LOLik

Lolík.

Už to není sarkastické pojmenování pro LOL.

Lolik je rohlík podle Jáchyma.

Akce Daimler, Bangladéš

V novinách je tématem rekordně velký sklad Daimler, který "vyhrálo" Česko.

Asi už s tím budu trapný, ale přesně tenhle typ práce tu nepotřebujeme. Hromada náklaďáků na našich silnicích a podřadné manuální práce. Bangladéš. Blbý plat, ale dobrý natolik, abych se nemusel o nic snažit. Spokojeně vyrábíme pro jiné, pijeme pivo, a hodnota, kterou vyrobíme, plyne jinam.

Všichni nemohou být jaderní fyzici a vymýšlet český jaderný pohon, ale přece jen máme rekordní zaměstnanost a některé pokročilejší země, které už to pochopily, se nesnaží lákat sklady, ale práci, která generuje větší hodnoty.

Mercedes (Daimler) je super značka, ale já tu nechci jejich sklad - chci tu jejich vývojové centrum. Ale ještě spíše tu chci víc Kiwi, Seznamů, Jablotronů, La Svitů, Festek, Foreigners, Creative Docků, a prostě obecně firem, které tu vzniknou, vymyslí něco zajímavého, vyrostou a ideálně tu pak akumulují zisk a platí daně. Nebo aspoň Škodovek, které jsou sice "cizí", ale zaměstnávají tu nejen ruce, ale i mozky.

Samozřejmě lepší nějaká práce než žádná a lepší sociální demokracie než žádná. Ale to nestačí. Já chci pořádnou demokracii a pořádný kapitalismus a hromadit tu kapitál.

A možná se ptáte, proč tedy pracuji za plat v belgické firmě, a takhle tady mudruji. Jednoduché: Stačí mi, že to přeji těm ostatním, kteří  Česku uspěli s vlastním byznysem. Přejme jim to všichni a podporujme je, ať jich je víc. Nedělejme pitomý job pro cizí Daimler. Socani, zkuste to už jinak, lépe.

Bouřka u rybníka

Je to úžasné, když vypnou proud, a vy pozorujete bleskem osvětlené siluety stromů za okny. Vítr skučí jako vysavač a ty sto let staré stromy u rybníka se ohýbají jako proutky - vržou, praskají a pod nimi stojí vaše ložnice s vaší spící rodinou a vaše auto.

Ráno pak velká větev leží na místě, kde auto tentokrát nestálo, a celý svět je zasypaný listím a klacíky.

Ještě 20 minut před příchodem mraků padají na obloze hvězdy (soutěžili jsme, kdo napočítá víc, až nás bolelo za krkem), teplý větřík nevinně vane a Plzeňské chutná.

Ještě pár hodin před tím bylo úžasné vrhnout se v západu sluníčka na kole po louce z jednoho z nejvyšších kopců v okolí střemhlav do staré aleje gigantických stromů až k hrází rybníka.

Dětičky do dlouhých večerních hodin spokojeně juchají  a to nejmladší kouká a brouká v kočárku opodál, jako by chtělo říct: Hodujte a mějte se dobře, já vám to "vynahradím" jindy.

Jakkoli je letos léto nesmírně kvapné, i tak umí zahrnout překrásnými momenty. Je těžké je všechny vyčíst tady, tak snad jen tyto tři poslední. "Poslední" možná není zcela přesné - nefunguje elektřina, voda, a samozřejmě ani WiFi, takže to poustnu, až to poustnu.