2022-02-27

There is always hope

Netřeba deklarovat, že se skláním před hrdinstvím ukrajinského lidu, a tím, jak statečně odrážejí útoky o mnoho silnějšího a lépe vybaveného nepřítele.

Nechce se mi ale věřit, že tohle je všechno, co Rusové předvedou, už protože zdroje z Británie tvrdí, že použita byla jen cca třetina vojenského arzenálu shromážděného na hranicích. Pořád si myslím, že Rusové jsou sice lemplové, ale ve vojenství to mají přesně promyšlené jako tahy šachysty.

Možná je cílem téhle války Ukrajinu jen počechrat, zatahat efektivněji za nitky místní politiky. Možná ukázat vztyčený prst NATO - Rusové vědí, že to donutí Evropu odkopat se. Rusko po tomto útoku  budeme respektovat a vnímat jinak než doteď - už to nebude země cobykdyby, ale obávaný nepřítel.

Jenže několikátý den války si připadám trochu jako král Théoden v Pánovi prstenů v bitvě o Helmův žleb, kdy po trochu bezzubém útoku mnohonásobně početnější Sarumanovy armády zakřičí na nepřátele něco ve stylu: A to je vše, co dokážeš?! Víte, co přišlo potom... nebylo to vše.

Možná je totiž cílem jenom všechny ukolíbat, a pak přijde o to větší masakr. 

Teď v neděli večer už mám pocit, že se svět Rusům skoro posmívá. A to není dobré. Protože zvíře zahnané do kouta může udělat kdejakou blbost. A když to zvíře disponuje jaderným arzenálem, může to být velká blbost. Ano, to zvíře pořád současnė tuší, že jej jaderný arzenál USA, Francie a Británie může smazat z mapy světa a v podstatě smazat svět, jak jej známe, ale modlím se, aby právě neudělalo nějakou blbost, protože blbost nepředpokládá úplně racionální úvahu.

Nezbývá tedy než doufat, že zůstáváme u "dětských pistolek" a že Rusové se reálnému boji také teprve učí, a že jim to opravdu nejde tak dobře, jak čekali, a eventuálně se jednoho dne stáhnou a zahrají tuhle válku do outu. A Ukrajincům budu přát pevné nervy a štěstí. 

Půjčím si ještě Tolkiena: there is always hope. 

Žádné komentáře: