"Čtyřky" na Čechově náměstí

Jé, víte, co dělají, když se jim na Čechově náměstí nahromadí moc "čtyřek"? Ty, co byly neposlušné a přijely do konečné stanice moc rychle, musí jezdit kolem bloku tak dlouho, dokud na ně nepřijde řada, aby mohly podle řádu vyrazit směrem na Smíchovské nádraží, protože do vymezené ulice se jednoduše nevejdou.

Vystoupíte tedy z tramvaje číslo 4 na její konečné a čekáte, že pojedete dál číslem 22 a ejhle. Vaše tramvaj zatím objede blok a máte ji tu zase! A za ní další a další. Nejdřív to nechápete - tudy přece na Smíchovské nádraží nikdy nedojede... ale chyba lávky - o to jí nejde.

Vyšlo na Poietikonu 28.9. 2004: Zpráva o stavu českého literárního internetu

Úryvek z vnitřně redakčního emailu: "Mám z těch literárních serverů takovej špatnej pocit. Ty lidi si NEuvědomují, že ten internet vlastně zanášejí swinstvem. Dřív, kdyby vznikla nějaká dobrá revue, člověk by ji hned našel a alespoň jednou závistivě zhlédl. Teďka tu není žádné poměření. Jen 100vky a 100vky linků. Takhle, kdysi, byl internet dobré medium. Teď už ten pocit nemám. V takové mase se to kvalitní vůbec neprosadí. A proboha to si ti lidi myslejí, že když založí vlastní stránku, že to někdo bude číst? Věc, která není dobrá (a nedá se nad ní ani onanovat, není k jídlu ani k pití ani nemá kožená sedadla - to by mohly být jiné důvody?), přece nikoho nepřitáhne, jen vrhne stín (kontury vyplněné nesvětlem) na to ostatní. Copak nemůžou zkusit publikovat tam, kde to už je známé, a když je nevezmou, napsat něco lepšího? Nemůžou, tak jako já kdysi. Čuráci JSOU (ale já ne).

Ladislav superredaktor

PS Jsme dobří. Moc dobří. A děláme to dlouho, takže to NEní alegorie na Poietikon"

Vyšlo na redakčním blogu revue Poietikon (bohužel) zcela veřejně 28.9. 2004, poustnul Mike.

Víte, že Poietikon...?

Víte, že Poietikon blogoval už od roku 2004? Víte, že tehdy jsem byl mladý, vlasatý, líný a chudý a že jsem psal poezii?

Rozhodl jsem se, že z nostalgie tady občas poustnu nějaký ten poust z Poietikon redakčního blogu. Doufám, že ostatní členové vedení zkrachovalé Poietikon Corp. se na mne nebudou zlobit. Myslím, že sami mají na krku dost žalob za zpronevěřené peníze investorů, které tehdejší procurement department bezhlavě nalil do špatné turbokávy těsně před splasknutím cenové bubliny na světových trzích s kávou...

A bude sníh

Bude sníh a bude mráz! Zkrátka zima, jak má být, alespoň dle novin.

A musím se přiznat, že mi to vůbec nevadí. Trošku to klouže, trošku to zebe, auto má větší spotřebu a víc se protopí, ale bílo kolem je uklidňující a žádný socialista mi ho nemůže brát ani vyčítat, protože není mou volbou a tudíž má radost není sociálně bezohledná :-)

Apple iPad

Další "překrásná" hračka, na kterou nebudu mít ani využití, ani peníze.

Peníze do vzduchu... chci říct do kyslíku!

1608 korun za telefon u Telefonica O2!!! Vždyť vůbec nevolám. Nikdy jsem nebyl druh člověka, co by desítky minut visel na telefonu, zahraničí jsem v posledním měsíci ani nepřičich. Znamená to, že jsem zvolil špatný tarif! Chci si tedy nechat zaslat podrobný výpis volání a ejhle! Jeden stojí 95 korun a do 14 dní. Ne že bych o tom neslýchal. I když ale náhodou zjistím, že špatná volba byla na mé straně, u Telefonicy končím. Nechci od nich žádné individuálně šité zvýhodnění, chci vědět, proč jsem zezačátku platil 800 až 1100 korun a teď se pod 1200 nedostanu. Platím snad nově i za příchozí hovory?

