2021-10-01

D1 je hotová. A hotovo!

Nechápu, proč se před volbami dělá takový humbuk kolem D1, respektive proč se kritizuje ANO. D1 je opravdu opravená. Je to nesrovnatelné se stavem, který tu před opravou dlooooooooooooouho byl. 

I když nebudete souhlasit, oprava probíhala uživatelsky maximálně přívětivě - muselo dojít k lehkému rozšíření dálnice, a byly vždy zachovány dva pruhy v obou směrech. Podobně se to dělá v Německu a Rakousku. Leckteré předchozí opravy se u nás dělaly zúžením do jednoho pruhu v jednom směru a to byl opravdu vopruz, který už jste možná zapomněli...

Netrvalo to ani tak dlouho, jak se říká, na to, že se jedná o nejfrekventovanější dálnici, která má 200 km a žádnou objízdnou trasu.

A ano, je to (bohužel) normálně opravená česká silnice, kde hned po otevření je povrch nerovný a praská, ale tak to bylo a bude a nemůže za to Babiš. Může za to fakt, že si nikdy nepozveme na opravu či stavbu zahraniční firmu, a popravdě, kdo se to bude snažit rozkrýt, zmizí potichu a rychle. Ale to je jiný případ a taky za to nemůže ANO, ale příliš velké peníze, které se v tom oboru točí.

Lidi také proklínají ANO, že hned po volbách začnou nové opravy. Přál bych si sic, aby most Kývalka byl někde u Brna a mohl mi být ukradený, ale není, a přiznejme si, že oprava vůbec nebude triviální, takže chápu, že si ji nechali na později. U Brna zato je rozšíření na 6 pruhů. A buďme rádi, že teď máme opravenou D1 a že se hned poté rozšíří na 6 pruhů. Mohlo se to udělat už 20 let zpátky, ale za to taky nemůže Babiš.

Závěrem tedy buďme rádi a pozitivně vyslunění, že se D1 dostala do normálního stavu, ve kterém je, a způsobem, kterým se to dělalo. Je to kvalitativní skok. 

Co si naopak kritiku zaslouží, je pomalé tempo stavby jiných dálnic. To je ubohé a za Babiše ještě horší. Že by se za jeho vlády otevřel nějaký velký kus typu D47 (dnes D1) nebo D5 na Rozvadov, toho se asi hned tak nedočkám, a zdá se, že okolní státy nás předhánějí, včetně těch balkánských, kde o korupci také vědí své. Ale možná už vizionářsky nebo spíše oportunisticky vyčkáváme, zda si sami auta nezakážeme - pak by totiž nebyly dálnice potřeba a tím by si místní švarní chlapáci ušetřili štrapáci :-)

Ještě dodám, že ANO nevolím a volit nebudu, ale nelíbí se mi ta zahořklost kritiků, která mu přihrává preference. Proto tento drobný výlev...

2021-09-03

Třicítka v Praze ano, ale...

O tom, že problém pražské dopravy  je v nízké vzájemné toleranci různých skupin jako řidiči, cyklisti, obyvatelé postižených ulic atd., jsem tu nedávno psal.

V souvislosti s různým omezováním automobilové dopravy salámovou metodou se ještě pojďme podívat na základní příčinu patu, který tu je.

V první řadě se my Češi neumíme dohodnout. Velké věci jako vnější městský okruh, páteřní cyklistické průtahy Prahou nebo systém parkhausů ovšem dohodu vyžadují. Přitom to nejsou žádné nekonečné boje s větrnými mlýny - je to několik (opravdu) málo velkých konkrétních staveb, které už měly stát, a které by nám umožnily vést ty žabomyší spory na podstatně kvalitativně vyšší úrovni. Místo toho si ale debatujeme, a děláme věci salámovou metodou. Tuhle nakreslíme cyklopruhy nebo vyasfaltujeme kus cyklostezky odnikud nikam a zlobíme se, že nám tam nikdo nejezdí. Jinde zase zařízneme auta, protože jsou "zlá", aniž bychom měli hotovou alternativu, a pak se divíme, že jsou úplně všichni proti - i ti, kterým to mělo pomoci.

Dokonalý příklad je plošná třicítka, kterou velmi pěkně argumentuje tento článek. Je snadné ji zavést, ale to nestačí. Bude potřeba ji kontrolovat, což nebude lehké, ale hlavně: třicítka má smysl, pokud se zprůjezdní všechny ulice. Nyní máme systém hlavních průtahů (nedokončený) a vedle toho jednosměrek pro rezidenty, které mají dopravu odpuzovat. Přerod mezi těmi systémy ale musí být promyšlený a výrazný. Pokud jen salámovou metodou zavedeme třicítky, ničemu to nepomůže. Zase jen všechny naštveme, že to nefunguje. Místní tím, že to nepomohlo, a řidiče, protože marxisté útočí a sáhl jim na jejich plechové alter-ego, které ztělesňuje svobodu, která ale bohužel končí tam, kde začíná svoboda jiných.

Pořád také platí, že bez ohledu na třicítku soužití s dopravou ve městě napraví jen tyto velké systémové kroky, na kterých se většinou shodnou petrolheadi i zelení mozci, jen se nějak zázračně nedějí:
  1. Zprůchodnění přípravy klíčových dopravních staveb
  2. Dostavba velkého okruhu mezi D1 a D8 a části toho vnitřního, aspoň mezi Vysočany a Jižní spojkou (třicítka nepomůže od tranzitujících kamionů projíždějících některými hlavními obytnými oblastmi - zde nelze nesouhlasit).
  3. Dostavba systému P+R parkovišť.
  4. Dostavba některých linek MHD, např. Metra D na Nové Dvory či Metra či vlaku ve směru letiště, ale také pořádná veřejná doprava do satelitních čtvrtí typu Řeporyje nebo Písnice, Jesenice, Komořany - bohužel autobus, který ráno stojí v zácpě, řidiče nemotivuje, aby svého miláčka nechali doma.
  5. Stavba pořádných cyklostezek - takových, které vedou napříč celou Prahou, jsou celou dobu jasné viditelné, a cyklisté na nich požívají aspoň elementární ochranu před auty. To bude vyžadovat i nějaké nové mosty, sem tam možná podjezd a hlavně předělat obrubníky - ne jen barvičky na zem - ale hlavně to pořádně naplánovat a zrealizovat celé.
  6. Zakazovat jen to, co pak umím vymáhat, abych nebyl jen k smíchu. A raději místo nových zákazů začít pořádně realizovat ty staré, kde nás tlačí bota - např. začít s pořádnou kontrolou na STK, vymontovaných DPF a podobného, aby se omezily zombie vraky ve stavu klinické smrti. Holt by si ti borci chalupáři místo silného turbodýzla museli koupit novější menší auto v základní konfiguraci. Motor 1.9tdi by přes své nesporné kvality někdy před 25 lety neměl být vynášen do nebes a amatérsky tuněn, ale vynesen na vrakáč. Paušálně.
A neberte to tak, že kydám špínu na stávající magistrát. Ten jenom pokračuje předchozí agonii. Bém sice něco stavěl, ale pomalu, a ti předtím skoro vůbec. Na vině jsou bohužel i chabé zákony a nečinnost státu (tedy ne magistrátu) v případě velkého okruhu, který bez diskuse má strategickou prioritu. Přitom vylít do krajiny trochu asfaltu (na tolik potřebné části D0 nejsou žádné složité mosty ani tunely a není nijak dlouhá) není moc práce, navíc za evropské peníze, které jsme nikdy nebyli schopní v plné míře čerpat, takže to dokazuje, že problém je v neschopnosti se dohodnout a mít na to zákony. A za to démonizovaní Hřib ani Bém nemohou.

2021-08-26

Jak jezdí Mazda 6?

Protože moje stávající práce nenahrává zkoušení aut střední a vyšší střední třídy jako ta předchozí, rozhodl jsem se, že si čas od času udělám radost, a nějaké auto si vyzkouším privátně. A přiznám se, že kritéria výběru mám dost různorodá. Nejvíc mne baví sportovně laděné rodinné kombíky, nebránil bych se ale ani něčemu, co je komfortní pro dlouhé cesty, a občas těkám směrem ke stěhováku typu mikrobus, MPV či gigantické sedmimístné SUV. Může se to hodit. Nevím k čemu, ale může. A občas si říkám, že jednou bych mohl docenit druhé auto do rodiny - menší a veselý hatchback.

První jmenované je ale logicky první volba. A do této kategorie spadá Mazda 6, kolem které když jdu, tak vždy slintám jak Pavlovův pes. A to opravdu moc nepřeháním. To auto je pro mne prostě ideálně krásné - co víc, atleticky krásné. Nic na tom nemění, že je na trhu už asi 8 roků a prošlo dvěma facelifty. Jde si svou cestou, a je to cesta krásy. Četl jsem nespočet recenzí, takže jsem si byl vědom i všech slabin - třeba že diesel stojí za prd, že je to hlučné auto, že Skyactive nemá všechny koně doma, že atmosféra netáhne jako turbomotor a že v něm není místa na rozdávání.

A teď skutečné dojmy.

Když do auta sednete, je to ještě o kus větší wow než na fotkách. Máte dojem, že sedíte v luxusní limuzíně. Mazda nenahání body úchylným ambientním podsvícením ani displejem přes celou palubní desku, ale kvalitou zpracování a rozvržením ploch. Jedním slovem ZEN. Krása. Můj interiér kombinoval na palubní desce zdařilou imitaci dřeva, kůži a alcantaru, sedadla v tmavě hnědé kůži. Nic nekřičí, nic neutlačuje. Tři kruhové budíky, pěkný jednoduchý volant, uměřený displej a výdechy ventilace. Vše v absolutním souznění. všude, kde s opíráte, je kůže a měkčené polstrování. 

A navíc je to uživatelsky přehledné. Když sednete do auta a všechno je tam, kde byste to čekali, je to malý zázrak. Ono ale když vyzkoušíte na služebkách desítky aut, začnete mít tendenci se orientovat rychle - takže možná jsem nekritický. Ale dojem je dojem. Kdybych kupoval interiér a exteriér, kupuji hned.

Druhá věc je, jak to jede. Tady už tak nekritický nebudu. Řídil jsem hodně krabic od bot s gumovým volantem a řídil jsem taky "tvrdá" BMW z 90. let. Už nějak tak vím, co mám rád, a kamenujte mne, ale řídit Mondeo mk4 mne nepřestává bavit a vystupuji z něj spokojený a vysmátý po sebedelší jízdě. U Mazdy jsem přímočarost přímo očekával, protože ji časopisy za to blahořečily. Ale pro mne tam chyběla. Cukání volantu, když přejíždím středovou čáru, nemyslím - to je oproti Volvu XC90, které škube řízením, vyloženě decentní. Myslím spojení řidiče se silnicí. Volant ani tlumiče prostě dost nevrací dojmy zpátky - nemám pocit, že to auto řídím.

Možná jsem tu krásku neuměl dostat na hranu schopností, aby se z ní stalo zvíře, ale já bych to zvíře rád trochu cítil, i když jedu po okresce osmdesátkou. Mazda spolehlivě vykroutí oblouk (možná spolehlivěji než moje Mondeo), ale podivně v tom oblouku plave a houpe se. Nemám pocit toho buldočího zakousnutí jako u Mondea, a přitom stále pohodlí. Spíše více pohodlí.

