Máme malou marži bejby

A ještě jedna pro ptáky hormuzáky. Včera jsem v Hradci tankoval vysokooktanový benzín a platil jsem 45 korun. Ano, je to skokově víc než předtím, ale je zajímavé, že na dálnici skoro všechno stojí 50 korun. Docela slušný rozptyl.

Pak se člověk ptá, jestli nás ti borci od pump opravdu nenatahují. 

Letná nelétá

Pořad nechápu, proč mne tolik lidí oslovuje, abych šel na Letnou demonstrovat proti...proti...počkat: Proti čemu je to dneska?

Babiš 2026 je jiný než třeba Babiš 2019. 

Babiš první byl jiný než Babiš druhý. Aktivně bojoval proti svým žalobcům, aktivně činil proti systémové kroky. A voliči dopředu nemohli tušit, že takový bude. Demonstrace pomáhaly varovat Babiše, že je na něj vidět, a že není všemocný ani beztrestný.

Babiš druhý je oproti tomu zvolen při plném vědomí voličů. Všichni už vědí, jaký je, a přesto nebo proto dostal tolik hlasů. Demonstrovat proti němu je jako demonstrovat proti hlasům voličů, kteří jej při plném vědomí zvolili. A to nemá cenu. 

Mělo by smysl dát jim alternativu. Mělo by smysl je přesvědčit.

Ale já jsem přesvědčen, že demonstrace Chvilek tady v Praze bude mít na voliče v Chomutově nebo Havířově přesně opačný účinek, než účastníci zamýšlejí.

Prohloubí příkop.

Možná je to akce pro feťáky pospolitosti a dopaminů. Ale rozhodně to politicky nic nevyřeší.

Nechme je tančit

Čínští tančící roboti vzbudili velký rozruch. A proto tu musím taky něco upustit.

Zaprvé: Všechna čest, kam to pokročilo. Je to ještě o kousek dál než Boston Dynamics a vypadá to více humanoidně.

Zadruhé: Předchozí roboti museli každé podobné cvičení poměrně složitě trénovat. Jako lidi. S mnoha nezdary. Jako lidi. Teoreticky dnes každý robot může tuto zkušenost sdílet s ostatními, a nemusí se učit. To je výhoda proti lidem.

Zatřetí: Pro jejich využití na uzavřeném pracovišti jsou téměř ideální - stačí jim na místech, kde se nepohybují, ale dělají nějakou lidskou činnost, zřídit dobíjení.

Ale.

1. Baterka. Tihle robohoši předvádí impresivní představení, ale každý pohyb má ve světě fyziky, jak už víme, nějakou cenovku. Jak dlouho při takovém představení vydrží? Kolik by vydrželi, kdyby třeba sekali dříví nebo myli okna? Boston Dynamics u svých mul výdrž na baterii uvádí. Mula má ale výhodu, že nemusí vypadat humanoidně. Jak velkou krosnu by musel mít humanoid, aby vydržel aspoň pár hodin pracovat spolu s lidmi? 

2. Humanoidní využitelnost. Nevýhoda je, že tito jsou děláni na tanec a pohyb. Ale co kdybychom chtěli, aby strouhali mrkev? Nebo nosili bedny ve skladu? Najednou narazíme na to, že na to nejsou dělání. Budeme potřebovat různé ruce, různé programy, učení na podmínky konkrétní firmy, pracoviště.

3. Dobíjení při práci. Přecejen je bude omezovat. Bezdrát zatím tak účinný není, a napojení na kabely je bude omezovat. Trochu. Navíc nepotřebujeme mixér, co stojí na kuchyňské lince - potřebujeme samohybného univerzála, který, chodí po domě nebo po pracovišti a na nejrůznějších místech nahradí člověka.

4. V terénu. Robotů se bojíme, protože co když se najednou objeví někde na Ukrajině na ruské straně a budou velmi přesně a velmi brutálně zabíjet ukrajinskou obranu? Teoreticky jim sice brzy dojde baterie, ale na rychlý rozhodující útok, mohou být dostačující. Hodina a je konec. V noci s termovizí, lidarem a neomylnou muškou. Rusové je pak posbírají do naklaďáku, dobijí, a připraví na další misi. Nevýhoda je zase, že se budou muset velmi přesně naučit, na co útočit, kde, poznat terén dopředu. S tréningem jim budou muset pomoci lidi, protože jinak skončíme útokem na místní slepičárnu v domnění, že jsou to kasárna. Vykazuje totiž podobné znaky, jako kasárna na tréningovém poli. Svět robotů je takových omylů plný.

5. Členitost terénu bude problém i v civilním využítí. Kuchyň u babičky je jiná než kuchyň u tetičky, i když krájení mrkve je vždy stejné. Ohnutá škrabka se používá jinak než rovná škrabka. A tak dále. Svět má neuvěřitelné množství variant, a schopnost lidského mozku a těla je reflektovat a přizpůsobit se, roboti ještě postrádají. Vytvoření robotické ruky srovnatelné s lidskou, a schopnost sebereflexe, jestli věci dělám dobře nebo je už kazím, je zatím v plenkách.

A nakonec otázka. Když mluvím o humanoidním robotovi, jaké "i" použiji? Kuchyňské roboty připravovaly těsto - to je jasné. Ale humanoidní roboti tančili s lidmi nebo tančily s lidmi?

Krizová matematika a krásný objev

Když jsme teď všichni ptáci hormuzáci a máme tu ropnou krizi, pojďme si spočíst malou rovnici.

Včera jsme jeli na chalupu. Mazda na startu ukazovala, že má dojezd 335 kilometrů. Ujeli jsme 160 km. Mazda ukazuje, že má dojezd 80 kilometrů. Počítejte děti. Co je horší? Benzín nebo elektromobil?

Takže asi takhle je to s benzínovými motory. Samozřejmě ani diesel nebyl vůči těmhle rovnicím imunní. Problém je, že diesel jel cokoli od 100 kmh nahoru na šestku a táhl pořád jak bejk, takže když jste ho nenutili jet přes 140kmh, vešel se do šesti a půl na sto. Zatímco plně naložená atmosférická Mazda si musí podřazovat a leze k deseti na 100. Zvlášť pokud si chcete zavrčet a občas trochu zrychlit. Tady byl fajn 240 koňový turbomotor v liftbacku, kterému při konstantní jízdě nadlimitní rychlostí dokonce spotřeba klesá pod dlouhodobý průměr (který je po městě asi 11 litrů). Ale vrčení a prdlání z výfuků taky žere 30 na sto.

Mimochodem elektromobily a dojezd. Dva dny zpátky představené BMW i3 Neue Klasse... Jestli ještě budu při penězích, to chci. Velmi povedené vizuálně, žádný elektrický boubeláček, ale šik moderní sedan s retro prvky. A dojezd 900km s možností dobít 400km za 10 minut. Reálně počítejte dojezd 450km, a dobíjení za 25 minut. Ale to už jde. To už sakra jde. Více než 450 kilometrů v kuse jedu dvakrát do roka a musím si v půlce dát pauzu. Jediné, co vadí, je volant a trochu strohý interiér, ale vzhledem k tomu, že za pár let už nebude na výběr, je to pořád volba číslo jedna. Tedy...bude-li touring.

Fantastický středověký bonbonek

Pojďme se podívat do středověkých Westeros.

Nechám stranou hodnocení Hry o trůny. Za mne to byl krásně pohádkový seriál s brutálně naturálním zpracováním, vysokou úmrtnosti hrdinů, a epickými bitevními scénami, které ale hlavně stavěl na famózních charakterech a dialozích. To podtrhuji jako silně nadčasové v seriálovém světě. Všichni už tento seriál znáte a máte svůj názor.

Rod draka, který byl hodně oslavovaný jako vztahový a komorní, mne zklamal. Já tam v dialogu necítil to pnutí a vzrušení. Vsazené scény s draky pak působily spíše jako snaha vše vytáhnout, ale skončily jako blockbusterová omáčka. Možná mu dám druhou šanci ale na třetí sérii se nijak zvlášť netřesu.

O to víc překvapil Rytíř sedmi království. The Hedge Knight. Tento bonbonek se vyznačuje pouhými šesti krátkými díly. 

Jednoduchý hrdina, potulný rytíř nižší šarže Dunk, je takový pomalejší v myšlení (a to je mi sympatické, neboť také jsem). Cestuje Západozemím (Westeroes) a sbírá životní zkušenosti. Vše vyvrcholí turnajem, ale jinak, než si představuje. Jeho panoš Egg je zase chytrá hlavička. Egg si Dunka vybírá za svého pána, i protože jsou mezi nimi vzájemné sympatie. Egg je mazaný a Dunk je nezkažený dobrák. Pravý rytíř, i když pouze nižší šarže (the hedge knight). Egg pomáhá Dunkovi více či méně úspěšně bojovat s idealismem a naivitou, Egg se hřeje v pánově syrové laskavosti, a tak se doplňují.

