Orlické hory stály za to. Jednak jsem tenhle kout světa konečně o kousek lépe poznal (přejezd na kole před třemi léty byl velmi rychlý) a jednak jsme si vyzkoušeli, že s prckem se dá vyrazit i do hor.
Jsou to hory mírné a vlídné, plné kraviček, oveček a houbiček. Nedýchá tu ani tíživý duch Sudet, ani vítr ze severní planiny, jako v Krkonoších nebo Jeseníku, kopce jsou spíš mírné a zelené než skalnaté. Vrcholky působí méně vysokohorsky, což jde samozřejmě na vrub výškám do 1100 mnm.
Chudoba je tu cítit - ani náhodou se nejedná o top turistickou oblast nebo o bohatý kraj - nabídka služeb je tu malá až zakrnělá. O to lépe si právě odpočinete od všedního ruchu civilizace.
Ubytovali jsem se v Deštné v penzionu Kozí chlívek. To vřele doporučuji všem, kteří hledají bydlení na úrovni i za rozumnou cenu. Novostavba roubenky je vkusně dotažená s citem pro detail a ideální pro pobyt s dítětem. Kuchyně je v republikovém srovnání přijatelný průměr - ve srovnání s blízkým okolím dokonce vyniká.
Deštná se nachází pod místními nejvyššími vrcholy. Příjemně se odtud s nosítkem, ale i s kočárkem dá zdolat Šerlich nebo Velká a Malá Deštná.
Pokud se vydáte na Masarykovu chatu, doporučuji udělat foto a pokračovat na horské sedlo k parkovišti, kde je daleko přátelštější a méně socialistická chata. Masarykovu chatu pamatuji přátelštější z přejezdu na kole - to jsme ale večer byli skoro jediní hosté a zároveň nocující, takže se k nám chovali královsky. Během dne s dítětem vás tam ale nepříjemná a poddimenzovaná obsluha zadupe.
Orlické hory mám tedy v deníčku. Určitě se sem ale rád vrátím - třeba zase do jiné, zatím neprobádané části.
Žádné komentáře:
Okomentovat