Rozhodl jsem se zkusit desetidenni kurz "klasicke meditace", abych necim obohatil svuj jinak turisticky pobyt v Asii. Zaroven se jedna o jednu z prapuvodnich buddhistickych technik, tedy ryzi asijske duchovno primo od zdroje.
Nikomu, kdo mne zna, asi neni cizi fakt, ze jsem skeptikem, co se nadprirozenych jevu a bozstvi tyce. Nejsem ani privrzencem "popularni" vychodni kultury - pro mne je moudrost a poznani obsazeno v evropske kulture stejne tak, jen je potreba to v ni hledat. Proto to u meditaci chtelo kratkou resersi internetu, a pak zavrit oci a jit do nich po hlave.
Kurz byl ale zajimavejsi, nez jsem cekal.
Jednalo se o techniku Vipassana, zamerenou na objektivni pozorovani vlastniho tela, ktere je nejvhodnejsim a nejpravdivejsim objektem pozorovani a poznani.
Kurz obsahoval ruzne vyzvy. Predevsim zpusob kolik do toho date, tolik se vam mozna vrati. V tomhle ohledu vubec nechapejte "meditaci" jako pozitek. Byla spise treningem koncentrace, bojem s bolesti a odrikanim.
Netusil jsem, jak bude zezacatku tezke soustredit se. Jak moc mne ovlada mysl, jak teka a preskakuje. O to vic mysl promlouva, kdyz je treba po 9 dnu udrzovat vznesene ticho - nesmite nijak komunikovat s ostatnimi ucastniky, pouze provozni zalezitosti resite stranou s oganizatorem.
Priklad: Rikam sve mysli razne "Pojd se soustredit na dech," a slibuji si nadsene, jak to ted pujde. A mysl odpovida: "Vydech, nadech, soustredim se na dech. Ja se tak soustredim, mnau, mnau, soustredim..." a po dechu ani pamatky. A tak to zkousim dal a dal. A mysl si se mnou dal povida, zpiva oblibene pisnicky nebo zesiluje vjemy, ktere maji odvest pozornost.
Vyzva byla tzv. sezeni silneho odhodlani, kdy bylo trikrat denne po dobu jedne hodiny zakazano se pohnout. Sedeli jsme pritom na zemi vzprimene. To se po chvili neobejde bez bolesti, kterou nejenze bylo treba vydrzet, ale k tomu ji jen nestranne pozorovat, pripadne se pres ni soustredit na jine projevy tela. Pokud se mate na neco soustredit, bolest se jeste stupnuje. Nakonec vsak zjistite, ze pokud si sednete spravne, je to jen psychologicka bolest - nezmizi sice nikdy, ale pokud se ji naucite ignorovat, nic se vam vlastne nedeje. Velmi zjednodusene: To vas v zivote uci mysl koncentrovat na to, co je dulezite a nikoli se stresovat kvuli kazde neprijemne situaci.
Ale popravde, slozit me dlouhatanske nohy pod sebe mi moje konstituce nedovolovala. Svaly ale zase posez hodinu neudrzim. Zaroven moje slaba zada velmi tezko drzi rovne. A sedim-li jakkoli nakrivo, dostavi se ihned silna bolest. A tak kdyz jsem se noham pokusil pomoci nasilneji s myslenkou "je to jen bolest v moji hlave, telo mi prece nedovoli udelat neco, cim bych si ublizil", bolela mne kolena jeste 2 tydny, Fastum gel dostal zabrat a ucitel mi rekl, ze to je o toleranci bolesti, nikoli o muceni nebo niceni se, a ja si musel vybrat jine pozice.