Prvek putování krajinou a usedlostmi, jakési středověké road movie, má určité kouzlo. 

Chybí tu blockbusterové metody Hry o trůny a to je hezké, syrové (nebo pro všechny ty rytíře spíše "sirové"?). Středověk je tu vykreslený z blátivých cest, špíny, chudoby, chatrného zdraví, strohých vesnic, polních stanů.

I tento seriál je poměrně naturalistický, a určitě není vhodný pro děti, nicméně svou jednoduchostí a zápletkou hraničí s pohádkou, podobně jako knižní (ne filmový!) Hobit. Svou délkou a pojetím se jedná opravdu o takový milý filmový zákusek, pokud máte rádi středověk.

HBO chystá druhou sérii, a tady se velmi těším, a můžu jen doporučit.

Fordem 30 let? Ne dnes.

Bylo to poslední Mondeo - plnotučné auto s kořeny na začátku tisíciletí.

Lord Ford, nebo-li Mondeo Titanium X z roku 2013, který bezporuchově naběhal 200 tisíc, musel kvůli hrozícímu dožití převodovky z domu, a dočasně mi tu začátkem podzimu přistála jeho stříbrná kopie s manuálem. A taky už není - nahradila ho Mazda.

Co bylo krásného na dieselovém Mondeu s řadící pákou? Bylo takové uklidňující... Rychlost fordovsky přesně zapadla, a přišel zátah lokomotivy. Abychom si rozuměli - ne zátah mustanga, ale spíše dieselové lokomotivy - důkladný a jistý. Na trojku Mondeo táhne až do 100kmh, a na čtyřku až daleko za dálniční limit... Takže pokud chcete předjíždět, dynamika je akorát dostačující. Spíše ale pohoda. Dvouspojkový automat vybízel dávat autu do těla, jak držel správné otáčky a turbo roztočené. Harmonická práce s řazením naopak stimulovala klidnou jízdu.

Spojka krásně chytala, takže za několik tisíc kilometrů včetně výjezdů z podzemí, motor nechcípl, ani nesmrděla spojka. Nebylo potřeba ji protáčet. Prostě se lehce chytla, i do kopce. V tomto byla převodovka v dieselovém Focusu větší rváč a naložené slaboučké Hyundai zase trpělo v kopcích. Na každý pád, to byl velmi příjemný život s fordím manuálem. Zácpy s ním byly lehce otravné - spíš ale protože vůz nebyl tak pohotový jako s automatem, např. při proklouzávání do děr v koloně. Žádné chcípání, cukavé rozjezdy - prostě krásně sladěný manuální stroj.

Vše při neuvěřitelné spotřebě 5,8 litru u takového mastodonta (auto je vysoké a široké). Jedete 140 kmh sem tam a zase 140 tam a sem (Fordem, ne vlakem) a v nádrži pořád něco je (po natankování ukazuje 1150 kilometrů, pokud nestojíte hodinu v zácpě nebo nejedete 150). 

Největší překvapení proti automatu bylo, jak umí být starý diesel na volnoběh klidný, prostý vibrací a dunění. Třásl se někde tam vepředu na silent blocích, oddělen od kabiny, pod rozložitou stříbrnou kapotou. Klid, který nechápu. 

K celkové tiššímu projevu se přidalo, že původní majitel nechal domontovat kvalitnější reproduktory. Poznalo se to na krásné čistých výškách při velmi hlasitém poslechu, a že nedrnčí výplně dveří, pokud hudba šlape. Podobné nebo lepší než teď Bose u Mazdy. Nakonec, interiér potažený kůží tolik barevně nedegraduje, navíc udržované sedačky nejsou nějak potrhané ani odřené, ani po 250 tisících kilometrů. Z vnitřku pořád dýchá komfort a luxus.

Takže co říct na konec úvodní mini pochvaly? Nebýt to tak staré auto s riziky, už bych nic lepšího nepotřeboval. Jinak řečeno: Univerzálnější rodinné auto než dieselové Mondeo celé v kůži už asi nebude. Zlatý věk aut skončil v roce 2015 s diesel gate. A po měsíci s Mazdou bych to podtrhl. Přecejen, i do Mazdy už moderna zaťala dráp.