Teď už mi nezbývá než doufat, že se zažádáním o výpisy mi nenaúčtují nějaké záhadné hovory za pět tisíc, aby ještě stihli ždímnout maximum...

Sting: If on a winter's night

Takže hudební recenze pro dnešek (a protože je po půlnoci, tak spíš pro včerejšek): Když si dám panáka Becherovky (samozřejmě pouze na uklidnění žaludku), dá se If on a winter's night dokonce poslouchat.

:-)

Symfonie: člověk a jednoduchý stroj

Přečkejte úvodní scény v lese, a pak už je to symfonie.... nádherně nafilmované, skvělá hudba a celé české.

Co je to za příběh?

Co je to za příběh, když Mistr znásilní Markétku?

Není nad to

Není nad to začínat v pondělí pěkně nevyspalý po večírku. A nejlépe ještě v pondělí večer jít zase někam ven, a tak se to nese pěkně až do víkendu...

Písnička pro dnešní večer: Hear my train a comin'

Jedna z nejgeniálnějších Hendrixových bluesovek a možná z bluesovek vůbec.

Well, I wait around the train station
Waitin' for that train
Waitin' for the train, yeah
Take me home, yeah
From this lonesome place
Well, now a while lotta people put me down a lotta changes
My girl had called me a disgrace

Dig
The tears burnin'
Tears burnin' me
Tears burnin' me
Way down in my heart
Well, you know it's too bad, little girl,
it's too bad
Too bad we have to part (have to part)

Dig
Gonna leave this town, yeah
Gonna leave this town
Gonna make a whole lotta money
Gonna be big, yeah
Gonna be big, yeah
I'm gonna buy this town
I'm gonna buy this town
An' put it all in my shoe
Might even give a piece to you
That's what I'm gonna do,
what I'm gonna do,
what I'm gonna do

Podpásovka

Viděli jste Crossing Over? Nemám rád, když se z Američanů dělají uměle obludy. Podle mne vás nikdo nenutí porušovat americké zákony, nikdo vás nenutí emigrovat do USA a nikdo Američany nemůže nutit pohostinně přijímat každého, kdo do té jejich popletené země legálně nebo ilegálně přijde. Ten film je vůči nim prostě nefér. Můžeme ale připustit, že ukazuje jen smutné příběhy a vzdává se interpretace. Pak je "jen" šíleně smutný.

Kde udělali soudruzi od Fuji chybu?

Jestli je pravdivá váha uváděná u posledního modelu celoodpruženého kola Fuji Outland RC, pak nevím, kam se ten vývoj ubírá. 11,9kg bez pedálů ve velikosti "L" je totiž více, než skutečná (převážená) hmotnost u mého modelu stejné řady o 4 sezóny staršího.

To v době, kdy je tendence dělat kola lehčí a levnější, není dvakrát dobrá vizitka a je škoda, že i kvůli tomu se Fujiny musely z českého trhu stáhnout.

Docela zajímavý je sice nový model Fuji DSR 1.0, ale nikoli už tak při ceně 6100 USD, kdy je lepší koupit si špičku mezi závodními fully - Scott Spark nebo levnější Meridu 96. Marketing téhle firmy nechápu - dělat špičku mezi silničními koly neznamená, že lidi budou ochotní vyhodit stejné peníze také za průměrná horská kola, protože při ceně 100 tisíc už bývá kupce zpravidla poměrně zasvěcený.

Na druhou stranu svůj rám Fuji jsem si koupil jako maximálně zlevněný ležák právě proto, že v době, kdy by se ještě za nižší cenu prodal, byla jeho maloobchodní cena přestřelená, a později ho za "běžnou" cenu již zase nikdo koupit nechtěl. Třeba se za pár let sup opět dočká...

