2015-12-31

Pohled zpět na rok 2015: Jak LB zabředl

Život s miminkem trochu zpřehází priority. Je to vykoupeno pocitem absolutního blaha z přítomnosti miniaturního nedopečeného člověka. Samo o sobě to není takový třesk, ale když se k tomu přidá rekonstrukce bytu a Vánoce, zabředávám, přátelé.

Ne že by podolský byt nebyl dokonalý. 52m2 s dokonalou dispozicí je pro život páru i s miminkem postačující. Ale má to plno ale. Kde mají spát rodiče, kteří přijedou na návštěvu z Hradce? Celé Podolí a Vyšehrad je jeden velký park, prodloužený obývák a balkon, nicméně jen s omezeným soukromím. A nejlepší ateliér manželky je ten, do kterého se nemusí dojíždět. Takže jsme shledali, že nám nejspíš opravdu chybí jeden pokoj a balkon. No a tak jsme se jali hledat nové hnízdečko.

A našli jsme poměrně rychle. S prodejem a koupí bytu je nějaká práce (znovu mne to překvapilo), zvláště pokud kupující dělá problémy. A tak se všechno dostalo do skluzu - původní plán se stěhovat na podzim se protáhl na stěhování do Vánoc. A znovu se ukázalo, že většina realitních makléřů ani tady nepřináší žádnou přidanou hodnotu - co si nezařídíte sami za vás nikdo nevyřeší, bohužel ani za ty peníze, které si účtují.

Do toho všeho je člověk ale především v euforii a z miminka, chce si ho co nejvíc užít, a zároveň se snaží být stále na blízku - novorozeně a šestinedělka vyžadují určitou péči. A tak jsem si to celé užíval a nějak jsem tedy skoro zapomněl sportovat.

Vedle časového skluzu se ukázalo, že vlivem konjunktury jsou ověření řemeslníci k dispozici ne na podzim, ale až další rok, a nebo mají plánovanou operaci či jiné zdravotní problémy. Vybraný byt bohužel dával smysl jen po přesunu kuchyně do průchozího pokoje a také plynový kotel z roku 2000 nám nedával právě velkou jistotu. Úpravy prostě byly nutné. A tak hned po zapsán do katastru začaly nekonečné návštěvy s řemeslníky a firmami. Brzy ráno nebo pozdě večer po práci.

Stěhování bylo fyzicky náročné, ale šlo. Zato pak rekonstrukce byla nářez: Přes den v práci a každý druhý den ráno nebo večer v bytě, denně hodina na telefonu a vyřizování na internetu. Do toho mytí, tahání krabic atd. A to se táhlo dobře měsíc. A tak si tělo řeklo: dost! A ruplo mi v zádech. Čímž se vidina stěhování před Svátky rozplynula jako kouř z cigarety.

Nu a najednou je tu prosinec a s ním i svátky stresu a materialismu. Vše uzavřít, nakoupit dárky a pak se dva dny tvářit, že je jakoby pohoda. Přátelé - já to prostě nikdy neuměl a neumím to. Už jsem se nějak povznesl nad povinnou silvestrovskou megaparty, ale Vánoce pořád ještě neumím. Letos to nakonec nebylo v duchu "přejídání" jako loni, ale zase se to na mně po Štědrém dnu podepsalo v podobě nemoci. A jako dárek mi letos firemní aplikace smazala komplet obsah telefonu, což je v dnešní době paralyzující. A tak tu teď sedím, K.O., a mám zase chtě nechtě konečně chvíli čas ťukat na blog.

Ale nechápejte mne špatně. Jsem šťastný jako málokdy předtím, mám kolem sebe lidi, na které se můžu spolehnout, a kteří mi pomáhají, a navíc se každý den mám na co těšit. A to vždycky tak nebylo, i když jsem možná měl ruce volnější.

Poučení pro příště? Místo makléře vše řešit sám a raději dát peníze za právníka. Už neprodávat žádné byty - hypotéční limit zaměstnance je gigantický a stát z vás na daních při prodeji odere desítky tisíc, na jejichž ušetření se lopotíte několik let. Nic nedělat pro časovým tlakem - to vždycky stojí peníze, protože nejrychlejší dodavatel není nikdy nejlevnější a může si diktovat podmínky. Vánoční dárky řešit v září. A hlavně: Za každých okolností si nechávat čas na sebe. I když je toho hodně, nikdy nevynechávat sport a odpočinek. Tělo i mozek prostě potřebují údržbu.

A všem šťastný nový rok!

2015-12-29

Hudební objevy kolem Vánoc 2015

S miminkem často preferuji ticho. Dokonce si z toho už i pískám falešně. Přesto se ale najde muzika, která mne v poslední době hodně potěšila.

Kurt Vile si mne získal deskou b'lieve I'm goin down. Jednoduché rytmické kytarovky, dobré nápady, neotřelé pojetí, poctivá práce, ale nijak vydřená - velmi svěží, příjemné na poslech a bez hluchých míst. A čemu že se to podobá, abych vás naladil? Právě že ničemu, a proto je to dobré. Jednoznačné doporučení!

Třetí deska mladé kapely Everything Everything Get to Heaven má místy neotřelý teatrální výraz. Tak trochu další noc v opeře, ale značně jízlivější. Hned první skladba To the Blade prořízne ticho a promluví do duše, a pak už se vezete. Hledáte ale poučení z celého příběhu, jenže celkový dojem je nějak slabší. I tak ale doporučuji pro všechna silná místa.

Nová deska Davida Gilmoura Rattle That Lock mi rozhodně nezarezovala tolik jako comeback na On an Island, ze kterého bylo cítit mladistvé nadšení starého umělce, který se k hudbě vrátil po dlouhých letech. U novinky se opět jedná o poctivý kus starého řemesla. Především od začátku až do konce je příjemná a zábavná na poslech a má i svá velmi silná místa. Je to přesně to, co byste od Davida čekali, ale na druhou stranu mi díky tomu ani nic neutkvělo v paměti.

2015-12-22

Navrch huj, vespod...?


To jsou Holešovice. Po povodních opravené ulice, úhledná stromořadí, opravené fasády, plastová okna.
Některé dvory jsou jak zenová zahrada (náš blok), jiné za pěknou tváří skrývají poklady industriální éry.

2015-12-21

Brdy - access permission granted

Zpráva, která při pondělku potěší, je, že do středních Brd můžeme od nového roku na bajku legálně. Armáda prostor opustila a vyklidila.

Ze začátku to navíc bude správně syrové... Bez značení a stánků s párky. Celá oblast navíc bude CHKO, což sice nic neznamená, ale je to aspoň jistý příslib, že by se tam nemusela stavět chemička.

2015-12-10

Zpátky do špíny

Dnes jel vlak pozdě, pak autobusák vyrazil na špatnou linku, otáčel se v křižovatce, zůstal trčet v zácpě, a já nestihl doktora a neměl se na co vymluvit. Jednodušší totiž je říct rovnou: "Dobře jsem se prospal a teď zkouším, jestli mě přesto vezmete." To zní aspoň upřímně.
A tak, jakkoli je to v domečku v zeleni za městem s láskyplnou péčí idylické, těším se paradoxně na svoje tramvaje, metro a špinavé chodníky.