Smrtící polibek čimčara

Oblíbený a velmi flexibilní blogovací engine Posterous uzavřel sňatek s ještě oblíbenějším enginem sloužícímu k... chci říct k... no prostě s Twitterem. A na stvrzení věčného pouta si dali polibek  smrti a Twitter se rozhodl Posterous zavřít.

Pokud sami nevíte (třeba kvůli diakritice nebo protože nejste zrovna experti v oblasti tvorby stránek) kam z Posterous, pod kterým jeho oblíbený čimčar podřezal větev, inspirujte se přeletem na posthaven.com, blogovací engine právě od tvůrců Posterous, bezpečný přístav nebo chcete-li větvičku, která se dle tvrzení na hlavní stránce sama nepodřeže.

Ferdydurke

Máte-li pocit, že na vás život zvrhl kýbl absurdity, přečtěte si knihu Ferdydurke od polského spisovatele Witolda Gombrowicze. Nic vám již nebude svaté. Hrdina knihy prochází běžnými situacemi, ve kterých by čtenář očekával běžný postup nebo alespoň běžné reakce, hrdina však vždy spolehlivě zareaguje zcela po svém. Jistý výsměch, ironie, sarkasmus až vzdor, chtělo by se říct.Na druhou stranu ale také jakási touha vymknout se veškerému kategorizování, škatulkování, domněnkám a předpokladům. V celku se totiž vždycky nachází několik početných skupin, na základě kterých vytvoříme kategorie, a nesčetně individuálních případů, které nikam nezapadají. Autor křičí: Nechte mne být tím, kým jsem. Nenuťe mne reagovat jako někdo, kým nejsem.

A zápletka? Poměrně retro (kniha je tuším z 30. letech, ale celou dobu váháte). Hlavní hrdina, kterému je přes 30 let, se nechá přesvědčit středoškolským učitelem "ze staré školy", že je vlastně gymnaziálním studentem. Je nucen prožívat znovu svá mladá léta, ale uvnitř již z pohledu třicetiletého. Brání se, ale ne moc úspěšně - svět ho najednou vlastně chce vidět jako středoškoláka "Josífka", kterému teče mléko po bradě.

Autor navíc vložil do děje hravé předehry a mezihry, které dějově nesouvisí, ale formálně perfektně zapadají do rámce. Palec nahoru!

Kouzelný stroj a živé závory

Před okny mé kanceláře v Bonnu vede železniční trať. Je v rekonstrukci. Po celé délce, kam až vidím, projíždí stavební vlak. Postupně pod sebou dělá všechno, bez toho, že by někdo musel sestoupit na trávu kolem tratě: Vymění násep, koleje, nejspíš pospojuje, ofrézuje a co já vím. Pohybuje se přitom po centimetrech, ale nevyžaduje vůbec žádnou stavební techniku. Absolutně cool!

Ale nefungují kvůli tomu závory. Místo toho dráha používá živé závory, které jsou upozorňovány velmi hlasitým signálem. Odezní každé asi š minuty, když se blíží vlak. K tomu se přidává zvuk konce světa zmíněné rekonstrukční vlakové soupravy. Díky tomu už chápu pojem "zvukové znečištění" a všechny lidi, kteří si stěžují na hlučné životní prostředí a že trpí depresemi. Lidi kolem magistrály a podobných ulic. Hlava mi třeští už po jednom dnu, nemůžu otevřít okno. Docela dusivý pocit.

Facelift Superbu

Facelift Superbu se celkově povedl a ani by mne nanapadlo nad ním nějak mudrovat.

Jedna zajímavá věc je na něm ale vidět - podle mého výzva každé automobilky, která za běhu změní styl a která v novém stylu chce faceliftovat modely vytvořené v stylu původním.  Původní karoserie zpravidla neumožňuje libovolnou změnu a na výsledku je to poznat. Leckdy tak facelift působí hůř než původní, byť okoukané vozidlo. Historické příklady: BMW řady 3 po roce 2000, BMW řady 1 a další, současný Mercedes E.

Superb v tomto případě byl vytvořen v "umírněném" kulatém stylu Škodovky, jeho facelift se ale snaží naroubovat nový "puristický" hranatý styl. Na mnoha místech je tak na škodováckém jezevčíkovi vidět klasický kočkopes - nebo chcete-li "kočkojezevčík".

Dönermann

Po prvotním nadšení z Dönermanna v prvním projektovém měsíci v Bonnu přecházím na "salátové večeře". Člověk se přecejen nabaží i dobrého - jakkoli to není mastné, ani moc pálivé, jakkoli je v tom hromada zeleniny, maso, které hcutná jako maso a žádné hranolky, jakkoli je to tak akorát :)

Pro neznalé: Dönermann je malá turecká restaurace nebo stánek (Kebab- / Dönerbude), kde obsluhuje opravdový Turek, který se snaží dělat opravdu dobrý německý kebab (Döner - v chlebu nebo Dürüm v pitě), na který se lidi budou rádi vracet, a který si vás taky hned druhý večer pamatuje.

Německý Döner údajně pochází z Berlína. Pokud tam pojedete, navštivte čtvrť Kreuzberg, která je pro svůj Döner vyhlášena.

A ještě o počasí

Všichni si teď vlastně stěžujeme na počasí. Češi, němci, babička, městští liberálové. Ale když si vezmu minulý rok - byl jsem na Velikonoce ve Wachau (těšili jsme se na kvetoucí Marillen a zelenající se stromečky) a místo toho jsme narazili na slunečnou, ale studenou a zimou zmrzačenou krajinu pozbývající jakýchkoli stop jara, kterou se navíc hodinu co hodinu honily sněhové vánice. Jak letos.

Takže... neviděl bych to tak mrzutě. Halt "aprílové" počasí. Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem.