2017-01-31

Druhé spolu

Druhé výročí svatby s šesti kopečky Gelato Puro, čerstvým sněhem, červeným tramínem, jejím kulatým bříškem, rozesmátým zubatým děckem, poetickou doručovací pohádkou ze studia Ghibli, kávovými hrníčky z tenoučkého porcelánu, zakončené výbornou deskou Memory Almost Full. Barevné porcelánové vzpomínky, paměť skoro plná. Gratitude.

2017-01-30

Mrkev, která smrdí z podstaty

Top09 si dala za cíl, aby se v roce 2030 měla česká střední třída stejně dobře jako v Německu. Upustíme-li od poněkud vágní formulace, jedná se stále o nesmysl.

Německo se totiž od Česka liší. V první řadě tam sídlí velké firmy a plynou tam zisky ze zahraničních investic. U nás montujeme pro jiné.

Za druhé český znalostní pracující je z osobní zkušenosti daleko pozadu v přístupu proti německému. Němec, který tápe, hledá znalost a vzory. A má k tomu vybudovanou infrastrukturu. Čech často improvizuje. Němci jsou navíc emočně stabilnější. Tam, kde Čech bojuje s morálkou, Němec vrčí dál. To může být nevýhoda, pokud je třeba změnit směr. Ale při udržování kormidla se tak dojede nejdál. Němec má tendenci pročistit vzduch a věci si vyřídit přímo. Čech bude ohýbat záda a politikařit, což vede k neefektivním osobním sporům.

V Německu se mi nepracovalo dobře. Moje mentalita je odlišná od německé. Ale s dovolením si troufám tvrdit, že Němce doženeme jenom tehdy, pokud je postihne strukturální krize, a nás nikoli. V tom je mrkev Top09 stejně prohnilá jako ta sociálně demokratická. Ani jednu se mi jíst nechce. Makejme jak Němci, a pak se uvidí.

2017-01-10

Den bez sebe

Dnešek byl jiný. Vstával jsem na záruční prohlídku k doktorce. A protože doktorka sídlí takřka za rohem a první termín je od 8:30, musel jsem si pospat.
Procházka zasněženými ulicemi Holešovic byl dárek, kterého se nenabažím, a který obloha nesešle častěji než jednou ročně.
A po skončení prohlídky pak káva a avokádový chleba a aeropress z Burundi v milé kavárně Barry Higgel's s výhledem do parku na zasněžené Tusarově.
Co taky miluji skoro jako křupající sníh pod botami, jsou ulice po deváté. Panuje klid. Lidi pracují u strojů, maminky venčí děti a ta atmosféra je něžně ospalá, jako by ani nebyla slyšet ozubená kola počítačů v kancelářích.
Je fajn utéct jednou za čas sám sobě.