Servery jako Facebook a osobní PR

Pracujete pro seriózní firmu. Snažíte se navenek :-) působit seriózně, a tak tomu přizpůsobujete své privacy settings a obecně působení na internetu. Stojí vás to čas. A teď mi řekněte, jak zabránit tomu, aby někdo, kdo se jmenuje stejně jako vy, neměl třeba na Facebooku nějaký šílený profil, který na vás pak vrhne špatné světlo? Není to 100% důležité, ale má to určitou váhu...

Jsme CEE?

Kamarádka na Facebooku upozornila na jeden poměrně výstižný článek na téma "zavádějící pojem CEE".

Je pravda, že ta nálepka Střední a východní Evropa nám většinou poměrně škodí, i když na druhou stranu (můj osobní názor) investoři se nejspíše i nadále budou zajímat o již poměrně usedlou ČR, i protože má stále nálepku "dravé CEE", toho "regionu příležitostí", jakkoli už to většinou není pravda.

Základní skutečnost vyjádřená v článku zní, že bychom neměli dost různorodé CEE země házet do jednoho pytle, s čímž nelze než souhlasit. Navíc určitě nejsme horší ani méně pracovití lidé, než ti na západě a ve velkých ekonomických číslech jsme se ze sevření CEE téměř prakticky vymanili.

Něco zásadního východoevropského na nás však ulpívá a tady bych s článkem rád polemizoval. Je to bohužel naše chování, lidské i obchodní, co nás stále řadí mezi CEE země. Nemožnost spolehnout se na sebe a na druhé, chování běžného člověka s puncem krátkodobosti, bez jakýchkoli ohledů na budoucnost. Chybí tu jakási usedlost a vědomí toho, že co děláme, děláme dobře, vědomí hrdosti a z toho pramenící respekt k druhým. Pokud můžeme mít víc, většinou chceme víc, ale už nehledíme na to, jaké to bude mít dopady do budoucna a na koho.

Svým způsobem se jedná o úplnou maličkost. Žít se tu dá šťastně, pracovat se tu dá dobře. Ale přesto se určitě v následujících 10-20 letech ještě leccos lidsky zlepší, a pak teprve (alespoň pro mne) nebude důvod používat nálepku CEE.

Abstinence skončila

Milí zlatí, abstinence skončila! Doliny jsou on-line! (tímto bych rád poděkoval tátovi a jeho firmě...)

Mobilní internet od O2 je nečekaně poměrně rychlý - zvládne i video z YouTube, na stránky stačí výborně. Bohužel druh použitého připojení se mění například i podle toho, zda se přijímač nachází zrovna na tiskárně nebo na stole, ale první dojem velmi dobrý.

Teď jsem jen zvědav, kdy mi poklidné večery bez internetu začnou chybět.

Z ježdění na sněhu

Tak tedy jezdit na čerstvém hlubokém sněhu není tak snadné, jak to z okna nebo z auta vypadá. Na předním kole pneumatika 2.1", na zadním 1.95", na obou vzorek do bahna, což ale nestačí. Přední kolo se v hlubším sněhu propadá a nevede stopu, zadní nezabírá. Širší gumy se vzorkem by asi pomohly, ale čert to vem. Moje nová láska se nazývá běžky.

A musím se nakonec i přiznat, že ačkoli to nikam nevede, na kole v čerstvém sněhu je to prostě legrace. Navíc v mokřejším slehlém sněhu navíc lze bez problémů ujet i delší vzdálenosti, což jsem si prakticky ověřil minulou zimu.

Jsme zapadaní!!!!

Milí zlatí, jsme zapadaní! Ale jak! Radotín se pomalu prokousává ven horami sněhu. Nejdřív dveře a okna, aby bylo světlo, potom schody a cesty k vrátkům, aby bylo možno dostat se na ulici, pak chodníky, aby se dalo projít, a vrata a auta, aby se dalo jezdit, a mezitím už zase zapadají okna a dveře, takže se skoro nedá dostat zúátky dovnitř. Zvířátkům se nechce ven, a když už, vrací se dovnitř s bílými ježky na kožichu, jak hlavami Václava Klause v posledním prezidentském období.

A co je na tohle počasí nejlepší? Já osobně bych vyrazil mezi kamiony na nějakou pěknou dálnici v kopcích. Když naši miláčkové musí, tak přece musí, mňauuu? :-) ...a pak samozřejmě nadával na silničáře, že za to mohou oni :-)

Ale, abych nebyl jen jedovatý, jdu své nadšení vyjádřit krátkou cyklojízdou do sněhu! Nazdar na JIPce!

Kolik už mne stála exekuce?

Kolik už mne stála exekuce nedoplatku na dani 640kč? Činí to cca. 2230kč plus značné časové náklady (plus další časové náklady v budoucnu).

Zaplatil jsem původních 640kč převodem z účtu. O dva měsíce později jsem našel exekuci 840kč na svůj účet, kterou jsem řešil na bankovní pobočce. Po dvou návštěvách finančáku se mi podařilo splatit tuto dlužnou částku a přesměrovat si upomínky z Dejvic do Radotína.

Exekuce mi zprvu nebyla zrušena, takže budu muset jít dodatečně znovu na pobočku kvůli určitým bankovním službám. A nejnovější informace je, že po té, co byla exekuce na účet zrušena, mi tato akce schramstla dalších 750kč jako jakýsi poplatek. Mám tedy možnost uhádat zpátky 640kč a o něco skromnější možnost ještě těch 750kč. Bude to ale znamenat další nemalé časové náklady, které by člověk nejradši vůbec nikdy nevynaložil.

No a nejhorší je, že je to přece všechno moje chyba!!!!! Moje chyba je, že jsem uplatňoval slevu na dani jako student. Moje chyba je, že jsem nechal vypracovat špatné daňové přiznání, nepřesměroval si poštu po přestěhování a tolik cestoval a neměl čas řešit vzniklé problémy.

Silvestr na Šumavě - první běžky

Pod odkazem najdete album ze silvestrovského pobytu na Šumavě na Špičáku u Andrejky.

Zvláště vydařený považuji aquaběžking první den, kdy se sníh doslova ztrácel před očima. I tak jsem zvládl své nové Sportenky zdárně pokřtít, ke konci pobytu dokonce přejezdem plnou parou po kamenech.

Za lepších sněhových podmínek běžkování ovšem doporučuji, naučit se základům tohoto pohybu (příjemně zaměstnávajícího celé tělo) trvá cca. jednu jízdu. Sice se pak nemůžete měřit s "odresovanými týpky" bruslícími do kopce nevídanou rychlostí, ale užijete si aspoň příjemný výlet.

To je krásnej život

To je krásnej život. Jak takhle volám do bank, zjišťuji, že ani v Čechách, ani na Slovensku už tam po půl páté nikdo není a nikdo nebere telefony. Až budu velký, chtěl bych býti bankéřem.

(to není myšleno jako pomluva, jedná se spíše o výkřik z kategorie "první dojmy")

Mňau mix

Co dodat? (objeveno kdesi na Facebooku)

Vítejte, vítejte do nového dne!

Vítejte! Vítejte do nového dne!

Píše se sedmý lednový den roku 2005 a na svou trať vyjíždí první příspěvek mého právě zrozeného blogu. Dnes je tomu 5 let a já mohu hrdě říct, že po tom prvním nešťastném příspěvku jsem se mockrát překonal, mockrát jsem měl pocit, že nepíšu pro sebe a mockrát jsem měl pocit, že to zabalím.

Na každý pád tehdy se tehdy začal psát nový den - nikdy jsem na blog nepsal všechno, ale dost často jsem zároveň zapisoval sebe. Často precizněji, než jsem v danou chvíli tušil. Kdybyste tedy náhodou chtěli udržet krok s tím, odkud a kam jdete, měli k tomu ještě spisovatelské sklony a nekonečně krátkou trpělivost, neváhejte založit si blog. Nedá vám páteř, ale znemožní vaší paměti úplné zamazání sebereflexe.

Asi jsem tímhle příspěvkem čtenáře příliš neobohatil. Z nostalgie jsem jej ale musel uvést ve stylu toho zcela prvního. Díky všem, co to těch pět let "hledání stylu" vydrželi se mnou!