No a najednou polapena byla. A dostalo to pachuť. Tajemný jezdec není Radim Passer ani Renata Kellnerová, ale jakysi bývalý policista, který bydlí ve vile, která není zkolaudována, kterou nevlastní, na půdě, která není určena k obývání, za vysokou ohradou, a vydělává na prodeji čehosi státu. Dostává to nádech hořce sladkých svobodných devadesátek, kdy každý mohl cokoli, a nejlépe se měli největší zmrdi.
Jeho zatýkání a rozhovor se synem byly také roztomile hořké, a podle policie si na něm stejně nic nevezmou. Přestupek. Stejně jako rozhovory se sousedy a starostou, kteří se ho zjevně bojí. No jo, ex policista.
To ukazuje, že devadesátky neskončily, a vykořenit je, se možná nikdy nepovede.
Takže jaký je návod? Chovejte se jako totální kokot, podojte instituce, říkejte tomu svoboda, a budete bohatí, obávaní a obdivovaní. Nebo hrajte fair play, a budete jako ovečky, které roztrhají vlci.
Tak to ale už není. Zní to hořce, ale viníci budou potrestáni. Postarají se o to investigativní novináři, a nakonec i stát zareaguje. Pravděpodobně se ukáže, že formule byla opravdu jen legrace, a že dotyčný na jiné větší problémy jinde. Jen to trvá dlouho.
Druha věc je, že takovéhle drobné šíbry nakonec potrestáme a zatleskáme si, že pravidla morálka vyhrály. Jenže to byl lokální šíbr. Pro oligarchy ale máme jiná pravidla. Ne jen tady - celosvětově. Ať už jsou to židovští magnáti, ropní kovbojové a šejkové, velké fondy nebo majitelé technologických obrů. Na ty jsou jednotlivé státy i regule krátké. A nevolám po nějaké revoluci - jen chci připomenout, že formule na D4 je vlastně taková malá, milá, uchopitelná, řešitelná a naše.
Žádné komentáře:
Okomentovat