Léto 2015 - bezvadný ročník

Užívám si každý moment tohohle léta. Užívám si, jak blízko jsou vyšehradské zahrady a výhledy, které pro mne někdo tak krásně upravil. Křupání písku pod botami. Dotek chodidel o dřevěnou podlahu doma. Teplý vánek. Stereo cikád a ptactva. Pohled do listů za okny. Každý pohled, každou grimasu maličkého syna. Každý její pohled. Zapadající sluníčko nad Smíchovem. Každý doušek vína. A všechny ty vůně světa, které mi alergie dovolí cítit.

Ne že bych teď nikdy nepochyboval - někdy je mi až trapně, že je všechno tak perfektní, a tak zadarmo. Že se nepřekonávám a neposouvám dále. Ne že bych se nesnažil, nepřemýšlel a neplánoval, ale jde to na rozdíl od doby minulé celkem bez trápení, a tomu jsem si ještě pořád nějak nepřivykl. Je zvláštní, že najednou mám konečně možnost kráčet pomalým krokem, a koukat nalevo a napravo. Možná bych i záviděl všem, co jsou v něčem očividně úspěšní. Jenže jsem plno roků jel na 110%, všude jsem byl, všechno jsem chtěl stihnout a všechno mít - a mít to perfektní - a ve výsledku se mi to vlastně nelíbilo. Jakkoli se to i celkem dařilo, nebyla to cesta, na které bych se dlouhodobě cítil dobře.

Ale o to víc se těch momentů víc vážím - cítím v kostech, že nebudou trvat věčně. A tak to tu nechávám jako bezvýznamnou noticku, že teď zrovna je dobře. Že v létě 2015 bylo dobře. Že to je dobrý ročník.