Nealko Erdinger

Tak jsem v Bille náhodou narazil na Erdinger Alkohofreies Weissbier, nealkoholické kvasnicové pivo nefiltrované, tedy s klasickým kalem. A musím ho se vší ctí zařadit na druhé místo hned po Birellu - v Německu prostě umí!

K volbám 2010

Tak bych se jako blogger asi měl vyjádřit k volbám. Budu pouze pozitivní. Dobré je, že do sněmovny se konečně jednou nedostala bezpáteřní-bezpohlavní KDU a že ropušák Paroubek byl konečně vytlačen z funkce. I kdyby všechno ostatní už bylo jen a jen špatně, tohle by snad úplně stačilo ke štěstí. Navíc se pročistily mnohé nejvíc zaneřáděné pozice v ODS a většinu (zatím ryze virtuálně) získala středo-pravice.

Teď by ještě měla vzniknout středo-pravicová vláda, John by se dál neměl chovat, jako by si šlehnul, kníže by neměl usnout na vavřínech a pokáraná ODS by měla jít do sebe a vrátit se zpět doprava, kam patří. Tady už je ale na místě jistý skepticismus... a proto dost politiky.

Tak jsem dneska zase četl několik vážných „ekonomických“ a „byznys“ názorů na téma trestání politiků za špatná rozhodnutí a zpoplatnění nebo omezení volebního práva. Reagoval bych asi takto:

„Politika není věc byznysnmenů a těch jejich čísel. Politika je věc všech lidí. Není jenom věc kravaťáků, sekretářek, assistentů, exekjútív dájrektorů, ale taky věc lékařů, farmářů, řemeslníků, architektů, folizofů. Lidí, který chtěj pracovat a radovat se. Je to taky věc babiček, dědečků, který špatně choděj a špatně viděj, ale maj stejný práva a povinnosti jako vy! Je to věc těch, který náhoda dostala do úzkých a na který ty vaše zatracený výpočty a volný tržní pravidla fungujou akorát tak jako rána z milosti.

Politika není jenom ekonomie a byznys. Je taky věc vznešenejch ideálů. Nezapomeňte drahý byznysmeni, že celý právo a každičká ústava, vznikala z názorů rovnocenejch věd - sociologů, politologů a v rukách právníků a vy zatracený počítálkové v tom máte jeno svůj zaslouženej kousek. A tak to taky zůstane. Vůbec se neopovažujte si osobovat větší díl! Nejste ani chytřejší, ani lepší, jenom protože jste studovali býznes na vé-ešé (nejste lepší než studenti právnický fakulty, ani než studenti ČVÚT!)

Politika nejsou jenom rozpočty, výsledovky, součty, korelace a regrese. Je to taky soucit s ostatníma, ohleduplnost. Myslíte, že když lékař operuje nádor, že myslí na ty vaše zpropadený výsledovky? Túhle! Myslí na člověka, kterýho když nevyléčí, způsobí bolest a nouzi několika dalším chudákům! Myslíte, že když architekt staví most, že ho postaví z výsledovek, byznysplánů a floučártů? Tůdle! VY byste bez architekta s těma vašima číslama, postavili akorát tak… akorát tak… no hádejte co!

Vy zatracení manažírci! Je vás maximálně 5%, ale s těma svejma číslama si uzurpujete právo vládnout, jenom protože můdýs změní ačko na béčko? Přikazovat, co se bude dělat a zakazovat, co se nebude dělat? Cejtíte, že přichází váš historickej čas, co? Už se těšíte co? Až na tom vašem papíře, na těch vaších vájdskrýnech, budeme v pořádný řiti, a vy si tuhle zemi rozporcujete a zavedete tresty za špatný rozpočty, za hříšný neekonomický myšlení, za všechny nápady, co se nevejdou do vašich čísel, za ohleduplnost, jakmile by stála peníze… Všichni, co jenom troch nerozumí těm vašim číslům vás budou muset poslouchat! Vexláci!“

Ale vážně. Hodně často se tu píše o volebním právu za peníze nebo o trestání politiků za špatná rozhodnutí. S tím ale opatrně. Stát není podnik a není ani nezisková organizace. Ačkoli bych se pod "tvrdou vládu čísel" podepsal, protože nelze donekonečna podporovat nezodpovědné a trestat ty pracovité, je přecejen potřeba chápat, že stát patří všem rovným dílem, což je základní princip demokracie, a ta by se nejdřív musel předefinovat.

Navíc, když se člověku daří a bere 50 tisíc měsíčně, vidí věcí úplně jinak, než když se situace změní o 180 stupňů. Dokud je člověk predátorem, který kolem sebe vidí akorát pijavice, a nepřijímá fakt, že sám může být také kořistí predátora, jsou ideje jako volný trh a přirozený zákon silnějšího poměrně sexy řešením. Když se pak vše otočí, je snad nejlepším řešením hodit si mašli? Rádi přijmete něčí pomoc... jen by nemusela být tak drahá!

Vapiano míří do Prahy

Řetězec Vapiano míří do Prahy. Jakkoli nemám "řetězce" rád, nechápaje proč jsou tak úspěšné a cpou se všude (viz. nádnárodní kavárenské giganty), na Vapiano se vysloveně těším. V tomto fast foodu vám zruční kuchaři připraví parádní italské těstoviny nebo pizzu za pár minut přímo před vašimi zraky - vše jednoduché a chutné. Vy přitom můžete kritizovat nebo říkat, co do pokrmu chcete či nechcete. Těstoviny jsou čerstvé a na místě hand-made a koření roste jako dekorace ve sklenících přímo v restauraci.

Nevím, zda je to pravda, ale řetězec, který se šíří klasickou franšízou, navrhnul a založil jistý bývalý konzultant z McKinsey. A nejspíš právě díky procesu přípravy, jehož "míra optimalizace" hraničí s obsesí, si servírovaná potrava zachovává kvalitu a ducha a přitom je vše rychlé a sexy.

Rozhodně se je na co těšit. Dnešní denní tisk pouze uvádí, že vstup na trh se chystá brzy. Kde provozovna bude a kdy přesně otevře, neuvádí.

Mike, the Sustainable

Webový guru Michal M. bloguje. Správněji řečeno "je posterous". Popřejme mu tedy teplým komentářem, ať se mu v této technologii, která umožňuji posílat libovolný obsah na blog e-mailem (lze-li např. u gmailu ještě stále hovořit o pouhém e-mailu), podaří najít trvale udržitelné, nikoli "pouze funkční", řešení. A pokud to není účelem, buďme potichu vděční, že někdo to vyzkoušel první za nás, a word of mouth bude šířit ohněm a mečem nad šálkem kávy :-)

Nezpomeňte - Noc literatury 2010

A nezapomeňte jít na letošní Noc literatury - akci, kde (relativně) známé osobnosti předčítají (zpravidla zcela) neznámá literární dílka na (relativně) zajímavých místech. Dobrá příležitost, jak narazit na novou četbu (pokud nejste trvale zanoření do knih o bankovním řízení a manuálů ke kreditnm rizikům).

Pokud nebudu sedět doma a pít víno, určitě půjdu. Lokace mne letos tolik nelákají jako loni, ale to je tím, že mi letos chybí příslušná lákatelka. Najde se nějaká?

Proč by banky při fůzích měly dosáhnout synergií?

Kdo nic nedělá, nic nezkazí. To určitě platilo a platí to i v případě, kdy větší banky nakupují jiné menší banky ve střední, východní a jihovýchodní Evropě. Velmi často se setkáváme s případy, kdy banka udělá takový nákup a pak už "nedělá nic" v domnění, že "nic nezkazí". Není to pravda. Už totiž udělala první krok. Dalším neděláním pak už pouze "dělá věci polovičatě".

Pokud totiž banka (a obecně podnik) koupí jiný podnik, musí využít synergií, které vznikají sloučením. Investice do jiného fungujícího podniku je totiž poměrně nákladnou záležitostí a investovaná částka  se obecně vrací v ročních intervalech velmi pomalu. Než se navrátí, může se leccos negativního stát. Každá krize může znamenat, že investovaná částka se smrskne, což má přímý dopad i do hodnocení původní kupující banky.

Pokud však banka rychle využije synergií, může se investice vracet o mnoho rychleji. Koupí další banky se jí totiž otevírá další trh a další množství, kterým může obhájit některé jindy nerentabilní výdaje do informačních technologií na řádově vyšší úrovni, optimální prodejní procesy a optimální provozní procesy. Cílem je krom toho snížit náklady nového konglomerátu tak, že náklady obou dvou původních účastníků jsou značně nižší než před sloučením. Ideální je rovněž využít různorodosti trhů - pokud na jednom z nich panují špatné podmínky, může dojít k určitému přelévání aktivit a přeměně portfolií tak, aby se maximálně využilo skutečnosti, že na druhém trhu je situace příznivější. To a ostatní výše uvedené je navíc třeba maximálně orientovat na zákazníka a využít zvýšené důvěry ve svůj prospěch >:)

Naopak, pokud kupující banka synergie nevytěží, vrátí se jí to v podobě dodatečných nákladů na kontrolu "zakoupené" banky, demotivace místních zaměstnanců kontrolami "odjinud", tlakem místních i zahraničních regulátorů, riziky z mezinárodních aktivit, tlakem akcionářů na vyšší výnosy a v neposlední řadě chybějícími finančními prostředky, které byly investovány do koupě. Realizace synergií v mezinárodním obchodě tedy vlastně není možnost, která se otvírá a "lze" ji využít, ale spíše představuje absolutní nutnost, kterou je potřeba respektovat, chceme-li, aby byla naše expanze smysluplná.

Zní to všechno jako učebnicová strategie, kterou většina úspěšných firem (a bank tím spíše) dodržuje. Jak jsem psal na začátku, je bohužel poměrně překvapivé, že existují mnohé subjekty, které takto nepostupují (nepostupovaly) a teď se topí v problémech. Takové subjekty potřebují konzultanty, a proto jsme tu MY. Cheers! :-)

Service pack na Windows XP?

Pořád čekám na nějaký service pack na Windows XP, který by je zpomalil tak, že by nešly používat a musel jsem si pořídit nový počítač a nové Windows - to bych od Microsoftu čekal. On ale ne a ne přijít a pořád to funguje nějak podezřele rychle. Nevíte, kde by se něco dalo stáhnout?

Třetí muž

Zahleděný do dvora. Venku se smráká a mrholí. Na stromě, jehož listy pronikají poslední paprsky světla, sedí straka. Viděl jsem Třetího muže - film, který se odehrával ve válkou zbořené podzimní Vídni. Honička po ruinách honosného města. Impozantní tajemná kulisa. Zvláštní nostalgie mezi světy. Tak nějak jsem si představoval Vídeň, než jsem tam jel, možná na mne tak i dost dlouhou dobu působila.

Ale jakmile ji trochu poznáte, zjistíte, že jsou to předsudky lidí, co moc koukají na filmy.

Dobrý film, mimochodem!

25 nejlepších restaurací

S chutí jsem se pustil do článku v příloze hospodářek "25 nejlepších restaurací" v ČR. Už sám název je mnohoznačný. Má člověk čekat nejlepší ve smyslu "nejdražší"? Nebo nejlepší ve smyslu "nejchutnější"? A pro koho pak tedy? Leckdy upřednostním "smaženej sejra" za 70 kaček před načančaným hranatým talířkem s jakýmsi napomádovaným sajrajtem kdesi uprstřed ozdobeným obrazcem z čokolády nebo jiným delikátním "mňamieux" (to vše za 300 kč / porce) (ech, ano, jakmile v jídelním lístku najdete byť jen stopy francouzštiny, nebude vám hotovost stačit). Jindy pak třeba chuťové buňky zastávají opačný názor. Složení a přístup hodnotitelské komise mne však nakonec uklidnil ryzím pragmatismem.

Z článku však vyplývá skutečnost, která opět nahlodává mojí integritu: Většinu z těch restaurací jsem nikdy nenavštívil, o druhé většině z nich jsem víckrát slyšel a četl, o části četl kdysi jednou v hospodářkách :-) a o zbytku nevím zhola nic.

Občas za večeři rád vyhodím větší než malý obnos, ale takhle blbé skóre? Problém je v tom, že i kdybych se cítil při návštěvě podobného zařízení finančně komfortně, nejsem si jist, zda to dlouhodobě dává smysl, usilovat o 25 z 25. Přecejen, ať už budu jednou v daleké budoucnosti brát jakkoli vysoký plat, jsem to přece pořád jenom JÁ. A tím se dostávám k jádru pudla: Má se člověk měnit podle toho, kolik peněz právě bere?  Základní pravidlo velí: "Luxus se nesmí stát cílem života, protože pak se život vyprázdní, ale netřeba se příležitostnému rozmazlení vyhýbat, je-li to smysluplné." Jenže co z tohohle plku vyvodit, pokud je pokrm za 300,- pořád ještě zbytečně drahý pokrm?

Kdysi jsem si po každém malém osobním vítězství dával panáka whisky. Teď mne po whisky pálí žáha, takže to už nedělám. Možná ale právě příležitosti, jako je oslava malého osobního vítězství vás nebo vašich blízkých, jsou ta správná příležitost, kdy se odměnit návštěvou jedné z těch 25ti a necítit se toliko rozporuplně...