2022-05-23

Spalování a kupní síla

Před více než deseti lety jsem si na blogu stěžoval na vyšší cenu benzínu a myslím že tam padlo číslo 32,50 korun za litr. Psal jsem, jak člověk na jedné zdražené nádrži přijde o láhev slušného vína. Při pohledu na dnešní cenu to pobaví, i když je třeba brát v potaz, že peníze nemají tu cenu co tehdy, a že v přepočtu na kupní sílu je to šlamastika pouze obdobná.

Inu, pokud bych tu paralelu jako milovník pití protáhl do dneška, mám poněkud větší nádrž a s průměrným apetitem kolem 6,5 litru nafty přicházím na nádrži o láhev velmi slušného rumu, Brunello di Montalcino nebo Chateneuf du Pape.

Takže spalování a spalování. Jaký je závěr této hovnověrné analýzy?

Dalo by se tedy říct, že víno a rum jsou vzhledem ke kupní ceně dostupnější než před lety a provoz spalovacího motoru zdražil do někdejších extrémů. Jen spalování toho vína a rumu už mi nejde tak dobře jako tehdy. Kupní síla mého organismu tedy  klesla.

2022-05-18

Čeření vody krásné

Vítězný návrh budovy Vltavské filharmonie je opravdu krásný (viz. třeba zde). Krom toho, že vypadá jak zčeřená voda či vlnky, se mi líbí i hravost fasády, která umožní na komplikovaném terénu přejít z náměstí na střechu nebo k řece. Navíc působí česky "něžně" - nesnaží se dominovat, ale přitom dominantou je. Těším se a doufám, že se jí dožiju. Předpokladem výstavby je totiž změnit krásnou a účelnou křižovatku na Vltavské...

2022-05-16

Poprava se nekoná - počkejme do zítřka

Veřejná poprava Hřiba se k velké nelibosti jeho odpůrců dnes nekonala. Leckteré noviny si k tomu zřídily stream a zdálo se, že téma popularitou překoná i speciální operaci na Ukrajině.

Bohužel sami řidiči svou prozřetelností svého milovaného primátora zachránili a popravu tak pozdrželi.

O co že se jedná?

Dnes začala oprava Barrandovského mostu - klíčové téma předvolební kampaně. Předpokládalo se, že rozhořčení řidiči se půjdou postavit do kolony jako ovečky a vyjádří stáním na místě své voličské preference. Jenže ono se jim nechtělo.

Nechte ale streamy zapnuté, Nirvány možná dosáhneme v úterý, protože jak víme, od prvního lockdownu se v pondělí do kanceláře nejezdí.

Popravdě: Barrandovský most je třeba opravit. Někdo to udělat musí. Objízdných tras reálně moc není a nevymyslel by je ani Bohoušek ani Andrej ani Pitomio. Prostě moc autíček, málo mostů. O to větší respekt, že se stávající magistrát do tohoto harakiri pustil před volbami a ostatní si na tom honí levné politické body.

Hřiba můžeme oprávněně nenávidět za celkem leccos, ale že se všichni točí zrovna na Barrandovském mostě, není fér. Opravovat ho přece mohli všichni ti borcí před ním (stejně jako Hlávkův nebo další mosty) a ukázat, jak přitom válí objízdné trasy a koordinaci mezi starosty...

2022-05-12

Respekt Zemanovi

Baví mne, jak média už o Zemanovi píší jako o odcházejícím loserovi. Nesouhlasím.

Pokud je pro Zemana měřítkem úspěchu naplnění osobní ambice, myslím, že se nám bude z prezidentského důchodu hlasitě smát.

Nejdříve byl dvakrát poměrně úspěšně zvolen prezidentem, a zatnul tak dokonale tipec svým horečně motivovaným protivníkům, pak se ve funkci vykálel na Ústavu a hýbal politickou scénou této země jako figurkami na šachovnici, a to za velkého křiku odpůrců a za velké pozornosti všech, což mu jistě dělalo dobře.

Ne drahá média, neodchází loser, ale velký politický hráč, který ještě na hranici senility a sešlosti věkem byl schopen hýbat naším světem, byť málokdy pozitivně, a který dokázal větší části populace spolehlivě zvednout žluč, často se škodolibým a trochu tajemným úsměvem Mony Lisy. Muž, který v téhle zemi nemohl pro uspokojení osobních cílů již udělat víc.

Může vám to být stokrát nepříjemné, můžete to zamazávat hanlivými články, ale byli jste a byli jsme mu po deset let perfektní štafáží, a pomáhali dosáhnout osobního naplnění. V tomhle respekt Zemanovi.

2022-04-29

Bluetooth versus drát

Nijak jsem nestudoval proč, ale bezdrátové Koss Porta pro mají daleko lepší basy a o kousek lepší dynamiku, ale původní drátové Koss Porta pro zase skvěle zvládají výšky, středy a celkově detaily. A mám úplně stejný pocit i při propojení telefonu s autem. Bluetooth sucks, drát rules. Bluetooth je dobrý na tucku, videokonference a kino z telefonu, ale ne na jazz a rock.

2022-04-13

Bezvýznamné století

Na otázku Hospodářských novin, proč se o životické tragédii neučí ve školách podobně jako třeba o osudech lidí z Lidic a Ležáků, odpovídá Karin Lednická:

Nejspíš proto, že na rozdíl od Lidic nejsou Životice obsaženy v Rámcovém vzdělávacím programu. Dalším důvodem může být i to, jakým způsobem se u nás vyučuje dějepis. Při chronologickém postupu od pravěku není mnohdy na dvacáté století dost času, takže se probere jen zběžně. A do třetice je příčinou nedostatečný důraz na výuku regionálních dějin. Vše závisí na ochotě a nadšení jednotlivých učitelů. Záleží obvykle jen na jejich dobré vůli, jestli budou některá témata vyučovat z vlastní iniciativy, nebo třeba přihlásí své žáky do projektu Paměť národa (...)

Zajímavé, jak školství přešlapuje na místě. Ani na mém takzvaně elitním gymnáziu Budějovická se neučilo 20. století, pokud se člověk před maturitou rozhodl vstoupit do matematické větve. Tehdy se psal rok 2001/2002. Zato pravěk jsme se učili na gymplu dvakrát, a přesto pochybuji, že v případě nouze bych zvládl vlast bránit kyjem. Je o dvacet let později a je to stejné? Přitom pochopit dvacáté století může být klíčové pro... Eeee... No...pro... Pro co vlastně? 

Takže tak.

Lidi mají vrozenou nedokonalost a rozhodování v některých situacích nelze řešit prostou paralelou s 20. stoletím. Dělali jsme blbá rozhodnutí a dělat je budeme. I tak si myslím, že 20. století by se učit a rozebírat mělo.

2022-03-20

Válečné a zelené peníze?

Leckdo zmiňuje, že kdybychom tolik peněz, kolik investujeme do války na Ukrajině a do zbrojení, investovali do zelených zdrojů, jsme za chvíli energeticky soběstační. Respektive, že je jednoduché lidské stádo přesvědčit, ať se sypou peníze do války, ale nikdo by nešel demonstrovat za sypání peněz do energetické transformace. Válkou přitom trpí lidé, rodiny, kultura, příroda. Nemá vítěze - všichni v ní prohráváme. Tak proč to nestopnout a netransformovat se? Raději zelená než Zelenskyj.

To je bohužel hořká pravda a ideově možná správné. Necháme si koleno vrtat, než abychom udělali krok vstříc budoucnosti.

Jenže ono to má háčky:
(1) Nevíme, jaký zdroj by nahradil konvenční fosilní zdroje. Větrníky a sluníčko to nevykryjí stoprocentně - na průlomový objev čekáme. Neznamená to taky, že bychom neměli delat nic, jako my v Česku z hospody brblat na svět. Ale taky bohužel nemůžeme jen tak vypnout vše fosilní a jaderné, i kdybychom do změny poslali sebevětší objem peněz. Nejdřív musí doběhnout vývoj technologií, které ještě vůbec nemáme, a tomu penězi neporučíme. Dále musí proběhnout sama transformace. Zjednodušeně: kolik bateriových úložišť bude třeba, abychom vykryli špičky a sedla dodávek energie? Jak rychle je zvládneme vyrobit a nainstalovat? "Hned" to asi není, že? Za dva roky ale také ne, že? Bude to chtít té idee věřit a dlouhé roky na ni pracovat.
(2) Ve válce jde bezprostředně o život a o osobní svobodu. Proto Ukrajinu ochotně a ve velkých objemech podporujeme. To se s ohrožením prostřednictvím oteplení nedá srovnat. Válka je teď urgentně na Ukrajině, armagedon oteplováním je otázka desetiletí.
(3) Odběrem ruských zdrojů sice každý den financujeme nepřítele obrovskými částkami. Mlčky ale asi všichni tušíme, že odstřihnout okamžitě ruský plyn a ropu není "příležitost" a nepůjde to bez krvavé materiální oběti. Pokud někdo říká, že teď se trochu omezíme, a za rok dva nás to posune k nezávislosti a tedy zelenější budoucnosti, ten je buď blbec nebo nečetl statistiky. Povede to spíše k dovozu dražší fosilie odjinud - od našich milovaných děcek v turbanech, co tak báječné umí podřezávat krky halal, a nebo ještě dráž od strýčka Sama. Což ale samo nijak neospravedlňuje, že bychom měli pumpovat další a další peníze do války na Ukrajině a přilévat olej do ohně. 

Znovu: skláním se před odhodláním Ukrajinců bojovat za vlast proti přesile a odsuzuji ruskou agresi. Esa má v rukávu Rusko, protože pořád může bombardováním srovnat města se zemí, a válku tím vyhrát, jen to udělat nechce, a tedy nikdo neví, jak to celé skončí. V takovém případě existuje naděje. A dokud je naděje, bude válečná mašinérie pokračovat. Myšlenky na nahrazení války zelenou budoucností jsou tedy ideově správné, ale ze tří výše uvedených důvodů více utopické než kdy dříve.



2022-03-19

Samohybné glosy

Nemůžu se ubránit několika glosám z automobilového světa.

Oblíbeným koloritem se stalo pomlouvání nového Multivanu. A řeknu vám jedno: podle mne to bude prodejní trhák, protože přichází na trh, kde to všichni konkurenti balí. Přitom poptávka po velkém MPV tu musí být. Boubelaté šutříky zvané SUV jsou sice stylové, ale ne tak praktické. Uvidíme, co na to třeba Ford Galaxy.

Ford Focus prošel faceliftem a stalo se z něj... Hyiundai. Nic proti Hyiundai - dělají skvěle (nad)průměrná auta a jejich N-kové verze ukážou všem Fordům zadní nárazník. Ale estetika je osobní věc a Focus se mi zvenku fakt líbil. Povedlo se jim na karoserii velmi volně zkopírovat dynamickou vlnovku, kterou známe třeba z Mazdy 6, původní MX-5 nebo z Dodge Viper :-) K tomu světla spolu s ošklivým prasečím rypáčkem, který je jakýmsi poznávacím znakem Fordů posledních asi sedmi let, konečně hezky ladila a celkově vznikl dynamicky vypadající ale konzervativní mix. Po změně je z toho ale Hyiundai i30. Nekopíruje se holt už jen v Číně, ale i v Kolíně nad Rýnem.

Také v interiéru, který při uvedení v roce 2018 odpovídal pojetím roku 2012, proběhl upgrade. Pro vysvětlení, rok 2012 se projevoval tvrdými plasty a místy odulými asijskými tvary, ale také přemírou klasických tlačítek a pěkných velkých otočných ovladačů. Interiér vozu z roku 2018 do faceliftu vypadal střízlivě a ergonomicky byl vynášen do nebes právě díky fyzickým ovladačům pěkně postaru. Asijská nabubřelost naopak chyběla. Také infotainment prý skvěle fungoval. Je rok 2022 a Ford jde s dobou: přidal falešné prošívání na palubku (jako luxus, püčo!) a má ve své třídě největší tablet. Jako ultramegahustokrutý, ty voe. A ta hlavní modernizace: tlačítka zmizela. Když si vzpomenu, jak snadno ovládám v Mondeu nebo v Mazdě 6 vše fyzicky jednou rukou pohodlně opřenou o opěrku a koukám přitom na malý přehledný displej mezi budíky, je mi do breku. Tohle pohodlí mi zřejmě s příštím autem seberou, protože poslední tlačítkoví mohykáni mizí. Budu mít tablet na kolech. Proč to dělají? To skončí jako v tom vtipu, o zvětšování loga s koníkem, které už brzy bude větší než tričko samotné. Auto s malým displejem se transformuje do obrovského tabletu s malým autem.

O tom, že z Focuse zmizel výborný civilní motor 1.5 ecoboost 134 KW či silnější diesel, pomlčím, protože za to si s emisními limity můžeme sami.

Nechme ale Forda už být, jeho infotainment aspoň funguje. Zato na Auto.cz o aktuální Octavii RS píší "Skvělá oktávka, slabší er-eso". Jsem mistr protimluvu, znáte to i z tohoto blogu, ale Auto.cz protimluv dotáhlo k dokonalosti. Článek totiž hned začnou "chvalozpěvem" na ovládání. Jak se systém restartuje, zadrhává, pomalu nabíhá, je nelogický a ergonomicky nedotažený, třeba protože na vše důležité chybí tlačítka a blbě se to hledá. Nebo, že auto během testu z ničeho nic samo několikrát prudce zastavilo. A pak řeknou, že je to velké auto a má pěkný motor, a najednou je z toho oktávka venku bez ztráty kytičky a s pěkným hodnocením. Tedy COŽE? Podobné auto by mělo dostat velmi špatné hodnocení,  protože nedotažené ovládání je ústřední věc, která vás bude otravovat po každém nastartování a každou jízdu a může být i nebezpečná. Když je za to nestrháme, budou tam ty přiblbé dotykové displeje samolibě montovat víc a víc. Já bych si za fyzická tlačítka a menší displej i připlatil - klidně i několik tisíc a věřím, že nejsem sám.

Zato nová Astra jde s dobou jinak - je přehlídkou zajímavých designových výstřelků a v hatchbacku působí velmi chic. Nevím, jestli by pro mne ještě měly nějaký přínos po půl roce, kdy si člověk na auto nějak tak zvykne, a hodnotí spíš právě ergonomii a jízdní prožitek, ale i tak moc pěkné. Bohužel taky, když to srovnám, působí víc hračkově, trochu jako by se chtěla postavit o třídu níže vedle nové Fabie, která se designérům také povedla. Každopádně Opel je v Česku neprávem opomíjený od dob, kdy dělal hrozně nekvalitní auta (dvěmi jsem také jezdil). Přitom v posledních  letech to byl zázrak vyššího průměru - jet takovou Insignií v roce 2010 ničím neurazilo, ba naopak, a Zafira bylo spolehlivé praktické auto (byť mdlé a gumové a já bych tehdy volil S-max). Pokud solidnost Astře zůstane, a přidá se navíc určitá emoce, pomohou jí možná odrazit se právě od jiného krále průměrnosti (a tady to říkám s uznáním a respektem, protože je to dobré auto, které si známí chválí) - od Hyiundai i30. Ale asi ne v Česku, které Opely nemá rádo.

Tleská se nad Enyaqem kupé. Takový je vkus, ale to je fajn. 100 lidí, 100 vkusů. Přerostlý boubelaťoučký houpavý šutřík je nový ideál krásného auta. Nevím. Za mne když SUV, tak pořádné. Mercedes GLS, BMW X7, Toyota Land Cruiser nebo Ford Explorer - to jsou SUV dle mého gusta, když už tedy. Monstra, která si na nic nehrají, jsou otevřeně megalomanská, ale zase v nich odvezete cokoli a mají 7 míst. Ale chápu, že monstra se každému nelíbí a ocucaný šutřík bude velký hit.

Nový Ford Ranger sklízí obdiv. Počkejte až přijde jeho dvojče Volkswagen Amarok. Zadupe Rangera ve všech testech do země, protože Amerika je pro Evropany těžko stravitelná. A to i přestože se bude jednat o stejné auto. Ledaže by VW nasadil jako zbraň svůj kvalitní a spolehlivý infotainment a motor 1.5 TSI. Pak by možná měl Ranger slušnou šanci srovnávací test na auto.cz vyhrát i s americkým interiérem. Přecejen, do tanku raději 2.2TDCi než 1.5tsi.


Banderovci podle laika

Zaujalo mne téma Banderovců. Nejsem historik, takže nemůžu říct mnoho k faktům. Co mne na tom ale fascinuje, je, jak různě je mainstreamová média prezentují. Díval jsem se na Reflex a na Český rozhlas.

Reflex se na to (výjimečně) dívá mnohovrstevně, a popisuje jak podhoubí (nelehký boj Ukrajinců za neexistující zemi pro svůj národ), tak historické události, tak i avantýru s nacistickým Německem. Pokud je to pravda, je to s citem popsané, a je vidět, že autor se nenechal unést jedním pohledem.

