2013-06-27

House-bar

Takže tančíš v house-baru ve dvě ráno někde v Bonnu. Nějaká němka z KPMG v minisukni se kroutí těsně před tebou a něco ti ze dvoucentimetrové vzdálenosti taky říká, ale ty jí nerozumíš ani slovo. Něco jí říkáš a ona rozumí absolutně všemu. Piješ svůj drink, kašleš na to. Kolegové tě plácají po zádech a nosí další pití. A najednou se zastavíš a říkáš si: Ne, jsem dost starej na to, abych věděl, že nepatřím do německého house-baru, kde nerozumím ani slovo. Že je dost pozdě, abych si uvědomil, že nevím, jak se ta užovka v minisukni jmenuje. Že ti ostatní si asi povídají, ale já ne. A že jsem dost starej na to, abych trávil noc něčím, co si neužívám.

Jdu spát. Skáču přes koleje U-Bahnu. Ráno v osm podám report za Teilprojekt.

2013-06-25

Transatlantická aliance

Zóna volného obchodu mezi EU a USA, tzv. Transatlantická aliance je teď hojně diskutovaným tématem nejen v Německu.

Je to úctyhodný nápad, který by měl pozitivní ekonomická přínos. Existuje však mnoho dílčích překážek, které způsobuje vzájemná nekompatibilita - prakticky velmi podobná situace, jako při boření hranic uvnitř Evropy. Aby aliance fungovala musí se v otázce překážek najít řešení, které jde často na dřeň věcí (otázky typu zemědělství, ochrana autorských práv) kvůli zcela odlišné filozofii Evropa versus USA.

Přínos bude mít aliance v globálním měřítku. Lidé na obou stranách se ale budou muset připravit, že bude třeba vzdát se některých jistot nebo případně zaběhnutých postupů vlivem lokálních dopadů této dohody. Pokud by tomu tak nemělo být, bude třeba ustanovit celou řadu pravidel a výjimek, což ale v případě podobných dohod také není nic neobvyklého.

Jsem tedy docela zvědav, jak s tím experti zatočí.

Rok trpělivosti

Letošní rok je ve znamení trpělivosti. Nic nekončí a nic nezačíná.

Slunce a déšť malují do prachu cesty začarované kruhy.

Kaluže se naplňují a vysychají.

Kochhaus

Není to skvělý nápad? Obchod, který nabízí recepty na vaření. Každý regál schraňuje recept - instrukce a všechny potřebné ingredience. Můžete si koupit celé jídlo, ale také jen části, pokud doma již něco máte nebo jinde pochodíte lépe. Receptů je omezené mmožství, obsahují stálice, ale také sezónní kousky a neustále se obměňují. Koncept se jmenuje Kochahaus - stránka zde.

Přesně něco takového bych potřeboval. Vrátím se ze služební cesty, ale po cestě si nemůžu nakoupit, protože ještě neznám recept - ten leží doma v knihovně a nebo je na internetu a pak je třeba sehnat suroviny po 3 různých obchodech. Nejspíš nakoupím až další den večer a do té doby jsem odkázaný na zbytky, restaurace nebo případně něžnou ženskou duši, která se slituje a uvaří mi. Kdyby ale recept byl přímo v obchodě na cestě a všechny suroviny k tomu, mohl bych si uvařit hned po příjezdu.

Palec nahoru!

2013-06-21

Vypůjčené myšlenky o změně

Na letošní firemní univerzitě jsem slyšel dva zajímavé přednášející -  Klemense Skibicki (poradce pro prodejní strategii přes sociální sítě) a Gunthera Duecka (ex CTO IBM). Oba přednášející velmi zajímavé osobnosti, byť každá rozdílně, oba se strhujícím způsobem vyprávění.

Oba ale s jediným poselstvím: Změna je přirozená, lidem však není přirozené měnit se.

Sibicki tvrdí, že sociální sítě lépe odpovídají lidské přirozenosti  a že svět vlastně pouze čekal na kombinaci nápadu a webu 2.0. Použil přirovnání k garden party, kde lidé tlachají o věcech, co je zajímají, nikoli o věcech, které je nezajímají. Pokud je téma nezajímá, poslouchají prostě raději někoho, kdo je zajímá nebo nadhodí jiné téma. A pokud tam nikdo takový není, jdou na jinou garden party.

Klasické kanály marketingu nebo média oproti tomu jsou jakousi garden party, kde přednáší hosté podle pořadníku a ostatní vždy musí poslouchat řečníka (zde mne bezděčně napadá uvaděčská služba v Havlově Zahradní slavnosti,) nebo chcete-li, mluví se tam pouze o tom, co baví „většinového“ hosta. Vy jste ale vy, nejste přece většinový host – proč si tedy v době webu 2.0 musíte nechat diktovat, koho a co od něj budete poslouchat? Můžete kdykoli, ale nikdy nemusíte.

Nastínil jakým způsobem sociální média ovlivnila naše chování (výběr a koupě produktu). Příslušníci mé a mladší generace, radši než aby hodiny projížděli fóra, „hodí dotaz“ na Facebook a na zde vznesená doporučení od osob, kterým v dané poblasti důvěřují, reagují (možná si ještě navíc selektivně ověří recenze, ale v zásadě kupním impulsem je právě doporučení osoby, které důvěřují). To ale vlastně také není nic jiného, než lidská přirozenost.

Vše možná dost samozřejmé, ovšem podané strhujícím způsobem.

To ale nebylo hlavním poslestvím Skibického – tím bylo, že sociální sítě už svět změnily, jen mnoho z nás ještě pořád setrvává v přesvědčení, že jich se to netýká, čímž si (zvláště firmy) podřezávají větev pod sebou. A tím přecházím k druhé přednášce.

Guenther Duck je „amatérským“ filozofem, skeptikem, ale zároveň vizionářem. Tvrdí, že člověk se ze své podstaty křečovitě brání změně, touží pod pevných hodnotách, na které se lze spolehnout, byť se snaží změně předcházet tím, že se podle současné doktríny stále pokouší měnit se aktivně, ale nakonec jej změna, která se mezitím rodila zcela pod povrchem, zase překvapí v nedbalkách. Může se vztekat nebo i masochisticky radovat, ale změna ho vždy vyplaví v 6 ráno, kdy o ní nic ještě „hluboce netuší“. Popisoval také určité procento populace, které změny vyhledává, byť se potom vlastně chová nelogicky (např. platí horentní sumy za nefunkční kufříkový mobil, který vlastně nepotřebují, když pevná linka je tak rozšířená a levná).

Podle Ducka vlastně změna paradigmatu, která nás nakonec „smete“, může číhat za čímkoli, co právě teď s určitým povýšením odmítáme slovy: „Tohle se mne přece netýká.“

To dobré, to nejlepší

Život před nás klade úkoly a my je tak horlivě a spolehlivě plníme, až zapomeneme být sami sebou.

Děláme dobře "dobré", co od nás čeká, a vlastně nikdy nedospějeme, pouze zestárneme.

(Pominu-li, že mnozí navíc dělají dobře "špatné" - o tom tentokrát nepíši)

Přitom naše "to dobré" nakonec dá víc než to dobré, co se od nás čeká - naše dobré nakonec dá světu "to nejlepší", jakkoli je to třeba špatné, protože je to především z nás.

Abychom to byli my sami, je třeba vydat se na cestu pryč od toho, co se od nás čeká. Nedělat jen to, co se od nás čeká, ale také najít to, co bychom skutečně dělat měli, nebo chtěli, chcete-li.

Vezme to i 30 let života zjistit, že to co děláme rádi dobře, vlastně není to, co děláme rádi.

Někdy vezme i víc než rok života zjistit, že to, co děláme rádi a dobře, už není to, co bychom dělat měli, nebo že už to vlastně neděláme rádi. Člověk je bytost setrvačná a život je jako těžký nákladní vlak - těžko mění rychlost, těžko brzdí a těžko se rozjíždí. Vždycky to způsobí mnoho skřípání, jisker a hlomozu. Ale když do toho tu námahu dá, může se rozjet jinak, jinam, jiným tempem.

Nevím, zda to platí na mne nebo zda činím obecné výroky. Je ve mně příliš pokory na to, abych si dovolil "vědět". Tak jen pozoruji. Komentuji. Kecka. Teniska. Plátěná botka.

2013-06-19

Na poušti

Proč?

Proč když je přes 30 nad nulou prostě nevyhlásí možnost nepřijít do banky v obleku? Volné dlouhé kalhoty nebo tříčtvrťáky. Místo toho se člověk rozpustí do košile, ještě řádně utažený kravatou a v případě klientského meetingu alespoň v úvodu sako, nemluvě pak o bílých košilích, které vyžadují ještě nátělník.

Ale dobré. Chtěli jsme léto, konečně je tu slaně potová (=spotová) ochutnávka :)

2013-06-18

Razie na Vládě

Jednu věc opravdu nechápu a to je rozsah nebo řekněme forma akce. Předpokládali policisté, že po nich na vládě bude někdo střílet nebo to bylo divadélko pro voliče, resp. daňové poplatníky? Jistě, mohli se snažit rychlou a hromadnou akcí předejít likvidaci důkazů apod., ale posuďte sami, zda zvolili vhodnou cestu. Nu, čas ještě ukáže.

