Dneska mne překvapil novinový titulek, že Češi kvůli DPH šetří a že přestávají utrácet už i bezdětní. Tak tedy, Češi v mezinárodním sorvnání šetřili vždycky, jen ve srovnání se západní Evropou nemají tak dlouho kapitalismus a tolik "kapitálu". Za druhé, šetření má možná důvod v tom, že tu byla takzvaná krize, televize nám pořád rve do hlavy, že zadlužení je špatné, a v neposlední řadě, že se stane něco hrozného s Řeckem a možná i Španělskem, a pak bude ještě hůř - je dobré dělat si rezervu.
Já osobně jsem si DPH ani nevšiml. Ceny rostou a rostly. Pořád. Všude. Nikdy nejsou dnes takové, jaké byly před 2 roky. Když už neroste DPH, roste cena benzínu, elektřiny nebo ještě všeho dohromady nebo je extrémní inflace - pro mne, jakožto plátce konečené ceny se touto permanentní změnou nic nemění. Na mne ale mají vliv média - ekonomové vytváří dokonalou atmosféru strachu, že všechno je špatně, že jsme málo ekonomičtí, negramotní apod. A to je sakra motiv, když to říkají už i v televizi!
2012-08-23
2012-08-20
Hospitality a la Russe
Tak jsem si ve svém hotelu stěžoval na různé nepříjemnosti, které by vzhledem k jeho ceně neměly nastávat - vždy mohou, ale nikoli ve frekvenci dnů minulých. Dostalo se mi e-mailové omluvy, které si cením.
Následující týden přijedu do hotelu a na pokoji na mne čeká krásný čokoládový minidortík s nápisem Happy Birthday, vedle lahev červeného vína a dvě sklenky + talířek s čerstvými jahodami. No dobrá, říkám si, narozeniny mám až za měsíc, ale proč si nedopřát takový milý omyl.
O chvíli později jsem rozbalil přiloženou obálku, a vše jsem pochopil: Byl v ní text s ručně psanou omlouvou Complaint manažerky hotelu - že mám přijmout toto občerstvení jako výraz omluvy a díků, že jsem zachoval přízeň. Dobrá tedy! To je logické, má to ale typicky ruský "háček" - pro případ omluvy nemají jiné dorty než "Happy Birthday".
To už ale na dveře klepe room service a nese mi bonbonieru a Bordeaux (maličkost pro časté hosty nejmenovaného řetězce). A protože má velký tác, šine si to rovnou ke stolu, který už je ale plný. Pomohu mu již nahromaděné dárky odsunout, aby mohl tác položit. Položí jej a začne lámanou angličtinou: "Sorry for my English, sir, vy ne narozeniny, že? Já přinést narozeninový dort, ale pro někoho jiná, na pokoj 508". Podivím se, neboť u něj bylo mé jméno, byť pokoj opravdu nesedí. Pobaveně jsem přemýšlel, jestli využije chytré možnosti v proslovu nepokračovat. "Já dort, zase odnést, vy nezlobit?" pokračuje ale. Vykouzlil jsem tak milý úsměv, jak jen to šlo. Vůbec mne nenapado, že by ho to mohlo byť jen napadnout, ale jak to říkal, došlo mi, že jsem v Rusku, a že mi "on možná taky odnést čistá ručník pro někoho jiná". S úsměvem jsem pravil: "No problem, easy come, easy go". "Já ověřit něco," pravil, "mohu si od vás já zavolat?" "Please make yourself comfortable," povídám mu. Vytáčí tedy číslo a vyjednává rusky cosi s kaljégami na telefonu. Zavěšuje, a pak opouští místnost s úsměvem, jako by se nic nedělo: "Enjoy your meal, sir!"
Vymyslel jsem si to nebo ne? Ne. Tohle je prostě pohostinnost po Rusku! Můžete mít sebelépe a sebevíce user-friendly nastavené procesy, ale proti vám vždycky budou pracovat zákony absurdistánu.
Následující týden přijedu do hotelu a na pokoji na mne čeká krásný čokoládový minidortík s nápisem Happy Birthday, vedle lahev červeného vína a dvě sklenky + talířek s čerstvými jahodami. No dobrá, říkám si, narozeniny mám až za měsíc, ale proč si nedopřát takový milý omyl.
O chvíli později jsem rozbalil přiloženou obálku, a vše jsem pochopil: Byl v ní text s ručně psanou omlouvou Complaint manažerky hotelu - že mám přijmout toto občerstvení jako výraz omluvy a díků, že jsem zachoval přízeň. Dobrá tedy! To je logické, má to ale typicky ruský "háček" - pro případ omluvy nemají jiné dorty než "Happy Birthday".
To už ale na dveře klepe room service a nese mi bonbonieru a Bordeaux (maličkost pro časté hosty nejmenovaného řetězce). A protože má velký tác, šine si to rovnou ke stolu, který už je ale plný. Pomohu mu již nahromaděné dárky odsunout, aby mohl tác položit. Položí jej a začne lámanou angličtinou: "Sorry for my English, sir, vy ne narozeniny, že? Já přinést narozeninový dort, ale pro někoho jiná, na pokoj 508". Podivím se, neboť u něj bylo mé jméno, byť pokoj opravdu nesedí. Pobaveně jsem přemýšlel, jestli využije chytré možnosti v proslovu nepokračovat. "Já dort, zase odnést, vy nezlobit?" pokračuje ale. Vykouzlil jsem tak milý úsměv, jak jen to šlo. Vůbec mne nenapado, že by ho to mohlo byť jen napadnout, ale jak to říkal, došlo mi, že jsem v Rusku, a že mi "on možná taky odnést čistá ručník pro někoho jiná". S úsměvem jsem pravil: "No problem, easy come, easy go". "Já ověřit něco," pravil, "mohu si od vás já zavolat?" "Please make yourself comfortable," povídám mu. Vytáčí tedy číslo a vyjednává rusky cosi s kaljégami na telefonu. Zavěšuje, a pak opouští místnost s úsměvem, jako by se nic nedělo: "Enjoy your meal, sir!"
Vymyslel jsem si to nebo ne? Ne. Tohle je prostě pohostinnost po Rusku! Můžete mít sebelépe a sebevíce user-friendly nastavené procesy, ale proti vám vždycky budou pracovat zákony absurdistánu.
2012-08-14
Přes 10 let s Aqualungem
Nedávno jsem si do sluchátek pustil Aqualung od Jethro Tull. První sirové akordy, co drápou jako skotská v krku. A uvědomil jsem si, že to album poslouchám a zároveň se jím vždycky nechám nenuceně nadchnout už přes 10 let (konkrétně asi 12). Přes 10 let s Aqualungem! Od doby, kdy jsem na rádiu Kiss slyšel ony úvodní akordy v upoutávce na pražský koncert (upoutávka začínala "Flying so high"), přes lásku na první poslech the best of alba, až po první mp3 kolem roku 2000, kdy se mi podařilo postupně vytvořit celou diskografii této kapely, u níž jsem nepřestal váhat, jestli je to liga A nebo liga B. Přes koupi originálního cd a dva koncerty, přes všeljaké alternativní verze z nejrůznějších "výročních" desek.
Aqualung je rocková legenda, jedna z největších - je tu od roku 1971, tedy celých 41 let! Zdá se to věčnost a přitom více jak čtvrtinu té doby je tu se mnou. Člověk si nakonec nepřipadá tak malý! Aqualunga to polidšťuje.
Aqualung mi pomáhal utvářet svět v mnoha ohledech - tím chytrým, co je schované pod primitivní slupkou. Aqualung mne učil anglicky. Učil mne respektu ke všemu starému a chatrnému. Večerní lekce v sarkasmu a výsměchu pod žlutou čtecí lampou.
Inu, Aqualungu, starý příteli... na dalších 10 let!
Aqualung je rocková legenda, jedna z největších - je tu od roku 1971, tedy celých 41 let! Zdá se to věčnost a přitom více jak čtvrtinu té doby je tu se mnou. Člověk si nakonec nepřipadá tak malý! Aqualunga to polidšťuje.
Aqualung mi pomáhal utvářet svět v mnoha ohledech - tím chytrým, co je schované pod primitivní slupkou. Aqualung mne učil anglicky. Učil mne respektu ke všemu starému a chatrnému. Večerní lekce v sarkasmu a výsměchu pod žlutou čtecí lampou.
Inu, Aqualungu, starý příteli... na dalších 10 let!
2012-08-09
Bike Circus Saalbach Hinterglemm
Tři příjemné dny v sedle kola po horských vrchlcích a až na pár stoupání téměř bez námahy - aneb z pátky z Bike Circusu Saalbach Hinterglemm. Rakušané to mají prostě dobře zvládnuté: Vezměte skiareál, který v létě zahálí, postavte v rámci něho downhill a free-ride tratě a cross-country a all-mountain traily, pustě do toho všeho hromadu kraviček a oveček, pár Germknödlů a přidejte vstupenku na lanovky v ceně ubytování. Právě jste postavili cykloráj, který navíc drží místní turistiku i v létě v plných obrátkách.
V Hinterglemmu můžete celý den jezdit lanovkami nahoru a sjíždět tratě libovolné obtížnosti. Můžete se pachtit na hřebeni. Můžete šlapat do lehkého kopce, krpálu nebo vystoupat skoro kolmo tisíc metrů. Po kořenech, kamenech nebo šotolině. K tomu na vás nikdo nebude vrhat nenávistné pohledy, ani vám přikazovat, kam máte a nemáte. Možná kromě těch ovcí a krav, které když se rozhodnou, tak vám z cesty neustoupí.
Jako bonus jsem si ověřil, že na horském kole jsem technická troska a znovu odrovnal ořech u CMaxů. A byť ne svou vinou, připadal jsem si ve sjezdech vedle opancéřovaných sjezdařů se svým jinak docela monstrózním kolem a 140mm zdvihu dost nahý. Ale byla to legrace. Vřele doporučuji!
V Hinterglemmu můžete celý den jezdit lanovkami nahoru a sjíždět tratě libovolné obtížnosti. Můžete se pachtit na hřebeni. Můžete šlapat do lehkého kopce, krpálu nebo vystoupat skoro kolmo tisíc metrů. Po kořenech, kamenech nebo šotolině. K tomu na vás nikdo nebude vrhat nenávistné pohledy, ani vám přikazovat, kam máte a nemáte. Možná kromě těch ovcí a krav, které když se rozhodnou, tak vám z cesty neustoupí.
Jako bonus jsem si ověřil, že na horském kole jsem technická troska a znovu odrovnal ořech u CMaxů. A byť ne svou vinou, připadal jsem si ve sjezdech vedle opancéřovaných sjezdařů se svým jinak docela monstrózním kolem a 140mm zdvihu dost nahý. Ale byla to legrace. Vřele doporučuji!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)