Zobrazují se příspěvky se štítkemPraha. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPraha. Zobrazit všechny příspěvky

2026-04-18

Dvorecký most



Dvorecký most je hotový a otevřený. Trvalo to déle a stálo to více, ale je tu. A je to stavba, která přesahuje svojí dobu. Je krásný, a co víc - je unikátně krásný. Podobně jako Libeňský most je kubistický, což je stavební styl, který existuje i jinde ve světě, ale Československo se kdysi stalo jeho líhní. Navíc dal obrovský prostor umění, most a jeho okolí je jím doslova nabitý - autorem je Krištof Kintera.

To je unikát, protože třeba lávka Holka, jakkoli je oblíbená a oživila a rozsvítila celou část Holešovic a Štvanici, je poměrně strohá, až bych řekl, že funkcionalistická v prapůvodním slova smylu, pominu-li detail zábradlí a osvětlení. Trojský most je zase fascinujícně technicistní, a byť třeba vlny spodku mostovky mají určitou hravost, jeho překrásná vlna a kostice jsou vlastně spíše nutnost. Umění zde žije lidmi - tím, že okolo mostu se sprejuje, parcouruje, skejtuje a fotí - modelky, auta, akty. 

Pro dva zmíněné mosty platí, že je lidi žijí. Staly se nejen spojnicí, ale taky součástí volného času, koníčků a cílem výletů. Dvorecký most má šanci se k nim přidat. Tohle mnoho mostů nemá. Lidé je používají, protože musí - třeba mosty Hlávkův, Barikádníků, Barrandovský.

Nevýhoda Dvoreckého mostu pak je, že vede tak trochu odnikud nikam. Ano, spojuje dvě nábřežní cyklostezky, a s trochou fantazie se odtud dá dostat na Smíchov, Dívčí vrchy nebo do Prokopského údolí, ale to už je na celodeňák pro těžkooděnce, nikoli pro maminku s kočárkem. Může za to i nešťastně řešení předmostí u Lihovaru, které spíš působí jako navržené dopravním inženýrem. A víte, jak moc mám rád dopravní inženýry, a jejich od lidské reality odtržené uvažování. Most tu končí ve spletenci tramvajového nadjezdu, železnice, a dálnice. Na jednu stranu vlaková bariéra a za ní křoví a čtvrť nikoho, kam se v noci budete bát, na další stranu spletenec dálnic a v poslední směru staveniště. Chybí tam takové to, že vás břeh láskyplně přijme, vejdete do parku nebo do uliční sítě, kde si můžete dát kafe nebo koupit baterku do myši.

Dál si lidi stěžuji, že na most nesmí jejich kovové chlouby. Lidi, hlaďte si je doma. Máte pro ně všechny ostatní mosty. Ale vážně: Kdyby na most směla auta, musel by v každém směru mít dva oddělené pruhy a město by muselo na jeho koncích vytvořit nové dopravní uzly. Protože vedle je Barrandovský most a v případě větší dopravy, by lidé Dvorecký most a jeho předpolí okamžitě ucpali. A jak víte, problém není v jízdě rovně, ale na křižovatkách - tam se dělají špunty. Dokonalý most pro auta je právě Barrandovský nebo Barikádníků. Kapacitní spletence a mimoúrovňové křížení na obou stranách. Ale chcete tam chodit pěšky? Já jen když na mne míří zbraní a nutí mne. Naopak v jednoduchosti a lehkosti je síla toho mostu. A nebojte - aut tam bude i tak dost, protože kde není policajt, pravidla neexistují. Takže na most budou jezdit autem kurýři, ubeři, a hlavně všichni, co  takzvaně mají koule. I když jsou prázdné a falešné. Příznivci plechu a splodin, možná se dočkáte i zácpy.

To, že je součástí širší koncepce MHD mne moc nepálí. Podle mne zrovna přejíždět v tom místě mezi Podolím a Smíchovem jsem nikdy moc nepotřeboval (třeba i protože ani na jedné straně mostu není nic užitečného, pominu-li bazén a lezeckou stěnu), a když, tak mi tam jezdily autobusy po Barranďáku. Na tramvajový okruh nevěřím. Čtyřka je dlouhodobě proti (možná, co jsem rozum pobral) a je reálný asi tak jako vlak na letiště.

Co je na začátku konfliktní, je smíšená stezka. Ale počkat... vlastně není. Ano, po otevření sem proudí davy Pražanů. Ale až proud opadne na normál, přestane to být výjimečné a situace se uklidní. Smíšené stezky jsou v Praze všude, a byť nejsou ideální, nějak fungují. Namátkou: Libeňský most, Holka, Trojský most, Trojská lávka. Ano, zvlášť o víkendech a letních odpoledních to vznikají lokální konflikty, ale Dvorecký most v tom nebude lepší ani horší. My tady v České republice prostě oddělené cyklostezky moc neumíme, počínaje zákony, které je nepodporují, pokračuje prostorem, konče jakousi leností to udělat pořádně. Navíc tam, kde stezky oddělené jsou, to jak pěšáci, tak cyklisti ignorují. A hádejte se s cyklozmrdem nebo lvicí s lvíčetem v kočárku. To je ztráta energie. Protože zase: všude nemůže stát policajt a všechny pokutovat. Oddělené cyklostezky by se tu musely začít zavádět jako systém s velkou prioritou. A to by chtělo velký nadhled, odvahu, možná až osvícení.

Shrnu-li to: Dvorecký most je opravdu krásný, nadčasově kubistický, je v pořádku, jak je řešený dopravně, a dává nám chvíli zapomenout na trable, které v Praze s mosty jinak máme. Díky za něj a těším se k němu na výlet.

2025-11-01

Chválihodná průměrnost?

Když Cígler architekti ukázali, jak bude vypadat budova na místě někdejšího Transgasu, neuronil jsem slzu. Dalo se to čekat. Vznikne něco průměrného, co maximálně vytěží daný prostor.

Pojďme si ale říct, jestli to je špatné, jak lidé teď říkají.

