2008-04-30
Strange avenues
Strange avenues where you lose all sense of direction
and everywhere is Main Street in the winter sun.
The wino sleeps --- cold coat lined with he money section.
Looking like a a record cover from 1971.
And here am I --- warm feet and a limo waiting.
Shall I make us both feel good? And would a dollar do?
But in your streets, I have no credit rating
and it might not take a lot to be alone just like you.
Heading up and out now, from your rock island.
Really good to have had you here with me.
And somewhere in the crowd I think I hear a young girl whisper
"Are you ever lonely, just like me?"
Střípky Vídně
Veronika mne upozornila na tohle a nemůžu si odpustit to ne"publikovat". Snad to ani neukazuje Wídeň takovou jaká je, jen jakési její střípky, nálady, které občas ani nenastanou, ale o tom umělecká fotografie je - umí být krásná a nevybírá si téma, místo ani objekty...
A tak si říkám, I'm losing, když se tam zase jednou nepodívám, když k tomu zatím ani nesměřuji tím vším, co se v posledních dnech chystá. Ale něco se ve mně začalo hýbat. Asi před týdnem, ale začalo. Bylo to, když jsem se díval na tu krásu moře a uvědomil si (možná znovu a znovu), že je neuchopitelná. Našel jsem jeden krajní bod. Na bitte! zní mi hlavou, na bitte...
2008-04-29
Courtney Pine
Deštivý jazz zase klepe na má střešní okna do oblohy... Už ani nevnímám, že se mi v takovém počasí kromě pozorování deště a poslouchání hudby nic nechce dělat, a prostě se valím dál.
2008-04-28
ad Řecko #1
Aeroplány. Letěl jsem poprvé a bylo to nádherné. Akcelerace, která vás na ranveji zatlačí do sedadla je s máločím srovnatelná, obrázky z okýnka za letu snad jen s fotkami, které už jsme někde viděli. A pak aeroplánová oblohav okolí letišť, kdy se velké stroje míjejí jako malé rbyky v oceánu. Jeden vyskočí do mraků, jiný se střemhlav kousíček dále řítí dolů.
A když potom malé moderní letadlo roluje zpátky v Praze po ranveji, palubní kapitán oznamuje poslední informace a z reproduktorů se rozezní pomalu gradující Smetanova Vltava, máte takový nějaký pocit hrdosti na tu zemi, kam jste se právě vrátili, který se ale rychle zkazí, když se polovina nepočetného osazenstva začne hlasitě bavit zajíci utíkajícími před rolujícím kolosem.
Peloponés. Kroutíte zatáčky po pobřeží, pod vámi pláže, sem tam skála, sem tam stráň se sadem, nad vámi nepředtsavitelně vysoké kopce. Najednou se silnice zatočí a zamíří do městečka, kde se mění na dlážděný koberec v obývacím pokoji místních. Řídím jedno z nejmenších aut na trhu, přesto dávám pozor, abych někomu nepřejel nohy, které má natažené sedíce na židli v Taverně. Neexistuje tu přímá cesta - můžu si vybrat proluku mezi kašnou a lehátkem nebo mezi stánkem s ovocem a taverničkou. Neexistují tu dva směry. Jeden prostě musí couvat. Střídají se uzounké uličky vroubené kamennými domky natřenými na bílo. Dávám pozor, abych na ulici sedícímu dědovi zrcátkem neurazil dýmku. Pak silnice opouští město a dává se do skal, mezi suché oranžové masivy...
Silnička, na kterou padá kamení v reálném čase, se vine mezi skalami, nebere ohled na minimální poloměry zatáček, na šířku, na potřebu mít na sobě nějaký asfalt nebo nedej bože rovný povrch. Stejně tudy za rok projede méně aut než projde za den ovcí. Potkáváme jen pár dobrodruhů, Švýcary, které potkáme potomm ještě jednou později. Pak se vynoří klášter ve skále snad 200 metrů nad námi. Začíná stoupání... začíná řidičské peklo.
Již s téměř prázdnou nádrží se přetížené zaprášené auto dostává na vrcholy hor. Tady je vlaho, jehličnaté lesy - kdo by je čekal! Tady je najednou taky městečko, kde žádná průjezdní vozovka neexistuje. Všude jsou tu židle taverniček, které je téměř třeba odsunovat po jedné, aby se dalo projet kolem kašny, zaparkovat a nechat se ve stínu ochladit studeným vánkem pod platany. Tohle je fata morgana...
2008-04-27
Zpátky z Řecka
Jsem zpátky z Řecka a viděl jsem tolik roztodivné krásy - nezachytitelné, nepolapitelné momenty, nefotografovatelné obrázky barvité neskutečnosti! Mám pocit, jako bych si v sobotu odpoledne prohlížel turistického průvodce nebo kamarádovy fotky z dovolené a skončil lehce k večeru. Tak ten týden uplynul a už není. Příliš nereálný na vzpomínku.
Musím poděkovat Kubovi za perfektní organizaci a ostatním za splečnost!
Teď toho na mne vlastní vinou padá trochu moc, ale vyhrabu se z jámy a začnu komunikovat, ukážu a povím více, slibuji.
2008-04-19
Perpetuum mobile
Tak jsem si obstaral větší porci muziky od Einstürzende Neubauten. Neměl jsem žádné doporučení a musím říct, že není lehké vybírat. Jedna deska mne ale zaujala - Perpetuum Mobile. Nejedná se snad vůbec o hudbu tak, jak ji známe v klasickém pojetí, spíše o zhudebněnou poezii, surrealistickou hříčku slov. A jak se zaposlouchávám, odkrývám nové a nové vrstvy, na sebe krásně navršená slova, přinášející absurdní dojmy. To potom, co jsem od této kapely dříve slyšel, přijde neuvěřitelné.
Marně jsem hledal nějaké video, ale jenom ona poezie šeptaná přímo na studiovém albu, má nějaký smysl. Texty si může každý vygooglovat dle libosti. Tak a teď už doopravdy letím do Řecka!
2008-04-18
Ať se snažím sebevíc
Nedokážu věci budoucí interpretovat jako spravedlivou sázku. Je to opravdové dilema. Volba mezi jistotou a jistotou, vždy však s jistou mírou rozčarování, vždy s určitými dopady. Že nevíte, o čem mluvím, nevadí. Mně osobně pomáhá, že to sem napíšu :)))
Letím do Řecka!
Myslím, že jsem toho na blog napsal víc než dost do zásoby, a tak mohu s klidným srdcem odletět do Řecka! Nevíte náhodou někdo, jak se tam letí? OD které brány, v kolik hodin a co budu potřebovat? Mám si brát bačkůrky? Nevíte náhodou někdo, jak se létá? Nikdy jsem neletěl (pssst!). Kuba vymyslel docela bláznivý a nabitý týden, počasí slibuje slunečno a 30 stupňů vedra, takže nebýt jedné maličkosti, opouštím středoevropskou ledničku s úplně klidným srdcem. Těším se!!!
Pro všechny dotazy: k dispozici budu zase až v neděli 27.4.!
Mike Oldfield: Music of the spheres (2008)
První dojem je u desky často velmi důležitý - stejně tak, jako desku potom postupně dále poznávat.
Na novince Mikea Oldfielda je milé, že první dojem budí velmi příjemné pocity a teprve při hlubším poznávání zjistíte, že se ža tolik nezměnilo.
Oldfield 70. let je autorem mnohých velmi vyvedených rockových skladeb, kterým dává formu klasické hudby. Oldfield 70. let je také multiinstrumentalistou. Poslední desetiletí však posouvá umělce do jisté kontroverze. Nejdříve pokusy o syntézu taneční hudby a vlastního odkazu, následně pak umírnění a návrat ke klidnějšímu projevu, ovšem ve více elektronickém pojetí hraničícím ve výsledku s relaxační hudbou (album Light and Shade).
Letošní album stylově připomíná desku Voyager (1997), konkrétně nejvíce skladbu Mt Saint Michelle. Známé tóny z Tubular Bells, které tahají za nitky představivosti, kloubí s orchestrálním podbarvením, které však zcela nedominuje. Máte opět pocit, jako by vás oslovovaly opět opravdové hudbení nástroje, ač je otázka, zda tomu tak skutečně je. Autor přidává dávno ztracené dramatické pomlčky a stupňování, ovšem pouze ve velmi decentním podání. Nakonec je velmi těžké hledat v desce vůdčí motivy nebo melodii, která by vám druhý den zněla hlavou. I tak se ale jedná o harmonický příjemný poslech plný barvitých střípků. Je tedy otázka, zda demonstrovat odkrok od relaxační hudby. Spíše je nasnadě přijmout její jiné, živější, polidštěné, nástrojové pojetí. Rozhodně to ale není škoda a má-li to znamenat návrat a nádech k něčemu většímu, je to dobrý předkrok.
Doporučuji všem, kdo hledají klidnou muziku s prvky klasické i rockové hudby. Bez velkých očekávání se jedná o dobrý kousek. Hodnocení 2 až 3 z 5.
Koncert v lese
Hledám komorní koncert Jethro Tull v malém lužickém městečku, obdoba koncertu v Lokti a ne a ne jej najít. Google Maps vyhledává z jízdního řádu koncertů samá města v Bavorsku a dále na západ. Že by bylo třeba zadat za jméno města místo "Germany" raději "OstGermany"?
Pak mne ale uklidňuje, že nemohu najít ani Loket, kamžto jsme chtěli jet původně. Komorní koncerty zřejmě naptří do Tour Dates. A nacházím Steinbach-Langenbach, jen kousíček od Chebu, Konzert im Naturtheater, všude kolem Naturschutzgebiet. Nádhera! Bude to stát hromadu peněz, hromadu přemlouvání, aby s námi Maluch 120d chtěl jet, ale na konci to možná bude stát zato!
Zpětně už mi dochází, že Loket v Tour Dates zastupují Karlovy Vary a jejich "Castle". Jak romanticky to musí znít pro břichaté anglány, kterým české kontinetální sluníčko dělá tak špatně na pleť! :) Ten už je ale bohužel vyprodaný....
2008-04-17
xxx Rozbité hračky
Nechci, aby to vypadalo, že tu uvnitř žiju těžkopádnými dusivými myšlenkami. Nemůžu se zbavit touhy přemýšlet, tkát vlákna neexistujících souvislostí a napínat je mezi skutečnými záchytnými body a těmi, které jsem si vytvořil ve své neskutečné životo-chodníkové realitě.
Někdy mám pocit života za zavřenými očními víčky. Jak se ale pohybuji dále a dále, stále více mne popadá strach z očí dokořán otevřených, která dovolí vidět jen to, co chtějí, a hůře třeba jen to, co vidět umí. Když je přinutím otevřít se, nevím, kterak je ovládat. Když je přinutím koukat, jsou slepá. Posunu se ještě někam dál? Možná je to tak dobře, protože, koneckonců, se to děje.
Užívat si. Ve snu lezu na hory a kopce, možná na ně stoupám v sedle kola (aby to nešlo jako metafora zneužít pro rozbor lezeckého umění). Člověk si tak trochu vybere kopec a stoupá, doufaje, že za jeho hřbetem narazí na smysl svého úsilí. Možná tu opět narážím na slepotu - neměl bych vidět skrze kopce? Neexistuje přirozená matematická formule, kterou chytrý člověk spočte, kterou horu si vybrat? Nechci podceňovat vliv náhodnosti, ale že by běžné okolnosti dokázaly úplně ovlivnit odhodlání? Cítím, že s každým kopcem jsem silnější proti závanům beznaděje, které vanou z vrcholků.
Říkám si, jestli kruh přetrhneme, když jej přemístíme jinam? Mám někdy pocit, že se pohybuji v kruzích, ačkoli že třeba stoupám nahoru nebo že jsem snad kruh přetnul čárou. Dost možná jsem jej jenom přemístil. Nic víc, nic míň.
