Tak jsem zase zpátky z kopců, kde straší vražedná zubačka. Lyžování na Kitzsteinhornu i v Zell am See výborné, Pistenverhaltnisse sehr gut, Pulverschnee ausgezeichnet (wie nie vorher), Wetter sonnig. Kyselé zelí se Speckem a káva se šlehačkou ze mne vyhnaly i zbytky nemoci. Fotky bohužel dělal jenom tatík, takže se na Flickru neobjeví. Můžete si ovšem najít jiné fotografie Alp a představovat si je, jako by byly ode mne...
Konečně ho mám! Nový Gilmour (kytarista/zpěvák Pink Floyd) konverguje ke genialitě, i když uznávám, že většině posluchačů přijde asi nakonec poněkud plochý. Já osobně jsem však happy, pro mne se celá ta deska plaví na řece klidu počínaje coverem, konče slovy. To ovšem NEmohu prohlásit o novince P.O.D. - jestliže se třeba Satellite uměl oposlouchat, Testify nestačí ani to. Holt tu samou směsici rapu, popu a metalu zřejmě nelze dělat donekonečna, protože na poslední desce jaksi chybí ten nosný pop-motív.
Superrychlý internet už doma mám, ale bohužel nejsem pánem našeho modemu, takže tuto poštu musím vlivem technických problémů psát opět přes mobil. Stejně jako stahovat poštu (a to i přes webové rozhraní), posílat fotky na Flickr a uploadovat přes ftp.
Updates:
Pravda! Měl bych uvést na pravou míru, že si mobil neplatím ze své kapsy, řekl můj tatík. Je nefér to neuvést, i přestože najisto vím, že to nemnoho čtenářů, kteří poust čtou, zmíněný fakt zná. Něco jiného by asi bylo, kdybych to celé napsal pod zvenčí anonymně hojně navštěvovaný článek o pivu Stella Artois...
A tak mne vůbec napadá: píši dva typy poustů. Ty, o nichž vím, že je čte hrstka věrných čtenářů, většinou mých přátel, před nimiž se rozhodně nikterak nepřetvařuji a tudíž nemyslím, že by informace z mého života musely být znovu a znovu doplňovány vyčerpávající řadou životopisných dat. Potom píši takové, které si čte ta samá hrstka, ale ještě se navíc objeví ve vyhledávači. Příchozí čtenáři jsou pak zcela náhodní zbloudilci. Tam samozřejmě nemám právo psát úplné pitomosti, což už jsem si mnohokrát prakticky ověřil.