Nejprve: Jaký byl Transgas? Byla to jedna z těch unikátních monumentálních staveb, o které jsem tu psal u "Vrakodrapu" - stavebně i vizuálně naprosto svoje. Obsah podřízený formě, ale na druhou stranu stavba technicky praktická. Jenom nikoli krásná, ani respektující k okolí. Vždycky, když jsem šel kolem, na mne dýchlo prázdno a studeno.

Jaká bude nová Vinohradská 8? Skleňák z jakoby pootočených kostek. Trocha odkazu na slavný český Kubismus. Trocha vykrádání jiných otočených kostek. K tomu jakási váza zřejmě s výtahovou šachtou - to abychom měli dominantu. A pak věžička. To abychom měli dominantu číslo dva. Zbytek staveb v bloku budou nezáživné sklobetoňáky, na vytěžení metrů čtverečních.

A já vám teď řeknu, proč jsem za to vlastně rád.

Ta stavba je fajn. Respektuje svoje okolí. Je mohutná a reprezentativní, ale nevystupuje moc z uliční čáry. Má otevřený parter. Zaceluje blok domů, kde vytváří příjemnou dvoranu. 

Zaceluje desetiletí otevřenou ránu v místě, ktere je vlastně spíše jen automobilová stoka. Vyprahlé úzké ulice načichlé naftou a psí močí. Vinohradská 8 sem vnáší život. A to Transgas schovaný ve vybombeném vnitrobloku neuměl. 

Další zamyšlení: Jaká je obecně bloková zástavba, kterou máme rádi? Staré domy s kudrlinkami? Opulentní Art Deco architektura? Strohá funkcionalistická plocha? Ať už je to cokoli, mnoho domů se i v minulosti opakovalo, kopírovalo sousedy. Byly hezké, ale ničím nevynikaly.

V takovém případě je vlastně Vinohradská 8 pokračováním toho trendu, jen v moderním hábitu, k tomu s lehkou ambicí dát aspoň do hlavní třídy trochu nadsázky, otevřenosti a života.

Nevznika další Drn, Hundertwasserhaus, ani Casa Milà. Můžeme být na druhou stranu rádi, že nevzniká něco brutálního o rozměr jinde, než zbytek ulice a okolí. Já jsem za takovou architekturu rád. 

2025-10-26

Centrum Holešovic žije!

V dolních Holešovicích vždycky trochu chcípl pes. Ne že by to tu bylo nezajímavé a nic se tu nedělo, ale vlastně tu moc nebyl život. Lidi přijeli do La Fabriky, na Jatka, popracovat do kreativek a na večeru honem pryč, a už zase chcípl pes. Pro nás dobré - je tu klid, dobře se spí a parkuje.

Trochu se to ale mění. Jádrem je ulice Komunardů, která získává neodolatelný genius loci. 

Proč je tahle ulice zajímavá?

1. Už byla stavěná jako hlavní třída - spojuje jih a sever, je konstantně široká, má stromořadí, je z ní vidět na Vítkov a na druhé straně kopce Trojské. Spojuje Jatka, Alzu, Vnitroblok, Dělnickou, Pivovar, a Orteňák, za rohem je radnice.
2. Je to tepna - auta jsou tu do počtu přirozeně omezená, i když jezdit a parkovat tu smí, ale jezdí tu tramvaje a autobusy. Když jedete do Holešovic MHD, přijedete tudy.
3. Je tu zmíněné stromořadí. Stromy dávají ulici honosnost, stín a klid. Navazuje tu park v Tusarově, Jateční a na Ortenově náměstí.
4. Je tu božská architektura, resp. významné stavby. Běžné domy ze starších dob tu mají každodenní pompu, ať už secese, art deco nebo moderna 30. let. Stojí tu ale také novodobá Linea Pura, kde si auto zaparkujete na balkoně, ateliér pana architekta Pleskota, Fialův famózní druhý "drn", krásný objekt La Fabriky, citlivě obnovený Pivovar, za rohem nová radnice, a na konci NKÚ, který je trochu odtažitý, ale uzavírá moderní fúzi Holešovic.
5. Prostupnost. Všude se tu dostanete - většina zmíněných staveb vás zve do svých dvorů, zahrad nebo útrob. Všude si můžete dojít na kávu, víno, nakoupit, na oběd. Holešovice jsou jak ementál.
6. Žije to. Radnice, která se mimochodem povedla, je za rohem, ale pokud jdete na nákupy nebo do restaurací, najdete tu cíle.
7. Gastro. Ať už Alza Espresso, nebo Lovely Day, nebo Knihkopec, nebo Vnitroblok, nebo Ollies, Bento, Phil's Corner, Čtyřka, CaPhe, Mexická, Břehy Rhony, Alf & Bet, nebo klasická jídelna na stojáka, lidi sem začínají chodit a paří. Je tu rušno. Je tu i Fast food a řada dalších.
8. Albert, Rossmann, DM, Lidl - obchody jsou tu schované, ale přímo na ulici, na zastávce, po cestě domů kousek od dveří. 
9. Místní a přespolní. Jsou místa, která mají jen sousedský magnetismus, zároveň je tu ale mnoho kanceláří, takže místní se mísí s moderními dělníky kapitalismu, a přespolní sem už začínají dojíždět čistě za zábavou. Neuvěřitelné, kolik lidí se mne na ulici už ptalo, kde najdou Mexickou. I to vytváří rušnou odpoledne večerní atmosféru, kterou člověk znal spíše z Letné nebo Karlína.

Pořad platí, že většina podniků tu kolem osmé zavře. Ale je vidět, že místní už se tu víc potkávají a přespolní sem přijíždějí - s tím se otvíračka prodlužuje směrem k desáté nebo i k půlnoční metě. Samozřejmě, obytné domy mají pro hospody dál četná omezení, a to z pochopitelných důvodů, ale zvyšuje se počet míst, kde se to toleruje. Jak ubývají dělnické čtyřky, kde chlapi řvou, a přibývají hospody pro tichou střední třídu, jsou obyvatelé domů smířlivější. Vzpomínám, jak před deseti lety nás odevšad v Holešovicích vyhazovali v půl osmé, a hlavně ať jsme na odchodu potichu, že je prý místní obyvatelé "drží za koule", a zavřou jim to, když budeme hlasitě konverzovat. To už jsem dlouho nezažil.

Je to ruch, který je čilý a příjemný. Přijďte taky někdy na Komunardů a zkuste na ni kouknout znovu a otevřenýma očima - třeba přes lávku HolKa.

2024-04-05

Na rande na chodníčky

(obrázek aktuálně.cz)

Pokud jste Pražák, jsou levně drobnosti, které vám udělají velkou radost. 

Mezi ně patří chodník na Hlavní nádraží z Vinohrad podél magistrály. Ten Praha dokončila roku 2020. Zcela nelogicky tu chyběl od dokončení magistrály v 70. letech - místo něj tam zbyl po soudruzích jen vražedný 30cm chodníček. Esko, nebo taky městské vlaky, používá Praha od roku 2002 pokusně, a o pár let později naplno. Takže tato drobnost trvala buď 45 nebo 18 let, a udělat ji musel až neoblíbený marxistický magistrát Praha Sobě a podotknu, že petrolheady a jejich "svobodu" ztělesněnou do zácpy na Magistrále to nijak neomezilo. Zácpu tam mají pořád, a stejný počet pruhů taktéž, zato nám slepým chudáčkům to pomohlo a urychlilo cestu na vlak značně.

Následovalo otevření podchodu na Žižkov. Opět slast největší. Pokud jste chodili na VŠE a museli jste na přednášku prolezat křovím a plotem a vykrucovat se potupně policajtům za přecházení kolejí, otevřete doma šampaňské. Uznávám, že podchod už ale musel něco stát. I tak je to ve srovnání s plánovanou novou halou gigantický a nesporný přínos za relativně málo peněz. O odpadnuvší nutnosti čichat osobní svobodu petrolheadů na Bulharu nemluvě.

Nyní neomarxistická lůza slaví svůj hattrick. Město za pár kaček zajistilo proboření zdi a dokončení již zmiňovaného chodníčku z Vinohrad přímo na nástupiště. Fotky zde.

Takových akcí je málo, jsou jednoduché, a lid po nich volá. Akorát je žádný magistrát nechce dělat, protože fotit se u základního kamene nového useka metra, haly nádraží nebo tangenty je cool, ale koho zajímá širší chodníček nebo ostrůvek.

Jana Čižinského a jeho partu nemůžu pochválit za všechno, ale za podobné jednohubky opravdu pro lidi, ho chválím. Začalo to už guerilla schody k přívozu, kdy se aktivista odrazil od betonového bafuňáře z ČSSD, a pokračuje dodnes. Nemusí jít o velké rekonstrukce ulic za stamiliony, na které se čeká desetiletí. Stačí drobná úprava, sto metrů a je to velký skok pro obyčejného člověka. Je to hmatatelně lepší město. 

Ještě proč se navážím do petrolheadů, když si myslím, že auta jsou potřeba a sám jezdím bahenní pumpou? Petrolheadi říkám politikům, kteří musí nutně být v opozici i proti takovýmto neškodným opatřením, většinou s pitomým argumentem, že to omezí průjezdnost a nikomu to nepomůže. Nahání tím jenom strach a falešné politické body.

2023-12-08

Stará Nová hala a nová Nová hala holala

Taky si kopnu. Hlavní nádraží není nic moc. Před rekonstrukcí bylo úplně děsivé, ale ani teď se blahem nezalykám. Čím se liší od moderních stanic? Ty jsou bohatě prosklené, mají světlou dlažbu a stěny a ultrajednoduchou údržbu. My máme prosklenou překrásnou Fantovu budovu, která ale jaksi stojí mimo proud, protože je utnutá kolejištěm a Magistrálou, a taky byla stavěná na zásadně jiný druh provozu. Pánové s cylindry, dámy s paraplíčkem - znáte to. Neznáte. Přeháním. Spíše myšleno kapacitně jiný druh provozu.

Nová hala je naopak brutalistní temná klec pod Magistrálou dimenzovaná nadčasově na dnešní provoz. Samotný brutalismus je spiše onanie architektů, estétů a znalců architektury, než stavební styl - není to nic pro lidi. Něco jako dálniční křižovatka. Je brutálně účelná uprostřed pole, ale do centra města nepatří.

Řešení podle Ládíka? Klidně zbořit. A taky zrušit to otřesné parkoviště na střeše haly plné divných šíbrů a ponechat, ale zlidštit Magistrálu - aby se k nádraží dalo dostat po chodníku povrchem a přes přechod. Vítězný návrh rekonstrukce mi v tom jde dokonale na ruku.

Na druhou stranu: Hlavní nadráží tu je a docela dobře funguje. K tomu stará Nová hala je památka a pomník doby. Nemůžeme jen tak bořit památky, když se nám už nehodí. Hala také prošla nákladnou rekonstrukcí, která ji v rámci možností zlidštila, a pokud tedy teď dbáme na každou bublinku CO2, když si třeba zakazujeme jezdit autem, což se skřípěním zubů tedy holt beru, neměli bychom něco stavět, hned to bořit a znovu stavět, protože přitom se vyprdlá mooooooře CO2. Mňau mňau mňau. 

Takže Alhambru ať si slovutní vítězové soutěže ještě strčí někam, a Hříbeček, ať se ještě trochu snaží. Jistě se mu to na druhý pokus povede lépe. To není míněné zle. Mně se taky všechno nedaří napoprvé.

Ramusák podruhé

Nedávno vyšla zpráva, že by nový most pod Vyšehradem mohl mít bronzovou barvu. Zní to jako drobnost, ale z pohledu génia loci je to zásadní moment. Původní návrh bílého mostu s neskrývaně betonovým předpolím v místě působil brutálně. Někde na dálnici mezi Ostravou a Bohumínem by byl ok, ale mezi Vyšehradem.a Pražským Hradem úplně ne.

Bronzová barva ale mění pohled na věc. Ano, chybí tu patina starého Rámusáku, ale celkové vyznění je lepší. Stejně jako bylo kdysi dávno prezentované červené.

Teď už jen "nepřiznat" nějak chytře ten beton a začnu mostu fandit.

2022-12-26

Tramvaje na Václavák?


Tramvaj na Václavák je jedno z témat, které rozděluje lidi. Pokud vezmu průřez známými a rodinou, je populace odpůrců a zastánců rozdělená jinak než mezi běžné auto-egoisty a zelené mozky, což je zajímavé, a stejně tak bude zajímavé, co na již schválený projekt řekne Bohoušek, který MHD nejezdí a proto mu nefandí. 

Divte se nedivte, můj názor je, že tramvaj na Václaváku není potřeba. Zkusím to zdůvodnit na několika hojně diskutovancých bodech:

  1.  Propojení tratí: Zastánci argumentují tím, že když se kdekoli mezi Poříčím a Lazarskou zastaví kvůli nehodě tramvaje, zkolabuje tramvajová doprava v celé Praze, protože neexistují objízdné trasy. Ano, to je pravda, a je to problém. Ale je otázka, jestli by to nešlo řešit již také schválenou a částečně hotovou tratí Bolzanova - Hlavní nádraží - Muzeum. Objízdná trasa I. P. Pavlova - Bolzanova by pak mohla stačit, i když samozřejmě propojka přes Václavák by objížďku dál zkrátila, ale není už tak nezbytná. Takže PROTI tramvaji.
  2. Václavák tramvaje potřebuje kvůli dopravní obslužnosti: Na toto bych rád znal nějakou dopravní studii, odkud kam v Praze lidi reálně potřebují jezdit. Bez této znalosti podle mne stačí zastávky ve Vodičkově a případně budoucí zastávka u Muzea na trati kolem Hlavního nádraží. Pokud chci jet z centra, kříží se mi na Václaváku 3 linky metra a pokud by se zapracovalo na uživatelsky přívětivějším příchodu k železnici, mohu také využít vlaky. Takže PROTI.
  3. Tramvaje u Muzea budou brzdit automobilisty: Toto je přiblblý argument, protože u Muzea už dnes přecházejí chodci a navíc nově projede pár tramvají od Vinohradské k Hlavnímu nádraží. O kus dál se navíc auta musí vypořádat s křížením na I. P. Pavlova, kde jezdí asi pět linek a jde to. Zde PRO tramvaj.
  4. Tramvaje na Václavák patří, protože už tam jednou jezdily. Toto je také blbost. Václavák je podivně děsné a nepřívětivé místo, a na to, co tam patří, může mít každý svůj názor. Není to ani argument pro ani proti. Nejsem si jist, jestli se povede plánovanou rekonstrukcí udělat přívětivé místo. I když se zúží vozovka a vexlácké Mercedesy zmizí pod zemí, pořád tam budou otravné davy turistů proložené fakt divnými týpky, a já bych si tam na lavičku pod stromy sednout nešel. Je mi tedy v principu jedno, jestli kolem mne bude navíc ještě hlomozit tramvaj nebo ne. Václavák má z mého pohledu dvě možné pojetí: Jako bulvár, kde jsou široké chodníky pro chodce a prostředek patří autům, tramvajím a stromořadí. Nebo jako klidné náměstí s širokým parkem uprostřed. Pak ale platí, co píšu výše. Do toho parku já chodit nebudu a klidně tam na ty turisty, kapsáře a feťáky pusťte tramvaje, ať jim počechrají pírka... (smajlík). Takže zde NEUTRÁLNĚ.
  5. Kolize s chodci: Ano, toto se reálně děje už na křížení Vodičkova - Václavák, a pokud se tramvaje zavedou podél náměstí, bude to jen horší. Pokud jsem turista, klesá mi IQ na polovinu, protože jsem dezorientovaný v cizí lokalitě, koukám na památky a nedávám pozor a neznám pravidla, že zrovna v Čechách mají tramvaje na přechodu přednost. Prostě neznám. Tečka. Toto je pro mne nejsilnější důvod, proč bych je na Václavák nezaváděl. Tramvajáci mají v kabině tramvaje často pocit, že už to svojí jedničkovou Octavií 1.9TDI valí po D1 u Průhonic na chalupu, a rozjedou se, co to dá. A pak koukejte, co se děje s cestujícími v tramvaji, když nouzově brzdí kvůli Japonce, která si na kolejích dělá selfyji s Muzeem. Lidi padají jako kuželky, jsou z toho naraženiny, sem tam zlomenina. Zde tedy jednoznačně PROTI.
Tramvaje podél Václaváku bych tedy nezaváděl, protože z už tak rušného místa udělají ještě rušnější a více nebezpečné místo, a dopravní obslužnost řeší dostatečně metro a již snad brzy hotová trať od Muzea přes Hlavní nádraží, která ani automobilisty už nijak dále neomezí.

2022-12-17

O Rámusáku pragmaticky


Vyšehradský železniční most, někdy také nazývaný Rámusák, spojuje Smíchov a Výtoň, ikonicky se napíná přes řeku pod Vyšehradem a má jít k zemi a být nahrazen nemastnou neslanou stavbou. Tento most je neodmyslitelně součástí našich vzpomínek, starých fotografií Prahy, a logicky to vyvolává plno emotivních hádek.

Proč by se měl zachovat a citlivě opravit?

  • Nejedná se sice o nijak výjimečný most. Takových mostů vzniklo všude po světě a po Česku svého času mnoho. Tento konkrétní most je ale součástí genia loci nejužšího centra Prahy. Je součástí každého panoramatu mezi Vyšehradem a Pražským Hradem. 
  • Praha potřebuje mezi Výtoní a Smíchovem další koleje, nikde ale není psáno, že musí být všechny dimenzovány na 200 kmh. Stačí, pokud pomalu projede více vlaků, která následně stejně musí zabrzdit na Smíchově.
  • Stávající most sice nevyhovoval kapacitně, ale stále vedle něj lze postavit téměř repliku. Aspoň vizuálně podobnou - k tomu některé návrhy také směřovaly a jsou technicky uskutečnitelné.
  • Vítězná stavba je příliš volná replika. Má sice aspoň oblouky, ale barevně ani stylově neodpovídá. Je post-moderní. 
  • Nebyl sice prohlášen za památku, ale zcela účelově, a jistě si to stavební firma nového mostu finančně pojistila. Googlete schválně, kolik mostů v Praze je starších? Překvapení? Není jich mnoho... takže opravdu to není památka? Pokud jej zbouráme, nebudeme daleko tomu zbourat most Legií, protože do něj zatíká, a jeho betonová náhrada by umožnila v obou směrech provoz aut, MHD, širší chodníky a cyklostezku.
  • Opravit jej lze. Bude to mravenčí práce a výsledek nebude odpovídat moderním dopravním požadavkům, ale to lze řešit připojením vedle stojící repliky mostu.
  • Argumentace hlučností dává jen částečný smysl. Ten most sice hlomozí, ale vzhledem k pomalému průjezdu vlaku to není horší než hlučný benzínový skútr nebo starý náklaďák přímo pod okny. A těch na obou březích jezdí plno. Přímo pod okny. 

Pokud se most zachrání, což je nepravděpodobné, co lze a nelze (pragmaticky) dosáhnout pro zachování genia loci?

  • Že se původní most nezbourá, ale citlivě opraví a povede po něm jen jedna kolej, doplněná o stezku pro chodce. K mostu pak musí v každém případě přibýt bráška, protože Praha potřebuje víc kolejí. Možná mu bude podobnější než navrhovaná novostavba, ale pořád to bude cizí element a Výtoň už nebude taková, jaká bývala.
  • Že se most zbourá, ale vznikne vizuálně podobná replika. Budou sice chybět nýty a patina, ale aspoň arogance dopravních inženýrů a stavebních firem nebude tolik tlouct do očí. Už to ale taky nebude starý most.
  • Na Výtoni stejně vznikne novostavba železniční stanice, která bude moderní a pouze v lepším případě aspoň decentní. Ale bude tam, protože je jí třeba, a mnoha Pražanům bude denně pomáhat. Ve zkratce: bude pomáhat a hyzdit a je to nevyhnutelné. Samozřejmě by na její vzhled mohla proběhnout soutěž, aby do prostředí zapadla a obohatila ho, ale když ji nezvládli Piráti a Číža, Bohoušek už soutěž jen těžko udělá.
Určitě je tedy naivní, až destruktivní požadovat, aby se nedělalo nic. Je potřeba kus genia loci obětovat. Lze to ale udělat s péčí a chytře. A donedávna i vypadalo, že tak vše proběhne. Jenom dopravní inženýři a betonářská lobby jsou zjevně mocnější soupeř, než se zdá. Nakonec Metrostavy a podobní zaměstnávají celá oddělení trénovaných a specializovaných lidí, která se věnují přesvědčování úředníků, že to má být právě jejich beton, který se někam vylije - rychle a účelně a pro dobro lidu. Památky a speciální konstrukce jsou nepřátelé, protože vyžadují specializaci, kterou Metrostavy a podobní nemají, a projekty tohoto typu trvají dlouho, což nedělá radost výsledovkám a finančním ředitelům.

Abych se popřel, nakonec tedy dodám zcela emotivně a nepragmaticky: Nenechme betonářské kurvy, ať si koupí celý svět.

2022-07-05

Let Lajky do Lysé nad Labem

Moje dny v mobilitě jsou pomalu sečtené. Dovolím si tedy vypustit ještě jeden poslední balónek. Jak víte, nejsem příznivcem vysokorychlostních tratí, protože mám pocit, že letíme na Mars, když jsme ještě nedoletěli na měsíc.

Jsem proto naopak vždycky rád, když se někde uvažuje o rozšíření počtu kolejí v příměstské a nákladní dopravě a zvýšení rychlosti stávajících hlavních tratí, jako třeba nyní mezi Lysou a Nymburkem.

Podle mne totiž příměstská doprava okolo Prahy zaspala. Zavedení "Eska" po povodních 2002 a City Elefantů vypadalo jako skok na onen Mars, ale byl to takový let Lajky a Praha potřebuje daleko víc. Ne opulentní tunel pod Operou, ale pořádně odmakat malé krůčky a dostat se nejdřív aspoň na ten měsíc. 

Co konkrétně?