Ještě se tedy vracím k stoupání na horu. Vrcholek se blíží, zadní pneumatika odráží poslední kameny, tlumič dýchavičně drží kolo přitisknuté na povrchu, řetěz se napíná k prasknutí. Najednou se odpor zmenšuje, až už vůbec není, a tehdy zaberou brzdy. Člověk musí přemýšlet, sesumírovat, kam došel, jinak by to byla příliš čistá práce. A pak se vždycky trošku lekám. Co tu je? Několik divizen, které v nížině nerostou a které se nesmí utrhnout. Mají neurčitě krásnou barvu a vůni, stejně jako všelijaký prazvláštní hmyz, který by se neměl pneumatikou přejet... to přece znamená, že tu není nic! Nikdo. Nejsem tu ani já. Je to zklamání? Je to radost z výstupu? Teď se vrhnu střemhlav dolů a bude to pryč. Budu si pamatovat tu barvu a tu vůni, možná zapomenu ten výstup. Myšlenka mne opouští.
Tělo sílí a samo mne vede pěkně po zemi. Říkám si, že když protnu kruh přímkou, protnu možná kruhy své rovnováhy, kde na poličkách tiše sedí všechny rozbité hračky. Budu jej tak dlouho napínat a vyvádět stranou, až se bude muset vrátit zpět do sedla, kam jeho váha směřuje. Bude to znamenat útěk?
Možná je na čase začít stoupat na hory, kam člověk jen tak nevyleze. Hledat horu, která je jenom předstupněm další hory a nespoléhat se na odpočinek v nížině (použiji-li klišé) plné barev. Bez nároku na odpočinek. Bez odměn. Stoupat pro ten výstup a neohlížet se. A přesto si nemůžu pomoct, ale bojím se, že nechávám ležet něco, co je mi vlastní. Že moje krajina je úplně jiná, že sem nepatřím. Je už pozdě, oči bolí.
Nemám důvod být nešťastný, neb je docela dost důvodů, které to vylučují. Mám však právo být bezradný a důvod nekonečné minuty přemýšlet.
And when you fell you're near the end
Will you just turn it over and start again
Is there a stirring in your heart
As the time comes when we will have to part?
And when you fell you're near the end
And there's a stranger where once was a friend
And you are left without a word
Only the whispers that you've overheard
Standing in silence, holding my breath
Disconnected and dry
And though I'm certain that there's nothing left
To hold on to, to give or to try
Some things never change, no don't ever change
And I'm feeling the cold
Thinking that we're getting older and wiser
When we're just getting old
And when you feel you're near the end
And what once burned so bright is growing dim
And when you see what's been acheived
Is there a feeling that you've been deceived?
(David Gilmour: Near the end)
Joe Satriani: Professor Satchafunkilus And The Musterion Of Rock (2008)
Pýcha a pád. Joe Satriani dávno prokázal, že je geniální svérázný kytarista, u něhož hraní působí jako čistý požitek, místy až absolutní nadšení. Funky ladění dodává na atraktivitě, jednoduchá doprovodná muzika celý balíček jenom podrthuje.
Po vydání Is there Love in Space (2004), které do jisté míry znamenalo absolutní gradaci Satrianiho kariéry, se však zdá, že umělec hledá další směr. Na tomto albu rovněž jednotlivé písně gradovaly, dobře zvolený rytmus dodával dynamiku a vhodně řazení skladeb činilo celé album velmi atraktivním. Následující album Super Colossal již zdaleka nedosahovalo takových kvalit, obsahovalo ale několik zajímavých nápadů. To se bohužel o posledním počinu nedá říct a ukazuje se to být hlavní slabinou.
Méně funky, stylem i uspěchanějším rytmem písní zabíhající spíše k deskám typu Crystal Planet (1998), novinka sice nepostrádá hudební kvality, není si je však na čem vychutnat. Chybí dramatický prvek, který muziku přibližuje posluchači, chybí hravost, ve které se myšlenky zachytí. Celá hudba zní spíše jako skořápka pro zběsilou kytarovou hru. Paradoxně tak nejvíce utkví v paměti nevyslovitelný název alba a poslední částečně akustický track Andalusia. Víc tu není co poslouchat. Jste-li však i přesto ochotní věnovat desce trochu více pozornosti, než si zaslouží, na své si možná přijdete.
Doporučuji všem, kteří chtějí pilovat technickou hru na kytaru a kteří se dokáží položit do precizního běsnění strun. Hodnocení 1 nebo 2 z 5, spíše však za vytrvalost a um.
2008-04-14
Zvířecí věci!
x
Můj pokojík voní kávou, dovnitř dopadají z údolí první paprsky nesmělého slunce a klavír pomalu hraje poslední písničku. Někdy je mi zatěžko odejít.
No tak si říkám
No tak si říkám, jestli nám ta technika má skutečně pomáhat v bezpečnosti nebo eliminuje lidský faktor tím, že sama zklame? :) Aneb příběh inteligentní tramvaje, která jezdí sama - viz. link.
2008-04-13
BMW X6 - je to tedy blbost?
BMW X6 je kombinace sportovního kupé a SUV. A automobilistické časopisy jsou nadšené. Má ale takové auto smysl? Jako lifestyle produkt zcela jistě. Jako vozidlo, do kterého uklidíte kola nebo gauč, už těžko. Vezmeme-li, že třeba X5 už byl dostatečný kompromis mezi sportovním (S) a terénním (U) vozidlem (V), ztrácí X6 smysl. X5 přineslo z "S" tvrdý a relativně přesný podvozek, lepší ovladatelnost, menší velikost oproti off-roadům a aerodynamičtější design. Z "U" pak právě krabicovitý výzor, který ovšem prakticky zvětšoval vnitřní prostor, náhon na 4 kola (ač bez uzávěrky mezinápravového diferenciálu), zvýšený pojezd a nemnoho dalších drobností. Co zůstalo v X6 z "U" praktického? V místě nákladového prostoru je vozidlo uříznuté, zůstává tedy náhon na 4 kola a trošku vyšší prostor pro cestující, který ale v limuzíně řady 5 také nebyl až tak špatný, nemluvě o tom, že téměř jakákoli limuzína už se dá koupit s náhonem na všechna kola a další praktickou výbavou. Přibylo nějaké "S"? Pokud ano, tak jedině na úkor komfortu nebo zásluhou elektroniky, která bude stejně brzy nasazena i do jiných modelů. Ani karoserie X6 totiž nakonec není nikterak "sportovní". Bude tedy spíše záležet na tom, zda se X6 líbí nebo ne. A proč si ji potom nepořídit?
Evropská křesla v MMF
Pod odkazem uvedený článek mne přiměl k zamyšlení, zda se tím něco změní. Demonstrativní snížení křesel v MMF není ani špatně, ani dobře. Není dobře evropské země nivelizovat, na druhou stranu z pohledu logiky by jedno keslo zastupovalo právě společné Euro, které bude v tomto navíc sílit s rozšiřováním Eurozóny.
Bylo by ale společné křeslo akceschopné? Jinými slovy, dost možná by bylo těžké názor tolika zemí sjednotit pod jednu hlavu - to je na kohokoli přilíš velká odpovědnost. Nebylo by tedy lepší, aby jeden hlas dohromady měl jakýsi evropský rozhodovací komitét, který by na místě reprezentoval a urovnával vždy více svárných euronázorů? Demagogie...?!
Pojďme ale ještě hlouběji pod pokličku. Kdyby bylo jedno Euro, byl by právě jeden hlas správně. Paranoia? Navenek 15 zemí Eurozóny platí Eurem a vše je vpořádku. Ve skutečnosti ale byl kdysi deklarován určitý počet cílů, které je potřeba splnit, než bude zavedena solečná měna (vycházející z teorie ideálního měnového prostoru - rozumějte "realistického" měnového prostoru). Tyto cíle však nebyly splněny. Co třeba zcela neharmonizované daňové soustavy a odlišná řešení různých ekonomických otázek (rozumějte VELMI autonomní hospodářské politiky)? Nedělám si iluze, že by bylo všechno špatně a Euro fungovalo jen z boží milosti. Vůbec třeba nemusí nastat žádná krize, která by ho ohrozila, ale těžko lze zavírat oči před tím, že některé kroky byly z jisté pohodlnosti přeskočeny, aby tak nemusela být nastolena otázka takzvané národní identity, i když nakonec ke sváru stejně došlo později - v rámci nedávného sporu o Ústavu. Teď se místo toho řeší počet křesel Evropy v MMF, což jednoduše symbolizuje existenci mnoha nechtěných národních činitelů v rámci jednotné měny. To pro mne není pravolevá otázka. To je pouze naše panevropská šaškárna.
Na druhou stranu můžeme říct, že Euro splnilo svoje sjednocovací (zajišťovací, orientační) úlohu v zahraničním obchodě zemí a postupnou harmonizací v dalších otázkách se bude dodatečně doplňovat jeho funkce konvergenčího prostředku a jednotitele společného vnitřního trhu. Dvoufázový benefit, chtělo by se říct, pokud se to ale povede. Pokud ne, roste ve skříni kostlivec.
Necyklopedie
Tušite náhodou, kdo to financuje? :))))
Pro připomenutí
Trocha výborného maďarského industrialu z ještě lepšího filmu.
Neo: Kontroll, (autor mixu videa: ?)
2008-04-10
Z Prahy
Tak po Nové Karolíně je tu monstrózní developerský projekt v Praze. V oblasti mezi nákupním centrem, na Zličíně, objízdnou silnicí jihozápadního města, vnějším obchvatem R1 a novou radiálou kolem Řeporyj (tedy mezi stanicemi Zličín a Stodůlky) vznikne zcela nové Západní město. Návrh zajímavý. Poněkud daleko a přitom rozhodně ne v dopravním závětří, ale budiž, získat pozemky jinde by asi nebylo jednoduché.
Metro do Letňan. Téměř hotové. Lehká, rychlá ale funkční stavba.
Nová tramvaj pro Prahu. Původní postarší návrh Patrika Kotase, který připomínal chloubu českého průmyslu, vozidla v designu modernizovaného konce 80. let, byl naštěstí "během posledního destiletí" přetvořen, a tak je vlastně docela pěkná. Na stříbrné velkolepé "Porsche" (Škodu 14T), které v ulicích působí ne jinak než zjevení z lepšího designérského světa, však rozhodně nemá. Můžeme tedy pouze doufat, že opravdu odstraní technické nedostatky svého hezčího předchůdce, jak bylo zamýšleno a zavřít obě oči nad tím, že Praha zřejmě tedy neměla žádné Porsche nikdy kupovat...
Zákazmánie
Potěšil mne náhled posledního čísla 51Pro s podtitulem "zákazmánie". Každý den posloucháme o "drobných" zákonech regulujících tu něco, tu něco jiného. Vesměs se ale jedná o oblasti života, kde se rozum poradí sám (např. kouření - některé kavárny je zakazují samy), a tak člověk mávne rukou a řekne si - tak nicotný zákon s tak konfliktním dopadem přece neprojde - a soustředí se na reformy nebo něco obdnobného významu. Z jiného pohledu, totiž z pohledu 51Pro, shrneme-li působení všech těchto zákoníčků, není se opravdu na co těšit. Stačí přčíst 50% úspěšnost (přečíst polovinu) a svět je postavený na hlavu. Proč ale zrovna naše "pravicová" vláda?
Awake & Rise
A tak jsem vstal a zjistil, že ospalost minulých dnů přetáhla šedý neproniknutelný závoj myšlenek přes chodníky důvtipu a chmur té noci se rázem rozplynul v poučení. Ne víc, ne míň.