Bonn jinak

Je fajn vylézt z kanceláře v půl šesté a zažít Bonn jinak: Nábřeží vonícího Rýna plné cvrkotu, výletní parníky, nákladní křižníky, opálené dámy v nebezpečně krátkých letních šatech čechraných větříkem od řeky jedoucí na retro bicyklech, davy dalších potulujících se či přemísťujících se městských cyklistů, zamilovaní náctiletí korzujících ruku v ruce, radostně zpocení běžci. Náměstí plné kavárniček, rastaurací, studentů, pobudů, všude slunečníky a jakási pohoda. Park před univerzitou plný dek, her a cvrkotu. Kabrioletů vítězící co do počtu nad zavřenými vozidly. Kancelářské věžáky a zašlé skleněné fasády kdesi daleko. Cosi z poklidu prázdninového maloměsta, cosi z hemžení metropole.

2013-06-06

Morální hazard v Rakousku

Zajímavá myšlenka. V Rakousku stála záchrana bank již 5 krát tolik, co následky povodní v roce 2002. Problémy má Hypo Alpe Adria a méně známé Kommunalkredit a Volksbank. Kommunalkredit je nešťastný příběh, Hypo a Volksbank naopak ukázky bujarého podnikání, nepromyšlené zahraniční expanze a špatně splněných domácích úkolů, v případě Hypa i podvodů.

V Rakousku teď dumají nad tím, zda vytvořit špatnou banku (obdoba naší konsolidační agentury), který by odkoupila špatná aktiva z tonoucích bank a umožnila jim tak nezkrachovat a dále podnikat - je to přece levnější než sanovat všechny vklady. Proč ne, chce se říct. Konsolidačka u nás přece skoro nic nestála a banky se teď mohou chlubit čistým štítem a říkat, jak máme skvělý dohled, a jak to v Čechách všechno skvěle funguje (omlouvám se, že ted všechny házím do jednoho pytle).

V Rakousku se ale rozhodují, zda nejít ještě dál: Zda nenechat zdravé banky, aby na špatnou banku přispívaly ze svých zisků. Rovněž zajímavá myšlenka. V zemi je pár bank, které by si to mohly dovolit  - byť nechci vědět, co by to s nimi udělalo. K zamyšlení je spíše fakt, že úspěšní musejí sanovat neúspěšné. Příklad: Otevřete si řeznictví, jde vám to, ale protože všichni zákazníci chodí k vám, řezník za rohem zkrachuje. Přijde stát a řekne, že ho teď za to musíte svými výdělky držet při životě. Jak by se vám to líbilo? Máte přece rodinu, kterou musíte živit...

Zní to tedy jako socialistická fantasmagorie, ale tak docela zase není. Je totiž k zbláznění, že když se podnik chová zvlčile, regulátor to přehlédne a ještě vůbc nepočítá s tím, že občas přijdou taky zlé časy, musí to zaplatit poplatníci. Pak by se logicky nabízelo, že ostatní podniky také něco připlatí. Odhlédnu-li zcela od dopadu dle ekonomické teorie, problém je ale především v provedení: Kolik mají ti ostatní platit, aby je to nepoložilo? Kdo to bude kontrolovat tak, aby to fungovalo a nepodvádělo se? To bohužel nejde - ani tady, ani v Rakousku.

Odpověď nevím. Snad pouze omleté: A nebo se můžeme dát cestou odbourávání sociálního státu a starat se opravdu pouze o ty potřebné, nechat nemocné podniky a banky padnout (ne ale nemocné lidi!), neomezovat tolik propouštění pracovních sil, nevytvářet falešné jistoty, se kterými lidé potom hazardují.

2013-06-05

Podolka Underwater

Tak tedy moje oblíbená restaurace Podolka byla zaplavena vysokou vodou. Říkám si, co všechno se tam za poslední rok (ano, prakticky přesně odteď před rokem ) probralo s kamarády, partnerkou i sebou samým. Doufám, že tahle pitomá povodeň si to všechno vezme a naplaví to do Drážďan, nebot v tomhle smyslu po mně potopa.

Každopádně držím palce Podolce!

Na www zde a na FB zde.

2013-06-02

Můh hlas

Dnes jsem zprovoznil komentáře a antispam - to je to, co vidíte - a manuálně aktualizoval na novou verzi Wordpressu - to je to, co nevidíte, ale co bylo nutné právě kvůli instalaci antispamu. Jsem zvědav, jak dlouho bude fungovat.

Pokud by se stalo, že budete komentovat a váš příspěvek se neobjeví, je to ze dvou důvodů: Jednak si prozatím nechávám možnost moderovat, jednak vás možná antispam pojal za podezřelé :)

Co ještě můžete čekat? Pokusím se vylepšit šablonu (především zkrocení bujícího archivu a odladění čeština vs. angličtina). Dál pak celkově změna designu šablony. Nevypadá to, ale není to lehké a stojí to čas - můj webový prostor se Wordpressu brání, kde může, takže nic bohužel není na jedno kliknutí myši.