7 minut stereo

Nic neudělá takovou radost, jako když objevíte sedmiminutovou stereo verzi krásné písně, kterou celý život znáte jen v singl verzi a ještě mono. Takovou radost mi udělali staří Procol Harum. 

Jak to jde, když #zustandoma

Překvapivě to jde. Ponorka prvních dvou týdnů pominula a máme se rádi. Neřádi. Se naučili hrát si sami. Nářadí. Koupili jsme nějaké staré lego desky a torza lodí. Predplatili HBO Go. Babylon Berlín, Bez vědomí a Nový papež. O tom více jinde. Pro děti i dospělé Zootropolis. A děti milují Lego příběh. Všechno je tu boží.

Naštěstí mám práci a plat. Ráno s notebookem sedím u velké rohového okna a nasávám sluneční paprsky. Když se probudí, stáhnu se do ložnice. A tam mastím smlouvy. Jo- smlouvy! Přichází krize, ale mám kliku, že se věci daří dokončovat. Zajímavé věci. Díky za to.

Žena vaří zdravě. Každý den dvakrát. A já nakupuji a myji nádobí. Tím pádem ale nepodporuji gastro. Omlouvám se. I když přiznám se, že jsem pár gastro věcí on line koupil. Ale jsem skrblík, takže když jsem odklikával cenu navýšenou o dopravu, bělaly mi klouby. Musel jsem se lámat, že to dělám pro ty malé podniky, ale mám pocit, že nejvíc jsem u srdce zahřál PPL a Poštu. 

Cvičím a běhám. Mám doma kolo, takže už jsem byl i za Prahou. Teď dokonce běhám každý den a zlepšil se mi čas na kilometr o minutu. Jsem růžový panter. 

Cestuji. V autě jsem si nastavil palubní desku a navigaci do němčiny. Když jedu k benzínce, pouštím si navigaci. Bitte, den Kreisverkehr an der zweiten Ausfahrt verlassen. Wenn möglich, bitte wenden. Jetzt bitte wenden. Die Route wird umberechnet. A jsem na dovolené v Rakousku. 

Sjíždím bazary. Hit jsou lego lodičky z konce 80. let, které plavou. Koupil jsem je za 200 Kč od chlapíka, který má jednu sbírku lega pro sebe a druhou pro děti. Blbé je, že se musí každý večer sušit, protože torza jsou dutá a mají jen dvě blbě malé dírky na odvodnění. Peprné je, že ta kontejnerová zaoceanská zabere celý dřez. A brzy přijde 12 silničních desek odkudsi z Orlických hor. Broučci se zblázní blahem. 

Je jaro. Pivo na balkoně už zase chutná jako v ráji. Vytáhl jsem z podlouhlého balkonového truhlíku 2 metry kořenů máty a tím pádem mohu znovu zasadit ostatní méně průbojné druhý bylinek. A z těch pak před každým jídlem sundat centimetr tlustou deku prachu. Žijeme holt ve městě a je sucho. 

Snažím se nenadávat na vládu. Jsou to hajzly, ale zrovna coronavirus není úplně rutinní úkol, takže respektuji, že ne vše se povedlo. Jinde to podělali více, jinde méně. Hlavní je, že v nemocnicích nemusí řešit, koho nechají umřít.