2015-07-18

Grexit. Mediální fikce?

Mohl bych se tvářit, že tomu jako ekonom rozumím, ale nebudu lhát. Neviděl jsem nikdy žádné statistiky. Nehledal jsem je.

Přesto mám pocit, že je celá kauza s Řeckem fraška. Někdo nebo něco nám ji servíruje jako chléb a hry, ale ve skutečnosti se za velkého křiku médií skrytě někde odehrává něco jiného.

Fakt je, že řecká krize se odehrává s železnou pravidelností dvakrát až třikrát ročně podle stejného scénáře.
  1. Vždycky je tu zaručený důvod, proč teď zrovna už musí Řecko úplně zkrachovat. A vždycky je to jiný důvod, aby to vypadalo, že teď už to rozhodně bude.
  2. Německo a další věřitelé se vždycky tváří jak pyšná náctiletá princezna v růžovém přiléhávém tílku. O co víc se mračí a ofrňují, o to raději nakonec Řekům vždycky "dají" další peníze.
  3. Renomovaní ekonomové vydávají analýzy, že ať se stane cokoli, v podstatě kromě Řeků nikdo až tak moc bit nebude. A občas někdo z nich pro osvěžení napíše katastrofický kontrapunkt.
  4. Mezinárodní měnový fond se vždycky tváří jako drsný rozhodčí celé hry. No a co?
  5. Vždycky to graduje, je to drama, jsou toho plné noviny.
  6. Vždycky se rojí xenofóbní vtipy, podněcuje se nenávist a plno těch hodných má možnost hájit vesmírnou spravedlnost.
Ale celé to nějak nikam nevede a pořád se to jen několik let opakuje. A tak se jenom sám sebe ptám: Proč? Musí tu být přece někdo, nějaká instituce, firma, jedinci nebo skupina, která za tím sleduje nějaký zájem, a jejímž cílem je za kauzou Řecka být neviděna.

A můj názor? Celá ta věc má v médiích důležitost noticky někde v ekonomických zprávách. 

Jako levičák Řekům rozhodně nepřeji, aby grexitovali a prošli si mechanismem ekonomického "narovnání". Odehrál se mnohokrát v jiných zemích a znamená jasných několik málo bolestivých let na dně, a teprve pak přijde kýžený rychlý růst. A věřte mi, že 3 roky v bahně jsou fakt dlouhá doba. Jako pravičák s citem pro zdravý rozum a spravedlnost si myslím, že by si tím měli projít. Jako jízlivej Pražák se těším, co bude - jak na Ježíška.

V neposlední řadě jsem proti všem, kteří mudrují, že Řekové jsou nemakačenkové. Taky jsem tam byl v roce 2008 a přišlo mi to tak. I leckterá fakta pro to hovoří. Ale hoď si kamenem, kdož jsi bez viny: Již více než dekádu tady my, přechytralí Češi, hromadíme jakožto stát dluh, zpravidla tempem desítky miliard ročně. Tvrdíme, že tím stimulujeme ekonomický růst, napravujeme strukturální nevýhody minulosti, a nebo zalepujeme díry dané chybějícími reformami, které ovšem nikdo nedělá a dělat nechce. Důvod se vždycky najde. V podstat si tedy jen chrochtáme na dluh a už neumíme zařadí zpátečku. Pak stačí mít Euro, jeden otřes a budeme tam, kde jsou Řekové. Takže než se budete vyvyšovat, vězte, že jako stát nejsme o nic lepší, a že každý z nás visí někomu fakt velké peníze... A že za to vlastně nemůžeme, protože tu není žádná politická strana, kterou bychom mohli volit, a která by byl schopná hospodařit s přebytkovým rozpočtem. Všechny strany mlčky počítají s tím, že si každý rok zase o něco víc půjčí.

Léto 2015 - bezvadný ročník

Užívám si každý moment tohohle léta. Užívám si, jak blízko jsou vyšehradské zahrady a výhledy, které pro mne někdo tak krásně upravil. Křupání písku pod botami. Dotek chodidel o dřevěnou podlahu doma. Teplý vánek. Stereo cikád a ptactva. Pohled do listů za okny. Každý pohled, každou grimasu maličkého syna. Každý její pohled. Zapadající sluníčko nad Smíchovem. Každý doušek vína. A všechny ty vůně světa, které mi alergie dovolí cítit.

Ne že bych teď nikdy nepochyboval - někdy je mi až trapně, že je všechno tak perfektní, a tak zadarmo. Že se nepřekonávám a neposouvám dále. Ne že bych se nesnažil, nepřemýšlel a neplánoval, ale jde to na rozdíl od doby minulé celkem bez trápení, a tomu jsem si ještě pořád nějak nepřivykl. Je zvláštní, že najednou mám konečně možnost kráčet pomalým krokem, a koukat nalevo a napravo. Možná bych i záviděl všem, co jsou v něčem očividně úspěšní. Jenže jsem plno roků jel na 110%, všude jsem byl, všechno jsem chtěl stihnout a všechno mít - a mít to perfektní - a ve výsledku se mi to vlastně nelíbilo. Jakkoli se to i celkem dařilo, nebyla to cesta, na které bych se dlouhodobě cítil dobře.

Ale o to víc se těch momentů víc vážím - cítím v kostech, že nebudou trvat věčně. A tak to tu nechávám jako bezvýznamnou noticku, že teď zrovna je dobře. Že v létě 2015 bylo dobře. Že to je dobrý ročník.

2015-07-05

Ahoj Jáchyme :-)

Narodil se doma v Podolí v obýváku 29.6. v 11:02. Ideální synek pořádkumilovného bankovního úředníka - přesně 4 kila, přesně 50 cm, přesně v den 41+0, v kulatém desátém roce tohoto blogu, přesně dva dny od mého svátku a dva dny od narozenin svého dědy.

A je to pouhý týden s ním a přesto cítím, jak jsou každé dva dny úplně jiné. Mění se. Není čas ztrácet čas.

A tak vítej Jáchyme - přidávám ti na blog štítek "děti" a fotku nožičky, která tě celou dobu ponese na tvé cestě tímhle životem :-)