Co mne ještě příjemněji překvapilo, byla tečka nakonec. Pardubice. Ideální zastávka s dítětem na dlouhé cestě. Město, kde podle mne chcípl pes, se nádherně vylouplo. Opravené ulice a domy nebo pěkný zámek jsou to nejmenší. K tomu se přidává čilý cyklistický provoz, pro Pražáka nezvyklý, a zelená sídliště.
Co mne ale více nadchlo byl místní park a corso navazující na park zámecký. Architektonicky zdařilé, určené k relaxaci i na zábavu, pro dospělé i děti. Místo, které opravdu tepe životem - za to by se Praha stydět nemusela. Naopak - měla by se stydět, že něco tak pěkného v posledních letech nevytvořila.
Potěšila mne i snaha vzít řeky více do hry a zapojit je do života místních. Na tom se pracuje a já jsem zvědav.
Nadchly mne i místní hospody a kavárny. Sjel jsem po přistání Foursquare, a i jako zmlsaný Pražák jsem byl velmi potěšen. Zahradní italská restaurace ve vile u řeky, hip kavárna u "kanálu" v centru nebo parková funkcionalistická cukrárna měly atmosféru.
A také hlavní ulice mimo centrum získaly noblesu západních maloměst.
Pardubice rozhodně nejsou založením bombastické, ale udělaly mi o to větší radost, protože jsem je do nynějška považoval za jakousi "Popelku". Doporučuji!
Žádné komentáře:
Okomentovat