2025-11-01

Trable s formulí na D4

Česko v létě řešilo tajemného jezdce ve formuli na D4. Ano, po D4 pravidelně jezdí formule. Zábavné je, že až donedávna nebyla polapena. Objeví se a zmizí. Dá se říkat, že policie je neschopná, dá se to banalizovat, jako že o nic nejde, ať se lidi baví. Osobně mi to přišlo jako roztomilý úlet, který nestojí za to řešit.

No a najednou polapena byla. A dostalo to pachuť. Tajemný jezdec není Radim Passer ani Renata Kellnerová, ale jakysi bývalý policista, který bydlí ve vile, která není zkolaudována, kterou nevlastní, na půdě, která není určena k obývání, za vysokou ohradou, a vydělává na prodeji čehosi státu. Dostává to nádech hořce sladkých svobodných devadesátek, kdy každý mohl cokoli, a nejlépe se měli největší zmrdi.

Jeho zatýkání a rozhovor se synem byly také roztomile hořké, a podle policie si na něm stejně nic nevezmou. Přestupek. Stejně jako rozhovory se sousedy a starostou, kteří se ho zjevně bojí. No jo, ex policista.

To ukazuje, že devadesátky neskončily, a vykořenit je, se možná nikdy nepovede.

Takže jaký je návod? Chovejte se jako totální kokot, podojte instituce, říkejte tomu svoboda, a budete bohatí, obávaní a obdivovaní. Nebo hrajte fair play, a budete jako ovečky, které roztrhají vlci.

Tak to ale už není. Zní to hořce, ale viníci budou potrestáni. Postarají se o to investigativní novináři, a nakonec i stát zareaguje. Pravděpodobně se ukáže, že formule byla opravdu jen legrace, a že dotyčný na jiné větší problémy jinde. Jen to trvá dlouho.

Druha věc je, že takovéhle drobné šíbry nakonec potrestáme a zatleskáme si, že pravidla morálka vyhrály. Jenže to byl lokální šíbr. Pro oligarchy ale máme jiná pravidla. Ne jen tady - celosvětově. Ať už jsou to židovští magnáti, ropní kovbojové a šejkové, velké fondy nebo majitelé technologických obrů. Na ty jsou jednotlivé státy i regule krátké. A nevolám po nějaké revoluci - jen chci připomenout, že formule na D4 je vlastně taková malá, milá, uchopitelná, řešitelná a naše. 

ČS armády versus miláčci

Lidi nadávájí na redukci počtu pruhů v ulici Československé armády - že to bude špunt. Lidi totiž rádi nadávájí, aniž by tomu rozuměli. Prostě mají naprogramováno, že víc pruhů rovná se svoboda, míň pruhů rovná se diktatura.

Jenže jak to opravdu funguje? Pokud uděláte vzorovou silnici - úplně rovnou, v poli, kde necháte chvíli jeden pruh, chvíli dva, pak zase jeden a dva... A pustíte tam souvislou kolonu aut - co se stane?

Auta budou na zúžení chvíli takzvaně zipovat, a pojede to plynule, ale pak stačí, že se někdo jednou zamyslí, při zipu zpomalí, a vznikne špunt. A ten už tam zůstane a zvětšuje se zácpa. Na to existují různé modely, i reálná pozorování. To není špatné řidičské umění Čechů, to je pouhá fyzika. Ještě taky platí, že čím rychleji ta vzorová řada aut jede, tím větší špunt se vytvoří.

Pokud tam přidáte semafor nebo přechod nebo popelářské auto či foodoru, efekt je stejný. Cokoli, co na chvíli omezí proudění plechových miláčků, způsobí špunt.

No a to je ČS armády donedávna. Sem tam dva pruhy, sem tam zúžení. A zácpa. Pořád.

Jediný efekt, který má zúžení v této ulici, je, že se do ní natlačí jen cca. polovina čekajících aut, takže kolona se opravdu lehce prodlouží, ale paradoxně se bude pohybovat plynuleji, než v případě dvou pruhů s různými omezeními a zúženími.

Na druhou stranu, je to jedno z těch míst, kde je náš řidičů prostě moc. Víc, než jich to místo umí a může pojmout, a bez toho, že bychom tudy nejeli, nebo postavili obchvat Vítězného náměstí, se to nezprůjezdní. Na obou koncích je totiž špunt. 

Někdo může žehrat, že dřív to tady jelo. Ano, ale dříve neexistovaly satelity za Prahou, byla registrována půlka aut co dnes, a vůbec se nehledělo na to, aby všichni neumřeli na rakovinu plic.

Opatření je tedy vlastně naopak dobré z několika důvodů:
1. Přibylo levných parkovacích míst 
2. Auta jedou dál od domů a chodníků, ulice je obyvatelnější
3. Zredukuje se počet nebezpečných situací, protože přecházení na dvoupruhovém přechodu bylo o ústa
4. Cyklisté by mohli jet i jinudy, že? - ale když už, tak to pro ně bude o kousek bezpečnější než předtím 

U podobných opatření tedy tleskám. Všude, kde je Praha provedla, se nic moc nezměnilo - kolona zůstala podobná, ale všem ostatním se tu žije lépe. V případě, že jsou na místě cyklopruhy, navíc snadno projede sanitka.

A jak na to, když už potřebuji projet? Předtím i teď? Nemám Waze, ale nějak to zvládám s Google Maps, takže jezdím "taxikářsky". Jako plachetnice proti větru. Nájezdu hromadu kilometrů navíc, spotřeba patnáct na sto, padesátkrát zatočím, místy jedu kus zpátky, ale Bubenečskou objedu obytnou zónou celkem bez stání. Špunt je akorát most přes trať v Korunovační - ten nemá alternativu.

Možná se tedy zamysleme, jestli od vedení města nečekáme moc a nejsme proto zbytečně hořcí. Když bydlím v zeleni za Prahou, nemůžu čekat, že nás s otevřenou náručí v autě přivítají až na Staromáku. Že mi tam Motoristé postaví dálnici. Stejně tak když bydlím v ateliéru na Korunovační, nemůžu čekat, že ji kvůli mému utopicky zelenému cítění někdo zavře pro auta úplně. Zvlášť, když jsme už všichni zvyklí, že nám Rohlík nebo Foodora přijede až ke dveřím domu (já ne - od covidu raději chodím do obchodů). Musíme všichni přistoupit na kompromisy. Ale kompromis znamená, že obě strany udělají nějaký ústupek. Auta budou dál stát, a zároveň z ulic nezmizí.

A za mne Praha v rámci možností a kompromisů funguje, jen nesmí zaspat a musí investovat více do příměstské dopravy. Praha se zaštiťuje, že má skvělou MHD, ale to platí jen v širším centru. Vlak na Kladno nebo tramvaj na sever Prahy jsou skvělé kroky, ale je jich málo, a jsou pomalé. Praha musí přidat a držet krok s výstavou na předměstí, jinak sklidí plody vynuceného automobilismu.

Chválihodná průměrnost?

Když Cígler architekti ukázali, jak bude vypadat budova na místě někdejšího Transgasu, neuronil jsem slzu. Dalo se to čekat. Vznikne něco průměrného, co maximálně vytěží daný prostor.

Pojďme si ale říct, jestli to je špatné, jak lidé teď říkají.

Nejprve: Jaký byl Transgas? Byla to jedna z těch unikátních monumentálních staveb, o které jsem tu psal u "Vrakodrapu" - stavebně i vizuálně naprosto svoje. Obsah podřízený formě, ale na druhou stranu stavba technicky praktická. Jenom nikoli krásná, ani respektující k okolí. Vždycky, když jsem šel kolem, na mne dýchlo prázdno a studeno.

Jaká bude nová Vinohradská 8? Skleňák z jakoby pootočených kostek. Trocha odkazu na slavný český Kubismus. Trocha vykrádání jiných otočených kostek. K tomu jakási váza zřejmě s výtahovou šachtou - to abychom měli dominantu. A pak věžička. To abychom měli dominantu číslo dva. Zbytek staveb v bloku budou nezáživné sklobetoňáky, na vytěžení metrů čtverečních.

A já vám teď řeknu, proč jsem za to vlastně rád.

Ta stavba je fajn. Respektuje svoje okolí. Je mohutná a reprezentativní, ale nevystupuje moc z uliční čáry. Má otevřený parter. Zaceluje blok domů, kde vytváří příjemnou dvoranu. 

Zaceluje desetiletí otevřenou ránu v místě, ktere je vlastně spíše jen automobilová stoka. Vyprahlé úzké ulice načichlé naftou a psí močí. Vinohradská 8 sem vnáší život. A to Transgas schovaný ve vybombeném vnitrobloku neuměl. 

Další zamyšlení: Jaká je obecně bloková zástavba, kterou máme rádi? Staré domy s kudrlinkami? Opulentní Art Deco architektura? Strohá funkcionalistická plocha? Ať už je to cokoli, mnoho domů se i v minulosti opakovalo, kopírovalo sousedy. Byly hezké, ale ničím nevynikaly.

V takovém případě je vlastně Vinohradská 8 pokračováním toho trendu, jen v moderním hábitu, k tomu s lehkou ambicí dát aspoň do hlavní třídy trochu nadsázky, otevřenosti a života.

Nevznika další Drn, Hundertwasserhaus, ani Casa Milà. Můžeme být na druhou stranu rádi, že nevzniká něco brutálního o rozměr jinde, než zbytek ulice a okolí. Já jsem za takovou architekturu rád.