Rezim byl asketicky: Lehke vegetarianske jidlo. Ale zadna zvlastni hmota bez chuti - oba kuchari umeli chute naopak neuveritelne rozehrat. Asi i diky tomu, ze vegetarianska jidla jsou v Malajsii velmi bezna a ze to hlavni dela smes koreni, ve ktere uz pak chutne pripravite i onosene ponozky. Navic kdyz jsem na kurzu zustal jako jediny muz a v kuchyni se dozvedeli, ze mi chutna, zacal jsem dostavat extra velke porce o nekolika chodech :)
Den zacinal vzdy budickem ve 4 rano. Meditace. V 6:30 snidane. 8-11 meditace. 11:00 obed. Od 12:00 nepovinne konzultace s ucitelem. 13:00-17:00 meditace. Pak cajova pauza. 18:00 meditace, 19:00 diskurs, 20:30 meditace a v 21:30 vecerka. Tedy pomerne dost casu na meditace, ale vlastne i dost odpocinku. V praci jsem malokdy naspal vic nez 6 a pul hodiny, ale k tomu jsem byl v zaprahu, pod tlakem, nemel zadnou hodinku na odpocinek behem dne, stravoval jsem se tezce a casto musel vzprimene sedet na klientskych workshopech o hodne dele nez hodinu... Pro mne tedy meditacni rezim znamenal prazdniny :)
Obe pohlavi byla striktne oddelena (flirt rusi koncentraci, byt mezi tolika zenami neslo nezachytit sem tam konkretni zvedave pohledy), zakazano bylo cteni, psani, hudba a jakakoli elektronicka komunikace, stejne tak jako sport, joga, modlitby a jine cinnosti, ktere mohou odvest pozornost.
Kurz se konal v docasnem meditacnim centru, vzdalenem v dzungli nad George Townem s prekrasnym vyhledem do udoli na nejvetsi malajsky buddhisticky klaster s tricetimetrovou sochou.
Misto nam pripravilo nekolik peknych momentu: Prave treba mnohozvuk dzungle v ruzne denni doby, svetla spiciho mesta, svezi vzduch ve 4 rano a zadumane se potici destne pralesy kolem osme rano.
Pekne se odtud z ptaci perspektivy demonstrovala malajska nabozenska tolerance: Ve 4 rano gong meditacniho centra, o hodinu pozdeji gong buddhistickeho klasteru, jeste pozdeji muslimske svolavani k modlitbe a nakonec zvon krestanskeho kostelu.
Telo i mozek pri totalni zmene zivotniho stylu prepne do zcela jineho rezimu. Vnimate svet jinak - ostreji, pozorneji, pomaleji.
A nas guru? Nazval jsem ho "starnouci Elvis a buddha z krabicky". Kurz totiz vedl asistujici ucitel, ktery vypadal trochu jako starnouci zesedively Elvis a guru, S.N. Goenku, nam vzdy poustel z iPhonu pripojeneho k reproduktorum a schovaneho v krabici potazene platnem. Vecerni diskurs byl z dvd. Ucitel tedy prakticky nic nerekl - byl pritomen, ale vetsinu rekl jeho buddha zavreny v krabicce :) To je ale nakonec dobre, protoze Goenka umi podat veci dobre - kdyby vsechny kurzy po celem svete fungovaly podle ucitelu, brzy by se ucily na ryznych mistech ruzne metody ruzne kvalitne. Takhle je osviceni zaruceno, kdekoli se prihlasite.
Asi se ale hlavne ptate, jak to na mne celkove zapusobilo. Smisene. Citil jsem sice kyzene projevy, ale nedokazu posoudit, zda jsem diky nim nabyl zkusenost, ktera by mne posunula dal - brzy hodnotit. Daleko lepe ale dokazi mysl usmernit. Umim se uklidnit pozorovanim sebe sama. A jako vedlejsi ucinek jednorazove vyplulo na povrch plno velkych temat a jejich korenu, ktere byly schovane pod povrchem.
Bohuzel tedy ale nejsem ani moudry, ani osviceny. Nelevituji. Nerozbijim cihly pohledem.
Asi se taky ptate, zda tomu celemu opravdu verim. Spise "duveruji", ale take kriticky proveruji.
Vipassana byla podavana jako zcela objektivni a vedecky zpusob, jak ze sebe dostat to, co nas zatezuje, averze a slepe touhy a zit svobodny, naplneny zivot plny vnitrniho klidu a radosti. S tim nepolemizuji. Potkal jsem na ceste takove, kteri tvrdi a vypadaji, ze jim to opravdu pomohlo.
Spise kriticky nahlizim to, jak je metoda "prodavana". Goenka ve svych vecernich diskurzech pouziva temer neprustrelnou pravnickou mluvu (byvaly obchodnik), takze mohu maximalne hovorit, jak pro mne veci vyznivaji - s logikou slov polemizovat nechci.
Udajne se nejedna o zadne nabozenstvi ani sektu. Mne to ale vyznelo v mnoha ohledech podobne jako nabozenstvi: Verit v neco neprokazaneho, co nam mozna prinese neco nemeritelneho.Metoda vyznela trochu jako dogma.
Napr. jsou ti, co medituji Vipassanu, a budou osviceni a ti ostatni ne. Goenka sice nikdy neopomenul dodat, ze svym vykladem nezpochybnuje jine metody nebo viru, ale pak zacal vycet argumentu, co se stane, kdyz nebudeme praktikovat Vipassanu nebo ji budeme aplikovat spatne a rozvinul se kolem toho takovy aparatus, ze jsem mel pocit hrozby peklem. Peklo nebylo explicitne zmineno - jedna se o strach, ktery by mne teoreticky mel motivovat, ale pusobil opacne.
Meditace je take podavana jako metoda prozita a univerzalni, nikoli intelektualni konstrukt jakymi jsou nabozenstvi (dle Goenky vcetne Buddhismu), a proto je s nabozenstvimi kompatibilni. Muzete ze sebe udelat osvobozeneho osviceneho cloveka. K tomu ale nejdriv musite zit spravny zivot (normativni vycet pravidel, tj. intelektualni konstrukt), navic osviceni nemusi prijit v tomto zivote - vy byste ale presto meli pravidla dodrzovat, jinak nic nebude. Ta pravidla by nakonec zlepsila svet, vadi mi ale, ze jsou to zrovna TA pravidla a ne jina.
Dale pojmy v davnem jazyce Pali, ktere byly zprvu dobre pochopitelne, dostaly behem kurzu ponekud fakty nepodlozene vlastnosti. Ve vysledku to na mne pusobilo jako pokus zakryt dalsi dogma. Zde bych mozna pochopil vice, kdybych tema dale studovat.
Mam ale dojem, ze Goenka vedl sve diskurzy ucelove hodne emotivne, protoze neduverivy a vecny stredoevropan je v podstate minorita a zbytku sveta se to tak naopak lepe "proda".
Nastesti vsechna teorie smerovala k spravnemu pochopeni metody a nema na vlastni meditace dopad, a proto jsem se rozhodl dat tomu sanci. Zvedav jsem ale predevsim na bezny zivot, kdy znacne nabyde na relevanci. Je to rekneme vira v sebe na zkousku bez nabozenstvi.
Mate-li zajem se dozvedet vice - kliknete na link. Meditovat se da i v podstatne luxusnejsich centrech - napr. Dhamma Malaya.
Nikomu, kdo mne zna, asi neni cizi fakt, ze jsem skeptikem, co se nadprirozenych jevu a bozstvi tyce. Nejsem ani privrzencem "popularni" vychodni kultury - pro mne je moudrost a poznani obsazeno v evropske kulture stejne tak, jen je potreba to v ni hledat. Proto to u meditaci chtelo kratkou resersi internetu, a pak zavrit oci a jit do nich po hlave.
Kurz byl ale zajimavejsi, nez jsem cekal.
Jednalo se o techniku Vipassana, zamerenou na objektivni pozorovani vlastniho tela, ktere je nejvhodnejsim a nejpravdivejsim objektem pozorovani a poznani.
Kurz obsahoval ruzne vyzvy. Predevsim zpusob kolik do toho date, tolik se vam mozna vrati. V tomhle ohledu vubec nechapejte "meditaci" jako pozitek. Byla spise treningem koncentrace, bojem s bolesti a odrikanim.
Netusil jsem, jak bude zezacatku tezke soustredit se. Jak moc mne ovlada mysl, jak teka a preskakuje. O to vic mysl promlouva, kdyz je treba po 9 dnu udrzovat vznesene ticho - nesmite nijak komunikovat s ostatnimi ucastniky, pouze provozni zalezitosti resite stranou s oganizatorem.
Priklad: Rikam sve mysli razne "Pojd se soustredit na dech," a slibuji si nadsene, jak to ted pujde. A mysl odpovida: "Vydech, nadech, soustredim se na dech. Ja se tak soustredim, mnau, mnau, soustredim..." a po dechu ani pamatky. A tak to zkousim dal a dal. A mysl si se mnou dal povida, zpiva oblibene pisnicky nebo zesiluje vjemy, ktere maji odvest pozornost.
