K tomu se nedá říct nic nového, tak snad jen musím vyjádřit své mírné potěšení, že Ústava konečně někde neprošla. A protože to je ve Francii, a na tom se všichni shodují, tak zřejmě neprošla nadobro. Mohli bychom to teď tady zabalit a zbylé desítky milionů připravené na propagaci dát na něco užitečného, tedy lépe řečeno "cokoli jiného".
Protože mám nevýslovně dobrou náladu (samozřejmě se mnou politika zas tolik nehází), připiju na vítězství, kvůli němuž nebylo třeba ani hnout prstem. Kdo to za nás odpůrce vlastně vyhrál? Paradoxně to prý nebyli odpůrci ústavy, ale nějaká fraška ve francouzské vnitřní politice. Nikdo za to Francii nebude "izolovat" a dost pravděpodobně ji ani nikdo nebude "vystrkávat" z procesu patlání superstátu. Teď když už nátlak opadne, se jistě všude vynoří plno NE. A moc mě mrzí, že já, jako český občan, bych dost pravděpodobně neměl možnost dění v Evropě takto ovlivnit (tím vyjadřuji lítost nad těmi, kteří v možném českém referendu vhodí své bezvýznamné ano a kterých možná bude většina). Dokonce by mi bylo navíc vyhrožováno ústrky zcela bez opodstatnění a nakonec by můj hlas propadnul.
Ale skutečně, proč smutnit? Splnila se mi hned tři přání: žádná ústava, žádné pronárody (myšleno hospodářsky) a žádná Asie. To chce kávu!
Žádné komentáře:
Okomentovat