Život s Krtečkem

Někdy mám pocit, že jsem si blbě vybral. Devět let byl v Holešovicích klid, jenom nám tu jezdily nezakryté sklápěčky plné suti nebo hlíny ze stavby. Ted už ale rok a půl žijeme na stavbě s Krtečkem. Nejdřív kanalizace, a pak hned voda. Ta samá místa se kopou už podruhé.

Trochu jsem si myslel, že je to odplata za petici proti rekonstrukci Jankovcovy, kdy nám tady Magistrát vymyslel, že škrtne parkovací místa a postaví místo nich cyklopruh. Jó, nikoli cyklostezku. Jen cyklopruh. A přitom se měly opravit hromadně všechny sítě. No a proti cyklopruh tu vznikla docela úspěšná petice. Ano, je to tak: v Holešovicích proti cyklopruhu. Podepisovali všichni - rodiče, cyklisté, řídiči, i ti nejmladší, co si auto v dohledné době nekoupí.

Jenže ne, prý cyklopruhy stejně dostaneme, ať chceme nebo ne. To je rozhodnutí Magistrátu. Momentálně nás chrání pouze Pražské přístavy, které blokují veškerou rekonstrukci podél vody. Ano, protože dělají development na březích a méně parkovacích míst snižuje hodnotu jejich investice. Parkovací místa (a služby) třeba v Marině maji takové náklady, že dědici bytů občas parkují na ulici za 1200,- ročně a svoje místo pronajímají za komerční cenu. Nebo mají na ulici druhé či třetí auto. Tak jako tak, místa na ulici je málo a cyklostezka ho ubere, tudíž přístavy využívají své veto. 

Dobře, budiž, cyklopruh je nevratný proces. Ale to znamená, že nebohá několikrát spárovaná Jankovcova se zase rozkope a zase budeme rok koukat na Krtečka. Vzpomínám rád na Radotín, kde se vše udělalo najednou v roce 2000, a od té doby tam nikdo nemusel kopnout (možná jen rok dva, když se stavěl obchvat). Kéž by to šlo takto koordinovat i ve městě. 

Proč džejků poráží mazavku?

Podle německého EY exporty automobilů a dílů z Číny do Evropy v absolutní hodnotě přerostly prodeje evropských aut a dílů v Číně. Škodovka tam ve stejnou dobu skončila úplně. Minutu ticha?

K tomu ostřelování Íránu, které zdražilo ropu, vede mnohé k tvrzení, že se ještě urychlí odklon od spalování, a Čína dál posílí.

Chtělo by se emotivně vykřikovat: kdo za to může?! Přece oni! A volit alternativu typu do Ruska, nebo zpátky do minulosti. Ale troufnu si tvrdit, že vinu nelze tak snadno určit, protože současný stav je směsice mnoha faktorů, a navíc krize evropského automobilismu tu není poprvé. Což ale rychle zapomínáme.

Co za to tedy může?

1.

Primární problém byl snaha dobýt čínský trh. V rámci toho evropské automobilky skočily na špek a přenechaly Číně své letité know how. Číňané jsou mistři kopie.

2.

Druhý problém je, že Čína má náskok v elektromobilitě. Žádné CO2 nebo Green Deal. Čína se dusí, a proto v této oblasti podniká už dlouho kroky. Navíc má nerosty potřebné pro výrobu baterií.

3.

Třetí je Green Deal. Evropa desetiletí ciselovala své spalovací dědictví a dotáhla je k dokonalosti. Když pak po roce 2010 přišla regulace a přechod na elektromobily, začala své technologické  dědictví a konkurenční výhodu splachovat do záchoda. 

4.

Čtvrtý problém je, že Číňani možná vyrábí auta s dotací státu. Možná. To je otázka. Víme to jistě?

5.

Pátý problém je, že čínská auta už jsou docela dobrá. Většinou se snaží působit jakoby luxusně, nesmrdí, nějak jedou a nestojí moc. Vypadají někdy lehce absurdně, ale to Korejci taky, a mají absurdní jména. Ale mají šetrnému Evropanovi co říct.

6.

Šestý problém je přešlapování. Dneska to vypadá, že se vrací velké krásné spalování, ale Trump už je v půlce období. Předtím to byla direktivně elektřina, po Trumpovi to možná bude zase elektřina. Taková míra nejistoty nedává moc prostor udržovat výhody třeba v dieselových motorech.

Deja vu?

V neposlední řadě, už tu byl útok korejský, předtím útok japonský a ještě předtím, by se dalo říct, americký. Americká auta zakořenila (Ford Transit), japonská jsou alternativou, a jezdí všude (Toyota Corolla). Korejci jsou bráni jako domácí miláčci- Tucsson, i30 nebo Ceed. Přežijeme i čínskou invazi - nakonec, kolik v sobě má Volvo z původního Volva, a považujeme ho za naše, severské, evropské. Vlastně teprve čínské Volvo je skutečně úspěšné a mainstream, předtím to byla taková podivínská alternativa jako Saab. 

Jména...

Chytne se tu i práva čínská Čína - i přes debilni názvy typu Džejků. Nebo BYD Dolfin. Nakonec Hyundai taky zní jako hovínko, když to i sváteční večeře chcete říct slušně, a Mazda zní jako pijan. Kdo maže / mazdá, ten jede. Ten Novák, to je takovej starej mazda. No a Volkswagen! Že by fouks vagína? Nebo Škoda? To jméno mi vždycky přišlo ultra debilní, zvláště když až do Felicie byly škodovky tak poruchové a nekvalitní. Zvykli jsme si. Zvykneme si na Džejků a Dolfinu. 

Výhra poražených. 

Přes všechny tyhle útoky, byl Volkswagen chvíli číslo jedna právě v době, kdy měl nejvíc konkurentů. A BMW číslo jedna v luxusních vozech. A to i přes strategickou nerovnováhu, kdy ropu dodávaly nepřátelské státy arabského původu. 

Nyní je strategická nerovnováha v bateriích, ale nikde není psáno, že výrobci automobilů kvůli tomu nutně musí navždycky zkrachovat.

Na druhou stranu tu byly značky, které vždy krachovaly, když BMW a VW kvetly a ropa tekla proudem jak pivo v německé radniční pivnici, a evropští lídři je plácali po zádech - německý Ford, Citroen, Opel, Fiat... Bylo a nebylo to kvůli Korejcům či Japoncům. Všem těmto značkám chyběl akcent na něco, co dělají dobře. Akcent, který dříve měly. Fiat byl italský Volkswagen, který uměl všechno, ale jeho legendy byla hlavně šik malá auta. Citroen byl mistr experimentu a šarmu. Ford byl mistr...eeee...nooo...eeee...čeho? - později se ustálil na brilantním podvozku a řízení, což nakonec úspěšně obhajoval na závodním poli. Vše toto výše lidi ale přestali chtít.

Co zbylo z tvrdých sportovních limuzín od Fordu? K čemu mi je přesné řízení u šišatého balvanu jménem Kuga? Proč DS od Citroenu už není jedno z nejkrásnějších (francouzský Jaguar), ale naopak jedno z nejošklivějších aut jen proto, aby šokovalo? A Fiat 500 je teď SUV, které sice mluví řečí doby, akorát ho Fiat neumí postavit solidně a spolehlivě... Ne tak solidně jako Hovínko Tucsson.

Cesta.

Je na automobilkách, aby si určily strategii. Postaru už to nepůjde. A nová cesta? Jsou to přiškrcené eko spalováky? Nebo orientace na chudé trhy? Zjevně něco může fungovat Mercedesu, něco jiného Volkswagenu, ale oba se snaží konkurovat stejnou cestou. Dělají pojízdný cirkus na baterky, a zapomínají, že musí najít vlastní cestou. Auto je o příběhu, užitné hodnotě, o tom napsat ten příběh pro správné trhy, a taky o pevném rozhodnutí a odhodlání tu cestu chvíli zkoušet a zdokonalovat. Pokud teď baterky všichni kvůli Trumpovi vzdají, spláčou nad výdělkem. Číňani je brzy jenom víc překvapí.

A Číňani překvapí Číňany.

Brzy tam mnoho automobilek bude mít potíže. Prý jich je tam moc, a moc se kopírují. I v zemi, kde byznys sám kvete tak zázračně, jako všem  Arabům tryská ropa na dvorku, se přes počáteční úspěchy vyčerpají. Ukáže se, že někteří to budou dělat efektivněji a lépe než jiní.

Tudíž ano, naše automobilky jsou zdánlivě na dně, i díky sérii špatných rozhodnutí a změnám směru. Ale to neznamená, že to špatně dopadne. Někdo skončí, někdo zůstane. Bude to bolet tak, jako už to v minulosti mnohokrát bolelo. A přežili jsme a přežijeme.

Kopance do vosího hnízda a inflace

Jsem sluníčko, a byl bych rád, aby se všichni měli rádi. Znáte mne už dost. Ale i já mám svou úchylku: Například nepřeju úspěch náboženským fanatikům. Když do nich někdo kopne, zamňoukám blahem: Juuuuu! Ještě!

Jenže vím, že každý kopanec do zlouna něco stojí, protože každý zloun má svou zlou partu. A proto chci vidět kopanec, co něco znamená. Jenom rozdráždit sršně a utéct, to není řešení.

Americký Rambo, který tolik nechce válčit, chce za každou cenu pohodičku na Ukrajině, a stojí o Nobelovu cenu míru, tento konflikt jenom rozdráždil. V tandemu s polobohem, který poušť proměnil v ráj, jak pořád slepě opakuje půlka světa.

Doufám tedy, že se Američané a Izraelci vydají konečně fyzicky do Persie, a dojde k proměně muslimského státu. Ne jen k jeho rozvratu, aby přišla nějaká nová horší islamistická síla. Na Írán teď ale nikdo fyzicky neútočí, akce běží bezpečně z gauče na dálku, a trpí ti v dosahu dronů, raket a inflace. Muslimové, Evropani.

A nejsem si ani jíst, že ti dva borci vůbec chtějí docílit řešení. Operace Gaza se jim taky nepochopitelně nepovedla. Hladomor, masakr, ale oblast zůstává tím, čím byla - osinou v zadnici Izraele. A světa. Odsun Němců z Česka v 40. letech byla špína, ale když už se udělal, fajn. Bylo to brutální konečné řešení se vším všudy. Zlým i dobrým. Izrael mohl udělat stejnou věc. Ne si svou osinu nechat. Takto působí spíše jako zlé dítě, které chce mít zvířátko na týrání.

Zůstanu v extrémech: Čistě formou útoku vlastně fandím Rusům (literárně). Ti sice neoprávněně škodí na Ukrajině, ale alespoň tam fyzicky jsou a jejich cílem je území zabrat a ovládat. Se vším, co to stojí. Zisky a oběti.

Zpátky na zem: Proč mi tedy vadí salonní ostřelování? 

Vždycky to odpikáme jako běžní lidé. My, co jsme vsadili na investice do akcií namísto nemovitostí nebo komodit. Inflace 15% nám ukrojí několik roků střádání a vlastně i spekulování, protože spekulace sice vydělá desítky procent, ale jen na malé části majetku. A pro co? Aby si dva starší přátelé zastříleli na vousáče, a pak se stáhli?

Druhá věc jsou uprchlíci. Když létají rakety, kam půjdou? Za rájem do Evropy. A protože vraždit je nemůžeme, část jich sem prostě přijde. A budou nekompatibilní. Ne všichni, ale minimálně část ano. To dlouhodobě přinese degradaci kultury.

Takže degradace duchovní i finanční.

Proto držím palce, aby to liga debilů dotáhla do konce, došla do Íránu, a nastolila tam nový neutrální stát (klidně nějakou soft diktaturu, protože ti místňáci už ty zbytky demokracie zcela zapomněli), který hromadně neškodí ani svému okolí, ani svým lidem. Ropu ať si nechají, ale hlavně ať je to kompletní a rychlé.

A ať je to rychle za námi. Protože pokud to potrvá měsíc, dva, ceny se ještě uklidní, ale jakmile válka v Íránu bude status quo, ceny se utrhnou z řetězu, všichni si přisadí, a inflace 15% je na světě.

Inflace. Pokud máte 100 tisíc korun a inflace je 15% (jako po covidu), je to jako když někdo přijde a jen tak vám sebere 15 tisíc. Říkáte si: OK to ten Židům dám, ať to vousáčům fanatickým nandají. Jenže pokud jste důchodci a máte někde třeba uložené 3 miliony, které vás mají živit do smrti, najednou vám strýček Donald a jeho Žid svou hrou seberou 450 tisíc. A to by vám stačilo třeba na dva roky života. A jak dlouho jste to tvrdou prací střádali, že?

Já budu na buzerplace za snahu povýšen že seniorního manažera na directora záchodků, a plat mi vyskočí o hrozně moc peněz, ale reálně si za něj víc nekoupím, jen budu mít legrační vyšší číslo na účtu, víc odpovědnosti a méně času. Pořád budu brát reálně míň, než všichni ti překvapení čičmundové po škole v O2 v devadesátkách, když jim někdo řekl: gratuluji, enjoy your victory dance, jsi manažer toalet, a šli si koupit Audi a postavit vilu.

Nakonec, taková dálková válka z křesla není nic nového pod sluncem. Roger Waters o tom krásně zpívá v písni The Bravery of Being Out of Range. Ty písničky se lépe poslouchaly, když člověk byl dítě, a nic neměl vsazeno. Takhle Waters dostává ještě více hmatatelný hořký nádech.

Yeah the question is vexed

Old man what the hell you gonna kill next

Old timer who you gonna kill next

Hey bartender over here

Two more shots

And two more beers

Sir turn up the TV sound

The war has started on the ground

Just love those laser guided bombs

They're really great

For righting wrongs

You hit the target

And win the game

From bars 3, 000 miles away

3, 000 miles away

We play the game

With the bravery of being out of range

We zap and maim

With the bravery of being out of range

We strafe the train

With the bravery of being out of range

We gain terrain

...

Máme malou marži bejby

A ještě jedna pro ptáky hormuzáky. Včera jsem v Hradci tankoval vysokooktanový benzín a platil jsem 45 korun. Ano, je to skokově víc než předtím, ale je zajímavé, že na dálnici skoro všechno stojí 50 korun. Docela slušný rozptyl.

Pak se člověk ptá, jestli nás ti borci od pump opravdu nenatahují. 

Letná nelétá

Pořad nechápu, proč mne tolik lidí oslovuje, abych šel na Letnou demonstrovat proti...proti...počkat: Proti čemu je to dneska?

Babiš 2026 je jiný než třeba Babiš 2019. 

Babiš první byl jiný než Babiš druhý. Aktivně bojoval proti svým žalobcům, aktivně činil proti systémové kroky. A voliči dopředu nemohli tušit, že takový bude. Demonstrace pomáhaly varovat Babiše, že je na něj vidět, a že není všemocný ani beztrestný.

Babiš druhý je oproti tomu zvolen při plném vědomí voličů. Všichni už vědí, jaký je, a přesto nebo proto dostal tolik hlasů. Demonstrovat proti němu je jako demonstrovat proti hlasům voličů, kteří jej při plném vědomí zvolili. A to nemá cenu. 

Mělo by smysl dát jim alternativu. Mělo by smysl je přesvědčit.

Ale já jsem přesvědčen, že demonstrace Chvilek tady v Praze bude mít na voliče v Chomutově nebo Havířově přesně opačný účinek, než účastníci zamýšlejí.

Prohloubí příkop.

Možná je to akce pro feťáky pospolitosti a dopaminů. Ale rozhodně to politicky nic nevyřeší.

Nechme je tančit

Čínští tančící roboti vzbudili velký rozruch. A proto tu musím taky něco upustit.

Zaprvé: Všechna čest, kam to pokročilo. Je to ještě o kousek dál než Boston Dynamics a vypadá to více humanoidně.

Zadruhé: Předchozí roboti museli každé podobné cvičení poměrně složitě trénovat. Jako lidi. S mnoha nezdary. Jako lidi. Teoreticky dnes každý robot může tuto zkušenost sdílet s ostatními, a nemusí se učit. To je výhoda proti lidem.

Zatřetí: Pro jejich využití na uzavřeném pracovišti jsou téměř ideální - stačí jim na místech, kde se nepohybují, ale dělají nějakou lidskou činnost, zřídit dobíjení.

Ale.

1. Baterka. Tihle robohoši předvádí impresivní představení, ale každý pohyb má ve světě fyziky, jak už víme, nějakou cenovku. Jak dlouho při takovém představení vydrží? Kolik by vydrželi, kdyby třeba sekali dříví nebo myli okna? Boston Dynamics u svých mul výdrž na baterii uvádí. Mula má ale výhodu, že nemusí vypadat humanoidně. Jak velkou krosnu by musel mít humanoid, aby vydržel aspoň pár hodin pracovat spolu s lidmi? 

2. Humanoidní využitelnost. Nevýhoda je, že tito jsou děláni na tanec a pohyb. Ale co kdybychom chtěli, aby strouhali mrkev? Nebo nosili bedny ve skladu? Najednou narazíme na to, že na to nejsou dělání. Budeme potřebovat různé ruce, různé programy, učení na podmínky konkrétní firmy, pracoviště.

3. Dobíjení při práci. Přecejen je bude omezovat. Bezdrát zatím tak účinný není, a napojení na kabely je bude omezovat. Trochu. Navíc nepotřebujeme mixér, co stojí na kuchyňské lince - potřebujeme samohybného univerzála, který, chodí po domě nebo po pracovišti a na nejrůznějších místech nahradí člověka.

4. V terénu. Robotů se bojíme, protože co když se najednou objeví někde na Ukrajině na ruské straně a budou velmi přesně a velmi brutálně zabíjet ukrajinskou obranu? Teoreticky jim sice brzy dojde baterie, ale na rychlý rozhodující útok, mohou být dostačující. Hodina a je konec. V noci s termovizí, lidarem a neomylnou muškou. Rusové je pak posbírají do naklaďáku, dobijí, a připraví na další misi. Nevýhoda je zase, že se budou muset velmi přesně naučit, na co útočit, kde, poznat terén dopředu. S tréningem jim budou muset pomoci lidi, protože jinak skončíme útokem na místní slepičárnu v domnění, že jsou to kasárna. Vykazuje totiž podobné znaky, jako kasárna na tréningovém poli. Svět robotů je takových omylů plný.

5. Členitost terénu bude problém i v civilním využítí. Kuchyň u babičky je jiná než kuchyň u tetičky, i když krájení mrkve je vždy stejné. Ohnutá škrabka se používá jinak než rovná škrabka. A tak dále. Svět má neuvěřitelné množství variant, a schopnost lidského mozku a těla je reflektovat a přizpůsobit se, roboti ještě postrádají. Vytvoření robotické ruky srovnatelné s lidskou, a schopnost sebereflexe, jestli věci dělám dobře nebo je už kazím, je zatím v plenkách.

A nakonec otázka. Když mluvím o humanoidním robotovi, jaké "i" použiji? Kuchyňské roboty připravovaly těsto - to je jasné. Ale humanoidní roboti tančili s lidmi nebo tančily s lidmi?

Krizová matematika a krásný objev

Když jsme teď všichni ptáci hormuzáci a máme tu ropnou krizi, pojďme si spočíst malou rovnici.

Včera jsme jeli na chalupu. Mazda na startu ukazovala, že má dojezd 335 kilometrů. Ujeli jsme 160 km. Mazda ukazuje, že má dojezd 80 kilometrů. Počítejte děti. Co je horší? Benzín nebo elektromobil?

Takže asi takhle je to s benzínovými motory. Samozřejmě ani diesel nebyl vůči těmhle rovnicím imunní. Problém je, že diesel jel cokoli od 100 kmh nahoru na šestku a táhl pořád jak bejk, takže když jste ho nenutili jet přes 140kmh, vešel se do šesti a půl na sto. Zatímco plně naložená atmosférická Mazda si musí podřazovat a leze k deseti na 100. Zvlášť pokud si chcete zavrčet a občas trochu zrychlit. Tady byl fajn 240 koňový turbomotor v liftbacku, kterému při konstantní jízdě nadlimitní rychlostí dokonce spotřeba klesá pod dlouhodobý průměr (který je po městě asi 11 litrů). Ale vrčení a prdlání z výfuků taky žere 30 na sto.

Mimochodem elektromobily a dojezd. Dva dny zpátky představené BMW i3 Neue Klasse... Jestli ještě budu při penězích, to chci. Velmi povedené vizuálně, žádný elektrický boubeláček, ale šik moderní sedan s retro prvky. A dojezd 900km s možností dobít 400km za 10 minut. Reálně počítejte dojezd 450km, a dobíjení za 25 minut. Ale to už jde. To už sakra jde. Více než 450 kilometrů v kuse jedu dvakrát do roka a musím si v půlce dát pauzu. Jediné, co vadí, je volant a trochu strohý interiér, ale vzhledem k tomu, že za pár let už nebude na výběr, je to pořád volba číslo jedna. Tedy...bude-li touring.

Fantastický středověký bonbonek

Pojďme se podívat do středověkých Westeros.

Nechám stranou hodnocení Hry o trůny. Za mne to byl krásně pohádkový seriál s brutálně naturálním zpracováním, vysokou úmrtnosti hrdinů, a epickými bitevními scénami, které ale hlavně stavěl na famózních charakterech a dialozích. To podtrhuji jako silně nadčasové v seriálovém světě. Všichni už tento seriál znáte a máte svůj názor.

Rod draka, který byl hodně oslavovaný jako vztahový a komorní, mne zklamal. Já tam v dialogu necítil to pnutí a vzrušení. Vsazené scény s draky pak působily spíše jako snaha vše vytáhnout, ale skončily jako blockbusterová omáčka. Možná mu dám druhou šanci ale na třetí sérii se nijak zvlášť netřesu.

O to víc překvapil Rytíř sedmi království. The Hedge Knight. Tento bonbonek se vyznačuje pouhými šesti krátkými díly. 

Jednoduchý hrdina, potulný rytíř nižší šarže Dunk, je takový pomalejší v myšlení (a to je mi sympatické, neboť také jsem). Cestuje Západozemím (Westeroes) a sbírá životní zkušenosti. Vše vyvrcholí turnajem, ale jinak, než si představuje. Jeho panoš Egg je zase chytrá hlavička. Egg si Dunka vybírá za svého pána, i protože jsou mezi nimi vzájemné sympatie. Egg je mazaný a Dunk je nezkažený dobrák. Pravý rytíř, i když pouze nižší šarže (the hedge knight). Egg pomáhá Dunkovi více či méně úspěšně bojovat s idealismem a naivitou, Egg se hřeje v pánově syrové laskavosti, a tak se doplňují.

Prvek putování krajinou a usedlostmi, jakési středověké road movie, má určité kouzlo. 

Chybí tu blockbusterové metody Hry o trůny a to je hezké, syrové (nebo pro všechny ty rytíře spíše "sirové"?). Středověk je tu vykreslený z blátivých cest, špíny, chudoby, chatrného zdraví, strohých vesnic, polních stanů.

I tento seriál je poměrně naturalistický, a určitě není vhodný pro děti, nicméně svou jednoduchostí a zápletkou hraničí s pohádkou, podobně jako knižní (ne filmový!) Hobit. Svou délkou a pojetím se jedná opravdu o takový milý filmový zákusek, pokud máte rádi středověk.

HBO chystá druhou sérii, a tady se velmi těším, a můžu jen doporučit.

Fordem 30 let? Ne dnes.

Bylo to poslední Mondeo - plnotučné auto s kořeny na začátku tisíciletí.

Lord Ford, nebo-li Mondeo Titanium X z roku 2013, který bezporuchově naběhal 200 tisíc, musel kvůli hrozícímu dožití převodovky z domu, a dočasně mi tu začátkem podzimu přistála jeho stříbrná kopie s manuálem. A taky už není - nahradila ho Mazda.

Co bylo krásného na dieselovém Mondeu s řadící pákou? Bylo takové uklidňující... Rychlost fordovsky přesně zapadla, a přišel zátah lokomotivy. Abychom si rozuměli - ne zátah mustanga, ale spíše dieselové lokomotivy - důkladný a jistý. Na trojku Mondeo táhne až do 100kmh, a na čtyřku až daleko za dálniční limit... Takže pokud chcete předjíždět, dynamika je akorát dostačující. Spíše ale pohoda. Dvouspojkový automat vybízel dávat autu do těla, jak držel správné otáčky a turbo roztočené. Harmonická práce s řazením naopak stimulovala klidnou jízdu.

