Gdaňsk - objevená perla severu

Gdansk je zvláštní zvíře. Město bývalo přístavem, ale ten už se dávno přesunul na sever, ven z města. Městem se prohnaly dějiny: Teutoni, Němci, nyní Poláci. Bylo svobodné hanzovní, pruské, s nezávislým statutem atd. Teď je vrcholně polské, ale dějiny se na jeho atmosféře podepsaly a vytvořily unikátní koktejl - pojďme si to v bodech popsat.

Nejprve popis sceny. Vánoce. V Gdaňsku už sněžilo a pořádně. A protože je to sever, sníh zůstal ležet a umrzl. Do toho už zde běží naplno vánoční trhy, takže vánoční atmosféra uprostřed listopadu byla zaručena na 200%.

Přístav. Město žije jeho tepem. Řeka, kanály, lodě, jeřáby, sklady. Velká část centra žila stejnou výzvou jako Hamburg nebo Holešovice - co se sklady, moly a jeřáby, které už nemají smysl, protože doprava se dělá jinak? Lodě jsou větší, používají se kontejnery a velká vlaková seřadiště. Podobně jako v Hamburku zde na ostrovech a kanálech vznikají nové čtvrti, které částečně kopírují starý severský styl vysokých úzkých domů se špičatou střechou.

Architektura. Gdansk jako jiná severská hanzovní města drží zmíněný styl červené cihly. K tomu se přidává charakteristický prvek úzkých vysokých domů - 3 vysoká úzká okna na patro a 3 až 4 patra. Špičatý štít, minimum kudrlin. Domy vůči sobě stojí štíty všelijak našikmo, takže uliční řada je pitoreskní leporelo. Typické jsou předzahrádky, kdy dům stojí jaksi o půl patra výše a pod ním je poloviční sklep, kde obchodníci a řemeslníci tradičně měli svůj krám. Dnes to dělá úžasnou atmosféru - narozdíl od domů jsou mnohé sklepy a předzahrádky původní. Domy pak mnohdy drží styl "cihla dovnitř", což má taky úžasnou hygge. 

Válka. Na Westerplatte začala pro Poláky druhá světová válka, a Gdaňsku se nevyhnulo bombardování. Nejspíš i díky úspornému severskému stylu staveb bylo historické centrum obnoveno a dobrá zpráva: Má úžasnou autentickou atmosféru.

Obchod. Tohle město bylo svého času sakramentsky bohaté a podobně jako Hamburg, Brémy, Rostock a Lübeck bylo na tepu světového obchodu. Tahle sláva dávno skončila a Gdansk působí spíše provinčně. Původní kulisy zůstaly, snaha o moderní dostavbu je místy velkolepá, ale kapitál a obchod už tu není.

Socialismus. Poetický Gdansk končí městskými bránami. Pak už následují městské dálnice, po kterých frčí tramvaje na odhalených kolejích, jsou tu kilometry sídlišť. Bombardování si vybralo svou daň, a komunisté taky. Mezi paneláky a činžáky najdeme občas nějaký starý sklad nebo akademii, ale je to z větší části stejně sídlák. V lepším případě se někdo pokusil udělat porevoluční ulici.

Požitky. Gdansk je obrovský, a ve vymrzlých dnech je radost se zahřát u kamen. Jako jiná významná města má i Gdansk turistické mucholapky s naháněči, ale také nespočet výborných a milých hospůdek. Klasika jsou herinky, bramborové pirožky, kašubská kachnička a pak i čerstvé ryby. V mnoha hospodách si dávají práci se zdobením - kvítí, klíčky, zelenina a kapání jsou na talíři vyskládány jak umělecké dílo.

Tep víkendu. Staré Město je neuvěřitelně zalidněné, umocněno vánočními trhy. Možná je to dané i tím, že v okolních sídlištích prostě chybí atmosféra. Jsou to noclehárny. Působí to tak, že místní se hodí do gala a jdou si užít své krásné Staré Město - korzovat, konverzovat, pojíst, popít.

Moře a přístavy. Za obojím je třeba vyrazit z města vodní tramvají autobusem nebo taxíkem. Opravdu velké přístavy jsou na severu, se spleti kolejí, nadlidsky velkými loděmi a jeřáby. Na moře se lze podívat třeba ze zmiňované Westerplatte, kde je památník války, kopec a rozhled. Lze se tu dostat k moři - je tu kamenitý vlnolam, promenáda a písek. Moře je čisté, ale pár kilometrů od vás pluje fronta zámořských lodí. A co bychom si říkali - jsme na severu, takže jakmile opustíte háj Westerplatte, začnou do vás řezat žiletky ledového větru. Ne ostré poryvy, ale táhlé ledové vanutí pouze pro otrlé.

Také samotný přístav... Jsou to kilometry a nedá se říct, že by tu byly chodníky nebo se tu počítalo s turistou. Ale projít se tu a nasát atmosféru za to bláto a louže stojí.

Gdansk je podobně jako Wroclaw velmi příjemné překvapení. Představoval jsem si, nevím proč, že skončil jako Královec, ale vyvedlo mne to z omylu. Narozdíl od Rusů mu totiž Poláci dokázali vrátit nezaměnitelnou historickou atmosféru a vytvořit krásné místo, které dobře vibruje a stojí za návštěvu. Autem 8 hodin z Prahy, nicméně přímý let low cost aerolinkou slibuje i s cestami na letiště a z něj čas méně než poloviční. Doporučuji!

V neposlední řadě výlet byl dárek k jubileu od sestřičky, a je k neuvěření, že tak intenzivně a dlouho spolu jsme možná byli naposledy jako děti. Za to díky!

A jak jede Mondeo mk5?

Kamarád mi před rokem půjčil Mondeo mk5 se 180 koníky. Znám to auto ze sedadla spolujezdce nebo jako taxík, ale jako řidič jsem ho předtím ještě nezkoušel.

Takže dojem z exteriéru: Protože je rok 2023 a vozilo bylo navrženo v roce 2012, je už za zenitem. Měl bych to nějak zjednodušit: Zepředu se mi líbí víc než tehdejší soudobý Passat, zezadu je fádní. Je to věc vkusu.

A jak to jede? Nejdřív dojem z interiéru, protože v interiéru jezdíte - nikoli na kapotě nebo na grilu. Tohle auto není funkčně vůbec špatné, ale palubní deska je celkovým vyzněním hrozná. Není poplatná roku 2012, je to krok zpátky i proti předchozí generaci z roku 2007, která po faceliftu vypadala k světu. Amerika versus Německo. Nepochopím, když moje staré kolínské Mondeo má hezky pravidelně rozvržená velká tlačítka s příjemnou odezvou, která jsou decentně podsvícená, musí mít tahle americká bestie hromadu mrňavých vrzavých tlačítek, která ještě brutálně modře svítí. Ovládání na volantu se také zmenšilo. A vše je korunováno humpoláckým plastovým rámečkem kolem infotainmentu, který má jakousi neutrálně ani ne šedou, ani ne stříbrnou barvu a plast z něj volá: heeeej, všimněte si mne - tady jseeeeem. Jsem PLAST! SLAST! Zopakuji i klišé, že přes větší vnější velikost auta, je uvnitř znatelně méně místa než v předchozí generaci, která byla prostorově opulentní. Dobře se to poznalo, když jsme vozem jeli čtyři chlapi.

A jak to jede podruhé, řidičsky? Tohle auto je především důkladně odhlučněné. Nebál bych se říct, že nejlépe ze svých souputníků, co jsem v poslední době jel (mluvím hlavně o taxících Passatu a Superbu). Zde ještě francouzský motor TDCi má důvěrně známý zvuk i třas, ale do interiéru v podstatě nedoléhá. Odměnou za nepřímé řízení, je pocitově méně třesení od motoru, i když řadička a pedály za studena stále důrazně vibrují.

Podvozek působí skokově vyspěleji. Jak již bylo řečeno, valivý hluk je dobře utlumen, auto pěkně žehlí nerovnosti. Posun je jednoznačně ke komfortu a preciznosti vyšší třídy. Řízení je celkově odtažitější, což ale neznamená, že by auto nesedělo nebo jelo v zatáčce rovně. Na zimních gumách jsem ale neměl příliš možnost zkoušet ho na hranici možností. Takový ten pocit zakousnutí do asfaltu a kopance do volantu tam ale už prostě nejsou. Je to něco za něco, a vůbec to není špatné.

Jak to zrychluje? S manuálem z nuly neochotně - kvrdláte pákou, motor kvrdlá autem, ale zvláště v rychlostech 0-50 kmh působí těžkopádně, jako by táhlo haldu kamení. Proti tomu tam dvouspojka v mém papírově slabším starci sází kvalty, nenechá turbo odpočinout, a dere se od nuly kupředu. Že inovací došlo k zpomalení, je ovšem psáno i v parametrech. Naopak od 80 kmh nahoru se karta obrací, a mlaďoch zrychluje ochotněji -  tady už se prostě projevuje skoro 20 koníků navíc. Nová verze s manuálem má také o litr nižší spotřebu (5,7l) než můj staroch s dvouspojkou (6,8l), což už se blíží do říše Škoda a VW. Tu spotřebu docílil kamarád klidnou nohou. U mne jsou na denním pořádku akcelerace a dálniční tempo se 155 kmh na tempomatu.

Zkusím ale ještě jinou méně příznivou perspektivu: Srovnám-li poslední Mondeo s trojkovou Octavií nebo soudobým Passatem, ujedou mu i se slabším 110 kw motorem, a se 135 kw si ho namažou na chleba k snídani. Nemluvě o značně slabším soudobém Focusu kombi s tříhrnkem a mild-hybridní technologií - ten chrčí jak rozzuřená travní sekačka, ale taky k tomu pěkně jede. Jsou to sice papírové závody kategorie čivav a jorkšírů, protože opravdové ZRYCHLENÍ dnes znamená hodnoty mezi pěti a sedmi sekundami, ale ani tyhle drobné rozdíly úplně ignorovat to nelze. Proč si za víc peněz kupovat pomalejší auto?

A koupil bych si tedy takové auto? Ne, pokud by mne k němu nedotlačila cena. Už při uvedení na trh v roce 2014 se mi nelíbilo, a teď jsem ho jako vlastník Fordu vzal na milost, ale nebere mne. V tomto případě bych už jednoznačně a bez váhání volil Passat, který má aspoň v některých provedeních palubní desku docela hezkou, motory v poměru výkon / spotřeba / spolehlivost nepřekonatelné, podvozek kvalitní a větší kufr, a pokud bych volil srdcem, bral bych Mazdu 6, protože ta hraje jinou (svojí) ligu. Jediným argumentem by mohla být nesmrtelnost motoru Duratorq TDCi v kombinaci s výbavou ST nebo Vignale za cenu, která je objektivně níže než u Passatu, Superbu nebo Mazdy 6. 

Svobodné a demokratické urážení

17. listopad je den, ke kterému lze mít různé postoje.

Část lidí má radost, že je volno, ale ignoruje jej tak jako jiný svátek - maximálně se dívá na google, jestli jsou zavřené obchody.

Pak jsou "pažníci" - ti mají dobrou paměť, a mají to v paži - vědí, co se 17. 11. stalo, a zároveň si pamatují, jestli prodejny nad 200 metrů zavírají. Podstata svátků jim ale taky uniká.

Šťavnatá dužina jsou havloidi. Dělají si selfie na Národní třídě, jak zapalují svíčku, a pak si jdou společně dat kafe, čaj a nebo pivo. Někteří napíšou moralistický příspěvek o odkazů Havla na Facebook, ale většina to nestihne, protože si povídají v hospodě. Pokud vládne Babiš nebo světlonoši svobody, jsou naopak velmi aktivní, a píšou, že je demokracie v ohrožení. Teď vládnou, takže jdou jen pít. 

Pak jsou tu populisti - ti jdou na Národní taky, aby se neřeklo, ale někde v skrytu duše pochybují, protože průzkum mínění jim řekl, že jejich voličům je to ukradené, a neví, co se 17. 11. stalo. Mají tak aspoň nějaký šťavnatý bonmot pro televizi, aby se to vytěžilo, a nemusí souviset se 17. 11.

No a pak jsou tu různí espéďáci (schválně zjednodušuji - jsou ve všech stranách a nemyslím to pejorativně - možná je po fiasku trojkolky budu volit), které by účastníci 17. 11. nejspíše vypískali, ale protože se tak neděje, mohou taky zapalovat svíčku, a dokázat si, že i přes půlku jejich programu v rozporu s hodnotami 17. 11. jsou světlonoši svobody. Bacha: "svobody", nikoli "demokracie". Pojem demokracie je vyhrazen pro liberálně marxistické "demokraty" a obecně "vláda lidu" by neměla vést dál než k mandátu (jejich mandátu) ve volbách. Zároveň mohou situaci využít k tomu, aby řekli, že svoboda je v ohrožení.

Osobně se řadím k té poslední skupině, která v onlajnu mává rukama a křičí, jak je skvělé, že "můžeme", ale v zásadě se tím snaží zakrýt nezájem. Ráno si vždy znovu přečtu, co se stalo, protože vidím vlajky na tramvajích, a jsem překvapený, že v kanceláři nikdo není.

A nakonec je tu Václav Klaus, který řekne že vše bylo jinak, že převrat způsobily nevyhnutelně ekonomické skutečnosti (v čemž má bohužel částečně absolutní pravdu) a nikoli kriklouni na Národní, a roušku nosí jako klaunovskou čepičku. To je on a tak ho musíme mít rádi, protože už se nezmění.

A zcela v jiné dimenzi jsou konspiráčata, která to všechno ignorují a už od rána poslouchají svoje zdroje - 17. 11. způsobili a řídili tajemní "oni". Neví se, proč a komu to co přineslo, ale stejně tak na nás chystají "zlí oni" něco i teď a jenom konspiráčata to odhalila. Kdo jsou oni? Sorosz, WHO, Davos, Gates, a pak tajemné síly, co nemají jméno, ale vše řídí skrze Black Rock apod. Na Národní sere pes, protože demokracie nikdy nebyla - byla jen kulisa pro hloupé lidi.

Ale vážně: doufám, že článek berete s nadsázkou. Nevíme, jestli demokracie je, byla, bude, nebo jde do kopru, ale zatím se máme skvěle, protože můžeme na blogu pozurážet svobodně všechny. Máme možnost dělat kariéru, kterou chceme, jezdit kam chceme, koupit si, co chceme, milovat ty, které máme rádi.

Neumím to ochránit, neumím to ani pořádně zhodnotit, ale jsem rád, že to mám. 17. 11. samotné svobodu nezpůsobilo, ale pomohlo tomu - je to důležitý krůček v mozajce moderních dějin směřující k demokracii, a umožňuje úsilí o svobodu personalizovat a mít osoby, kterým lze být, vděčný.

Na kontakt na zdraví!

Je to krásné moci si něco přivlastnit. Včera banky spustily platby na kontakt. Tedy to, že z většiny bank můžete poslat platbu na telefon jako SMS, aniž byste znali číslo uctu. Stačí vám mobil příjemce.

Byla to věc, kterou jsme s exkolegou vykopli po té, co jsme spustili první mobilní platbu v Česku. Původně jsme ji zamýšleli více komerčně - tedy že bez platební karty půjde na mobil zaplatit i obchodníkům (například trhovcům).

Hezky jsme to protáhli zákaznickým průzkumem, udělali prototyp, našli dodavatele, vymysleli, jak se to bude komunikovat, a předjednali po pražských kavárnách s dalšími hráči na trhu (v rámci kultivace trhu, ne kartelu). Mohlo to být na klientech prvních tří bank začátkem roku 2017.

No a pak se řeklo, že se to udělá přes bankovní asociaci a komerční záměr se ztratil. Převzali to jiní, serióznější a důstojnější borci (já byl vždy spíše cirkusák a špatný bafuňář), a ti to po sedmi letech dotáhli. Prý ještě dlouho oprašovali moje prezentace. 

Takže: z mého řešení a nadšení zůstala pouze myšlenka. A ani ta nebyla moje - přede mnou to zkoušelo Mobito, mBank a jeden kolega měl ten nápad v menším měřítku v šuplíku. Zároveň UX je postavené malinko jinak, méně agresivně, a je to technicky lepší o instantní platbu, protože naše řešení se opíralo ještě o dobíjecí platbu mobilních operátorů. 

Finálně, pracuji teď v karetní asociaci, takže toto řešení je konkurencí, protože platba se posílá z účtu na účet a nevyužívá kartu. Zase ale tak nelze platit obchodníkům, což kartám zajišťuje stabilní pozici. Já je tehdy chtěl vyzvat na bitku.

Takže vlastně nezůstalo nic. Ale i tak je to hezká vzpomínka - tehdy jsme to odpracovali příkladně a čistě a byla to radost, a díky tomu se podařilo nadchnout kolegy, management i jiné banky.

Xperia 1 V První dojmy

Protože je mi těch 40, nadělil jsem si vedle kávovaru černý Sony Xperia 1 V. Ještě mne nějaké samodárky asi čekají, ale teď o tom telefonu.

První dojem je wow. Černá sice vizuálně není nijak přitažlivá, ale Japonci telefon vymazlili na dotek, což není vidět. Vroubkované hrany a šupiny na zádech jsou velmi netradiční. Trochu jako kufr rimowa, který ale nešaháte, jen koukáte. Tenhle telefon je hmatová radost, ale logicky pouze bez pouzdra. Co je naopak negativní: nový model už není tak tenoučký jako trojka. Je robustnější. Jako ajfoun. Fotomodul je naopak vizuálně vydařený - působí teď víc symetricky, ale čert to vem.

Selfie a digitální dokreslení obrazu. Po přímém přechodu z trojkové řady, je vidět znatelný pokrok. Selfie kamerka byla dřív hrozná (selfie krypl), teď to drží krok s Apple.

Fotky hlavním foťákem ještě potřebuji zažít. Nejsou tak cukrové jako z ajfounu nebo pixelu, jsou sonyovsky střízlivé a zda se, že foťák zvládá i pohyb v přítmí a podobně. V tom ale ani trojka nebyla nijak zlá. 

Reproduktory jsou zase o něco hlasitější a výraznější. Už předtím byly dobré, ale teď jsou opravdu výrazné. 

Co je samozřejmě horší než u Apple, je pohotovost bluetooth a WiFi. iPhone se prostě připojí rychleji, pohotověji, bez problémů. Sony se zasekává, má prodlevy apod. Ne že by se s tím nedalo žít, jsou to sekundy a nakonec to funguje, ale ďábel je i v podobných detailech. 

Dál tu mám svůj sluchátkový konektor. Ten je u Sony tradicí, u iPhonu mi chyběl. iPhone urazil od iPodů kus cesty a dá se ze sluchátek přes bluetooth velmi pěkně poslouchat. Sony už vyhrává jen v té kvalitě po drátu - zvuk není přeposilovaný, ale zase jsou lépe slyšet jemné nyance a to mám osobně raději než dunění do uší.

Jinak je to Sony jako vždy. Baterie na dva dny kombinovaného osobního a kancelářského provozu, dostatek výkonu, netradiční displej. 

A ptám se sám sebe, proč Sony? Především iOS mi ani po roce užívání nesedl. iPhone je jinak fajn hardware, ale zvyk je železná košile. Pak by se ale nabízelo mít Samsung a tady už je dvojí odpověď: Jednak se mi pořád trochu líbí ten sluchátkový konektor. A to druhé už je z říše psychoanalýzy: Líbí se mi, že Sony dělá věci po svém, má svůj designový jazyk. Dřív to byla i filozofie - střední výkon a špičkový design za dobrou cenu, ale s kompromisy. Dnes už je to vysoký výkon za vysokou cenu, ale zase je to ten paličatě originální kousek, který nakonec nedělá až tolik kompromisů. Pořád tedy určitý fetiš, možná snaha odlišit se, kterou sám sobě nepřiznávám?

A abyste si nemysleli, koupil jsem ho lehce použitý, dokonce uloven pod cenou toho základního ajfounu. Jako už u trojky, mi ho prodal rozezlený pán s tím, že nechápe, jak někdo může chtít za takovou s***ku tolik peněz, a že se vrací k Apple. Jeho věc, já jsem spokojen.

Jo a má krásnou krabičku. Manželka ji dlouze studovala, a to už je něco. Možná v obdobné krabičce brzy koupíte nějaký šperk.

Dvojí klika

Měl jsem kliku. Díky za ní! V šest ráno vezu Lordem Fordem tři kolegy do Vratislavy. A kdesi na třicátém pátém kilometru D11 je nový povrch. Hromada kamínků, co bubnují o podběhy. Chvíli koukám, že se práší za kočárem a najednou hrozivé chrčení zepředu a auto jakoby plave. Brzdím, dávám blikač, sjíždím do pravého pruhu a následně do odstavného. Pak vše jako na drátkách. Čtyři vesty, trojúhelník, pokus o nasazení dojezdového kola, a následně volání na asistenci a odtah luxusním double cab tahačem, kde to byl team building per excellence. V 10 hodin jsou nasazená zimní kola a já znovu zkouším vyrazit do Vratislavy.

V čem ta klika spočívala? Jel jsem sice 140 kmh, ale: držel jsem zrovna volant pevně oběma rukama. Bylo sucho a teplo. Nikdo mi nevisel v kufru. Dálnice měla krásný široký odstavný pruh. Kolo zřejmě ušlo postupně, takže auto dobře poslouchalo volant. I přes ranní špičku byl prostor uklidit se do odstavného pruhu. Stalo se to kousek od Prahy. A v mém pneu servisu reagovali pohotově. Takový koktejl dobrých okolností vždy nastat nemusí. Takže díky za něj.

Podruhé jsem měl kliku, když jsem vezl děti do Radotína. Bylo to za plného dne, ale pršelo. A já jsem úplně přehlédl auto v mrtvém úhlu. Najednou tam bylo. A včas přibrzdilo. Řidič toho vozu nedělal nic špatně a jel povolenou rychlostí. Jenom já jej neviděl. A tohle se mi od určitého stupně vyježděnosti zatím nestalo. Aspoň tedy používám s předstihem blinkr a mezi pruhy prejíždím plynulým manévrem, žádné myšky. Ale i tak - kdyby druhý řidič nepřibrzdil, je to srážka a moje vina. Takže dvojí klika.