapacitně, ale stále vedle něj lze postavit téměř repliku. Aspoň vizuálně podobnou - k tomu některé návrhy také směřovaly a jsou technicky uskutečnitelné.
• Vítězná stavba je příliš volná replika. Má sice aspoň oblouky, ale barevně ani stylově neodpovídá. Je post-moderní. 
• Nebyl sice prohlášen za památku, ale zcela účelově, a jistě si to stavební firma nového mostu finančně pojistila. Googlete schválně, kolik mostů v Praze je starších? Překvapení? Není jich mnoho... takže opravdu to není památka? Pokud jej zbouráme, nebudeme daleko tomu zbourat most Legií, protože do něj zatíká, a jeho betonová náhrada by umožnila v obou směrech provoz aut, MHD, širší chodníky a cyklostezku.
• Opravit jej lze. Bude to mravenčí práce a výsledek nebude odpovídat moderním dopravním požadavkům, ale to lze řešit připojením vedle stojící repliky mostu.
• Argumentace hlučností dává jen částečný smysl. Ten most sice hlomozí, ale vzhledem k pomalému průjezdu vlaku to není horší než hlučný benzínový skútr nebo starý náklaďák přímo pod okny. A těch na obou březích jezdí plno. Přímo pod okny. 

Pokud se most zachrání, což je nepravděpodobné, co lze a nelze (pragmaticky) dosáhnout pro zachování genia loci?

• Že se původní most nezbourá, ale citlivě opraví a povede po něm jen jedna kolej, doplněná o stezku pro chodce. K mostu pak musí v každém případě přibýt bráška, protože Praha potřebuje víc kolejí. Možná mu bude podobnější než navrhovaná novostavba, ale pořád to bude cizí element a Výtoň už nebude taková, jaká bývala.
• Že se most zbourá, ale vznikne vizuálně podobná replika. Budou sice chybět nýty a patina, ale aspoň arogance dopravních inženýrů a stavebních firem nebude tolik tlouct do očí. Už to ale taky nebude starý most.
• Na Výtoni stejně vznikne novostavba železniční stanice, která bude moderní a pouze v lepším případě aspoň decentní. Ale bude tam, protože je jí třeba, a mnoha Pražanům bude denně pomáhat. Ve zkratce: bude pomáhat a hyzdit a je to nevyhnutelné. Samozřejmě by na její vzhled mohla proběhnout soutěž, aby do prostředí zapadla a obohatila ho, ale když ji nezvládli Piráti a Číža, Bohoušek už soutěž jen těžko udělá.

Určitě je tedy naivní, až destruktivní požadovat, aby se nedělalo nic. Je potřeba kus genia loci obětovat. Lze to ale udělat s péčí a chytře. A donedávna i vypadalo, že tak vše proběhne. Jenom dopravní inženýři a betonářská lobby jsou zjevně mocnější soupeř, než se zdá. Nakonec Metrostavy a podobní zaměstnávají celá oddělení trénovaných a specializovaných lidí, která se věnují přesvědčování úředníků, že to má být právě jejich beton, který se někam vylije - rychle a účelně a pro dobro lidu. Památky a speciální konstrukce jsou nepřátelé, protože vyžadují specializaci, kterou Metrostavy a podobní nemají, a projekty tohoto typu trvají dlouho, což nedělá radost výsledovkám a finančním ředitelům.

Abych se popřel, nakonec tedy dodám zcela emotivně a nepragmaticky: Nenechme betonářské kurvy, ať si koupí celý svět.

Nejhorší film na světě

Hezký film jsem zase viděl. Nejhorší člověk na světě. O jednom životě. Mladém, rozpustilém, hledajícím, mající, nevidícím, ztrácejícím. O životě ve svých barvách i barvosleposti. Vše vyjádřeno s kouzelnou severskou úsporností. Moc se mi to líbilo, rozradostnilo i dojalo. A ano, hlavní role byla krásně zahraná.