Spojka krásně chytala, takže za několik tisíc kilometrů včetně výjezdů z podzemí, motor nechcípl, ani nesmrděla spojka. Nebylo potřeba ji protáčet. Prostě se lehce chytla, i do kopce. V tomto byla převodovka v dieselovém Focusu větší rváč a naložené slaboučké Hyundai zase trpělo v kopcích. Na každý pád, to byl velmi příjemný život s fordím manuálem. Zácpy s ním byly lehce otravné - spíš ale protože vůz nebyl tak pohotový jako s automatem, např. při proklouzávání do děr v koloně. Žádné chcípání, cukavé rozjezdy - prostě krásně sladěný manuální stroj.

Vše při neuvěřitelné spotřebě 5,8 litru u takového mastodonta (auto je vysoké a široké). Jedete 140 kmh sem tam a zase 140 tam a sem (Fordem, ne vlakem) a v nádrži pořád něco je (po natankování ukazuje 1150 kilometrů, pokud nestojíte hodinu v zácpě nebo nejedete 150). 

Největší překvapení proti automatu bylo, jak umí být starý diesel na volnoběh klidný, prostý vibrací a dunění. Třásl se někde tam vepředu na silent blocích, oddělen od kabiny, pod rozložitou stříbrnou kapotou. Klid, který nechápu. 

K celkové tiššímu projevu se přidalo, že původní majitel nechal domontovat kvalitnější reproduktory. Poznalo se to na krásné čistých výškách při velmi hlasitém poslechu, a že nedrnčí výplně dveří, pokud hudba šlape. Podobné nebo lepší než teď Bose u Mazdy. Nakonec, interiér potažený kůží tolik barevně nedegraduje, navíc udržované sedačky nejsou nějak potrhané ani odřené, ani po 250 tisících kilometrů. Z vnitřku pořád dýchá komfort a luxus.

Takže co říct na konec úvodní mini pochvaly? Nebýt to tak staré auto s riziky, už bych nic lepšího nepotřeboval. Jinak řečeno: Univerzálnější rodinné auto než dieselové Mondeo celé v kůži už asi nebude. Zlatý věk aut skončil v roce 2015 s diesel gate. A po měsíci s Mazdou bych to podtrhl. Přecejen, i do Mazdy už moderna zaťala dráp.

Takže nebyl Ford v dnešní době jednorožec? Proč si ho tedy nenechat celý život? To otvírá druhou část, zajímavé zamyšlení na téma držení auta dlouhodobě po roce 2015. Všichni známe ty příběhy Mercedesu a Volva s nájezdem milion kilometrů - auto od mládí až do důchodu. Jde to dneska?

Většinou se Fordy Mondeo čtvrté generace se dnes prodávají i se skoro pěti sty tisíci kilometrů na konci druhého života (a často vypadají neuvěřitelně zachovale) a podle servisu by mohla jezdit do 750 tisíc, akorát je problém, že třetí život už jim druzí či třetí majitelé nechtějí nákladově dopřát, a tak se vůz této mety nedožije. Udržovat staré Mondeo totiž není o nic levnější než udržovat Mercedes, jenže majitelé Fordů mají nižší nákladové očekávání, a pokud nejsou manuálně zruční, je servis svlékne do naha.

Podle servisu se mnoho komponent na autě obnoví vždy po 200-300 tisícich kilometrů. Je pak potřeba udělat podvozek, filtr pevných částic, spojku, vstřiky, turbo, egr - tedy věci, jejichž výměna je nákladná. Dlouhé trasy šetří - na fóru jsou borci, co jezdí na první vstřiky už půl milionu. Manuálni řazení šetří nejen palivo. Naopak výměna automatické dvouspojkové převodovky, kterou jsme měli na obou Fordech z roku 2013, téměř zdvojnásobí náklady "druhého života", speciálně u dieselu dá peněžence zabrat - servis převodovku mění za cenu okolo 130-150 tisíc Kč (u specialistů méně, ale stále 80), a i to byl důvod, proč černý Ford předtím šel z domu, dokud jel a řadil. Většina Mondeí s automatem jde na náhradní díly, pouze výjimečně zachovalé a vybavené kusy se opravují. Bavíme se totiž pak o obnově celého vozu za více než dvě stě tisíc u auta se zůstatkovou cenou 120 tisíc. To si člověk musí být jistý, že si ho chce nechat, vidí v něm tu hodnotu, a investuje do něj.

Opravit za velké peníze Mercedes dává smysl. Opravit Mondeo? Ano, možná, ale chce to opravdového nadšence, nebo pragmatického kutila.

