Když jsem poprvé nastupoval do práce, říkal jsem si hrdě, že nikdy nechci být ten, kdo musí převracet každou korunu. A s napůl německým platem se to dařilo, pominu-li momenty rekonstrukce bytu či bezprostřední koupě auta. Byl jsem až nesnesitelně hrdý. Zpětně posouzeno.
Taky jsem tehdy ale pořád měl pocit, že si stejně nevydělám dost, abych si mohl koupit to, co doopravdy chci, nebo to, co vidím, že si jiní koupit mohou. Koupil jsem si plno věcí, které nebyly zbytečné a užil jsem si je, kdykoli byl čas a možnost, ale často jsem měl stejně pocit, že to není ono. Bylo to tak nějak napůl.
No a teď každou korunu převracím dvakrát, ale paradoxně mě to spíše osvobodilo. Nemusím řešit, co si koupím. Nejsem nervózní, že to není dost dobré. Najednou mi stačí jezdit na rozhrkaném kole a užívám si to úplně stejně jako předtím. Nechodím moc do restaurací. Nemám dvě auta. Když řeším, jestli si koupit Apple nebo rychlejší PC, jsem v klidu, protože vím, že si nekoupím ani jedno.
Ale mám čas. Mám čas čumět z okna. Mám čas sednout si navečeru na to rozhrkané kolo a svištět podél řeky. Mám čas jít na večerní kávu do města. Mám čas vonět vzduch nebo se jen tak projít někam delší cestou. Používat chodidla, ošlapat boty.
A závěr? Mít nedostatek vůbec není tak hrozné, jak jsem se bál, ale ještě lepší je být superbohatý a mít příjem, na který není třeba makat dlouhé přesčasy nebo ideálně vůbec, a pracovat jen pro radost z procesu a výsledku. Při současné situaci ale takový rozumný pasivní příjem mohu běžnými finančními operacemi dosáhnout teprve někdy kolem padesátky. A proto nechť zatím žije nedostatek! :-)
Taky jsem tehdy ale pořád měl pocit, že si stejně nevydělám dost, abych si mohl koupit to, co doopravdy chci, nebo to, co vidím, že si jiní koupit mohou. Koupil jsem si plno věcí, které nebyly zbytečné a užil jsem si je, kdykoli byl čas a možnost, ale často jsem měl stejně pocit, že to není ono. Bylo to tak nějak napůl.
No a teď každou korunu převracím dvakrát, ale paradoxně mě to spíše osvobodilo. Nemusím řešit, co si koupím. Nejsem nervózní, že to není dost dobré. Najednou mi stačí jezdit na rozhrkaném kole a užívám si to úplně stejně jako předtím. Nechodím moc do restaurací. Nemám dvě auta. Když řeším, jestli si koupit Apple nebo rychlejší PC, jsem v klidu, protože vím, že si nekoupím ani jedno.
Ale mám čas. Mám čas čumět z okna. Mám čas sednout si navečeru na to rozhrkané kolo a svištět podél řeky. Mám čas jít na večerní kávu do města. Mám čas vonět vzduch nebo se jen tak projít někam delší cestou. Používat chodidla, ošlapat boty.
A závěr? Mít nedostatek vůbec není tak hrozné, jak jsem se bál, ale ještě lepší je být superbohatý a mít příjem, na který není třeba makat dlouhé přesčasy nebo ideálně vůbec, a pracovat jen pro radost z procesu a výsledku. Při současné situaci ale takový rozumný pasivní příjem mohu běžnými finančními operacemi dosáhnout teprve někdy kolem padesátky. A proto nechť zatím žije nedostatek! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat