Studený březen

Studená zima (mimo jiné kvůli počasí) - ani takovou nepamatuju.

Bylo by hezké moci už ze sklenky vína lovit první mouchy a na zahrádce v Radotíně pěkně na sluníčku čistit řetěz a ladit převody kola na nadcházející sezónu. Místo toho, mít tedy použitelnou běžkovou obuv, bych snad raději opět vyrazil do hor.

Přesto si nelze zoufat - lyžařské (běžkařské) akce se letos vydařily a díky tomu se běžky definitivně zabydlely v mém sportovním srdci. Nemůžu si ani stěžovat na koupi nových lyží. Jsou mocné. Můžete být totální zoufalec a ta věc se zařízne bez říkání sama i do ledu, až jiskry létají. Teď už zbývá jen naučit se jezdit - snad už pro to letos nebude moc příležitostí :)

Výlet v předjaří

Není nad malý výlet do Brd v předjaří. Sníh na mezích už taje, v lese jsou ho ale stále hromady. Po cestách ani noha, nepočítáte-li nespočet zvířecích a lidských stop. Úzká pěšinka vyšlapaná ve sněhu se před vámi vine a rovná bezděčně vaše kroky do přímky tak jako myšlenky. Sem tam se mezi stromy objeví krajina a les zní mnoha novými zvuky, které nezastaví listy.

Plešivec je na konci světa. Skála se tam propadá do nikam a zapadající předjarní slunce na hladině mlhy vytváří pod skálou oceán nekonečna. A jak opouštíte skálu a vaše kroky křupou v roztátém a umrzlém firnu, zapadající slunce hřeje do zad, před vámi důstojně kráčí dlouhý stín.

Zastavte se a poslouchejte. Ticho. Les šeptá les les les a mráz štípe zima zima zima. Do toho hučení krve v uších a dech dech dech.

Zkoušeli jste si někdy zařvat? Nedává moc smysl řvát do konce světa, proto je lepší sejít trochu dolů na druhé straně hory, kde není konec světa, ale nachází se tam krajina, najít si otevřený průsek v lese a vyvýšené místo, a pak ruce od těla a z plných plic do krajiny zařvat, jako barbaři, kteří táhnou do boje. Nejdřív to nejde. Zkuste jiný pokřik, vynechte slova, nechte hlas znít.

A krajina se rozezní hlasem. Odpoví psí štěkot a váhavěji lokálka do Hostomic.

Scházíte na meze, koleje vyjeté snad od povozů se lesknou blátem a vůně zatápění z blízké vesnice věští, že se na kraj brzy snese noc.

Vnímání je klamné

jako ten sicilský Syrah. Nejprve chutná kýčovitě sladce jako Inkerman, po hodině se dostaví třísloviny skryté v ovocné chuti, a na konci večera máte na jazyku mnohovrstevné trpké struhadlo. A všechno je v jedné lahvi. LuVly!

Volně dýchat

Stříkl jsem si do plic chemii od alergoložky a zjistil jsem, že mám plíce dvakrát tak velké, než jsem si už nějakou dobu myslel. Najednou je tam prostor. Hrudník je volnej, prázdnej, lehkej. Natahuje a vypouští vzduch jak kompresor monstrózního bagru. Jakoby na něm předtím leželo závaží a najednou nic. Jako když vyjedu pořádnou terénní rychtu na bajku ve třicetistupňovém vedru. Za asi 30 minut to je ale zase zpět v normálu, hrudník je malý a skromný.

To je ale MOC špatné zjištění. Myslel jsem, že "normálně" alergii nemám - že jsem občas dýchavičný, pokud je na blízku alergen. Nenapadlo mne ale, že jsem "zacpaný" vlastně pořád, že běžně dýchám třeba jen na 85%. Vím, že od roku stráveného v Moskvě mám permanentně zacpaný nos, ale plíce jsem nečekal. Je čas s tím něco dělat - návštěva alergologie byl první dobrý krok - vřele doporučuji, pokud ji odkládáte.