2012-12-10

Inovace nebo šidítko?

Tak jsem od jedné nejmenované banky dostal novou kartu – tzv. plastik s bezkontaktní funkcí. Přijdete k platebnímu terminálu a částku do 600 CZK můžete zaplatit pouhým přiblížením obou zařízení. Prodavači tomu říkají „zaplatit pípnutím“.

Byl jsem popravdě velmi zvědavý, jak to změní můj život, neboť nových platebních způsobů jsou plné odborné časopisy. Firmy, které na českém trhu tyto způsobí protlačují silně agitují a hýří slovy: „Do 15 let se svět zbaví hotovosti“, „hotovost téměř vymizí“, „hotovost je nejdražší a kdo se jí nezbaví, ten ať platí“.

Tak tedy nejdříve k pípnutí. Vůbec to není taková revoluce. Jednak sice rychle pípnete, čímž ušetříte pár sekund oproti čipu – není třeba zadávat pin. Pak ale začne staré dobré „vytáčení“ a „přijímání dat“, které tak důvěrně známe, a které nás v pátek v dlouhé frontě v supermarketu činí lehce nervózními, zvláště platíme-li třeba pouze 150  CZK kartou. Navíc pokud jdete utrácet ve velkém stylu, většinou potřebujete platit větší částky než 600 CZK, ale zase by nebylo úplně dobré mít „zcizitelnou“ kartu zcela bez ochrany. To by bylo jako nosit ve šrajtofli 100 tisíc – zvláště si představte onu pověstnou „nebohou babičku“ – jak ta by to na to mohla doplatit.

Zpět k článkům spamujícím odborný tisk. Proč taková masáž a agitace? Proč musí mít banky a obchodníci pocit, že bez akceptace nových platebních metod se zbortí jejich svět a stanou ze nich dinosauři? Činí je nebo nás mobilní a bezkontaktní platby o tolik šťastnějšími? Naopak. Stále platí „cash is king“ – mnoho specifických profesí zjistilo, že nejsme na divokém západě a že než přijít o 5% z každé transakce, je lepší u sebe trochu toho cashe holt nosit. Zároveň taky můžou nabízet oblíbené nejnižší ceny – tedy přinejmenším o 5% nižší než ti, co platby kartou nabízí.

Problém je tedy následující: Kdyby poskytovatelé platebních technologií neinovovali, „zemřou“, jak správně tvrdí jeden manažerský guru. Ve stávajícím modelu karet s pinem (tedy bez inovace), budou muset poskytovatelé technologie jednoho dne zlevnit a to je může položit. Bez inovace jednoho dne některá banka nabídne malým obchodníkům platby za srážku pouze 3%, pak někdo další už jen za 2%, pokud si zároveň pořídí účet a tak to půjde dále, jako třeba u povinného ručení donedávna – snižovat budou všichni. A marže pro poskytovatele technologií skrytá za oněmi původními 5%, která ale zákazník nevidí, klesá. Takové věci se beztak jednotlivě dějí, ale ne plošně – což zaručuje poskytovatelům většinou solidní zisky.

Svých 5% si ale udrží pouze, budou-li nabízet „skvělé nové věci“. A protože svět některé nové věci nepotřebuje, ba ani nechce (štěstí se přece rodí jinde), je třeba vytvořit dojem, že se jedná o revoluci - že kdo to zákazníkovi nenabídne, jako by nebyl.

Možnost přesvědčit spotřebitele je vzhledem k omezeným výhodám (viz. výše) pouze omezená. Proto taková masáž na straně obchodníků, bank apod. – když ti strčí spotřebiteli beze slov kartu pod nos a někteří obchodníci ji budou beze slov akceptovat, lze vzbudit dojem, že věci jsou prostě na cestě a nelze jít zpět.

Jako zákazník jsem indiferentní - nové platební prostředky mne nutnosti (nebo výhody) nosit s sebou cash nezbaví. Jako poradce pro finanční instituce ale můžu učinit jenom jeden závěr: Pokud jde o produktové inovace, je mnohem vhodnější již započatá cesta zpoplatněných co-brandových karet. Dále pak myslím, že alespoň finanční instituce samotné, mají mnoho jiných oblastí, kam lze napřít úsilí s mnohem hmatatelnějším výsledkem.

Žádné komentáře: