2016-01-26

Trochu temné hudby

Asi budu poslední, kdo se vyjádří k Davidu Bowiemu. Tedy... nebýt té publicity, ani bych nevěděl, že odchází takový velikán. Na druhou stranu měl vždycky můj respekt, že vystřídal takové množství stylů, ve kterých nahrál plno příjemných desek, inspiroval tolik lidí a ještě k tomu stíhal zároveň minikariéru u filmu. Ale netušil jsem prostě, že si ho svět takto všimne.

Opravdu poslední deska Blackstar je parádně temná. Ale není to deska, kterou chcete poslouchat mezi lidmi. Chcete se zavřít a být sami. Zato jsem díky ní objevil lehce světlejší temně laděné desky berlínské trilogie natočené společně s Brianem Eno Heroes a Low a oblíbil jsem si je. Atmosféra uzavřeného města, které chtělo žít, asi musela sálat nějak takto. Doporučuji! A těším se na třetí z řady - Lodger. Schválně jsem si ho nechal stranou.

Když už hraji na temnou strunu, poslechněte si raději formaci Tindersticks. Kolega doporučil jejich první desku (zde) a je to perfektně večerní hudba. Zátky zase samy vyskakují z lahví červeného. Těžko říct, do které škatule to zavřít. Pokud jsem vás někdy nutil do Laneganovy Bubblegum, tohle jde dál - bohatá textura, ale přitom lehké a temné jak kožich černé kočky. Méně rock, víc psychedelie (vědomí se rozpouští na dně sklenky), více "šansonu". Jsem zvědav na další desky.

Žádné komentáře: