Jsem Charlie Hebdo.
Nejsem jako vrchní katolík. Ano, pokud někdo urazí slovem mou matku, dám mu facku. Facku, políček, neprovrtám ho kulometem. A pokud ho provrtám, měl bych po právu čekat, že mne justice potrestá. Ale možná papeže interpretuji špatně - nebo prostě jen evropsky.
Nejsem Charlie Hebdo.
Je to jako přecházet těsně před tramvají, zakopnout o koleje a divit se, že to ten jinak mile cinkající třicetitunový kolos na kolejích neubrzdil. Nebo být zebrou a jít se procházet mezi lvy. I malé dítě ví, co to vyvolá. Lvi, kteří na obrázku vypadají trochu jako plyšáci, mne sežerou.
Chci nebo nechci být Charlie Hebdo?
Schválně jsem zvolil příklad tramvaje a lvů. Mnoho lidí si zřejmě namlouvá, že lze něco dělat, že reakce příště nemusí nastat. A opravdu jsou výjimky: Když nezakopnete, tramvaj vás nepřejede. Když jsou lvi nažraní, nechají zebru být. Ale spoléhat se na to, je krátkozraké. Je to totiž jednoduchý princip akce a reakce. Dráždíš extrémistu, kousne tě bez výjimky do ruky.
Problém je vestavěný zkrat dvou kultur: Ta euroamerická, která po zločinu nejdříve dlouho soudí, a po rozsudku lidsky trestá, versus ta extremistická, která nejdřív nelidsky potrestá, a pak se spoléhá, že ji bude soudit bůh. Z toho je jasné, že vás vždycky nejdřív sežere lev, a toho pak bude někdo spravedlivě soudit. Dostane náhubek nebo pár ran na zadek, ale VY, co jste se před ním producírovali, už si na něm NIC nevezmete. Jste mrtví, podle principu akce a reakce. A lev má svoje vestavěné pudy. Narodí se mu lvíče a to zase bude žrát hloupé zebry, dokud i lvíče nedostane náhubek.
V jednom jsem si jist: Nechci, aby euroamerická civilizace měla situaci pevně v rukou. Aby mohla lvům udělat něco, co je povede k tomu, že okamžitě přestanou žrát zebry. Nebo udělat s tramvají něco, aby zastavila na pětníku, když někdo skočí přímo pod nárazník. Co by taková pravidla a jejich vynucení udělalo se lvy? Byla by to ještě příroda? A co by udělala s tramvají? Přežili by uvnitř stojící cestující? A co by takové vynucení naší euroamerické spravedlnosti udělalo s naší demokracií?
Demonstrujte, křičte jsem Charlie Hebdo, lajkujte na Facebooku, nebo originálně říkejte, že ne suis Charlie Hebdo. Já to považuji za ztrátu času, neboť to jen rozdmýchá další nenávist mezi námi samotnými, muslimy a dalšími problematickými menšinami. Není řešení a nikam to nevede. Pojďme zkusit (ono to vůbec není tak lehké) mít respekt k tomu, jak jiní, kteří s námi v našem světě žijí, smýšlí a věnujme se raději něčemu jinému než proklamacím a výkřikům. Je přece tolik krásných věcí.
PS Tím samozřejmě nijak nezlehčuji, že extrémista musí být podle zákona potrestán a evropské státy musí jasně dát najevo, že tohle se u nás nedělá. Neobhajuji tím diplomatické páteře z želatýny!
Nejsem jako vrchní katolík. Ano, pokud někdo urazí slovem mou matku, dám mu facku. Facku, políček, neprovrtám ho kulometem. A pokud ho provrtám, měl bych po právu čekat, že mne justice potrestá. Ale možná papeže interpretuji špatně - nebo prostě jen evropsky.
Nejsem Charlie Hebdo.
Je to jako přecházet těsně před tramvají, zakopnout o koleje a divit se, že to ten jinak mile cinkající třicetitunový kolos na kolejích neubrzdil. Nebo být zebrou a jít se procházet mezi lvy. I malé dítě ví, co to vyvolá. Lvi, kteří na obrázku vypadají trochu jako plyšáci, mne sežerou.
Chci nebo nechci být Charlie Hebdo?
Schválně jsem zvolil příklad tramvaje a lvů. Mnoho lidí si zřejmě namlouvá, že lze něco dělat, že reakce příště nemusí nastat. A opravdu jsou výjimky: Když nezakopnete, tramvaj vás nepřejede. Když jsou lvi nažraní, nechají zebru být. Ale spoléhat se na to, je krátkozraké. Je to totiž jednoduchý princip akce a reakce. Dráždíš extrémistu, kousne tě bez výjimky do ruky.
Problém je vestavěný zkrat dvou kultur: Ta euroamerická, která po zločinu nejdříve dlouho soudí, a po rozsudku lidsky trestá, versus ta extremistická, která nejdřív nelidsky potrestá, a pak se spoléhá, že ji bude soudit bůh. Z toho je jasné, že vás vždycky nejdřív sežere lev, a toho pak bude někdo spravedlivě soudit. Dostane náhubek nebo pár ran na zadek, ale VY, co jste se před ním producírovali, už si na něm NIC nevezmete. Jste mrtví, podle principu akce a reakce. A lev má svoje vestavěné pudy. Narodí se mu lvíče a to zase bude žrát hloupé zebry, dokud i lvíče nedostane náhubek.
V jednom jsem si jist: Nechci, aby euroamerická civilizace měla situaci pevně v rukou. Aby mohla lvům udělat něco, co je povede k tomu, že okamžitě přestanou žrát zebry. Nebo udělat s tramvají něco, aby zastavila na pětníku, když někdo skočí přímo pod nárazník. Co by taková pravidla a jejich vynucení udělalo se lvy? Byla by to ještě příroda? A co by udělala s tramvají? Přežili by uvnitř stojící cestující? A co by takové vynucení naší euroamerické spravedlnosti udělalo s naší demokracií?
Demonstrujte, křičte jsem Charlie Hebdo, lajkujte na Facebooku, nebo originálně říkejte, že ne suis Charlie Hebdo. Já to považuji za ztrátu času, neboť to jen rozdmýchá další nenávist mezi námi samotnými, muslimy a dalšími problematickými menšinami. Není řešení a nikam to nevede. Pojďme zkusit (ono to vůbec není tak lehké) mít respekt k tomu, jak jiní, kteří s námi v našem světě žijí, smýšlí a věnujme se raději něčemu jinému než proklamacím a výkřikům. Je přece tolik krásných věcí.
PS Tím samozřejmě nijak nezlehčuji, že extrémista musí být podle zákona potrestán a evropské státy musí jasně dát najevo, že tohle se u nás nedělá. Neobhajuji tím diplomatické páteře z želatýny!
2 komentáře:
Co tedy říkáš na postoj The New York Times?
Link?
Okomentovat