Leduchladný nůž vstoupil do místnosti. „Někdo tady umře!“ zasmál se ocelovým hlasem a zmizel. Byl tu nad hlavami osazenstva a spolu s ním se ve vzduchu vznášela smrt. „Je tak chladný,“ vzdechnul kdosi, ale nikomu nebylo příliš do smíchu. „Tak snad půjdeme,“ polknul barman a šel k telefonnímu automatu zavolat vlka; synovce bohů. „Nikdo se ani nehne,“ naznačil posunkem ruky, ale nikdo snad ani nedýchal napětím. Vlk byl hrdina. Lesní víla mu ale ukradla kožich za to, že s ní obcoval. Od té doby je vlk připoután na ICQ a chatuje jako „wolf000“, tedy ztracená identita. „Vlče, ty syne bohů!“ oslovil jej barman. „Vlče! Vlče!“ zaskučel dav. „Ty jsi ztratil své hrdinství jako syn bohů. Ale teď máš možnost spáchat čin, který ti navrátí kožich. Získat zpět čest a získat zpět slávu. Na tvou počest pokvetou květy.“ Vyťukával hlasem. „Je tu nůž, aby vykrájel nejjemnější ornamenty do těla lidstva.“ „Na tvou počest pokvetou květy!“ zaskandoval dav. „Blábolíš,“ řekl vlk a típnul si cigaretu o roh monitoru. Zavěsil. „Aaaaaaaaah!“ ozval se výkřik. V kaluži krve tu náhle ležela před zraky všech malá mrtvá princeznička, nůž zabodnutý v hrdle. Chladná ocel se leskla krví. Farář začal hrát tiše pohanskou varhanní píseň.
Dnešní skóre: 2 (ještě 1 v plánu k Viscontimu)
Žádné komentáře:
Okomentovat