Třetí věc je hlučnost. Nejen, že byla opravdu hodně slyšet "silnice", ale i motor. Chápu, byl úplně nezajetý a asi by se to ještě usadilo. Ale i tak. A protože jsem nedávno jel soudobým dieselovým Mondeem (mk5), které je konstrukčně starší než tato Mazda a ve stejné cenové kategorii, mohu srovnávat, a vidím zde propastný rozdíl v neprospěch Mazdy (jakkoli je jinak dojem z vnitřku toho Mondea ubohý a končí tím skvělým odhlučněním).

Čtvrtá věc je zvuk motoru. Třeba atmosférický benzínový čtyřválec v Mondeu Mk4 zněl trochu jako šestiválec. V nízkých otáčkách nebyl slyšet vůbec a ve vysokých se poslouchal moc pěkně, bylo to takové to pěkné vrum vrum, které si říkalo o to lechtat ten pedál víc a víc (a nemyslím teď je náš krapet hlučnější kus s děravým výfukem, ale i ty další, které jsem řídil). Mazda zato klokotá jako downsizovaný motor. Zase, možná je to nezajetý motor, možná je to Skyactive, ale když už si kupuji benzín, chci aby zněl jako benzín. O to víc, pokud Mazdu v recenzích vyzdvihují jako řidičské auto.

Pátá věc je, jestli 2.5 Skyactive táhne nebo ne. Táhne obstojně pro jízdu z bodu A do bodu B, ale silný motor to papírově ani skutečně není. Rozjezdy nic moc, ale od 80 kmh nahoru už to při podřazení s karoserií hýbe obstojně. Převodovka je na rozdíl od mého powershiftu (dvouspojky) naladěná spíše pohodově, takže řadí velmi hladce, reakce na plyn jsou logické a pohotové (sžili jsme se hned), v režimu sport se dá říct i rychlé. Ve srovnání s powershiftem v manuálním režimu se ale neumí tak "zakousnout". Vezmu-li to ještě pocitově, 120 KW a powerhift umí s prázdným Mondeem opravdu cvičit. 143 KW s prázdnou Mazdou bohužel hýbe jen "srovnatelně" (byť logika je trochu jiná). Ale já bych čekal, že se více než 20 KW někde pozitivně projeví.

Takže závěr z toho je, že pokud bych vybíral očima a hmatem, je Mazda okamžitá srdcová volba a žádá recenze silný osobní dojem nenahradí. To ostatní mne proti recenzím lehce zklamalo. Je to celkově skvělé auto, jen bylo moje očekávání zřejmě příliš vysoko a příliš směrem k řidičskému ladění, a nebo se projevil nezajetý kus. Další krok je, že si někdy vyzkouším ještě dvoulitrovou atmosférickou benzínovou verzi. Je to slabší a staromilský motor, ale možná to bude mým tužbám blíže. A samozřejmě někdy zkusím i jiná auta - v hledáčku je třeba současný Ford Focus ST nebo Focus ST-Line se 134 KW, a pak další, ke kterým se zatím nebudu vyjadřovat.

2021-08-25

Liberecká překvapení

Liberec na 3 dny příjemně překvapil. A to přestože jsme nebyli v Babylonu ani v IQLandii, jak byste možná čekali.

Den 1: ZOO. Liberecká ZOO není nijak velká, a té pražské nesahá ani po paty. Ale víte co? Ono je to vlastně fajn. Bílé tygry nemají všude, a ta liberecká je taková zrelaxovaná, domácká. Restaurace v té pražské stojí za prd, v liberecké též, takže žádná citelná ztráta. Je také taková víc "lesní", což je velmi příjemné. Za východem ze ZOO je symbolicky cukrárna Sladká tečka, Rybářská Bašta u přehrady má také velké kouzlo.

