Dolní Morava theme park

Dolní Morava je nezvyk. Špindlerův mlýn nebo Pec pod Sněžkou začínají tak pomalu kopírovat rakouské hory ve smyslu letní zábavy, i když jsou tam určitá omezení daná národním parkem. Dolní Morava oproti tomu zas tolik ochranářská omezení nemá, a tak tu vznikl ryze český horský zážitkový park. 

A tam jsme letos jeli (já poprvé v životě). Asi jste mne letos slyšeli zmiňovat Itálii nebo Bosnu. Obojí nestihnu, protože mám moc práce, a proč jsme jeli na Moravu, to souvisí opět s auty. O tom ale zase jindy.

Hledáte-li ubytování v Jeseníkách, není to zas tak jednoduché. V Rakouskou na last minute za super cenu vždy najdete něco fakt pěkného, ale v Česku to pravidlem ještě není. Jenže na Dolní Moravě byl přehršel  špičkových apartmánů za super cenu, navíc dvoutřetinovou proti Rakousku a poloviční proti Itálii. Takže jsme si mohli vybírat větší apartmán v centru dění nebo chalet trochu dál, ale s vlastní zahradou. Zvolili jsme druhé a ještě jsme v ceně dostali upgrade do většího kousku. Takže ubytování vymazlené. Takovou "chalupu" bych taky mohl mít. Apartmány Nora, pokud byste hledali.

Kombinovali jsme výlety s místní turistikou. 

Jeden den jsme si vyjeli lanovkou "Sněžník", která vůbec nejezedí na Kralický Sněžník, ale k chatě Slaměnka, kde jsme si dali brzký oběd (výborné borůvkové knedlíky, ideálně zapíjet Radegast 10). Následně jsme pokračovali přes Podbělku a Sušinu až pod Sněžník. Z časových důvodů jsme na něj nelezli a došli údolím Moravy zpět do obce. I tak to bylo vydatných skoro 20 kilometrů. Následný večerní nákup v samoobslužné prodejně Coop (kluci mu přátelsky říkají "poop"), kde jsem vyzkoušel, co jsem kdysi ještě naposledy v ČSOB připravoval - otvírání bezobslužné prodejny aplikací DoKapsy. Poop je tu vybavený příjemně pražsky - narozdíl od toho v Králíkách.

Deštivý den jsme využili k výletu do Jeseníku. Zaparkovali jsme u nádraží. oběd jsme si dali v Naše Bistro, kde začínala Gastromapa. Pořádný burger, který dělá radost, ve velmi příjemném interiéru, jen možná trochu moc seriózní obsluha. Protože vlak nejel, zašli jsme ještě do města, vyzkoušeli místní čokoládovnu Xocolatl, kterou můžu doporučit. Tedy... nic pro děti, protože jejich čokoláda není moc sladká, ale pro nás starce na prahu cukrovky výborná. Je to totiž o chuti a příchuti, nikoli o cukříku, přes který nic kromě cukříku necítíte. Takže tady palec nahoru. Ale děti sem neberte.

No a následně cesta Slezským Semerinkem (myslím, že se to tu takhle píše, a správně hádáte, že to odkazuje na Semmering v Rakousku). Tahle trať, kterou proslavil Alois Nebel, je ikonická, ale proti pražskému Semeringu nebo pravému Semmeringu, zas tak zajímavá není. Přesto k Jeseníkům patří, a tak jsme se projeli. Ještě tady lítají Breljovci s vypráskanými, ale prostornými vagony ČD, ale my jsme do Branné jeli moderním motorákem hodným 21. století. A zpátky přeplněným jednovozovým socialistickým motoráčkem, kdy jsme se zapřísáhli, že vlakem zase nějakou dobu ne. Tenhle motoráček, který by už v roce 2025 neměl existovat (prosím prosím prosím), umí zkazit dojem z každé jízdy vlakem. Motor tak řve, že vám po cestě zvoní hlava, podvozek celou dobu vrže a mlácení od kol je tak silné jako byste jeli zavěšení pod podlahou. Za vidění na cestě stojí radnice v Branné - neorenesanční dům s věží kombinovaný s panelákovými okny z osmdesátek. Minimálně stojí za vidění ještě víc než místní zámek. A byla i koťátka.

Jeden den byl ťapace-odpočinkový. Čekačka v restauraci na Keprníku nám z něj navíc dost ukousla, a stejně foukal otravný orkán. Jinak ale restaurace na Keprníku má áčkový výhled a takovou staromilskou atmosféru. Doporučuji. Na čekačku jsme s sebou měli karty, takže bylo dobře. Udělali jsme tedy paďourskou procházku Keprník - Ramzová.

No a jeden den jsme lezli na Slaměnku pěšky. Stálo to zato. Stoupák je to slušný. Navíc je celý v místním lunaparku. Turistická je zázračně propletená skrze bajkové traily, takže musíte dávat pozor jako na přechodu v Praze. Nad hlavou vám vedou stezky oblaky a občas jdete po sjezdovce. Ale počasí nádherné a ty výhledy.

Restaurace Skalka je fancy - má posuvnou střechu jako kabriolet, a atmosféru apres ski z velkého světa. děti si pak sjely mamutí dráhu s Niki, já jsem neměl chuť čekat frontu, tak jsem nechal lístek propadnout, a dal si ještě pěší procházku s kafíčkem. U Mamutí dráhy rozhodně doporučuji zkontrolovat frontu, než koupíte lístek. Protože tu není budka s prodejcem, ale automat, je těžké ho pak upgradovat na expresní nebo vrátit. Bohužel fronta není od prodejny vidět. Expresní lístek je drahý (zvlášť pro celou rodinu), ale zase expresní fronta čítala nula osob, a asi by to dávalo pro jednou smysl.

A co tedy jízlivé označení "theme park"? Na Dolní Moravě je všechno placené, komercializované, ale zase je to takové moderní, místy až snobské, možná bych řekl "sexy". A taky docela drahé. Pokud chcete lepší cenu, musíte si vytvořit postaru login a zaregistrovat se. Heslo, hádám, zapomenete nebo se vynuluje (já si totiž všechna hesla ukládám do sejfu, ale stejně často nefungují - proto řešení s hesly v době biometrie a sdílených loginů nenávidím a proklínám), a zároveň vám pak budou několik roků posílat reklamní e-maily (ano, mohl bych si je vypnout). Popravdě, asi bych sem znovu nejel. V Rakousku mi to nějak nevadí, do českých hor mi tohle nějak nesedne.

Taky pořád platí, že v Jeseníku je pár úžasných míst, ale mezi nim se špatně pohybuje. Musíte ujít vždy dlouhý okruh bez propojky a nebo občerstvení. Což je bonus, pokud jdu s dospělými kamarády, ale mínus, pokud jdu s dětmi. Také cestování autem mezi Kralickým sněžníkem a centrálními Jeseníky je zdlouhavé. Takže určitě se vrátíme, ale příště někam více na východ Jeseníků.

Ještě FAQ:

• Proč jsme nešli přes Sky bridge? - protože Jáchym a já nemáme rádi výšky.
• Proč jsme nešli na stezku v oblacích? - protože je z ní stejný výhled jako všude kolem, akorát si to nechají zaplatit, a kluci na tobogán nechtěli.