Z mestske dzungle do dzungle

Mel jsem z toho trochu strach, ale presto jsem se vydal na objevovani Taman Negara, narodniho parku a udajne jedne z nejstarsich dzungli na svete.

Taman Negara je a neni zabavny park. Cesty jsou sice znacene, temer vsechno vybaveni tady pujcite a nekde jsou i chodnicky. Park vede evidenci ukrytu, udrzuje cesty a vyznacil mista ke koupani ci jeskyne k nocovani.

Porad je to ale dzungle a destny prales. Vsechno tu zije po svem, rychle se meni a ma tendenci zamazavat stopy lidske cinnosti. O jedovatych hadech nemluve.

Ve vedru pres popadane stromy se take tezko klopyta - neustale podlezate, prelezate a obchazite. K tomu se od listopadu do unora pridavaji silne deste, pijavice a kluzky povrch. Nescetne potucky v krajine vytvareji spady, ktere je nutne neustale zdolavat.

Takze uplna legrace to taky neni.

Park skryva take nejvyssi horu pevninske Malajsie, je ale 55 km vzdalena, jde se 4 dny tam a dalsi 4 zpet a nesmi se jit bez pruvodce a registrace. Je potreba planovat, dat dohromady vetsi skupinu a i tak je to na jednoho pekelne drahe.

Proto doporucuji sebrat odvahu a vyrazit po vlastni ose - bez turistickeho balicku nebo pruvodce. Nemeli byste ale uplne sami. A nemusite. Kuala Tahan je mala vesnice s nekolika hostely, chatkami a restauracemi, kterou od vstupu do parku deli jen reka. Brzy se seznamite a narazite na lidi, kteri by take radi vyrazili.

Zcela sami muzete vyrazit po nejblizsich stezkach - budete stale nekoho potkavat. Stezek je tu dost na dva dny. V dzungli se totiz da za den urazit jen tak 15km, vzhledem k vyse zminenym omezenim. Blizsi stezky jsou take velmi dobre znacene - nemeli byste se ztratit.

Na vicedenni turu potrebujete akorat dobre boty, idealne dlouhe nohavice. Spacak a karimatku lze pujcit ve vesnici, jidlo s sebou vam rano pripravi treba River View nebo jina restaurace, vodu a susenky koupite v obchodech od rana az do pozdniho vecera.

Nocovat a pozorovat zvirata muzete v ruzne vzdalenych "ukrytech", coz jsou jakesi vysoke posedy na betonovych nohach, ve kterych jsou postele a dokonce nefunkcni zachod a sprcha. Park vede evidenci, kolik lidi kde spi, a cena je 5RM, tj. asi 30kc. Alternativou k prenocovani jsou i cetne jeskyne.

Ja jsem se prvni vecer seznamil s mnoha zajimavymi lidmi, a pak posedel s Malajci hrajicimi u reky mistni pisne na kytaru. Kluci byli veseli, a tak se postupne pridalo plno dalsich cizincu.

Rano jsem vyrazil po okoli sam na lanovou lavku a mistni horu a hned jsem narazil na cesky par, ktery cestuje nakladakem kolem sveta, a ktere jsem uz videl parkovat v George Town. Hned u vstupu do parku jsme potkali tolik haveti, ze jsem nabyl respekt. Dale jsem chvili sel s dvema Holandany a nakonec mne na koupacim miste dohnala skupina Ukrajincu, se kterymi jsem nasledne stravil prijemny vecer.

Nasledujici dva dny jsem pokracoval ve spolecnosti kanadske cestovatelky na vzdalenejsi ukryt. Z ukrytu jsem videl veverku, krysy, tapira a jakousi obrovskou cibetku - tedy nic, co by v Praze nebylo... v zoo nebo ve Stromovce. Nocni pozorovani ale stalo i jinak zato. Jednak v klidu umoznilo sledovat zmeny v dzungli - barvy svetla, teplotu, zvuky.

Pozdeji se dzungle zklidni a zustane jen hvezdna obloha pretnuta misty vetvemi gigantickych 300 let starych stromu vysoko nad vami. Do toho koncert cvrcku a solo nekolik malo ptaku.

To same rano - ackoli uz tyden neprselo (a to je destiva sezona), dzungle meni teplotu a poti se. Vstavate s vyhledem do oparu a vse je mokre. Zvuky se postupne meni, skrze opar prostupuje prvni slunicko - cas vyrazit.

Unaveny a z tvrde postele nevyspaly jsrm brzy padl a dalsi den rano po snidani vyrazil po rece smerem na Jerantut a pak na Penang.

A jak se to ma s pijavicemi? I pres nevidane sucho jich bylo vic nez dost. Mistni pijavice jsou neuveritelne pohyblive pidalky, ktere stoji vztycene na listech a jinde pobliz popadanych stromu. Kdyz jdete kolem, zacnou se horecne pohybovat. Jakmile se vas chyti, rychle prelezou na misto, kde je mozne sat a tam se zakousnou. Tenke kalhoty neprokousnou, ponozky s oky ano. Vpusti do vas substanci, ktera redi krev a rana se tak nezavira. Nasaji se behem ca. 15 minut do nekolikanasobne velikosti a blazene odpadnou. Alternativne je muzete podrazdit zapalovacem - pak odpadnou hned. Nemaji ani rady tabak, sul a popel.

Narozdil od komaru ale jejich telo neni dobrym domovem pro nemoci, tudiz jsou celkem neskodne. Malokdy je take postrehnete - jejich kousnuti neni citit a prozradi je az krvi znecistene obleceni - rana se diky jejich substanci zaceluje jen neochotne.

Vadi tedy snad jen kvuli spinavemu obleceni. Prevenci je pouze dat si ponozky (nejake, ktere maji mala oka nebo mi dvoje) pres kalhoty nebo mit kalhoty, ktere lze pevne obepnout kolem pohorek.

Zajimave jsou take "vecery cikad" v Kuala Tahan. Tihle obrovsti (az 6cm) neskodni brouci, kteri umi vydavat pekelny hluk, se sletavaji za svetlem, narazi a padaji na vas, do jidla. Jsou hrozni, jsou vsude, ale nic nedelaji. Mistni si s nimi hraji, strkaji je do ust, pouzivaji je jako hudebni nastroj. Pokud je nesnesete, zblaznite se tu. A byl jsem pak sokovan, kdyz jsem videl, jak obrovska kudlanka chytila jeste veci cikadu a zacala ji za ziva ukusovat jako meloun. Brrr...

Nesvarem v parku je hrave znaceni na stezkach dale od Kuala Tahan. Nejenze kilometraze jsou matouci a nesedi, ale take smerovniky jsou casto poskozene nebo schema odbocek nedokonale. To se ale da odvodit.

Mapa existuje, ale nedostatecna - k dispozici je bouze cernobila fotokopie, kde zanika teren a male potoky. Navic v mape plno veci zasadne neodpovida realite.

Ubytovani je solidni zaklad, ale chci videt, co bychom delali bez moskytier, kdyby tu byli komari.

Restaurace nejsou ani drahe, ani spatne, ale ani dobre a levne.

Neni tu k dostani alkohol (pouze krvave draho v resortu za rekou), coz je dobre, protoze misto odpuzuje hippies a drinking buddies "hey man, cool man, let's have some shots guys" nebo "see ya round partying, man, huh?". Zustanou pouze opravdu zajimavi lide a dobre si pokecate.

Celkove stoji Taman Negara za videni. Je to tezce vydrene dobrodruzstvi za hranici osobniho komfortu. Muzete sem i bez dobrodruzstvi - jako do zabavniho parku, pak ale mozna budete zklamani pomerem vykon / cena. Plus pocitejte s tim, ze neuvidite zadne krasy z obrazku: Dzungle je tak neprostupna, ze od rana do noci vidite jen nejblizsi stromy a zridka oblohu nad sebou. Nic pro depresivni povahy...

Eurovikend v Singapuru

Puvodne jsem nemel v umyslu do Singapuru jet, ale protoze z KL je to blizko a levne, rozhodl jsem se ho pri zmenach cestovnich planu zaradit na seznam. Ted je mi lito, ze jsem si vyhradil jen vikend. Singapur je totiz...wow. Mozna jste videli jina moderni velkomesta na cizich kontinentech, ja ale v Evrope ani Asii zatim podobne mesto nevidel.
Singapur je predevsim za vodou. Obrazne i skutecne. Ostrovni stat si sve odpracoval a je videt, ze se tu dari. Vse je tu nechutne dokonale. A jak chodite mestem, musite porad rikat "wow".
Zacne to prijemnym letistem - lide z pasobe kontroly jsou pratelsti a kdyz se moc nesklebite, nabidnou vam bonbony.
Pokracujete do mesta dokonalym metrem. Prostorne automaticky rizene vlaky jsou ciste jak obyvak a na prestupech jsou sladene odjezdy. Listek je programovatelny - muzete si na nej nahrat vic cest.
Voda z kohoutku je PITNA (!!!) a dokonce chutna normalne. A toaletak se SMI hazet do zachoda.
Ulice jsou ciste, zelene, prostorne a vsichni a vsechno mluvi anglicky. Orientace je vyresena skvele, pominu-li rekonstrukci podzemi pred Marriotem, kdy jsem 20 minut hledal zpusob, jak prejit ulici s plotem uprostred.
Proc ale wow? Je tu vsechno, je to fancy, je to napadite, ale pritom lidske. Singapur ma vkus a oko.
Ubytoval jsem se zadarmo v Marriotu v 25. patre (pro mne wow). Hotel se nachazi ve ctvrti Orchard (podle stejnojmenneho bulvaru, drive mista ovocnych farem) plne luxusnich obchodu a vezaku. Jiny, velky svet pro jine lidi. Presto v nem ale evidentne mam sve misto, resp. svou postel velkou jak moje prazska loznice.
Po opulentni snidani jeste o 2 patra vyse jsem se vydal do indicke ctvrti. Je to mesto ve meste: Male silene barevne domecky z dob kolonii jsou plne barev, chuti, vuni, zvuku a obchudku. Byt oproti Penangu uz je tu citit urcita zzenstilost - chybi tu asijska divokost a spina - mate pocit, ze je to jen jako.
Pak jsem sirokymi bulvary presel do muslimske ctvrti. Opet v kolonialnim stylu, avsak vice ucesana, plna kavaren a restauraci. Ma zajimaveho ducha, ktereho stoji za to uctit salkem turecke kavy.
Dale uz mne cekala Marina a Downtown. Marina je pribrezni komercni ctvrt lezici kolem mistni zatoky. Plna obchodnich center, hotelu a kancelari. Bizarnich budov a sirokych zelenych bulvaru. Marina na mne zapusobila trochu jako moderni Berlin, ktery ale neni tak fancy - je vic nudny. Zde se nachazi mistni trojvezovy hotel s lodi na strese. Wow.
Jak uz jsem nekolikrat zminil, zelen tu nechybi. Singapur je mestem parku, keru, stromoradi a botanickych zahrad. Zelen je vsude, kam ji lze nacpat. Plus Singapur stale stavi nove parky a relaxacni zony. Ze by taky Praha...?
Pokracoval jsem do Downtown, coz je mistni ctvrt mrakodrapu a kancelari rozlozena rovnez kolem zatoky. O vikendu impozantni mesto duchu, ale pro mne neco neotreleho.
Trochu mne zklamala kolonialni ctvrt - je tu sice plno "britskych staveb", ale jsou rozhazene mezi modernou kolem velkych bulvaru. Jednotu slohu tu necekejte.
Vyborne vsak bylo nocni safari. Slysel jsem a cetl, ze je to nejvyssi liga.  Technicky to nedokazu posoudit - jine safari jsem nepoznal. Objektivne ale mohu rict, ze tolik zvirat na zivo a zblizka jsem nikde nevidel. Treba leopard, kdyz jsme osameli, prisel az k ohrade a koukal mi dlouho do oci asi ze vzdalenosti 20 cm. Jako by chtel rict: "To je na panaka," nebo proste "Mnau". Kazde zvire ma nejakou funkci a kazde ji demonstrovalo - jen hyeny se nechechtaly.
Chinatown je... cool. Cinane udajne tahnou mistni ekonomiku a tahaji za nitky. Chinatown tedy neni zaplivanou kycovitou historizujici vesnickou, ale bohatou historickou ctvrti plnou supersnobskych kavaren, restauraci, designerskych obchodu a samozrejme drahych evropskych sportaku. Domy jsou vzorne opravene a vse vypada opravdu libezne. Navic jsou tu i vysvetlivky: dle fasady poznate, o jake se jedna obdobi. Ja mel vse zpestrene o nedelni trhy a barevnou vyzdobu pripravenou na oslavu cinskeho Noveho roku.
Clarke Quay je mistni Stodolni. Barevne ulicky v meandru reky jsou zastresene futuristickou konstrukci a plne prepalenych baru a hospod. Ale zajimavy ukaz hodny videni.
Do oka vam padne mistni organizovanost a pravidla. Vse je pekne znacene a vymezene, chodniky casto oplocene. Nemate ale pocit buzerace. Je to v mezich.
Mistni lide jsou ukazem. Sice asijsti, ale naprosto klidni a vazni. Slusne obleceni, zdvorili, decentni, vzdelani. Tady si jako zarostly backpacker pripadate asocialne.
Podle mistnich si taky vyspelost vybira krute dane: Stres, pro nekvalifikovane pracovni sily virtualne zadna socialni ochrana, 100% nahraditelnost a tudiz sedmidenni pracovni tydny apod. Drahe bydleni - mladi a chudi sezenou pronajem jen diky vladnimu programu dotovaneho bydleni. Ale stastni musi byt lide vsude po svem - socialni system mnoho nezmeni.
Zajimavy detail je nazev mistniho autobusoveho provozovatele: SMRT. Takze: Smrt si na sebe vzala podobu autobuse, pozor na prechodu, smrt si pro vas jede, smrt vzdy jen dle jizdniho radu, smrt v noci neoperuje atd. Je vtipne videt to slovo napsane na cele autobusu...
Singapur mapro turistu i sve nevyhody - napr. vsechno je tu docela drahe. Pivo skoro za 100 korun, jidlo, pokud ho nekoupite primo na stanku na ulici, vetsinou pod 100 nesezenete. Dalo by se rict, ze cenovky jsou stejne jako v KL, jen singapurska mena je asi 2,5x silnejsi. Tedy zcela jine proti zbytku regionu. I tak jsem vystacil s ca. 1600 CZK, diky ubytovani se snidani zdarma. Kazdy vstup na fancy atrakce typu vez a zoo ale vse znacne prodrazi.
Z Kuala Lumpur do Singapuru radeji jedte autobusem, i kdyz letenky vypadaji levne. Ve vysledku jsou cesty z a na letiste tak dlouhe, ze casove neusetrite, jen je to vice trmaceni.
Shrnuto: Na mne je Singapur moc fancy, s moc fancy cenami a jsem rad, ze ziji v nasi zastarale Praze. Na vikend jsem si tu ale priladal jak Alenka v risi divu. Palec nahoru.

Penang: 10 kavaren, 10 dnu meditace

Dva. Penang. Ostrov oddeleny uzinou od malajske pevniny a spojene dvema mosty. Jedno z tradicnich obchodni center Malajsie. Misto, ktere si uchovalo razovity sarm kolonialnich dob a radne ho promisilo s moderni Asii.

George Town, respektive jeho stare jadro tohle vse koncentruje. Jeho nekolik historickych ulic si uchovalo mezivalecnou kolonialni architekturu. K tomu pevnost a par mistodrzitelskych a bankovnich klasicistnich palacu. Mistni to vsak nemeli touhu zadupat jako pozustatek utlaku. Naopak - jsou na to hrdi a svou tradici si piplaji. Zbytek mesta kopiruje a to vse je promiseno s panelovymi domy a mrakodrapy. Ty ale mezi vsemi vunemi a zvuky nebudete ve starem meste vnimat.

3 a 4. George Town je mesto kultur - najdete tu cinskou ctvrt, malou Indii i malajske ulice. Krestanske kostely, hinduisticke a buddhisticke chramy a samozrejme mesity. Vsichni tu ziji pospolu a anglictina je bezna jako dychani. Kazda kultura ulicky svebytne ozdobila, ozvucila a ovonela. Podobne barvite na mne zapusobilo snad jen Sarajevo - tady ale narozdil od Balkanu panuje opravdova harmonie.

2+2=5. Kazda kultura prinesla svou kuchyni. Penang je tedy plny kulinarskych zazitku. Navic vznikaji ruzne fuze - jednotlivci prichazeji se svymi napady. Hospudky se predhaneji, kdo proda lepsi jidlo, a ceny jsou minimalni za hotove hody. To vse opet okoreneno levnymi freshy, shaky a jogurtovymi lassy z mistniho cerstveho ovoce. Je tezke vyzkouset vse dobre - mesto dokonce sestavilo kulinarskou mapu pro lidi orientovane na cil. Je k dostani na mnoha mistech zdarma.

Ale neudelate chybu, zajdete-li do nektereho z food marketu, kde se nabizi od kazdeho neco a k tomu i evropska kuchyne. Nenechte si ujit ice kacang (co vse lze dat do zmrzliny...) a indicka vege bistra - zamilujete se.

Male za 60. Alkohol tu neni prilis levny ani bezny, ale dostat se da.

Mene je nekdy vice. George Town je zrelaxovany. Uzke ulice jsou sice plne nekonecnych snur pomalu jedoucich aut a motorek, nepravidelna podloubi jsou plna prekazek a slunce behem dne spaluje, ale mistni jsou i tak velmi pohostinsti a mili. Ne jako Thajci nebo Vietnamci - zde zcela nezistne: Lidem dela radost vam poradit nebo pomoci. Hotylky i restaurace maji personal i majitele, kteri radi stravi dlouhe minuty vysvetlovanim a doporucovanim - kdyz je to pro vase dobro nevahaji obvolat konkurenci.

Deset vs. 3 v 1. George Town je mesto kavarnicek. Naleznete mista typu Starbucks, haluzove minikavarny typu Praha, i designova mista s vkusem a napadem, ktera ziji svym kulturnim zivotem. Jedno je ale pravda: mistni jsou kvalitou nekdy az posedli. V Ete Art Cafe jsme stravili dopoledne s mladikem, ktery nam rekl vse o kave v kostce a ucil nas jak pripravovat kavu ze siphonu. Jinde zase meli k dispozici celou radu odbornych tiskovin na toto tema. Protoze mistni typicky produkt je bila kava (jakesi 3 v 1 zalozene na nekvalitni odrude Liberica), vznikly dokonce blogy a stranky typu top 10 kavaren v George Town. Ja jsem si jeden vzal za svuj a vsechny je postupne udelal. A co je muj must have? Double shot v Mugshotu s jogurtovym dezertem, kava ze siphonu a francouzske dortiky v zminenem Ete art cafe, inspirativni atmosfera China House a mozna panak pressa po gurmanske veceri v Cafe 55.

Desitky. George Town je mesto street artu. Par let zpatky tu jednoho evropskeho umelce oslovily mistni omsele fasady potazene kresbami plisni a vlhka a stvoril serii dnes jiz legendarnich streetartovych kreseb. Jeho prikladu pak nasledovala rada dalsich kresliru. Mejte tedy oci stale na stopkach - kresby jsou napadite, casto velke jako mys, casto velke jak automobil, nenapadne napadite zasazene do mistni reality.

2 dny. Zazili jsme tu mistni indicky svatek. Dva dny pruvodu na Penang Hill, pout, zavrene ulice, rozbijeni kokosovych orechu, hlasita hudba, kakaove tvare, cerne oci, vlasy a vousy, rej barevnych oblecku mistnich Indu. Bizarne propichana tela obtezkana barevnymi konstrukcemi pochodujici na kopec ve vedru.

S nekolika lidmi z meditace a mistnim couchsurferem Johnem jsme vylezli na Penang Hill (zajimavy trek dzungli plus mistnimi parky a botanickou zahradou). Zmrzlina nahore s vyhledem stoji za to - zkuste Ice Kachang. A pokud nemate cas, jedte rychlou lanovkou, podobnou te na Petrin.

Dva. V George Town jsem vyzkousel tandemove kolo. Je legrace ucit se stabilite na tomto kynklajicim se stroji a jeste v levostrannem provozu - nastesti vsak za velke tolerance mistnich ridicu.

Dvakrat. Na Penangu jsem behem sve cesty dvakrat osamel. Nejprve behem desetidenniho kurzu meditace v totalni segregaci (o tom vice pozdeji), a pak vlastnim dele zvazovanym krokem, kterym jsem si vyzkousel, jake je to ritit se hlavou proti zdi a muset narazit - ztracet a ublizit ciste dusi. George Town tedy jednoznacne doporucuji, pro mne ale bude nadlouho spojen s krivdou, kterou jsem nechtel zpusobit.

Jeste kam za bydlenim? Heritage hotel je libezny, ale drahy, takze zkuste strycka v Guest Inn Muntri, harmonickem jednoduchem miste s dobrym internetem, snidani, vodou a cajem v cene a prijemnym spolecenskym prostorem.

Cestujte autobusem. Jsou klimatizovane, ciste a pokryvaji vsechny hlavni smery.

Zamysleni z regionu tech zlych

Jak prochazim historii jihovychodni Asie, zjistuji, ze euroatlanticka civilizace neprinesla nic dobreho. Pominu-li kontroverzi kolonialniho systemu, zustane stale spise negativni role Americanu.

Vite napriklad, ze USA bombardovaly Kambodzu, protoze podeziraly jeji pralesy z ukryvani vietnamskych komunistickych guerril pri ceste ze severu na jih Vietnamu? Ze pri tom zahynulo hodne mistnich? Ze to vyvolalo odpor mistnich, ktery primo zaval do plachet krvavym Rudym Khmerum? Vite, ze zapad pak v ramci mezinarodnich jednani uznaval az do 90. let Rude Khmery jako legitimni vladu Kambodzi, ackoli ta byla od konce 70. let "osvobozena" od Rudych Khmeru komunistickym Vietnamem?

Vite, ze USA ze stejnych duvodu bombardovaly do te doby neutralni Laos (na jehoz uzemi operovali jak agenti vychodu, tak CIA), zabily nemalo civilistu a ze diky tomu v naslednych volbach v 70. letech s prehledem vyhrali komuniste? Prospeli tim Americane nejak svemu boji s komunismem? A Laosu?

Vite, ze Vietnam by o americkou demokracii nejspis politicky nestal, kdyby se na jihu konaly radne volby, a ze tudiz Americane vlastne zachranovali svym plynem od komunismu nekoho, kdo chtel byt komunistou? Asi by to nevadilo, kdyby pri tom nezemrelo tolik Americanu i Vietnamcu a kdyby mistni ekosystem a kultura nebyly dodnes naruseny.

A vubec je pozoruhodne, ze stat, ktery hlasa lidska prava jako zakladni kamen sve existence, vylije na cizi zemi, ktera na USA nezautocila, litry vrazednych chemikalii s fatalnim dopadem. Jeste navic rozlitych bez vysledku - Americane se nakonec zemedelskemu Vietnamu museli vzdat.

Nerikam, ze nejsem Americanum vdecny za boj za nasi svobodu. Vdecime jim - nejednou. Nejspis ale pouze, protoze spadame do regionu, ke kteremu se jejich vudci rozhodli byt trvale "hodni". Taky jsme mohli byt rozhodnutim tohoto statu zamoreni radioaktivitou a nebo mit znetvorena tela plynem.

Neodsuzuji ani usili chranit demokraticky kousek sveta pred expanzi komunismu. Pouze se podivuji, ze se tak delo vsemi prostredky, a ze pri tom letaly vrazedne trisky.

Pohlednice z Koh Changu

Vanoce a Silvestr jsem oslavil na Koh Changu ("ostrov slonu"). Asi by nemelo prilis smysl zde do detailu vse licit, tak zde zminim jen par zazitku a doporuceni.

Pokousel jsem se potapet, snorchloval jsem, uzival plaze, masazi, vodopadu, trekoval dzungli, jel poprve na slonu, pil levne ovocne shaky, pivo Chang, jedl vyborny pad thai a jeste lepsi ostra curry tri barev, stavel hrady z pisku obrazne i doopravdy, pripil na novy rok na plazi plne ohnostroju, vyhral v tombole na silvestrovske galaveceri... proste to, co se o tropicke dovolene bezne dela.

Koh Chang neni dokonale strhujici ostrov: Neni ani nejdrazsi, ani nejlevnejsi, ani divoky, ani evropsky civilizovany, ani nenabizi obzvlast zajimave plaze, ani restaurace. Neni ale vubec spatny. Je to thajsky turisticky raj.

80% pomerne velkeho ostrova pokryva narodni park - v mistnim podani husta dzungle rozkladajici se az na 650 metru vysokych kopcich. Zapadni, jizni a severni pobrezi je pak relativne huste osidlene (zadna opustena tropicka romantika), zatimco vychodni pobrezi je velmi klidne. Zaroven vsak nastesti zadne vezaky - spise resorty s chatkami a maximalne tripatrove hotelove komplexy (jezevcici). Take ale poddimenzovane silnice bez chodniku, zivelne rostla (ne)architektura, misty spina a odpadky.

A par doporuceni?

Na dobrou kavu a internet v evropskem prostredi zajdete do "We love coffee". Kramek patri expatovi a jsou zde 4 pocitace, espresso masinka a wi-fi k dispozici.

Na vydatny trek do dzungle vemte Tan Trekking. Tan umi dobre anglicky, na treku vas nesetri a vyklada velmi zajimave o rostlinach a zviratech v dzungli.

Na levne a dobre jidlo na plazi s prijemnym vrchnim zajdete do Siam Cottage v Kai Bae.

Na potapeni zkuste Scandinavian Divers v Klong Prao. Byt na potapecske lodi bylo slyset zklamani, ze tam nebylo co videt, vlada nechala nedavno umele potopit vyrazenou lod, takze pokud se nebojite hlubsiho ponoru, ceka na vas. Mne se dostala voda uchem do dutin hned po zacatku ponoru, takze jsem dostal zavrat a potapeni si nechal ujit.

Pokud chcete evropstejsi styl dovolene radoby na urovni, vezmete severni cast zapadniho brehu, kde jsou uzavrene hotelove a chatkove komplexy s jezirky, bazenem apod.

Pokud pak stojite o hippie romantiku, zkuste jihozapadni vybezek a plaze. Opravdovou romantiku hledejte spise na jiznejsich plazich, kde nejsou velke hotely.

Objedte ostrov na motorce. Uz samotna extremne kopcovita silnice skyta zazitek a na vychodnim brehu jsou vodopady a fascinujici mangrovnikove lesy. Mangrovniky rostou ze slane vody, z melkych zatok, kde se do more vleva sladka voda. Zmet jejich zvlastnich korenu rozsiruje pevninu a xaroven vytvari unikatni ekosystem. Jeden mangrovnikovy "park" nabizi dokonce pekne lavky a vysvetlivky. Dal na jihovychod se pak dostanete do romanticke zatoky. Jen pozor na rychle jezdici mistni auta.

Pokud jedete striktne na rozpocet, dopravu zpatky a ubytovani se vyplati hledat az na ostrove, radeji nez pres cestovky.

Thajci se uci rusky. Rusove jsou velmi casta klientela - tedy nic pro rusoalergiky (mezi ktere se nepocitam).

A par zazitku, proc radeji zustat na Novy rok na chalupe?

Davejte dobry pozor, abyste take neobjednali hotel s povinnym novorocnim balickem. Neni zpravidla zahrnuty v cene mistnosti, ale odebrat a zaplatit jej dle podminek hotelu musite, jinak vas vyhodi na chodnik. V tomto ohledu mne velmi zklamal ostudny zpusob jednani V.J. Residence, ktera odmitala uznat, ze balicek na strankach bookingoveho serveru Agoda nebyl. Nakonec pod pohruzkami konkretnich postihu a stiznosti jednala ferove alespon Agoda, ktera je evropska a podleha postihum dle evropskeho prava o internetovem prodeji.

Kdyz na mne ale manazer hotelu kricel anglicky do telefonu s italskym prizvukem "you don't understand what is compulsory, compulsory means you have to buy it", bylo mi lito, ze nestoji se svym cifernikem prede mnou.

Samotna galavecere za 80 USD na osobu pak je velka akce, kdy je v cene nikterak spektakularni svedsky stul, kycovita ziva hudba, tanecky, chlastaci hry v thajstine, anglictine a rustine, pripitek, ohnostroj a tombola. Napoje jinak za ceny bezne. Posedeli jsme k veceri se slovenskymi bratia, a pak vyrazili slavit po soukrome.

Mel jsem ale i jine hezke turisticke zazitky. Treba kdyz jsem smlouval s ridicem taxibusu (songthaef - cestujici jedou na kryte korbe), ze nebudu platit za cestu do vedlejsi vesnice to same co za cestu kolem ostrova, vysadil mne i spolucestovatele uprostred silnice a ujel. Na Koh Changu se v dobe svatku nesmlouva.

Nebo kdyz si ma spolucestovatelka vyzkousela vicery plavky a mistni thajsky prodejce zacal nadavat, ze pokud si je nekoupime, musime je povesit presne, jak byly (zrejme jsme to udelali nedostatecne dobre), a kdyz jsme se dali na odchod, zacal kricet "fuckers, I call police" a nakonec mne ze zoufalstvi placl do ramene.

Koh Chang je pokus o fuzi Asie a zapadniho stylu masoveho turismu, odsouzena z principu ke kontroverzi. A proto to chce relaxovat a zustat nad veci. Ja jsem si to uzil po svem, byt na cteni knih nakonec skoro nebyl cas.

Jak jsem kupoval levny smartphone

Jak jsme psal, nahoda vyuzila me nepozornosti a na plazi mne poradne vysplichla. Protoze naslepo (bez rezervaci a planovani dopredu) se lepe cestuje se smartphonem s wi-fi nabitym aplikacemi, vydal jsem se v Bangkoku na hon za elektronikou.

Smartphony te nejvyssi rady (vcetne jeste neexistujicich modelu) az po ty velmi jednoduche koupite na kazdem druhem poulicnim stanku. To nebylo mym cilem. Na doporuceni jsem se vydal do mamutiho komercniho centra MKB.

Cele jedno patro je vyhrazene mobilum. Vystrizlivel jsem brzy.

Krom oficialniho zastoupeni Samsungu, Nokia a HTC je tu pouze par spolehlivych obchodu typu Datart, a pak uz jen stovky stanku.

V oficialnich obchodech Samsung se ceny pohybuji nize nez v CR, pocitejte ale, ze telefon je u nas bez zaruky a bez slozitejsi operace bude odmitat cestinu. Take v Thajsku je zaruka pouze rok. Rovnez si musite obstarat nabijecku... Korunka ke korunce...

Vice mne sokovaly stanky a miniobchody. Co treba novy Samsung Galaxy S4 za peknych 3000 CZK (v CR stoji hodne pres 10 tisic)?

Spise ze sportu mne zajimalo, kde je zakopany pes. Ptal jsem se v oficialni prodejne Samsung, v servisnim centru, a pak po stancich.

V Thajsku jsou ruzne telefony.
1. Oficialni distribuce ze Samsung Storu a z vetsich retezcu.
2. Sede dovozy (Samsung je za poplatek servisuje), ale zaruku maji pouze u konkretniho prodejce.
3. Originaly z druhe ruky zabavene z nesplaceneho leasingu.
4. Falesne telefony sestavene z nahradnich dilu nebo napodobeniny, ktere Samsung neservisuje.

Zajimalo mne logicky, jestli se da poznat rozdil mezi danymi produkty. Po delsim hledani jsem se dozvedel, ze u falesnych kousku je osizena kvalita (fotoaparat, baterie, vysilacka).

Falesny mobil pry nelze jednoznacne poznat - maximalne vyzkousenim vsech funkci. Pravda, ze zkouseny Galaxy S4 delal vsechno, jak mel - displej zobrazoval vedle Hancina Galaxy XCover stejne pekne a rychle reagoval na dotyky, telefonoval, pouze mel atypicky velke uloziste, zvlastni seriove cislo a rozmazany obraz z fotoaparatu.

Dale pak bylo jasne, ze original (bez jistoty) lze koupit maximalne s 20% slevou z sedeho dovozu. Cokoli cenove nize je podezrele. Oficialni distribuce ma pak pevne dane ceny.

Z internetovych diskusi jsem dale zjistil, ze stanky poskytuji rocni zaruku a sve "falesniky" ochotne servisuji - nekdo zapomnel dodat, pokud je tedy jeste kdy znovu mezi tisici prodejcu najdete. Mne se jedno misto v MKB uz znovu nikdy najit nepodarilo - obchodni dum pusobi dojmem bludiste jak v hororu "the Cube", v nemz po opusteni jedne mistnosti vsechny ostatni mistnosti zmeni svou polohu, a tak vlastne chodite uvnitr menici se sestipatrove Rubikovy kostky.

Nakonec jsem po malem zkratu koupil original Galaxy Ace 2 ze stanku. Usetril jsme oproti oficialni cene, ale za nejistotu to nestoji.

Telefonek ale pracuje houzevnate, bez rozdilu vuci ceskemu Galaxy XCoveru (dokonce dela podstatne mene problemu, nebot umoznuje instalace aplikaci na SD kartu a tudiz se mu neustale nezahlcuje pamet), a stal asi 3500 v prepoctu na ceske penize. Praktickym darkem na cesty se ak ukazala byt prilozena nabijecka s dlouhym tenkym dratem, ktera narozdil od evropskych drzi v zasuvkach mistniho standardu jako prikovana.

A zasolena Nokia? Rukamanohama jsem zacatkem listopadu domluvil odsoleni zcela nefunkcniho zarizeni - prevod pod thajsky servis stoji 600 CZK, ktere jsem ale nakonec zahadne nemusel platit. Pri predvanocnim prestupu v Bangkoku prestupu jsem ji vyzvedl. Nokia Care nechtelo nic platit, ze je telefon pry zniceny. Byl ale podezrele odsoleny a cisty. Nedalo mi to tedy a na hotelu jsem do nej zasunul konektor nabijecky. Telefon zavibroval, diodka nabijeni zacala blikat, telefon zapipal, ze se zapina a krom displeje jevil vsechny znamky oziveni. Po pripojeni k pocitaci pak obsahoval veskera data, fotky a aplikace. Uvidime tedy, co zvladnou pokoutni servisy v Cechach.

Ostatni zasolene pristroje ale skoncily definitivne. Servisman v Panasonicu aspon fotoaparat spolucestovatelky zadarmo rozmontoval a s omluvou ji prinesl ukazat dilo zkazy. To bylo mile gesto, nebot v Cechach by si nejdrive vzal 6 stovek, a pak teprve by pristroj rozmontoval se stejnym vysledkem.

A jak je to obecne s cenou elektroniky v Asii? Leckde jsem po ceste slysel, ze umi byt levnejsi nez v Nemecku az o 20%. Srovnaval jsem pouze mobily (Samsung Galaxy S3, S4 a verze Mini, Nokia Lumia 1520 a 1020) a fotaky (Nikon D3200, Canon EOS 600d, apod.).

Oficialni distribuce ve Vietnamu a Thajsku stoji skoro stejne jako v CR, u nas jsou ale obvykle velke slevy a prodeje v baliccich, ktere v Asii v oficialni distribuci usmlouvat nelze a na stancich, kde se zase smlouvat da, chybi cizinci jistota, ze zarizeni neni z lakovaneho bambusu.

Muj celkovy nazor tedy je, ze se zde vyhodne nakupovat nevyplati. Pokud ale musite, jedna se o neotrely zazitek. A mate-li naopak neco penez v kapse, muzete svym pratelum udelat radost levnym falesnym iPhonem z Asie.

Male zamysleni nad rokem 2013

Horky vecer, kavarna Mugshot, George Town, Penang. Dnes se leccos zlomilo. Pomyslne jsem tak zakoncil rok 2013. Je cas na malou reflexi. Jaky byl rok 2013?

Pro mne asi nejdynamictejsi a nejdelsi rok v posledni dobe. Kdyby mi nekdo zacatkem prosince 2012 rekl, ze budu v lednu 2014 tam, kde jsem, neveril bych mu.

2013 byl plny osobnich i pracovnich padu a zvratu. Plny obohacujicich prijemnych i horkych poznani. Plny sebepoznani a sebereflexe. Plny pevne vule i nervu. Plny novych mist a cest - jinak, hloubeji. Plny zacatku a koncu: vztahu vlastnich i cizich, svateb, detskych zivotu.

Ale hlavne, po vsem smutku take plny lasky, radosti , pratelstvi a objevovani.

Vsem, co mi v tom pomahali a stali pri mne, hlavne tem, kterym jsem zpusobil starosti, za to diky!

A jaky bude rok 2014?

Rika se, jak na Novy rok, tak po cely rok. Novy rok jsem stravil bloudenim po Bangkoku, u sklenky cerveneho vina a famozni cokolady v apartma v 16. patre hotelu Hilton, horkou koupeli, a pak v bazenu ve 26. patre. Vic jsem pro to nemohl udelat...

...rokem bez hudby a hluku: hudebni prehravac v telefonu odmitl na Novy rok fungovat...

...ale vazne: Necht je rok 2014 rokem konce bouri, navratu nohama na zem a noveho budovani.