Takže nebyl Ford v dnešní době jednorožec? Proč si ho tedy nenechat celý život? To otvírá druhou část, zajímavé zamyšlení na téma držení auta dlouhodobě po roce 2015. Všichni známe ty příběhy Mercedesu a Volva s nájezdem milion kilometrů - auto od mládí až do důchodu. Jde to dneska?

Většinou se Fordy Mondeo čtvrté generace se dnes prodávají i se skoro pěti sty tisíci kilometrů na konci druhého života (a často vypadají neuvěřitelně zachovale) a podle servisu by mohla jezdit do 750 tisíc, akorát je problém, že třetí život už jim druzí či třetí majitelé nechtějí nákladově dopřát, a tak se vůz této mety nedožije. Udržovat staré Mondeo totiž není o nic levnější než udržovat Mercedes, jenže majitelé Fordů mají nižší nákladové očekávání, a pokud nejsou manuálně zruční, je servis svlékne do naha.

Podle servisu se mnoho komponent na autě obnoví vždy po 200-300 tisícich kilometrů. Je pak potřeba udělat podvozek, filtr pevných částic, spojku, vstřiky, turbo, egr - tedy věci, jejichž výměna je nákladná. Dlouhé trasy šetří - na fóru jsou borci, co jezdí na první vstřiky už půl milionu. Manuálni řazení šetří nejen palivo. Naopak výměna automatické dvouspojkové převodovky, kterou jsme měli na obou Fordech z roku 2013, téměř zdvojnásobí náklady "druhého života", speciálně u dieselu dá peněžence zabrat - servis převodovku mění za cenu okolo 130-150 tisíc Kč (u specialistů méně, ale stále 80), a i to byl důvod, proč černý Ford předtím šel z domu, dokud jel a řadil. Většina Mondeí s automatem jde na náhradní díly, pouze výjimečně zachovalé a vybavené kusy se opravují. Bavíme se totiž pak o obnově celého vozu za více než dvě stě tisíc u auta se zůstatkovou cenou 120 tisíc. To si člověk musí být jistý, že si ho chce nechat, vidí v něm tu hodnotu, a investuje do něj.

Opravit za velké peníze Mercedes dává smysl. Opravit Mondeo? Ano, možná, ale chce to opravdového nadšence, nebo pragmatického kutila.

Vyžaduje to taky péči o karoserii a interiér, protože Mondeo sice je ingot, co nereziví, lak kvalitní, ale přecejen... Pokud zná jen kartáče myčky a nikdy nevidělo vosk, reziví. A pokud před sebou máte ošuchaný vrak, chce se vám pramálo investovat oněch dvě stě tisíc do jízdy. Tedy: Aby Mondeo vydrželo pěkné pohledově, přidávají se další náklady na údržbu kůže, karosérie, sem tam přečalounění volantu nebo manžety, repase světel.

Servis Ford otevřeně říká, že dává absolutní smysl staré dieselové Mondeo s manuálem držet, co to jde, narozdíl od nových aut, a že by mělo jezdit léta bez toho, aby majitele nechalo stát.

A možná stát nezůstane, ale přijdou záhady. Nevyhnete se nahodám typu odchlípnuté krytí podvozku, které nemá servisní interval, a které v určitě rychlosti při bočním větru začne rezonovat. Tohle vám na dílně při běžné kontrole neodhalí a vy se s tím můžete dost potrápit - minimálně musíte na dílnu v průběhu roku znovu, aby vám za pár stovek ty pazvuky odstranili - a protože na zvedáku se drnčení neděje, dílna se brání to řešit.Tyhle problémy stará auta taky neměla, protože byla jednodušší a různé kryty prostě neměla. Potrápí vás řada cukání, pazvuků a třesení, kdy vám servis řekne: za nás ale dobrý a vy je tak musíte nutit k detektivní práci.

Předposlední stopka je bezpečnost. Kdysi špičkově bezpečnému Mondeu se nevyhnula aféra airbag-gate, kdy vás airbag místo záchrany může zastřelit, a vám nezbývá, než doufat, že první majitel byl na svolávačce. V tom servisy mlčí, neumí opravu zpětně najít. Navíc materiál se unaví. Automobiloví hipsteři, argumentující u svého přes dvacet let starého Volva nesmrtelnou švédskou ocelí, by měli shlédnout crash test svého starce s novodobým autem. Zadarmo na YouTube. Unavené glorifikované Volvo dostane na zadek od Renaultu (slovy: Renaultu, auta s kosočtvercem na kapotě) a figuríny v něm rovněž, zatímco zdánlivě papírové mladé auto a jeho posádka vyváznou bez ztráty kytičky. No, a Ford není ani to Volvo, takže někdy po patnáctém až dvacátém roce začne být pojízdný lamač končetin.