Vyžaduje to taky péči o karoserii a interiér, protože Mondeo sice je ingot, co nereziví, lak kvalitní, ale přecejen... Pokud zná jen kartáče myčky a nikdy nevidělo vosk, reziví. A pokud před sebou máte ošuchaný vrak, chce se vám pramálo investovat oněch dvě stě tisíc do jízdy. Tedy: Aby Mondeo vydrželo pěkné pohledově, přidávají se další náklady na údržbu kůže, karosérie, sem tam přečalounění volantu nebo manžety, repase světel.

Servis Ford otevřeně říká, že dává absolutní smysl staré dieselové Mondeo s manuálem držet, co to jde, narozdíl od nových aut, a že by mělo jezdit léta bez toho, aby majitele nechalo stát.

A možná stát nezůstane, ale přijdou záhady. Nevyhnete se nahodám typu odchlípnuté krytí podvozku, které nemá servisní interval, a které v určitě rychlosti při bočním větru začne rezonovat. Tohle vám na dílně při běžné kontrole neodhalí a vy se s tím můžete dost potrápit - minimálně musíte na dílnu v průběhu roku znovu, aby vám za pár stovek ty pazvuky odstranili - a protože na zvedáku se drnčení neděje, dílna se brání to řešit.Tyhle problémy stará auta taky neměla, protože byla jednodušší a různé kryty prostě neměla. Potrápí vás řada cukání, pazvuků a třesení, kdy vám servis řekne: za nás ale dobrý a vy je tak musíte nutit k detektivní práci.

Předposlední stopka je bezpečnost. Kdysi špičkově bezpečnému Mondeu se nevyhnula aféra airbag-gate, kdy vás airbag místo záchrany může zastřelit, a vám nezbývá, než doufat, že první majitel byl na svolávačce. V tom servisy mlčí, neumí opravu zpětně najít. Navíc materiál se unaví. Automobiloví hipsteři, argumentující u svého přes dvacet let starého Volva nesmrtelnou švédskou ocelí, by měli shlédnout crash test svého starce s novodobým autem. Zadarmo na YouTube. Unavené glorifikované Volvo dostane na zadek od Renaultu (slovy: Renaultu, auta s kosočtvercem na kapotě) a figuríny v něm rovněž, zatímco zdánlivě papírové mladé auto a jeho posádka vyváznou bez ztráty kytičky. No, a Ford není ani to Volvo, takže někdy po patnáctém až dvacátém roce začne být pojízdný lamač končetin.

Poslední věc jsou pak emise. Přišlo to z Itálie, kde už si na severu v zimě do měst nezajedete, Krakov vjezd zpoplatnil, a možná jsme na pokraji spuštění laviny, kdy diesel Euro 5 začne být psancem v mnoha dalších městech Evropy, a tím jeho užitečnost a ochota do něj investovat klesne. 

Podtrženo a sečteno, dieselové Mondeo v manuálu by asi mohlo být poslední věčný držák, který se dožije milionu kilometrů a třiceti let. Ale ne v dnešní době. Nebo pouze za cenu obětí, a se značným úsilím, riziky. Takže vlastně ne. Jakkoli už druhé takové robustní poctivé a spolehlivé auto na trhu nenacházím, sladká eko-bio-racio moderna a střídání aut po 2-4 letech je nevyhnutelné. Mazda je v tomhle případě úplně poslední závan staré doby, ale nedělám si iluze, že v roce 2030, po konci záruky, se z ní stane pojízdná kasička.

Už je to tu

Nojo. Spletli jsme se. Tunel z Prahy do Berouna bude stát dvojnásobek.

Jenže co naděláme. Ega dopravních inženýrů i jejich servilnost vůči Metrostavu neznají hranic, takže otázka, zda vůbec potřebujeme 24,5 km pod zemí do Berouna v místě, kde je krajina spíš zvlněná než kopcovitá, jde stranou. Prostě si to postavíme, protože my ignorantni, laická věřejnost, jim nemáme co mluvit do jejich hraček.

Možná kdybychom měli víc dopravních inženýrek, a přestali si měřit pindíky s horskými zeměmi, bychom nepotřebovali metro do Berouna za 100 miliard.