2008-04-05
Ad řízení
Nejsem žádný skvělý řidič měřeno předvídavostí nebo ohlednuplným a čitelným chováním, ale co jsem viděl na ulicích včera večer za poměrně krátkou cestu, ve mne zanechalo hlubokou stopu strachu na dlouho.
2008-04-04
Cyklojízda - no fajn!
A je tu další Pražská cyklojízda. Zase se bude nadávat na auta, zase někam přijedu pozdě, protože levičáci budou blokovat dopravu bez ohledu na její veřejný či individuální charakter.
Ale je to dobrý cyklistický happening, projeví se pocit sounáležitosti se skupinou a zároveň tam dojedou i ti, pro něž je to 15-17 kilometrů do lesa moc velký sportovní výkon a radši o šlapání diskutují, než aby šlapali. Přidají se ti, co netuší, která bije, ale líbí se jim, že se jede, zvoní a nadává, a zbytečný půldenní zmatek je na místě.
Chci-li si užít sounáležitost se skupinou, jedu s bikery za pozitivním cílem - užít si přírodu a terén mimo město a zbytečné konflikty nechám ležet doma. Praha není cykloměsto - ať už kvůli charakteru některých ulic, prozatím neutěšené dopravní infrastruktuře nebo četným KOPCŮM. Kdo stojí o to se po cestě pro rohlíky vždycky zapotit jak swiňa? O tom se diskutovat nedá.
Knihovna
Mrzí mne, že nebudeme mít knihovnu. Nevadí ani tolik, že dost možná bude někde jinde a z našich daní se zaplatí odstupné. Je to spíše ostuda pro "český způsob" jednání. A na Letné dost možná vyroste stejně nebo více nezvhledná kostka ze skla a betonu, která konformním čecháčkům nebude tolik vadit, zato objektivně pláň zcela jistě zhyzdí.
Výhoda kontroverzní chobotnice totiž byla v tom, že na daném místě vyvolávala rozporuplné reakce - zhnusení ale hlavně také nadšení. Další návrh zřejmě nevyvolá nic, ale vzhledem k dispozicím knihovny nemůže v dané lokalitě působit útulně a minimalisticky. Možná, že až se nám otevřou oči, budeme uvnitř potichu litovat, ale zbořit kostku z betonu a železa již nepůjde. Dal bych krk za to, že Chobotnice by si nás postupně získala poté, co by kritické hlasy byly překřičeny chválou zvenčí. Ostatně existuje plno příkladů...
Schengen nekrade?
Schengen zločinnost v Německu a Rakousku nezvýšil. Ba dokonce se meziročně mnohde snížila. Zajímavá zpráva. Nevidím důvod, proč by to tak mělo být, ale ani žádný jiný, proč by to tak nemělo být.
Jedna modlička padla.
Facebook v němčině
Víte, že the Wall se řekne Pinnwand? Já to nevěděl a když mi to tedy poprvé přišlo na e-mail, měl jsem dojem, že se jedná o spam.
Blogger v češtině. Částečně už nějakou dobu, ale teď funguje.
Cuketka nebo hovínko. Díky téhle jednoduché otázce můj blog neprávem dosáhnul 120 originálních IP adres za necelý den.
2008-04-01
První oficiální diamantová jízda
V neděli počasí přálo a tak jsme se s Petrem (alias Laskym), Jarmilou a tátou vydali na jízdu motivovanou srazem dvou unikátů v ČR - kol Fuji Diamond s tlumičem stavby FSR uloženým za sedlovou trubkou.
Počasí nám přálo, hospůdky už byly otevřené, trasa přes kopce nad Davlí, Davli, Spálený Mlýn a Hvíždinec v Brdech byla milá, plná sjezdíků i výjezdíků a tak se jednalo o ideální společenskou akci...
Fotky zde.
Headspace
Někdy si říkám, jak je možné vůbec ustát ten tlak uvnitř. Vím ale, že činím tak dobře, jak jen mohu, a věci někam směřují.