Vyzva byla tzv. sezeni silneho odhodlani, kdy bylo trikrat denne po dobu jedne hodiny zakazano se pohnout. Sedeli jsme pritom na zemi vzprimene. To se po chvili neobejde bez bolesti, kterou nejenze bylo treba vydrzet, ale k tomu ji jen nestranne pozorovat, pripadne se pres ni soustredit na jine projevy tela. Pokud se mate na neco soustredit, bolest se jeste stupnuje. Nakonec vsak zjistite, ze pokud si sednete spravne, je to jen psychologicka bolest - nezmizi sice nikdy, ale pokud se ji naucite ignorovat, nic se vam vlastne nedeje. Velmi zjednodusene: To vas v zivote uci mysl koncentrovat na to, co je dulezite a nikoli se stresovat kvuli kazde neprijemne situaci.
Ale popravde, slozit me dlouhatanske nohy pod sebe mi moje konstituce nedovolovala. Svaly ale zase posez hodinu neudrzim. Zaroven moje slaba zada velmi tezko drzi rovne. A sedim-li jakkoli nakrivo, dostavi se ihned silna bolest. A tak kdyz jsem se noham pokusil pomoci nasilneji s myslenkou "je to jen bolest v moji hlave, telo mi prece nedovoli udelat neco, cim bych si ublizil", bolela mne kolena jeste 2 tydny, Fastum gel dostal zabrat a ucitel mi rekl, ze to je o toleranci bolesti, nikoli o muceni nebo niceni se, a ja si musel vybrat jine pozice.
Rezim byl asketicky: Lehke vegetarianske jidlo. Ale zadna zvlastni hmota bez chuti - oba kuchari umeli chute naopak neuveritelne rozehrat. Asi i diky tomu, ze vegetarianska jidla jsou v Malajsii velmi bezna a ze to hlavni dela smes koreni, ve ktere uz pak chutne pripravite i onosene ponozky. Navic kdyz jsem na kurzu zustal jako jediny muz a v kuchyni se dozvedeli, ze mi chutna, zacal jsem dostavat extra velke porce o nekolika chodech :)
Den zacinal vzdy budickem ve 4 rano. Meditace. V 6:30 snidane. 8-11 meditace. 11:00 obed. Od 12:00 nepovinne konzultace s ucitelem. 13:00-17:00 meditace. Pak cajova pauza. 18:00 meditace, 19:00 diskurs, 20:30 meditace a v 21:30 vecerka. Tedy pomerne dost casu na meditace, ale vlastne i dost odpocinku. V praci jsem malokdy naspal vic nez 6 a pul hodiny, ale k tomu jsem byl v zaprahu, pod tlakem, nemel zadnou hodinku na odpocinek behem dne, stravoval jsem se tezce a casto musel vzprimene sedet na klientskych workshopech o hodne dele nez hodinu... Pro mne tedy meditacni rezim znamenal prazdniny :)
Obe pohlavi byla striktne oddelena (flirt rusi koncentraci, byt mezi tolika zenami neslo nezachytit sem tam konkretni zvedave pohledy), zakazano bylo cteni, psani, hudba a jakakoli elektronicka komunikace, stejne tak jako sport, joga, modlitby a jine cinnosti, ktere mohou odvest pozornost.
Kurz se konal v docasnem meditacnim centru, vzdalenem v dzungli nad George Townem s prekrasnym vyhledem do udoli na nejvetsi malajsky buddhisticky klaster s tricetimetrovou sochou.
Misto nam pripravilo nekolik peknych momentu: Prave treba mnohozvuk dzungle v ruzne denni doby, svetla spiciho mesta, svezi vzduch ve 4 rano a zadumane se potici destne pralesy kolem osme rano.
Pekne se odtud z ptaci perspektivy demonstrovala malajska nabozenska tolerance: Ve 4 rano gong meditacniho centra, o hodinu pozdeji gong buddhistickeho klasteru, jeste pozdeji muslimske svolavani k modlitbe a nakonec zvon krestanskeho kostelu.
Telo i mozek pri totalni zmene zivotniho stylu prepne do zcela jineho rezimu. Vnimate svet jinak - ostreji, pozorneji, pomaleji.
A nas guru? Nazval jsem ho "starnouci Elvis a buddha z krabicky". Kurz totiz vedl asistujici ucitel, ktery vypadal trochu jako starnouci zesedively Elvis a guru, S.N. Goenku, nam vzdy poustel z iPhonu pripojeneho k reproduktorum a schovaneho v krabici potazene platnem. Vecerni diskurs byl z dvd. Ucitel tedy prakticky nic nerekl - byl pritomen, ale vetsinu rekl jeho buddha zavreny v krabicce :) To je ale nakonec dobre, protoze Goenka umi podat veci dobre - kdyby vsechny kurzy po celem svete fungovaly podle ucitelu, brzy by se ucily na ryznych mistech ruzne metody ruzne kvalitne. Takhle je osviceni zaruceno, kdekoli se prihlasite.