Na večeři pak doporučuji s dětmi do restaurace ZOO1320, kam se dostanete procházkou přenádhernou vilovou čtvrtí mezi Lidovými sady a centrem. V té restaurace i leží, kousek od zastávky tramvaje, dost daleko od silnice, v zeleni. Interiér je nápaditě artově vyzdobený, a je zde obrovský dětský koutek v oddělené místnosti. Značka ideál. Možná to není foodie místo, ale nabídka jídla je vkusná, a evidentně je to i cool místo pro setkávání.

Na stejné ulici je i technické muzeum (mašinky na ulici potěší i po zavíračce) a pro nadšence do umění i místní galerie - okupující sudetské paláce. Proložené moderním depozitářem Oblastní galerie, který architekturou trochu vykradl vídeňský MUMOK, jen v malém.

Vedle toho je ještě překrásně zrekonstruovaná Střední průmyslová škola. Vůbec tahle sudetská vilová  a palácová čtvrť je zážitek sám o sobě a nepřestává fascinovat, a dává smysl pojmu genius loci.

Den 2: Ještěd a procházka do Kryštofova údolí. Pod Ještěd trojkou, nahoru "lanovkem", pěšky po červené a modré do Kryštofova údolí a zpět vlakem. Děti uťapaly hódně přes 10 km, byť převážně skopce.

Restaurace na Ještědu není foodie orgasmus, ale drží laťku hrdě tak vysoko, jak to jde, a to i přes návaly turistů, a proto jasným svodům k tomu to totálně zbastlit a začít prodávat předražený smažák. Nezbastlili to a jsou pekelně rychlí. Na Výpřeži zbořili původní stánek s verandou a postavili chaloupku (wow!). Už to není tak ošuntěle cool, ale pořád je to milé místo k zastavení. A Kryštofovo údolí zůstává malebnou, sladkou roubenkovou vesničkou, snad jen ten chodník jim chybí. K občerstvení bych doporučil Kavárnu U Ježka, i když U Kryštofa býval také správný svéráz. U Ježka nejen, že vás obejme sudetský živel, ale dobrůtky tam stojí za to a drží si kvalitu i v průběhu let. Cesta vláčkem zpět byla příjemná, jen nechte dětem ještě kapku energie na cestu do kopce k vlaku. Na mapě je to blízko, ale silnička je příkrá. Vzhledem k tomu, že jsme pak spali kousek od nádraží Růžodol, byl příjezd vlakem jak teleport do postele. 

Den 3: Liberecký zevling. Nejdřív jsme si dojeli do místního DOKu. Zde je kavárna, ale i pražírna Nordbeans, ale můžete si koupit i čerstvý chleba z jejich pekárny nebo zacoworkovat. Prostor ve starém nádražním skladu je v dnes oblíbeném stylu strohost, surové dřevo, kov a beton. Pro děti je atraktivní dát si s rodiči kafíčko (děti kafíčko nepijí) na paletách s výhledem na nákladové nádraží. I když je to snaha o trendy hipsta place, chodí sem spíše místní usazená střední třída, soudě dle outfitu a aut. A je vůbec otázka, zda hispta v Liberci žijí. Žádné jsem neviděl. Střední třída je každopádně docela kontrast, když přijdete z tramvaje z nádraží, kde potkáte všechny liberecké existence.

S plnými žaludky jsme pak neměli chuť na oběd, ale jeli jsme tramvají opět na Lidové sady, kde je jednoduché ale dokonalé dětské hřiště, za nímž už začínají Jizerské hory. Hřiště má placený vstup a je oplocené. Jsou tu prolézačky, písek, motokáry, koupačka, ruské kolo a vláček z 80. let. Vyměnili jsme toto hřiště za IQLandii, protože počasí se odmítlo řídit předpovědí a místo lijáku nachystalo nádherné slunce. IQLandii necháme na zimu. Kdyby bylo ještě o drobet tepleji, nevyhnuli bychom se tomu jít údolím kousek dál do lesa a navštívit prý famózní městský lesní koupák.

I když v Liberci jsou i foodie místa, kde se vaří zdravě, není to nic pro rodiny s dětmi, takže jsme zamířili do Pizza Café Restaurant Millenium (kousek od zmíněné ZOO1320), kde je mají pizzu, a také velký oddělený dětský koutek. Ó blaženosti!

Mezitím byl nespočet "toulek" ulicemi. Liberec muselo být velkolepé a překotně vyrostlé sudetské město. Dokonale to ilustruje i naše ubytování, apartmán Kostel. Ten se nacházel v bývalém kostele, který Němci vystavěli, Češi je vyhnali, kostel odsvětili, nechali téměř rozpadnout, a následně tam v novém kapitalismu vznikly kanceláře a obchod s chlastem. Dějiny Liberce v kostce. Obchod s chlastem v kostele zůstal, ale byl docela decentní, kanceláře milá paní majitelka loni přeměnila na apartmány, které byly příjemně zařízené a působily vřele, auto parkujete bezpečně v zahradě a navíc kousek tramvají na Ještěd i do centra. 

Celkový dojem z Liberce s dětmi byl tentokrát famózní. Vždy to pro mne bylo pocitově takové nepřívětivé a architektonicky rozervané město. A pořád trochu je, ale zlepšuje se to silně. Ať už dostavbami, nebo oživováním existujících míst. I hospodská a foodie scéna ožívá. To je vidět i v zapomenuté části centra, která působí trochu brownfieldově, kolem ulic Barvířská a Široká, západně od Soukenného nám. Liberec bavil a zabodoval a rozhodně se sem vrátíme, i kvůli IQLandii, do které se mi pro všechny ty pěkné dojmy z ulic vlastně nakonec vůbec nechtělo. 

2021-07-21

Mobilita

Shlédl jsem on-line konferenci Czechcrunch na téma budoucnost mobility (více zde). Od zástupců automobilky, přes sdílenou mobilitu až po vynálezce letadla-dronu. Cílem bylo zamyšlení, kam se cestování bude ubírat v příštích letech.

Mnohé z příspěvků byly spíše ve stylu "jak se máme, co děláme", což je ale samo o sobě zajímavé - hovořili zakladatel Rekol, sdílené skútry Blinkee, carsharing GreenGo, zástupce Toyoty/Lexus o vodíku atd. Celkově cenné postřehy ze sdílené mobility a mikromobility.

Padlo tam ale i pár zajímavých informací, které mi souzní. 

Například ohledně městské cyklistiky - i přes veškeré proklamace její podpory, jsme se vlastně nikam nepohnuli. Naše cyklostezky jsou polovičaté a spíše rekreační - narozdíl od měst, která to myslí vážně, máme my skoro 0 kilometrů stezek dedikovaných čistě pro kola a dotažených tak, že vás dovedou z bodu a do bodu b nějakým páteřním směrem a přitom vás každou chvíli nevženou pod kola zuřivých řidičů. A kdyby nic jiného, je potřeba připomínat si, že cyklopruhy na silnici nejsou řešením, které dostane lidi na kola. Ano, podobný pocit mám taky - než všude malovat na ulice panáčky na kole se šipkou, kteří v kritický moment vždy někam zmizí, raději bych udělal třeba dvě cyklostezky pořádně někde, kde to dává smysl. 

Celkově nakonec mnoho přinejmenším inspirativních pohledů, doporučuji ke shlédnutí. V práci v našem Integrátorovi mobility integruji spíše veřejnou dopravu v kombinaci s automobilem, ale i tento nový blyštivý svět mikromobility a sdílení bych měl vzít v potaz.

2021-07-17

Hrušky mám rád vol2

Jak jsem tu psal, hrušky mám rád. Proto jsem si na Košík.cz místo šesti hrušek koupil šest balení hrušek. Už podruhé. No, poprvé to odnesli naší přátelé, tentokrát ten nával lásky odnesla naše lednice. Hrušky jsou láska, která v létě rychle podléhá zkáze.

Zároveň jsme si koupil víno z Hrušek. Ne z hrušek, ale z Hrušek. Ano, z těch, které proslavilo tornádo. Byla to jakási forma pomoci, kterou si vyžádali vinaři. Zvolili jsme solidárně jmenovce - vinařství Beneš. Víno Beneš už jsem z logických důvodů v minulosti ochutnal a neoslovilo mne, byť má moc hezkou etiketu. Teď tomu za tu cenu není jinak, ale žena ho má ráda a ani mne neurazí.

I když mám hrušky rád, rád se zase vrátím na italské a francouzské půdy.

2021-06-05

Rodina je základ státu revisited

Byl jsem zvědavý, jak to po letech uvidím jako hlava rodiny a "bankéř" v jednom, a proto jsem se koukl na film Rodina je základ státu. Chlapík bankéř, který žije takový klišé pohádkový život (krásná a zřejmě milující manželka starostující Pyšely, dvě sladké děti, neofunkcionalistická vila, SUV Mercedes na každém druhém záběru, zdravá výživa, cvičení).

Začíná to v bance, vyhazov a vyšetřování. Moc vám toho neřeknou, ale je jasné, že tam bylo tunelování a on byl u toho aktivně nebo pasivně, ale je poslední nezatčený. Jde domů a s rodinou jedou na road trip, aby tyhle trable hodil za hlavu nebo se s nimi srovnal. A o road tripu, který je také stále útěkem před policií, tenhle film je. Graduje decentně, až skončí opravdovou honičkou a chycením zločince.

Velmi příjemný je soundtrack od Lenky a Beaty Hlavenkové. Před léty jsem je neznal a ony byly na prahu nového světa. Už tady je vidět, že obě spolu udělají něco velkého.

Ale na filmu mi něco vadilo a něco mi tam vadí pořád. Nevím, jestli jsou to faldíky a neustálý tupý pohled antihrdiny, nebo to, že postavy jsou takové nějaké ploské. Ano, vtáhnou nás do příběhu, kde hrdina je "moderně" také trochu antihrdinou. Ale chybí tam proč. Záměrně nám říkají příliš málo, ať už jde o podstatu inkriminované transakce nebo o motivaci a profil aktérů. Expozice je příliš minimalistická a působí spíše odfláknutě nežli tajemně. Jako by autor byl líný nebo neschopný nám nějaké stavební kameny odkrýt a mezi nimi tak napnout... větší napětí. Zkratkovitý je i moment, kdy beztrestně objede policii, která ho chce zastavit, a ta ho pak nehoní. Zřejmě náznaky paranoi (situace, kterou vidím, ale možná nenastala), která se ale zrovna v tomto filmu, nekoná.

Morální poučení se taky nekoná. Nevíme do konce, zda "to" hrdina udělal, nebo zda je jen obětí své životní pasivity. A tak nevíme, jak jej máme soudit. Je kladný i záporný? Nebo jen záporný a ještě moula? Nebo je moula, a proto kladný? Vadí mi i že jako člověk, který to dotáhl daleko v korporaci je to takový moula. Je jedno, jestli děláte rizika nebo řídíte obchod. Korporace je bojiště. A v korporaci, pokud to někam dotáhnete, v sobě musíte mít nějaký oheň a ostruhy. Nemusíte být "svině" ani ti "dobří", ale musíte být trochu "ostří". To je bez vyjímky. Jinak sedíte za pár peněz v koutě až do důchodu, protože vás "alfové a alfy" zašlapou. A ten oheň, byť pochopitelně utlumený krizí, náš "moula" s vyjevenými faldíky důvěryhodně zahrát nedokázal. 

Takže na závěr: Nevadí mi běžné výrazová ani dějová lehkost. Ale tento film ji použil nevhodně na dost těžké lidské i dějové téma. Není to dobrý film, i když lze říct, že nudit se nebudete. Naopak. Jen vás to bude celou dobu nějak tak "točit".