Hromadná imigrace z Afriky poslední dobou hraje mnoha lidem na emoce. Já jsem ovšem v klidu - mám vycizelovaný názor a jsem velkorysý člověk dobré duše. V zásadě totiž jsem pro pomoc imigrantům:
- Filozoficky a citově je to jasná volba - někdo je v tísni, musíme mu pomoci. To, že nepomáháme my sami, ale čekáme, že to udělá někdo chytrý za naše daně, je trochu jiná věc...
- Evropa je ostrovem svobody a souhlasím, že každý má nárok na svobodu.
- Islám není apriori špatný. V Malajsii fungují náboženství pohromadě i s převažujícím Islámem - a malajští islamisté jsou velmi civilní. Nijak nevybočují z toho, co považujeme za "evropské" a dobré. Ale taky je fakt, že v jiných zemích je Islám dost radikální.
ANO, filozoficky a citově vzato pomáhejme. Vidím tu ovšem taky pár zásadních háčků:
- Ono se to snadno říká, pomozme jim. Ale nakonec to nejsme my, jednotlivci, kdo jim pomáhá (omluva všem, kdo v té věci skutečně něco děláte), ale spoléháme se, že to za nás udělá stát z našich daní. A to nám dává pocit, že řešit imigraci je "zívačka". Jenže pro stát to zívačka není.
- Neúspěch integrace imigrantů má stejného působitele, jako to, proč nejsme úspěšní v hospodaření s veřejnými rozpočty, proč některé firmy krachují, proč máme drahé silnice. Ve chvíli, kdy se je potřeba organizovat, klesá akceschopnost a funkčnost celku. Od osvícené myšlenky jedince v kavárně k jejímu prosazení v rámci skupiny, je tato myšlenka mnohokrát naředěna a ve výsledku vzniká skoro vždy kočkopes, málokdy synergie
- Argumenty, že jsme v minulosti také emigrovali, považuji za nepřesné. Emigrovali jsme do společnosti podobně založené, s podobnými hodnotami. Pouštní Afričané nemají stejné hodnoty, krom základních potřeb (pít, jíst, čůrat, kakat).
- Neexistuje jednoznačně úspěšná integrace imigrantů z třetího světa (lidsky a ekonomicky). Tam, kde se povedla, je to dané nekonfliktní mentalitou imigrantů. Vietnamci, ke kterým chovám hlubokou úctu, se velmi vlažně integrovali, protože jejich mentalita je integrační. Ale platí to částečně i pro indické obyvatelstvo. Ukrajinci se zase celkem integrovali, protože mají na půl středoevropskou (křesťanskou) mentalitu. Naopak tam, kde taková mentalita chybí, integrace nikdy úspěšná nebyla. A obávám se, že nebude.
- Že jsme vysávali Afriku, a jsme i díky tomu na vrcholu, je sice pravda, nicméně ono to tak nebude věčně. Jako civilizace ztrácíme vliv. K našim dětem se o generaci později jiná civilizace také nebude chovat hezky, až přijdou škemrat k jejím dveřím. Solidarita totiž funguje občas na úrovni jedinec-jedinec nebo komunita-jedinec, ale zřídka na úrovni komunita-komunita, stát-stát nebo civilizace-civilizace.
- V Evropě si můžeme dovolit být lidští, protože žijeme ve skleníku ochránění od cizího světa. To, že můžeme do třiceti diskutovat na kampusu a po kavárnách bez toho, že bychom museli chránit svůj krk a těžce se prát o naplnění základních životních potřeb a živí nás stát, rodiče a nebo nějaká lehká práce, je dané tím, že žijeme v iluzi svobodného a bezpečného světa, kde síla argumentu vládne nad... pouhou sílou. Ten svět nám ale naši dědkové a báby nevydobyli diskutováním, ale právě kombinací inteligence a hrubé síly.
Jak zabránit lodím plným imigrantů, aby přistávaly u břehů ráje Evropy? Potápět je nemůžeme, to je nelidské. Jen tak pryč ty lidi odvézt nemůžeme - oni je kdekoli na druhém břehu taky dobrovolně nevezmou. A když nám sami dobrovolně neřeknou, kam je poslat zpátky, co s nimi? A když nám to řeknou a opravdu jim jde o krk, máme právo je poslat zpátky na smrt?
Chytří diskutéři, vy "ti správní" na obou stranách barikád: Máte návrh, jak to reálně provést?
Nebo čekáte, že to stát udělá za vás? Ano, milí čtenáři, zde má pisatel tohoto blogu křišťálově čistý nenázor evropského kavárenského povaleče... prázdný.
Žádné komentáře:
Okomentovat