Asi se ale hlavne ptate, jak to na mne celkove zapusobilo. Smisene. Citil jsem sice kyzene projevy, ale nedokazu posoudit, zda jsem diky nim nabyl zkusenost, ktera by mne posunula dal - brzy hodnotit. Daleko lepe ale dokazi mysl usmernit. Umim se uklidnit pozorovanim sebe sama. A jako vedlejsi ucinek jednorazove vyplulo na povrch plno velkych temat a jejich korenu, ktere byly schovane pod povrchem.
Bohuzel tedy ale nejsem ani moudry, ani osviceny. Nelevituji. Nerozbijim cihly pohledem.
Asi se taky ptate, zda tomu celemu opravdu verim. Spise "duveruji", ale take kriticky proveruji.
Vipassana byla podavana jako zcela objektivni a vedecky zpusob, jak ze sebe dostat to, co nas zatezuje, averze a slepe touhy a zit svobodny, naplneny zivot plny vnitrniho klidu a radosti. S tim nepolemizuji. Potkal jsem na ceste takove, kteri tvrdi a vypadaji, ze jim to opravdu pomohlo.
Spise kriticky nahlizim to, jak je metoda "prodavana". Goenka ve svych vecernich diskurzech pouziva temer neprustrelnou pravnickou mluvu (byvaly obchodnik), takze mohu maximalne hovorit, jak pro mne veci vyznivaji - s logikou slov polemizovat nechci.
Udajne se nejedna o zadne nabozenstvi ani sektu. Mne to ale vyznelo v mnoha ohledech podobne jako nabozenstvi: Verit v neco neprokazaneho, co nam mozna prinese neco nemeritelneho.Metoda vyznela trochu jako dogma.
Napr. jsou ti, co medituji Vipassanu, a budou osviceni a ti ostatni ne. Goenka sice nikdy neopomenul dodat, ze svym vykladem nezpochybnuje jine metody nebo viru, ale pak zacal vycet argumentu, co se stane, kdyz nebudeme praktikovat Vipassanu nebo ji budeme aplikovat spatne a rozvinul se kolem toho takovy aparatus, ze jsem mel pocit hrozby peklem. Peklo nebylo explicitne zmineno - jedna se o strach, ktery by mne teoreticky mel motivovat, ale pusobil opacne.
Meditace je take podavana jako metoda prozita a univerzalni, nikoli intelektualni konstrukt jakymi jsou nabozenstvi (dle Goenky vcetne Buddhismu), a proto je s nabozenstvimi kompatibilni. Muzete ze sebe udelat osvobozeneho osviceneho cloveka. K tomu ale nejdriv musite zit spravny zivot (normativni vycet pravidel, tj. intelektualni konstrukt), navic osviceni nemusi prijit v tomto zivote - vy byste ale presto meli pravidla dodrzovat, jinak nic nebude. Ta pravidla by nakonec zlepsila svet, vadi mi ale, ze jsou to zrovna TA pravidla a ne jina.
Dale pojmy v davnem jazyce Pali, ktere byly zprvu dobre pochopitelne, dostaly behem kurzu ponekud fakty nepodlozene vlastnosti. Ve vysledku to na mne pusobilo jako pokus zakryt dalsi dogma. Zde bych mozna pochopil vice, kdybych tema dale studovat.
Mam ale dojem, ze Goenka vedl sve diskurzy ucelove hodne emotivne, protoze neduverivy a vecny stredoevropan je v podstate minorita a zbytku sveta se to tak naopak lepe "proda".
Nastesti vsechna teorie smerovala k spravnemu pochopeni metody a nema na vlastni meditace dopad, a proto jsem se rozhodl dat tomu sanci. Zvedav jsem ale predevsim na bezny zivot, kdy znacne nabyde na relevanci. Je to rekneme vira v sebe na zkousku bez nabozenstvi.
Mate-li zajem se dozvedet vice - kliknete na link. Meditovat se da i v podstatne luxusnejsich centrech - napr. Dhamma Malaya.
Žádné komentáře:
Okomentovat