Takže tančíš v house-baru ve dvě ráno někde v Bonnu. Nějaká němka z KPMG v minisukni se kroutí těsně před tebou a něco ti ze dvoucentimetrové vzdálenosti taky říká, ale ty jí nerozumíš ani slovo. Něco jí říkáš a ona rozumí absolutně všemu. Piješ svůj drink, kašleš na to. Kolegové tě plácají po zádech a nosí další pití. A najednou se zastavíš a říkáš si: Ne, jsem dost starej na to, abych věděl, že nepatřím do německého house-baru, kde nerozumím ani slovo. Že je dost pozdě, abych si uvědomil, že nevím, jak se ta užovka v minisukni jmenuje. Že ti ostatní si asi povídají, ale já ne. A že jsem dost starej na to, abych trávil noc něčím, co si neužívám.
Jdu spát. Skáču přes koleje U-Bahnu. Ráno v osm podám report za Teilprojekt.
Žádné komentáře:
Okomentovat