  1. Rozšíření počtu kolejí na stávajících tratích kolem Prahy. Potřebujeme samostatné koleje pro dálkovou dopravu a samostatné pro příměstské vlaky, aby toho mohlo projet víc. Samozřejmě ne všude jde trať rozšířit z důvodu omezených prostorů - nepůjde to v údolí řek Vltavy a Berounky. Nicméně se to na pohodu neděje vůbec nikde, vyjma megalomanských projektů jako jeden velký tunel mezi Prahou a Berounem, který bude fungovat obdobně, ale je otázka, zda je to za adekvátní cenu a zda to nešlo udělat jednodušeji. Jinde se tratě upravují (např. z Prahy na Lysou nad Labem), ale ve "starém stylu", tedy trochu narovnáme, vyměníme a odhlučníme koleje, přiděláme zastávky, ale koleje budou stále jen dvě. Škoda.
  2. Automatická signalizace. To znamená, že vozidla i celá infrastruktura musí být osazená automatickými "semafory", které sledují, kde se pohybují jednotlivé vlaky, a umí je na dálku zastavit, pokud jeden druhému vleze do zóny osobního komfortu. Toto se naštěstí na hlavních tratích (tedy skoro všude kolem Prahy) už nasazuje a umožní to vlakům jezdit v kratších intervalech. Pokud to nebude, dojde k tomu, že se TGV bude křížit se starým dieselovým motoráčkem (který se pojmenuje regioraketoplán a dostane nový lak) a uhrovitý panák s plackou z oprýskané výpravní budovy jim bude ukazovat, že můžou jet. 
  3. Přiznat si, že City Elefanty nejsou dokonalé a (postupně) je nahradit. Městská a příměstská doprava potřebuje jednopodlažní vozidla, která mají velký počet dveří, jsou lehká a rychle se rozjíždějí a brzdí, jako metro. Jezdí pak v kratších intervalech za sebou, čímž přepraví víc cestujících a také jsou pro cestující přitažlivější, protože když jim to ujede, nemusí čekat 30 minut na další. City Elefant má dvě patra, a protože nejezdí tak často, cestujícím trvá dlouho než vystoupí a nastoupí, protože jich pak ve vlaku je víc. Elefant je těžký a pomalu se rozjíždí i brzdí, což prodlužuje dobu cesty a opět láká lidi do aut. 
  4. Rozšíření tratí. Některé kroky se dějí, ale velmi pomalu - například trať na Kladno a v Kladně již získává povolení. Stejně tak by ale úplně nové spojení zasloužila oblast Brandýsa, Jesenice, a ze vzdálenějších pak Liberec. Na Liberec se plánuje nová trať přes Milovice a pak rozkošnými smyčkami přes Boleslav. To bude bolehlav. Jsme mistři polovičatých řešení. A samozřejmě jednou do Liberce z  Prahy zavedeme jeden dlouhý tunel, který nám postaví andělsky čistý Metrostav a budou tam jezdit rychlíky 300 km/h. Jak velký to asi bude "tunel" a kdy to bude? 
  5. Poslední výtka jsou křížení. Všude, kde se plánují nové tratě, vznikají úrovňová křížení. Tedy vlaky z opačných směrů na sebe musí čekat, protože si kříží cestu. Přitom by nebylo od věci zajet do zahraničí a podívat se, jak to dělají tam. Kapacitní tratě mají podobné křižovatky jako dálnice pro auta. Tedy, že protijedoucí směry se nepotkávají, ale vyhnou se po mostě. Je to stavebně náročnější a nedává to smysl u méně využívaných tratí, ale my víme, že v aglomeraci Prahy prostě budou hojně využívané tratě, a má smysl do nadjezdů a podjezdů investovat. Ale neděje se to a budeme toho litovat. A nemluvíme teď o desítkách nadjezdů, ale spíše o jednotkách na klíčových místech. 

Chceme dostat lidi z aut do vlaků. A chceme to udělat tím, že rozšíříme nabídku o atraktivní možnosti a nikoli tím, že budeme lidi a podnikatele nutit. Zatím ale neděláme nic, a pak vydáme zákaz (protože to je jednoduché), a budeme u piva nadávat na Evropskou Unii. A také chceme dostat zboží z kamionů na koleje. Tím spíše, pokud dojde jen k minimální deglobalizaci, tedy přesunu výroby zpátky z Asie do Evropy, bude potřeba zásadně vyšší přepravní kapacita. A pokud nebude na kolejích (což teď není), půjde všechno na silnice. Takže i bez zákazů se automobilisté zadusí sami sebou, protože nebude kudy projet. 

Vykresluji to jako apokalypsu - samozřejmě to nebude tak zlé, a bude to systémem postupně se vařící žáby. Spíš mne zaráží, že zcela opomíjíme střednědobá řešení, která jsou na dosah ruky. 

2019-09-12

Drahá Praho!



Za cenu bydlení v tvém centru před několika lety půjdeme teď oprášit vidle a stát každý den do kolony u Rudné. Zn.: Bydlet je potřeba teď a tady, bez ohledu na manýry peněžního a realitního trhu. 

2018-12-28

Palmovka

Palmovka a Anděl jdou příklady toho, jak se dá pojmout nesmírně atraktivní místo. Anděl se povedl. Palmovka i přes hotovou a plánovanou výstavbu vypadá, jako by někdo rozřízl střeva města a nechal je ležet vyhřeznuté. Naivní a pečlivý porevoluční přístup versus develovepřský Klondike. Město stavěné na divoko podle ceny za metr čtvereční.

2018-08-29

Gotham City

Měsíc zase tajemně svítí nad starým mrakodrapem Kovo.

Holešovice jsou moje Gotham city - staré domy, mrakodrapy, téměř opuštěný přístav, od řeky stoupá pára, poslední život vykazuje jen přístavní putyka a zbloudilá auta na Ringstraße.

Nejspíš se tu někde v nejvyšších patrech a na střechách potkávají Batman s Klaunem. A já to všechno pozoruji zpoza bylinkové zahrádky z balkonu.

Gotham je lesk a rozklad zároveň.

Minulý týden jsem byl na lodi Altenburg na koncertu. Vyřazená nákladní loď z Německa kotví naproti staré industrii v rozkladu. Jde se k ní podél zrušené přístavní vlečky zelení, která ještě není park. Trávou prosvítají betonové panely. Nedaleko železničního mostu vetřelce, na kterém se zahlodl zub času, zbourali Feronu. Prý byla legendou, kam se chodily kupovat šroubky (sere pes). Molo lodi Altenburg obsahuje panely, štěrk a ruiny. Neobsahuje runy, to by nebyl Gotham, pokud je tam z legrace někdo nenapsal. V kontejneru tady točí pivo z Vinohrad, které nejsou v rozkladu, ale v rozkvětu.

Nakonec už řeknu jen, že nevím, proč mi aplikace náhodně podtrhla slovo balkon. Asi ví, co je důležité. Na balkoně lze sušit prádlo, hybernovat batolata, pít do němoty, koukat s vrchu na kolemjdoucí krásky, poslouchat hovory a hádky pejskařů (a pejsků) (sere pes), nadávat na stará dieselová auta, ukazovat dětem hasiče, a (to je důležité) pozorovat měsíc nad Gotham city.

2018-06-07

Zpovykaní kupující

Nechci tu vytvářet hejty, ale jsem rád, že skrytě Babišovo pseudohipsterské Pražské řeznictví na rohu Dělnické a Komunardů je permanentně prázdné.

Tváří se, jak moc servíruje lokální a odpovědné maso, a jak to vůbec nesouvisí s molochem Agrofert. Jen cedule při rekonstrukci "makáme na tom, abychom otevřeli", jasně napovídaly, jaká je skutečná pravda.

Vypadá to jako vykasané rukávy, svalnaté pracky a tvrdá poctivá práce, ale je to marketingový podvod.

A sedmička se zřejmě nenechá utáhnout na vařené koblize.

2018-01-22

Potichu?

Má okna mne perfektně izolují od skutečnosti, že pod mým domem vede částečně tranzitní komunikace přes Holešovice. I tak o této skutečnosti neustále vím - něco okna pustí.

Dnes ale snídám potichu. Ulice je prázdná. Snídám po apokalypse, po zákazu aut, po vyčerpání ropy. Snídám v roce 2100, ačkoli tou dobou už asi budu mrtev.

Libeňský most je totiž zavřený pro dopravu a moje čtvrť je poloostrov.

Dnes jsem tam byl před snídaní běhat a bylo to fenoménální! Barikády skoro jako když říkají: "Pozor, opouštíte západní Prahu." Je o týden později, komunističtí zombies po celé ČR zvolili Zemana s tím, že bylo a bude líp, protože "von je to chytrej chlap a nebojí se řikat správný věci", ale pražská kavárna to nevzdala a opevnila se na pravém břehu, mohutně podporována demagogickou evropskou liberální levicí. Praha je rozdělena do zón a kde jinde by mělo být semeniště pražské kavárny než na Praze 7... Dál už jen rezavé tramvajové koleje, široký prázdný most do mlhy, a mátožné postavy. Ve vzduchu nevoní normy plnící diesel, ale marihuana. Letím nad pilíři mostu. Hou hou!

2017-05-27

Dopravní stesky

Ještě bych chtěl podotknout s těmi rychlovlaky, kterým se teď tak ženeme vstříc: Vsadím se, že je budou stavět "osvědčené" české firmy. A to je samozřejmě správně - zaměstnat místní a vychovat si odborníky. Jen aby to ale nebylo jako s tramvajovými kolejemi nebo asfaltem na dálnicích - doteď jsme se to nenaučili dělat (nebo NECHCEME) trvanlivě a kvalitně jako třeba v Rakousku nebo Německu (jinde to neumím posoudit). A jistě se možnost vychovat odborníky na trvanlivý asfalt nabízela...

Aby tedy ten velmi hodnotný rychlovlak potom stále neměl rychlostní výluku kvůli zvlněným kolejím nemusel jet trapných 120 km/h.

Osobně bych tedy raději fakt investoval do dostavby dálnic, obchvatů, zkapacitnění a zrychlení místní železnice, a pak bych přepínal na druhou kosmickou v podobě zcela nového ekosystému. Ono těch peněz totiž není neomezeně.

Stejný pocit totiž mám i z diskusí k obchvatů Prahy - s pompou jsme postavili Blanku a řešíme východní cestu stejným bombastickým způsobem a lá magistrála. Co takhle udělat skromný okruh, jako mají ten prostřední v Mnichově? Žádné příliš pompézní zatočené nájezdy, tunely jen lehce zahloubené pod ulice, jednoduché rampy nahoru spíše jako vjezdy do podzemních garáží... a jak pěkně funguje. V metropoli automobilismu!

A k tomu mají na západě P+R, parkovací domy a cyklostezky, po kterých lze opravdu dojet z A do B. My pořád řešíme, že buď budeme mít zdravé plíce a zakážeme auta úplně, nebo budeme mít zdravý rozum a budeme stavět jen pro řidiče. Jakoby nebylo nic mezitím - žádné smírčí řešení :-( Zlepšovat život těm i těm.

2017-05-14

Pohodlí sportu

Ve dny jako tenhle si říkám, proč vlastně běhám. Je to, abych se překonával, nebo abych byl v harmonii se sebou v pohybu?

Tuším, že je to spíš omluva pro ten požitek z momentů a míst, která na cestě žiji.

Je to pro džungli podél řeky, kde se ráno nad vodou válejí mlhy. Pro tu barvu světla navečeru nebo při svítání. Pro to, jak se za zatáčkou vynořuje Pražský hrad. Jak se majestátně klene nad oblouky mostů. Pro ty oblouky, které jsou tak přátelsky zahnuté - jako náruč otevřená k obejmutí. Pro ten klid cest oddělených od ulic bouřící diesely a hlomozem tramvají. Pro všechno to zvláštní barevné ptactvo, které se zdržuje v křoví u řeky a člověk by je ve městě nečekal. Pro vyzývavé úsměvy běžkyň v protisměru. Pro vlaky ševelící na Negrelliho viaduktu vezoucí lidi do práce. Pro asfalt Hlávkova mostu, kde nejvíce pálí chodidla. Pro spanilost labutí. Pro Pro honosnost zapomenuté Štvanice. Pro rachot jezu u elektrárny. Pro berlínskou tvrdohlavost karlínských nábřežních kanclů. Pro bažanty spěchající přes cesty Rohaňáku. Pro huhlavé povzbuzování bezdomovců. Pro všechny ty stoleté stromy, které tvoří střechu nad hlavou a šumí.

To určitě není sport. To je pohodlí rozjímání a poezie. Stejně jako pak káva na loggii.

2017-01-10

Den bez sebe

Dnešek byl jiný. Vstával jsem na záruční prohlídku k doktorce. A protože doktorka sídlí takřka za rohem a první termín je od 8:30, musel jsem si pospat.
Procházka zasněženými ulicemi Holešovic byl dárek, kterého se nenabažím, a který obloha nesešle častěji než jednou ročně.
A po skončení prohlídky pak káva a avokádový chleba a aeropress z Burundi v milé kavárně Barry Higgel's s výhledem do parku na zasněžené Tusarově.
Co taky miluji skoro jako křupající sníh pod botami, jsou ulice po deváté. Panuje klid. Lidi pracují u strojů, maminky venčí děti a ta atmosféra je něžně ospalá, jako by ani nebyla slyšet ozubená kola počítačů v kancelářích.
Je fajn utéct jednou za čas sám sobě.

2016-10-29

Na kole do práce s otazníky

Nakonec jsem se odhodlal a sem tam jezdím na kole do práce. Moje očekávání ale poměrně tvrdě narazila na realitu.

Dres kód. V práci chodím elegantně oděn. Kolo jsem si vždycky představoval vídeňsky: Před očima mám obrázek, jak ca. 40 letá dáma v elegantním kostýmku jede uprostřed zimy na kole do úřadu. Tak to ale v reálu nejde. Mám sice "hipsta" Favorita s pohodlným koženým sedlem Brooks, ale slim fit oblek jízdu neumožňuje. Navíc se v létě potím a v zimě je mi zima. A v neposlední řadě mají ve Vídni asfaltové cyklostezky na chodnících, takže na vás auta nemetají bláto a prach. Take v reálu jezdím po městě jako sporťák, obuv v kanceláři, čistou košili a kalhoty v batohu.

Rychlost. Má práce je nyní 40 minut od dveří ke dveřím metrem, což je docela daleko, a cesta zpět je volitelně přírodou bez asfaltek. Na favoritu bych jel elegantně velmi pomalu, ale abych to stihl po kočičích hlavách ráno do práce včas a užil si jízdu přírodou odpoledne, musím makat a potřebuji robustní kolo na polňačku a kočičí hlavy. Takže nestylové horské kolo. Navíc chodníky, ulice i stezky jsou odpoledne zašpuntované turisty, lidmi pijícími na náplavce a auty, což způsobuje, že skoro pořád stojím v nějaké zácpě.

Bezprostřednost. Myslel jsem, že na kolo sednu doma u domu a pojedu až ke kanceláři, kde ho připoutám drátem ke kandelábru. To ale s mými koly nejde. Zaprvé zmíněné kožené sedlo nemá rádo vodu, zadruhé zachovalý stařičký Favorit i moje horské sklepní kolo by někdo záhy vyfoukl. Takže parkují ve sklepě. A v bance se musí zajet hluboko do garáží pod zem do klece. Spolu se sprchou to rozhodně bezprostřední není. Je to logistická akce jak vylodění v Normandii.

A naposledy bezpečnost. Říkal jsem si, když jsem dříve v Euforii projížděl o víkendu na svých kvalitních horských kolech městem, že to s těmi auty docela jde. Auta ve městě stojí v zácpě nebo jedou pomalu - víc jsem si připadal ohrožený na okreskách. Ale není to tak. Auta ve městě jsou v ranní a odpolední špičce bez slitování, ve stresu, uspěchaná a stojí míň, než jsem si myslel. A já si mezi nimi na vratkém favoritu připadám hrozně a na horáku jen o něco méně hrozně. S velkým batohem a vytřesený na neodpruženém rámu, s kluzkými gumami. I když jedu většinu času po cyklostezce nebo vedlejšími ulicemi, díky pár úsekům s auty to bezpečné ozhodně není.

Ale baví mne to, a proto to dělám a zatím asi dělat budu. Probouzející se pražské byřehy na kole mají neuvěřitelné kouzlo a člověk usedá za kancelářský stůl podstatně svěžejší.

2016-09-28

Vnitroblock a jeden kávový objev

Dolní Holešovice stále více ožívají, a tak jsme měli možnost shlédnout první vlaštovku ve vznikajícím kulturním prostoru Vnitroblock, souboru bývalých skladišť ve vnitrobloku mezi Tusarovou, Komunardů a Dělnickou. Určitě se je na co těšit... Více tu.

Příjemně mne ale překvapil nedaleký nově otevřený Barry Higgel Coffeehouse v Tusarově. Malá stylová kavárnička, kde vám příjemná obsluha připraví a za dobré slovo i předvede aeropress nebo vacuum pot. Právě druhý jmenovaný způsob přípravy je krásný soustavou baněk a hořáku, která si v ničem nezadá s chemickou laboratoří. Oba druhy přípravy kávy každopádně dávají výborné výsledky. Jsou totiž jemnější než tolik rozšířené třeskuté espresso a znovu se mi tak potvrzuje, že pro Čecha by mohly být lepší alternativou. Pokud se toulnete do Holešovic, doporučuji. Víc tady.

2016-08-07

Na kole podél Rokytky

Dnes mne příjemně fascinovala cyklostezka podél Rokytky. Část od Libeňského ostrova do Vysočan jsem již několikrát šel pěšky. Dál vede po tělese bývalé vlečky ČKD a po sléze mezi rybníky, lesy a mokřady. Samotná stezka je pěkný nápad - odmyslím-li některé finančně kontroverzní části - je hezké že je tak uceleně dokončená.

Víc mne ale zaujalo prostředí, kterým vede.

Nejprve Vysočany. Probouzejí se. Jsou pěkné. Kde dřív byly továrny a zem nikoho, rostou nejen "develovepří" projekty, ale také parky (jo - nové a velké parky v Praze!) a celé se to tak lidsky příjemně zaceluje. Není to moje srdcovka, ale z pohledu užitné hodnoty by byla radost tam bydlet.

Když se pak pokračuje za Vysočany dál k Hloubětínu, právě po oné trati, střídají se zelené koridory a příjemné vzdušné řady novostaveb. V této části města člověk neúpí nad stavebním stylem - tady to tolik nehraje roli.

A pak vlečka končí a pokračují rybníky. Park v lužním lese Rokytky, rybníky, kačeny, mola, piknikující lidé. Na téhle cyklostezce je příjemné být, a také to tu žije. Můj dojem z toho jednoho odpoledne je, že tahle stezka skrze síť parků vytváří společenskou páteř této části města, která by jinak byla dost izolovaná mezi kolejemi a hlavními silnicemi. Palec nahoru!