Poslední věc jsou pak emise. Přišlo to z Itálie, kde už si na severu v zimě do měst nezajedete, Krakov vjezd zpoplatnil, a možná jsme na pokraji spuštění laviny, kdy diesel Euro 5 začne být psancem v mnoha dalších městech Evropy, a tím jeho užitečnost a ochota do něj investovat klesne. 

Podtrženo a sečteno, dieselové Mondeo v manuálu by asi mohlo být poslední věčný držák, který se dožije milionu kilometrů a třiceti let. Ale ne v dnešní době. Nebo pouze za cenu obětí, a se značným úsilím, riziky. Takže vlastně ne. Jakkoli už druhé takové robustní poctivé a spolehlivé auto na trhu nenacházím, sladká eko-bio-racio moderna a střídání aut po 2-4 letech je nevyhnutelné. Mazda je v tomhle případě úplně poslední závan staré doby, ale nedělám si iluze, že v roce 2030, po konci záruky, se z ní stane pojízdná kasička.

Už je to tu

Nojo. Spletli jsme se. Tunel z Prahy do Berouna bude stát dvojnásobek.

Jenže co naděláme. Ega dopravních inženýrů i jejich servilnost vůči Metrostavu neznají hranic, takže otázka, zda vůbec potřebujeme 24,5 km pod zemí do Berouna v místě, kde je krajina spíš zvlněná než kopcovitá, jde stranou. Prostě si to postavíme, protože my ignorantni, laická věřejnost, jim nemáme co mluvit do jejich hraček.

Možná kdybychom měli víc dopravních inženýrek, a přestali si měřit pindíky s horskými zeměmi, bychom nepotřebovali metro do Berouna za 100 miliard.

LáLá bude protestovat LáLá bude protestovat

LáLá veze jidlo! LáLá veze jídlo! Vzpomínáte na šišaté srandovní teletubbies? Podobné působí barevní kurýři doručovacích služeb s neforemným maršmelounem na zádech. Patří k obrazu moderní doby stejně jako umělá inteligence a chytré mobily. Kurýrů je tolik, že večer klidně vytvoří samostatnou dopravní špičku se svými otličenými minivozy a obskurními cyklovozítky nejrůznějšího typu.

Nesměju se těmhle lidem. Bojují s životem jako lvi. Směju se nám všem, že jsme se odnaučili chodit a normálně nakupovat. Necháme si vozit jídlo a zboží pod nos a omlouváme to efektivností nebo nedostatkem času. 

Nyní se ale objevila zpráva, že v pátek budou Lálové stávkovat. Co to pro nás znamená? A nejedná se o odvetu nějaké konzervativní sekty?

Tak především: Zasáhne to moderní městskou ekonomiku u srdce. Hladoví mileniálové a youngsteři budou nevěřícně znovu a znovu klikat do svych smartphonů a zkoušet, jestli jim sveřepé zařízení náhodou konektorem nevydá jídlo. Následně ještě zkusí Gemini nebo jinou umělou inteligenci poprosit, aby jim uvařila, ale ona je místo toho bude nutit, aby otrocky šli ven do hospody, nebo si něco koupili v obchodě a uvařili si.

Následně se už budou mrtvolně potácet po bytě, kanceláři, sucho na jazyku, vybitý smartphone a civilizace tak, jak ji známe, pro ně postupně  skončí. Srandovní barevný LáLá neveze jídlo.

Naštěstí je tu ale Čupr, zakladatel Rohlíku, Mirek Dušín českého podnikání. Ten svým bílým pegasům nařídí, aby mu zvýšili NPSko nad 10 a oni vyjedou, deštěm, prachem, mezi potulující se youngsterské zombies, a jídlo dovezou, byť v polotovaru. 

Pátek bude zachráněn, večer pustíme video z Netflixu a v sobotu zajdeme na nějaký pořádně mastný brunch, na něco jako vejce Benedikt s avokádem, a večer zase přijede LáLáVezeJídlo.

Díky ženám

Je MDŽ. Ženám tedy vše nej a díky, že jsou. Není jednoduché být ženou. Žijeme v době, kdy ženy jsou zdánlivě upřednostňovány, tlačeny dopředu, vznikají ženské kluby a ocenění. Leckde jsou nenáviděné kvóty na počet žen ve vedení, vybírány kandidátky jenom na základě pohlaví, a k tomu jsou ženy v průměru stále ještě hůře placené.

MDŽ je tu ale hlavně proto, abychom se zastavili, poděkovali, a docenili jejich role.

Ženy jsou tlačeny k tomu zvládat děti, být úspěšné v byznysu, být hubené, sportovat, mít koníčky, a být skvělou partnerkou. Počet rolí, které musí zvládat, počet míčku, za kterými musí jako psíci běhat, je daleko vyšší než u mužů. Při nižším platu, který je dán i jejich přirozeně větší skromností.

Tento systém je přitom požehnáním pro korporace a konzum, a v podstatě se jedná o součást moderního otroctví. Dokonalé ženství 21. století.

Přitom čím více míčků ženy pochytají, tím víc jich nechytí. Čas máme jenom jeden, a logicky pokud děláme kariéru, musíme ošidit mateřství. Nebo naopak.

Největší šidítko jsou vzory. Kdo je dnes ženám dáván za vzor úspěchu?

1. Někdo, kdo jde jen po kariéře. Ve Forbesu je sice vykreslována, že stíhá všechno, ale pravda je, že 90% času žije prácí, a všechny ostatní míčky ztratila. Stihne ještě fitko, aby se neřeklo. 

2. Žena, která má v byznysu páku. Pokud máte štěstí, a uspěla jste v podnikání, ano, pak vám stačí dělat 4 hodiny denně a máte čas na další věci. Ale tak to má jedna z deseti tisíc, protože ne každý byznys je úspěšný. Říká se pak, že to má vydřené, a že tak úspěšná může být každá, ale ono je to i o štěstí.

3. Žena, která má páku v korporaci. Uz není vidět, že tato žena pracuje silně pod 8 hodin, ale je jí tolerováno, že na ni dřou kvalitní zaměstnankyně a manažerky, které jedou devítihodinové směny, zatímco paní ředitelka se chodí fotit do Forbesu, pak si zasportovat a vyzvedne dřív děti. Ano, možná to je úspěch, ale na úkor jiných, a někdo by taky mohl říct, že je to jen vychytralé. Vedení firmy ji toleruje, protože jde příkladem dalším otrokyním, které už ale dokonale být nestíhají.

4. Žena, která je úspěšná v časové nenáročné, ale společenský důležité práci. Třeba pro stát. Nebo v charitě. Nedostane tam mnoho peněz, odpracuje méně hodin, ale zato dělá práci, která plní stránky časopisů. K tomu se má obligátně dobře, protože za ní stojí finančně silný partner. Ženám toto ale je podáváno nejen jako morální, ale i jako materiální úspěch. Jenze s finančně slabším partnerem to nepůjde.

5. Žena, která je dokonalá matka a partnerka. Ano, na delší dobu pustila míček kariéry, a běží jak fretka v kolečku děti-hobby-fitnes-sebevzdělávání. Finančně ji kryje úspěšný manžel, protože s průměrným platem a dětmi dnes nemáte ani na nájem.

Co říct nakonec? Fakt nechci, aby to vypadalo jako odsudek. Je to spíš odsudek doby s obdivem k tomu, co všechno, vy ženy stíháte. A znovu díky za to.

Ani neodsuzuji feminismus - minimálně ta část, že by ženy měly brát stejně jako muži a měly být ve vůdčích pozicich, je správná. I tady doceňuji, co všechno stíhají kombinovat. Nakonec, ženský mozek, je nastavený zvládat rodinu a děti, a proto zvládají denní rutinu v korporacích lépe, protože co jiného je korporace, než velká mateřská školka?

A na závěr odstavec, za který mne budete kamenovat, protože je to čistý "cucprst". Jaký by byl dokonalý svět pro ženy a pro muže? Rozhodně svět pomalejší, bez médií a jimi falešně pěstovaných vzorů. Žena stíhá vyrábět ony jesle a vede domácnost, a muži spolu loví nebo válčí / vyjednávají. Ale k tomu je v moderní společnosti těžká cesta, a tak máme trávicí potíže, potíže se spaním, deprese, migrény, krizi identity, únavu z konzumu a ochablé svalstvo.