Mel jsem z toho trochu strach, ale presto jsem se vydal na objevovani Taman Negara, narodniho parku a udajne jedne z nejstarsich dzungli na svete.
Taman Negara je a neni zabavny park. Cesty jsou sice znacene, temer vsechno vybaveni tady pujcite a nekde jsou i chodnicky. Park vede evidenci ukrytu, udrzuje cesty a vyznacil mista ke koupani ci jeskyne k nocovani.
Porad je to ale dzungle a destny prales. Vsechno tu zije po svem, rychle se meni a ma tendenci zamazavat stopy lidske cinnosti. O jedovatych hadech nemluve.
Ve vedru pres popadane stromy se take tezko klopyta - neustale podlezate, prelezate a obchazite. K tomu se od listopadu do unora pridavaji silne deste, pijavice a kluzky povrch. Nescetne potucky v krajine vytvareji spady, ktere je nutne neustale zdolavat.
Takze uplna legrace to taky neni.
Park skryva take nejvyssi horu pevninske Malajsie, je ale 55 km vzdalena, jde se 4 dny tam a dalsi 4 zpet a nesmi se jit bez pruvodce a registrace. Je potreba planovat, dat dohromady vetsi skupinu a i tak je to na jednoho pekelne drahe.
Proto doporucuji sebrat odvahu a vyrazit po vlastni ose - bez turistickeho balicku nebo pruvodce. Nemeli byste ale uplne sami. A nemusite. Kuala Tahan je mala vesnice s nekolika hostely, chatkami a restauracemi, kterou od vstupu do parku deli jen reka. Brzy se seznamite a narazite na lidi, kteri by take radi vyrazili.
Zcela sami muzete vyrazit po nejblizsich stezkach - budete stale nekoho potkavat. Stezek je tu dost na dva dny. V dzungli se totiz da za den urazit jen tak 15km, vzhledem k vyse zminenym omezenim. Blizsi stezky jsou take velmi dobre znacene - nemeli byste se ztratit.
Na vicedenni turu potrebujete akorat dobre boty, idealne dlouhe nohavice. Spacak a karimatku lze pujcit ve vesnici, jidlo s sebou vam rano pripravi treba River View nebo jina restaurace, vodu a susenky koupite v obchodech od rana az do pozdniho vecera.
Nocovat a pozorovat zvirata muzete v ruzne vzdalenych "ukrytech", coz jsou jakesi vysoke posedy na betonovych nohach, ve kterych jsou postele a dokonce nefunkcni zachod a sprcha. Park vede evidenci, kolik lidi kde spi, a cena je 5RM, tj. asi 30kc. Alternativou k prenocovani jsou i cetne jeskyne.
Ja jsem se prvni vecer seznamil s mnoha zajimavymi lidmi, a pak posedel s Malajci hrajicimi u reky mistni pisne na kytaru. Kluci byli veseli, a tak se postupne pridalo plno dalsich cizincu.
Rano jsem vyrazil po okoli sam na lanovou lavku a mistni horu a hned jsem narazil na cesky par, ktery cestuje nakladakem kolem sveta, a ktere jsem uz videl parkovat v George Town. Hned u vstupu do parku jsme potkali tolik haveti, ze jsem nabyl respekt. Dale jsem chvili sel s dvema Holandany a nakonec mne na koupacim miste dohnala skupina Ukrajincu, se kterymi jsem nasledne stravil prijemny vecer.
Nasledujici dva dny jsem pokracoval ve spolecnosti kanadske cestovatelky na vzdalenejsi ukryt. Z ukrytu jsem videl veverku, krysy, tapira a jakousi obrovskou cibetku - tedy nic, co by v Praze nebylo... v zoo nebo ve Stromovce. Nocni pozorovani ale stalo i jinak zato. Jednak v klidu umoznilo sledovat zmeny v dzungli - barvy svetla, teplotu, zvuky.
Pozdeji se dzungle zklidni a zustane jen hvezdna obloha pretnuta misty vetvemi gigantickych 300 let starych stromu vysoko nad vami. Do toho koncert cvrcku a solo nekolik malo ptaku.
To same rano - ackoli uz tyden neprselo (a to je destiva sezona), dzungle meni teplotu a poti se. Vstavate s vyhledem do oparu a vse je mokre. Zvuky se postupne meni, skrze opar prostupuje prvni slunicko - cas vyrazit.
Unaveny a z tvrde postele nevyspaly jsrm brzy padl a dalsi den rano po snidani vyrazil po rece smerem na Jerantut a pak na Penang.
A jak se to ma s pijavicemi? I pres nevidane sucho jich bylo vic nez dost. Mistni pijavice jsou neuveritelne pohyblive pidalky, ktere stoji vztycene na listech a jinde pobliz popadanych stromu. Kdyz jdete kolem, zacnou se horecne pohybovat. Jakmile se vas chyti, rychle prelezou na misto, kde je mozne sat a tam se zakousnou. Tenke kalhoty neprokousnou, ponozky s oky ano. Vpusti do vas substanci, ktera redi krev a rana se tak nezavira. Nasaji se behem ca. 15 minut do nekolikanasobne velikosti a blazene odpadnou. Alternativne je muzete podrazdit zapalovacem - pak odpadnou hned. Nemaji ani rady tabak, sul a popel.
Narozdil od komaru ale jejich telo neni dobrym domovem pro nemoci, tudiz jsou celkem neskodne. Malokdy je take postrehnete - jejich kousnuti neni citit a prozradi je az krvi znecistene obleceni - rana se diky jejich substanci zaceluje jen neochotne.
Vadi tedy snad jen kvuli spinavemu obleceni. Prevenci je pouze dat si ponozky (nejake, ktere maji mala oka nebo mi dvoje) pres kalhoty nebo mit kalhoty, ktere lze pevne obepnout kolem pohorek.
Zajimave jsou take "vecery cikad" v Kuala Tahan. Tihle obrovsti (az 6cm) neskodni brouci, kteri umi vydavat pekelny hluk, se sletavaji za svetlem, narazi a padaji na vas, do jidla. Jsou hrozni, jsou vsude, ale nic nedelaji. Mistni si s nimi hraji, strkaji je do ust, pouzivaji je jako hudebni nastroj. Pokud je nesnesete, zblaznite se tu. A byl jsem pak sokovan, kdyz jsem videl, jak obrovska kudlanka chytila jeste veci cikadu a zacala ji za ziva ukusovat jako meloun. Brrr...
Nesvarem v parku je hrave znaceni na stezkach dale od Kuala Tahan. Nejenze kilometraze jsou matouci a nesedi, ale take smerovniky jsou casto poskozene nebo schema odbocek nedokonale. To se ale da odvodit.
Mapa existuje, ale nedostatecna - k dispozici je bouze cernobila fotokopie, kde zanika teren a male potoky. Navic v mape plno veci zasadne neodpovida realite.
Ubytovani je solidni zaklad, ale chci videt, co bychom delali bez moskytier, kdyby tu byli komari.
Restaurace nejsou ani drahe, ani spatne, ale ani dobre a levne.
Neni tu k dostani alkohol (pouze krvave draho v resortu za rekou), coz je dobre, protoze misto odpuzuje hippies a drinking buddies "hey man, cool man, let's have some shots guys" nebo "see ya round partying, man, huh?". Zustanou pouze opravdu zajimavi lide a dobre si pokecate.
Celkove stoji Taman Negara za videni. Je to tezce vydrene dobrodruzstvi za hranici osobniho komfortu. Muzete sem i bez dobrodruzstvi - jako do zabavniho parku, pak ale mozna budete zklamani pomerem vykon / cena. Plus pocitejte s tim, ze neuvidite zadne krasy z obrazku: Dzungle je tak neprostupna, ze od rana do noci vidite jen nejblizsi stromy a zridka oblohu nad sebou. Nic pro depresivni povahy...
Žádné komentáře:
Okomentovat