Oproti tomu Rozhlas, kterému platím měsíčně poplatky a měl by být profesionálním nestranným médiem, tolik faktů nezmiňuje. Článek může (nemusí) vést k jednostranně pozitivnímu vnímání Banderovců. Snaží se jakoby žoviálně mávnout rukou nad obdobím nacismu, neuvádí mnoho krvavých milníků, které jsou přitom ale důležité. Je to správná snaha aplikovat na Banderovce druhý pohled, ale zapomíná se přitom na ten první. 

Co je na tom škoda, je, že každý z těch zdrojů poslouchá jiná sociální bublina, takže tu můžeme mít přinejmenším dva názory na tak ožehavé téma jako náckovství Ukrajiny a tedy legitimnost boje proti Rusku.

Jak jsem psal, nejsem historik. Ale nemůžu si odpustit zabrousit na tenký led a popsat svůj pohled: Banderovce bych shrnul asi jako guerillové bojovníky za národní určení a nezávislost Ukrajiny, kteří měli velmi legitimní motiv, ale absolutně nepřijatelné metody. Jednak se neváhali spolčit s tím, kdo se jim zrovna hodil, včetně nacistického Německa, jednak neváhali vraždit a zraňovat civilisty. 

Je tu určitá paralela Banderovců a dnešního Ruska. Motiv mají legitimní a pochopitelný, ale metody (válka, zabíjení, násilí) mají odsouzeníhodné. 

Jak to nahrává ruské verzi světa?
Rusové a část z nás odsuzujeme Ukrajinu za to, že se k Banderovcům stále velká část obyvatel přiklání a dokonce i režim je zřejmě rehabilitoval. Říká se tomu "náckovství" a zaměňuje s pojmem "kolaborace s německými nacisty".

Tady je ale potřeba to nevidět černobíle. Ukrajina, jak už jsem psal, stále tak trochu bojuje o svůj národ, o své území. Srovnání: Československo tu bylo od roku 1945, bylo od 1948 satelitem, ale nebylo příliš zpochybňované existovalo jako národ. Oproti tomu Ukrajina tu do devadesátých let vlastně nebyla. Po rozpadu Svazu teprve začal proces vytváření samostatné Ukrajiny a to téma je proto stále horké. Ve chvíli, kdy bojují za svůj národ,  je pro Ukrajince o dost těžší vyrovnávat se otevřeně se svou minulostí.

Takže ano:
(1) část Ukrajinců v podstatě "glorifikuje" krvelačná zvířata, ale nikoli německé nacisty - to rozlišujme.
(2) Ukrajinci u Banderovců neglorifukují jejich hnusné metody, ale to, že byli jedni z mála, kdo historicky bojovali za jejich národ proti všem - to je také třeba nedávat do jednoho pytle.

Pokud mi někdo vtrhne na území, je boj za národ a stát legitimní - není to "náckovství". Ovšem Rusové to tak u Ukrajiny chápou. Nepoužívejme Banderovce slepě proto, abychom Ukrajinu odsuzovali jako nácky, nahráváme tím kremelské propagandě.

2022-03-05

Psí pohled

Kamarád na svém profilu postoval názor, že vidíme ruskou agresi černobíle, a že ve skutečnosti je odůvodněná. Bylo zajímavé, jak slovo "odůvodněná" všechny diskutující vytáčí doběla. 

Všichni v té diskusi si zaměňují tvrzení, že válka není správné forma, s tvrzením, že válka je odůvodněná. On je to ale rozdíl.

Zkusme metaforu: Rusko je prašivý ale zubatý a velký pes, kterého západ příliš dlouho ohrožoval a tlačil ke zdi, až se naštval a hryzl do nejbližší nohy.

A za to opravdu můžeme my a může za to Ukrajina - to není ani úhel pohledu. Kde se to ale vzalo?

Všichni hrajeme hru, jejíž karty jsou rozdány. Amerika je jedno mocenské centrum, západ je jejím dobrovolným a spokojeným vazalem. Amerika na západě prodává svůj vliv pokojně, demokraticky a tržní cestou. Díky za ní! V rozvojových zemích se surovinami jsou to pak často diskutabilní cesty včetně té silové, vždy je to ale pod hlavičkou vývozu demokracie. Demokratické, ale mocenské centrum.

Rusko a Čína jsou další mocenská centra. Rusko svůj vliv vyváží většinou silově, ale chytře - buď samo partii rozehraje, nebo vstupuje do již rozehrané partie, kde další země nebo její část musí ruský vliv chtě nechtě přijmout. Čína zase ovládá ekonomicky, oba s nijak neskrývaným cílem podmaňovat.

Rozdíl pro obyčejné lidi je asi takový: my pod vlivem západu si sami zakazujeme říkat veganský burger a samohaníme se za nechápání některých společenských jevů, a tuto krásnou kulturu liberální demokracie pak vyvážíme, Rusko a Čína oproti tomu na územích ovládaných říkají jiným, co mají říkat o Rusku a Číně. Zase ale nepřikazují, jak jmenovat ty vegeburgery (to byl jen bonmot, ale chápete, kam mířím) nebo co si myslet o post-feminismu. Větší osobní nesvobodu zažijete v Rusku a Číně - tam je to diktát vedení, zatímco v liberální demokracii je nesvoboda jen naše vlastní blbost. V Rusku a v Číně vás zavřou nebo ohrozí na zdraví a životě, v liberální demokracii vás "exkomunikuje" dav, dostanete pokutu, pokud na cizrnový burger budete tvrdošíjně psát burger, a zavřou vás, až když hodně přešlápnete, třeba budete veřejně popírat holokaust.

Takže shrnuto: Máme tu dvě velmoci - západ a Rusko. Každá má svoje metody. Západ demokracii, trochu vyšinutou, východ manipulaci, obě strany občas používají sílu, byť většinou jen takticky. Nijak nepopírám, že zde fandím západním metodám. Dokonce fandím i rozšiřování vlivu západu. Je to lepší systém než ty dva zbylé a je v mém zájmu, aby si udržel vliv dovnitř i ven.

Ale. Pokud rozšiřujeme vliv západu na východ a je to spojené se zbrojením, byť mírovým, logicky se blížíme do sféry vlivu východu. A pak jednoho dne musí prašivý pes rafnout, protože je také velmocí a má svoje teritorium. Má sakra "důvod" ho chránit. To je důvod číslo 1. A znovu opakuji: válka není cesta, kterou schvaluji. Jen říkám, že válka je důsledek našich chyb. Než tedy navezeme americký protiraketový deštník třeba do Finska, zkusme se ještě zamyslet a s prašivým psem jednat a zacházet jako s mocností, které tu je a bude. Tvrzení, že Finsko si rozhodne samo, je alibistické. Ano, rozhodne, ale možná to bude mít důsledky, které nás zase překvapí. Ano, dejme tam ty rakety, ale udělejme to nějak chytře - nevyhrožujme přitom psovi. Má ještě dost zubů...

Duvod číslo 2, v čem vidíme svět taky černobíle. Ukrajina byla kulturně nesmírně komplikovaná, protože kombinuje ruské a ukrajinské. Kroky od roku 2013 znejišťovaly status toho ruského. Ano, teď zním zase jako magor. Je to přece Ukrajina, říkáte - znejistění nebudu řešit tankem. A opět, prosím nezaměňujme důsledky a příčiny. Podívejme se na příčinu.

V roce 2011 a 2012 jsem byl za kamarády na Ukrajině a s mnoha Ukrajinci (ruské i ukrajinské národnosti) jsem v consultingu pracoval v letech 2008 až 2013 a měl jsem možnost se s nimi o těch tématech bavit. Tehdy před Majdanem byl určitý úzus, že se ve vysoké společnosti používá ruština. Ne úředně, ale spíše zvykově, protože je to "mezinárodní jazyk", a navíc mu skoro všichni místní rozumí, takže se nemusí tolik přemáhat. Tento úzus nesli někteří etničtí Ukrajinci velmi těžko. Například univerzity jsou národní pýchou, tak proč se tam učit v ruštině? Osobně by mi v Česku nevadila na univerzitě angličtina, ale to je i proto, že česky tu na mne štěkají i stromy. Jsem národnostně saturovaný. To ale Ukrajinci nebyli a často si na to stěžovali. Zase ale Rusové žili na Ukrajině relativně spokojeně - nikdo jim neohrožoval jejich ruskost.

S Majdanem se to lehce pootočilo. A každá změna, jakkoli může být správná, bolí a vyvolává strach. Ten je potřeba předvídat a předcházet. To Ukrajina nedělala, protože změna byla spontánní. V rámci Majdanu byl sen udělat Ukrajinu více nezávislou na Rusku a více ukrajinskou. Primárně politicky, což se nepovedlo, protože Ukrajina není mimo sféru vlivu Ruska - 8 let po Majdanu není v NATO ani v EU. Ukrajinskost se ale měla prosadit i kulturně. A tady to skřípalo též. 

Abyste rozbili úzus (mluvit na univerzitě nebo v byznysu ukrajinsky místo ruštiny), musíte přijít s nařízením a vymáhat ho. Reálnė už nevím, nakolik to nastalo (spíše vůbec), ale už čistě strašení tím, že by to mohlo nastat, způsobí silně negativní reakci etnika, které o výhodu přichází. A důvod pro invazi neoznačených zelených mužíčků je hotový: zhoršení podmínek etnických Rusů na Ukrajině. A těch Rusů byl v inkriminované oblasti velký podíl.

Opět, reakce Ruska na tento důvod není adekvátní a neschvaluji jí, ale je to "důvod" číslo 2. Historii už pak znáte sami z novin. Krym, Luhansk, Donetsk. 

Začala občanská válka, a tím se vytvořily hrany, které už nelze snadno zakrýt. Když po vás Ukrajina střílí a přitom říká pojďte zpátky, budete mít všechny výhody, už se těžko lze tvářit, že se nic nestalo. A pro velké země je zase obtížné dávat sbohem či jen větší autonomii ekonomicky silným oblastem - to se ani v západní Evropě moc nedělá, příkladem budiž Katalánsko. Dokonce to nefunguje ani u méně vyspělých oblastí - příkladem budiž Baskicko či Skotsko. Takže je těžké věřit, že by to udělala Ukrajina.

Co tedy chci říct nakonec: Rusko i separatisté vidí své jednání jako "oprávněné" a kamenujte mne, ono i "oprávněné" je. Jen musíte aplikovat pohled druhé strany, čemuž se v návalu emocí bráníme. Neobhajuji tím násilnou reakci druhé strany, ta je krutá a špatná, ale v podstatě je předvídatelná. 

Než budeme příště zahánět prašivého psa klackem do kouta, uvědomme si, že nás může rafnout. Jakkoli je prašivý, má pro to své dobré důvody, protože se brání proti tomu velkému silnému člověku, který jej ohrožuje. Pes nám nevidí do hlavy, kam až hodláme zajít - umlátíme ho? Bude to bolet? Jde o život? Nebo jen hrozíme a necháme ho být? A tak kousne. Sice bude utracen či zatracen a majitel potrestán, ale to kousnutí je sakra "odůvodněné"...

Ten co tu byl už tu není

Říká se, že s tématem Ukrajina zapadlo téma COVID19. Ona to je a není pravda, nicméně leckdo toho zneužívá k tomu, aby tvrdil, že COVID19 je vlastně smyšlený. A to není pravda.

COVID19 byl zatím na ústupu. Byl to souběh méně škodlivé varianty omikron a přibývajících slunecnich paprsků. Zároveň novinářsky už to bylo vyčerpané, a lidi už toho tématu mají plné zuby.

Co bohužel zapadlo, je covidová "dohra". Obecný diskurs je doteď oočkovat všechno, co dýchá, aspoň čtyřmi dávkami vakcíny proti první verzi infekce. A to je v pořádku - až se každý nechá oočkovat, čím chce - já jsem na cestu do tropů absolvoval asi pět injekcí dobrovolně. Ale chtělo by to aktualizovanou vakcínu, a ne ji nutit za každou cenu i stromům. Můžeme jen doufat, že se u nás nedostaneme do stejně histerickeho sporu jako kanadská vláda a lid.

Téma Ukrajina nám trochu zakrylo ještě jiný nešvar - označovat každého, kdo si odmítá píchnout, za vlastizrádce nebo rovnou blbce. Ano, leckdo má pro ten odpor opravdu blbé důvody a ukazuje se jako opravdový blbec. Ale mnozí si prostě řeknou, že nechtějí experimentální vakcínu proti nemoci, na kterou už po X mutacích stejně moc nefunguje, a jejíž dopady v mezičase zeslábly. Je to na hraně, ale není to úplný nesmysl. 
(Pozn. i z toho důvodu s boosterem posečkávám sám, farmafirmy slibují vakcínu aktualizovat)

Předposlední, co se přestalo řešit, jsou zřejmě drakonické smlouvy farmaceutických firem, které jednotlivé země a EU pod tlakem uzavřely v roce 2020 a 2021. Ano, byla to výjimečná situace, kdy bych za ní politiky jen nerad odsuzoval, ale těším se na rozuzlení, čistě pro transparentnost. Není v tom málo peněz a ovlivňuje to zjevně rozhodování politiků a tedy naše životy. Proto by smlouvy neměly být úplně tajné.

Stejně jako se (ne)těším na další hledání a nové šílené i realističtější teze, jak COVID19 vznikl, protože pořád doufám, že to byla běžná epidemie a nikoli laboratorní pokus. 

2022-03-04

Sebeukájení trola

Nevím, jaký smysl má Putinova válka, ale pokud stejný jako prezidentství Miloše Zemana, tak svůj účel rozhodně splnila. Putin je nová rocková hvězda, zaporňák číslo 1, který vytrolil a straší celý svět. Na jeho místě bych už jenom z toho měl hřejivý pocit. Nebo tedy já neměl. My submisivní lidé to zrovna v tomhle máme jednodušší - chceme jenom svůj klid a nepotřebujeme hýbat ničím světem.

2022-03-01

Podlez, obejdi, podvrtej

To nám ty kryptoměny utěšeně rostou. Jeden by z toho měl skoro radost, nebýt toho, že se přes ně zřejmě skrytě (resp. ani ne moc) financuje Rusko, kterému jsme vypnuli mezinárodní platby. A kryptoburzy hovoří o zachování svobody a decentralizace.

2022-02-27

There is always hope

Netřeba deklarovat, že se skláním před hrdinstvím ukrajinského lidu, a tím, jak statečně odrážejí útoky o mnoho silnějšího a lépe vybaveného nepřítele.

Nechce se mi ale věřit, že tohle je všechno, co Rusové předvedou, už protože zdroje z Británie tvrdí, že použita byla jen cca třetina vojenského arzenálu shromážděného na hranicích. Pořád si myslím, že Rusové jsou sice lemplové, ale ve vojenství to mají přesně promyšlené jako tahy šachysty.

Možná je cílem téhle války Ukrajinu jen počechrat, zatahat efektivněji za nitky místní politiky. Možná ukázat vztyčený prst NATO - Rusové vědí, že to donutí Evropu odkopat se. Rusko po tomto útoku  budeme respektovat a vnímat jinak než doteď - už to nebude země cobykdyby, ale obávaný nepřítel.

Jenže několikátý den války si připadám trochu jako král Théoden v Pánovi prstenů v bitvě o Helmův žleb, kdy po trochu bezzubém útoku mnohonásobně početnější Sarumanovy armády zakřičí na nepřátele něco ve stylu: A to je vše, co dokážeš?! Víte, co přišlo potom... nebylo to vše.

Možná je totiž cílem jenom všechny ukolíbat, a pak přijde o to větší masakr. 

Teď v neděli večer už mám pocit, že se svět Rusům skoro posmívá. A to není dobré. Protože zvíře zahnané do kouta může udělat kdejakou blbost. A když to zvíře disponuje jaderným arzenálem, může to být velká blbost. Ano, to zvíře pořád současnė tuší, že jej jaderný arzenál USA, Francie a Británie může smazat z mapy světa a v podstatě smazat svět, jak jej známe, ale modlím se, aby právě neudělalo nějakou blbost, protože blbost nepředpokládá úplně racionální úvahu.

Nezbývá tedy než doufat, že zůstáváme u "dětských pistolek" a že Rusové se reálnému boji také teprve učí, a že jim to opravdu nejde tak dobře, jak čekali, a eventuálně se jednoho dne stáhnou a zahrají tuhle válku do outu. A Ukrajincům budu přát pevné nervy a štěstí. 

Půjčím si ještě Tolkiena: there is always hope. 

2022-02-22

Trest jedna báseň

Představte si to! Evropské země jsou tak uměřeně tvrdé a pevné ve svém postoji, že Rusku jako sankci neodpojí plynovod Nord Stream 2. To mi připomíná trestání učitele učitelem. Po obědě si dnes za trest nedám viržínko.

2022-02-08

Good bye Pixel

Měním telefon. Král Pixel je mrtev, ať žije kulhavý král!

Byl Pixel 3 král? Těžko říct, ale protože se jedná o přehlížený kus, zaslouží pochválit. Byl to svéráz, který se řídí heslem keep it simple and smart. A byl hlavně vyladěný "tak akorát", v něčem podobně jako iPhone. 

Pro mne hlavním plus bylo malé a ploché tělo. Mám rád malé telefony a výrobci jdou bohužel proti mým touhám. Sice bylo plastové a bez pouzdra působilo křehce, ale velikostí a tvarem druhý tak příjemný telefon do ruky už není. Displej sice nedisponoval oslnivými parametry, zato se na něj krásně koukalo a to i na prudkém slunci.

Co ještě excelovalo? Foťák byl nejlepší z nejlepšího, co jsem s jedním objektivem zažil. Můžete fotit po tmě, ale Google už ví, co v té tmě je, protože si to stáhne z internetu. Můžete fotit proti slunci, Google si tam ty barevné obličeje dokreslí - zná je. I obyčejné fotky byly krásné barevné a ostré. Navíc bezplatné úložiště fotek na Google disku.

Výkon byl skvělý za ty peníze. Spíše střední třída ale naprosto dostačující, pokud nehrajete. Krásné optimalizované prostředí. Prostředí? Identita byla vlastně dána hlavně systémovými zvuky. Jinak čistý a vždy aktuální Android. Až od verze 12 začal být výkonový deficit při plném zatížení trochu znát.

Perfektně fungující hlasité reproduktory a mikrofon, zaměřené na hovory a lidský hlas - věřte, že toto býval dřív u xperií problém. Všechny ostatní hardwarové věci fungovaly dobře, což jinde není vždy zaručeno - bluetooth, Wi-Fi, NFC, GPS - telefon s tím nikdy neměl problémy, bylo to rychlé, nevadil tomu žádný úchop apod. 

No a teď, co mi vadilo?

Zvuk hudby do externího výstupu nebyl nic moc. Aspoň ve srovnání s Xperií, která je ale známá tím, že si na tom zakládá. Bylo to poznat po připojení do hifi věže, sluchátek, i v autě. Chyběl také sluchátkový port, což je ale v dnešní době obvyklé.

Telefon je sice už přes dva roky starý, ale i tak se nezvykle brzy vykloktal USB konektor. Řešil jsem to bezdrátovým nabíjením, ale překvapí to. 

Baterie v malém těle byla malá. Moje práce je o telefonování, včetně videohovorů. V pracovní dny to tedy chtělo mít nabíjení s sebou, a šlo to přežít. Ale pamatuji několik dnů, kdy mne to prostě stresovalo, protože jsem telefon potřeboval, a byl zrovna procento od smrti. Tím spíš, že pak už s vyklotaným konektorem nefungovala libovolná nabíječka.

Čtečka otisků na zádech nebyla terno, když telefon byl v nabíječce nebo na stole, ale dalo se s tím sžít. 

Celkově tedy hodnotím Pixel velmi velmi dobře. Na moje účely to byl famózní telefon vyšší střední třídy, který měl hlavní výhodu ve velikosti a skvělém foťáku, hlavní nevýhodu v menší výdrži na baterku a horším zvuku přehrávání hudby. 

No a teď Xperia 1ii. Zatím nemohu hodnotit, ale první dojem je "kulhavý král". Za plnou cenu bych se jí nedotkl ani klackem od hovna, protože poměr výkon cena je mizerný. Stál kdysi to, co jiné vlajkové lodě, ale není to "vlajková značka", není tam ta jistota, že za svých 30 tisíc dostanete creme de la creme. Naštěstí je to rok starý model, existují různé výprodeje a míň oblíbené barevné kombinace (frčí jen černá a stříbrná) a tzv. "rozbalené zboží". Když se to vše smísí, objeví se před koncem prodeje (po Vánocích) jednou za čas kus, kde se dá cena už akceptovat.

Pak je první dojem velké WOW. Plastový Pixel mohl být klidně v pouzdru, nesešlo na tom. Xperia není tak hezká jako bývalá XZ nebo XZ1 (subjektivně nejkrásnější telefony historie, ovšem s mnoha nedostatky), ale taková brutálně ostrá, kovově a skleněně studená jako nějaký obrovský šperk. Samurajský meč.

Barvu purple bych si bez zmiňované slevy nevybral, ale ona je vlastně v reálu krásná a úplně jiná než na fotkách v e-shopu. 

A velikost lze díky úzkému tělu akceptovat. Čtečka na boku je přece jen příjemnější.

Ultra široký displej je famózní - úkrok od IPS měl něco do sebe a koukat na něm ve tmě na film je zážitek skoro jak na televizi nebo v kině.

Software už tak vyladěný není - pozná se to na drobnostech typu citlivost na přetočení. iPhone chvíli počká, než reaguje, možná čeká moc dlouho, Pixel počká přesně tak dlouho, jak potřebujete. Ale XPERIA se točí už při sebemenším pohybu a otravuje tím. To je ale drobnostech, věc zvyku.

Výkon je brutální, ale jsou tu drobné nešvary - když přes WiFi taháte data a posloucháte hudbu přes bluetooth, může se při práci s telefonem hudba přerušovat (je to spíše takové mikro praskání). Déjà vu? Tak to měla XPERIA vždy bez ohledu na výkon. Pixel ani iPhone s tím problém nemá.

Má ale sluchátkový port a hraje krásně, o čemž jsem tu už nadšeně psal. 

ALE.
Fotí fakt mizerně. Mizerně s velkým M. Pokud jste venku za dne, je to krása, fotky realistické, prokreslené, ale jakmile se podmínky zkomplikují, jste uvnitř, je šero, někdo má bílé oblečení... Není to věc vkusu, je to bída. Bez ohledu na trojnásobný počet čoček, je tam pořád tupý software (nebo zřejmě žádný) a fotí to jako Sony před třemi lety. Nezlepšilo se to ani o kousek. Kde je třeba dnes už běžné a citlivě používané HDR?

Doporučil bych tedy kamarádovi Sony? Ne. Nic mi nevadí, ale kvůli foťáku nikdy. Zlatý Pixel.

Víc nevypotím - nejsem profi recenzent. Napíšu možná zase za dva roky...

Z legrácky do průseru

Všichni teď řeší Passerovu jízdu rychlostí přes 400 km po německé dálnici. Taky si kopnu. Co je to tedy sakra ta neomezená rychlost, když jej chce místní policie zavřít? Vždyť ten člověk si to chtěl jen vyzkoušet - na neomezené rychlosti a prázdné dálnici, a najednou že musí do basy? Kde to jsme?

Zaznělo už x definic, ale já mám svojí. 

Když jedu rychlosti 200 kmh a ostatní jedou 130 a někteří 100 (třeba kamiony), připadá mi, že míjím patníky. V dražším autě ani nemám pocit rychlé jízdy, ale to jak rychle se přibližuji k jiným autům, mi to ihned dává vědět. Rozdíl mezi mnou a jinými je 100 kmh a je to hukot. S vypětím všech smyslů a sil jsem schopen předvídat a reagovat na nenadálé situace. Stroj to zvládá, čidla fungují, ale lidé jen omezeně. Proto už 200 nejezdím, a nebo jen výjimečně na úplně prázdné dálnici, když nikoho nemíjím. 

Jaký to asi musí být hukot, když je ten rozdíl mezi pohybujícími se objekty 300 kmh? Může ještě vůbec někdo včas zareagovat na nějakou nenadálou situaci? Nemůže. Představte si, že se chystáte v rychlosti 130 kmh úplně obyčejně předjet, podíváte se do zrcátka, tam široko daleko nic, začnete tedy manévr a něco zezadu přiletí rychlosti o 300 kmh vyšší než vy. Pravděpodobnost, že v té rychlosti dojde k nehodě je obrovská. A že ta nehoda bude fatální, je jisté.

Nemusím být génius ani osvícený, abych na to přišel. Ať už je zákon jakýkoli, 400 kmh v provozu je opravdu moc. Na to je tu okruh, který si každý může zaplatit a svoje auto vyzkoušet. 400 kmh je rozhodně na vězení. Aspoň na chvíli, exemplárně, aby si to pan výtržník uvědomil. Zvíře za mříže. A pak jej zase pustit. Je cennější, když vydělává miliardy a platí daně. Bude skandální selhání systému, pokud jej aspoň na chvíli nezavřou. Ještě jinak: pokud bych věděl, že v Německu po dálnici může jet kdejaký kokotek 400 kmh, začnu se mu obloukem vyhýbat.

Jiná otázka k diskusi by byla, jaká je tedy ještě bezpečná rychlost v režimu bez omezení. A tady už ať články a lidé diskutují. Sám jsem čistě akademicky zvědav. Moje úvaha je, že ne nadarmo, mají skoro všechna německé auta omezovač na 250 kmh. Tam někde cítím tu mez. Do 300 už bych dával lísteček s výstrahou a posílal je na okruh. Nad 300 už bych to šoupal do vězení. Ale to je můj pocit. Němci budiž dostatečně kompetentní. 

Jiná debata je, jestli si přeji, aby v Německu rychlost omezili. A tady pozor: Je to jejich věc. Oni s tím mají své dobré zkušenosti, tak jim do toho nefušujme. Řidiči tam běžné jedou 200 kmh, ale chovají se velmi ohleduplně. Pokud někdo pomalejší předjíždí, je normální, že ten rychle jedoucí přibrzdí, a pustí toho pomalého. Nebo že na ucpané dálnici si nikdo rychlost 200 kmh na ostatních nevynucuje.

2022-02-02

7

S ženou slavíme sedmé výročí svatby. Sedm let spolu. To si zasloužilo vyměnit kuchyňskou houbičku a také z lásky hubičku.

2022-01-15

Nalezen!

Krásné! Na Spotify je konečně Svět hledačů. Deska, kterou z české hudby jako jednu z mála zbožňuji. Snad vedle původní Marsyas, Stereo od Priessnitz a Lenčiny Baromantiky. Asi by mne ještě napadly další, ale Svět hledačů mi chyběl. Ta nabubřelá pompézní instrumentální orgie.

2022-01-05

Sluchátková droga

V jednom je návrat k telefonu XPERIA skvělý. Ten ZVUK do sluchátek je strhující a objímající! To mi teď dobu chybělo. Bicí, které opravdu prořezávají ticho. Nástroje, které jsou slyšet zvlášť a vedle sebe. Hlavní motiv, který nerve uši. Umírněné ale důrazné basy. Tohle drobné potěšení iVěci ani Pixel tak dobře nezvládly. Se Sony se zase nechávám unášet řekou hudby a plynu si...

Nechlubím se - jen mám radost. Nedělám si iluze, že v skvělých sluchátkách na skvělém přehrávači se skvělým zdrojem zvuku  vykouzlí audiofil tisíckrát lepší dojem než XPERIA a 19 let staré Kossy, ale mně jde právě o radost z toho obyčejného každodenního plynutí v hudbě. A ta je obrovská. 

Cože? 19 let? Nosím 19 let stejné Kossy?

Jo. Nosím totiž taky skoro 40 let starého člověka. To je adekvátní. Koupil jsem si Kossy za peníze ze své první webovky.

Nu! To nám ten život ale plyne! S muzikou ale vždy příjemně...

PS A obdobně se těším do auta, až připojím nový mobil pěkně postaru přes drát. Joo. Přes drát. Bluetooth je lákavější, vše jde samo automaticky. Ale přes drát to o moc líp zní! To pak od dunění přestanou drnčet lištičky cheap fake piano black, a auto se promění v malý koncertní sál.