Umělecká komunita nemůže Černému přijít na jméno - je to pro ně kýčař, které je přisátý na developery. Jiní se naopak snaží poukázat na to, že jak jinak architektonicky zviditelnit Česko a Prahu než viditelnými věcmi.
A četl jsem k tomu mnoho zábavných a bystrých článků. Nebudu je citovat.
Co tu chci říct, je, že my nevíme. Nevíme, jak bude vrakodrap přijatý. Nebylo by to první zklamání, kterému se dostalo bombastického přijetí. A ani poslední bombastická stavba, která bude přijata jako velké nudné nic. Argumenty z obou stran jsou tedy dobré, ale ukáže až čas.
Mezitím lze poukázat jen na několik věcí nebo faktů, které na přijetí širší návštěvnickou veřejností nebudou mít vliv:
1. Samotný dům bez vraku je docela nudný - až velmi fádní. Bohužel za mne je v tom zásadní rozdíl proti třeba Tančícímu domu, nebo Krawinahaus, které jsou zajímavé svou celkovou architekturou. Trigema tu staví jenom velký panelák.
2. Je docela možné, že na přeplněné a přeplácaně Butovice je až moc velký, což může znít nejasně a nejistě, ale pro kvalitu architektury je souhra s okolím důležitá. Turistům to vadit nebude. Koupí si trdelník, který pak hodí do koše.
3. Připomínat si vrakem globální apokalypsu je uslintané - jestli to má probudit Klause a neokonzervativce, tak to fungovat nebude. Ostatní "nalevo" už jsou probuzení ("woke" 😉) a připomínání je spíš otravuje.
4. Bude se jednat o jakýsi Koldům, kde budou předražené mini byty pro strašně bohaté bezdětné mladé, které budou sdílet společenské prostory. Tak ano, i dnes jsou mladí nucení sdílet prostory, z cenových důvodů. Takový dobytčák, který spojuje příjemné s nutným. Nic nového pod sluncem. Ale už se těším na cenovku dobytčáku v tomto prémyjovém Koldomu s kohoutky Hansgrohe. Když chci malý byt, chci i malou cenu. Když mám prachy, koupím si velký byt, ne? Jenže ti chudí mladí někde vezmou hrozně moc peněz, a zbytek za ně skoupí realitní fondy a pronajmou jim to ještě dráž, protože můžou. Je to jenom byznys, kotě, sorijako.
Znovu opakuji: Dílo je to velkolepé, a docela pravděpodobně, trochu jako když vybuchne ohňostroj, upoutá pozornost. Protože takových velkolepých výbuchů tu mnoho nemáme.
Haha Zadek na Masaryčce? Pakul na Vyšehradě? Véčko na Pankráci? I to jsou stavby jako pěst na oko (big bum bum!). Ne nutně pěkně, praktické, kvalitní nebo v souhře s okolím. Nebo oblíbený Transgas na Vinohradské - pověstná pěst na oko. A pak samozřejmě hotel Don Giovanni, největší svatební dort s oříškovým krémem, trošku s jménem a vzhledem mamutího příhraničního bordelu (možná Soňa, Irena nebo Berenika by byla bordelovější jména). Nebo kotasovské egovýlevy v podobě zbytné kostice na Střížkově, či chci-být-calatrava-barrandovské rychlodráhy. Kolik tam jezdí turistů, nevím, ale slyšel jsem cosi o nákladech na údržbu. A jestli to nějak přispělo k soužití místním, taky nevím. Konče třeba naším chci-být-minimalistickým nádražím Bubny. Nejdražší provinční zastávkou S-Bahn všech dob. Big státní bum bum.
Vlastně chci vnitřní polemiku zakončit tím, že i když se u Vrakodrapu jedná o stavbu plnou rozporů, potřebuje Česko něco takového jako sůl. Dobrá architektura tu taky vzniká - často krásná a skromná, plná nápadů a respektu k okolí. Ale nic co by ve světě přesvítilo náš krásný hrdý skanzen, končící kdesi v třicátých letech dvacátého století. Dejme tomu šanci, a doufejme, že butovičtí aspoň vydělají na prodeji suvenýrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat