Tak si tady tak posedávám s kocourem na klíně u počítače a zabíjím čas bezpředmětným psaním na blog. Ne že bych chtěl - vzhledem k blížící se zkoušce. Prostě jsem jen seděl ve špatnou dobu na špatném místě a kocour si tam chtěl sednout taky. A uznejte, udělali byste mu to, vypnout počítač, vstát a odejít?
Update: A jak tu tak bohužel stále ještě sedím a poslouchám Dylana, zjišťuji, že můj photostream má po všech těch letech jen 10 tisíc návštěv.
Ládík sní. Utíká, utíká v mé hlavě krajinou, před mým předním kolem, nekonečná stopa, až někam na Křivoklát. Tam totiž dojedu, jakmile ta zkouška bude za mnou. Svou cestou a svou necestou. A se mnou mraky nad hlavou a myšlenky ve mně.
2 komentáře:
jseš doj :-)
Viď. Jenže na co mám do řitě myslet, když je barák prázdnej a jediné, co bych měl dělat, je chroustat jednu stránku za druhou? To se pak neubráníš afektu.
Okomentovat