Mlha, slunce, sloni, habsburský polibek

Dneska po cestě na chalupu se děti divily, že může být najednou sníh, pršet, mlha a do toho ještě svítí sluníčko. V rámci toho padla nejistá otázka, zda bude taky duha. Nebyla, ale zjevně je možné vše...

Když už jsme u těch otázek, Jáchym se teď hodně ptá, co se zpívá v písničkách. Zrovna hrálo skvělé "To the Blade" od Everything Everything. Připadalo mi to jako Beneš k tabuli a vysvětli nám význam téhle Holanovy básně. Když k tomu řídíte ve výše popsaném počasí, a už tak chabé IQ vám spadne na polovic, nemáte šanci. Brblám něco o selhání a smyslu života. Ale zjevně ho tahle deska zaujala. Znovu se zeptal u skvělé "No reptiles". 

I'm going to kill a stranger

So don't you be a stranger

Oh baby it's alright

It's alright to feel

Like a fat child

In a pushchair

Old enough to run

Old enough to fire a gun

Když to posloucháte ve sluchátkách nebo s kamarádem u sklenky, přijde vám to dobré, ale nevím... vysvětlováním významu se ten pel setře. Je to úplně blbé. Slon hladí motýlí křídla.

Co jsem dokázal vysvětlit snadno je "Happpsburg lippp" (aah baby Kiss me with your Happpsburg lippp, make me nervous). Je to prostě jako když vám táta dává pusu a přitom vám hrozivě zaprdí na krk. To chápe hned. A tím to lze uzavřít.

Lego jako investice? Ano ale...

Zaujal mne článek na Forbesu o Legu. Pokud některé sety koupíte a nerozbalíte, jejich cena roste až o 11% ročně. Je to dáno tím, že sety se obvykle vyrábějí cca. 2-4 roky, a některé specifické pak nemají nástupce - piráti z Karibiku, Star Wars atd. I běžné tuctové sety jako policejní stanice, pokud je nerozbalíte, získají na hodnotě cca. pětinásobek za 30 let.

Celá ta teorie má ale trhlinu. Protože lego je fyzické aktivum, jako třeba šperky nebo zlato, a krade se, pokud je nerozbalené, musíte pro něj mít bezpečný prostor. Aby se to vyplatilo jako investice, potřebujete hodně prostoru. Čímž je to opět investiční aktivita jen pro horních deset tisíc nebo pro blázny, protože kdo chce mít v obýváku plně police krabic Lega...

Na druhou stranu i já na tom ujíždím, ale konzumně, jako ta správná lůza. 

Vysledoval jsem, které sety se přestanou prodávat. Ty pak ve výprodeji koupím, s dětmi je párkrát postavíme, a jakmile jdou z prodeje, prodáme je second hand s drobnou přirážkou. Je to krásná "půjčovna", za kterou neplatíte, ale ona platí drobné vám. Samozřejmě děti mají ještě svoje moře Lega, které si nechávají. Toto je tatínkovo Lego.

Druhá věc jsou dárky pro děti. Zaměřím se většinou na 20-30 let staré Lego. Vybírám podle vintage katalogů, které jsou k dispozici on-line. Koupím ho levně s potrhaným návodem a chybějícími kostkami. V obchodě typu Hrabárna Lega najdu chybějící kostky a návod slepím a dotisknu, a rázem mám skvělou hračku, která v bazaru ihned zdvojnásobí cenu. Magická formulka je "některé kostky chybějí". Takto mám schované třeba lego vlaky, které čekají na svůj čas, a mezitím zdvojnásobily cenu.

I tady ale platí neúprosná logika vyřčená výše: Pouhé 4 nepoužívané krabice zabírají doma dost místa. 

Pro nás "chudé" prostě Lego není vhodné aktivum, ale spíše krásné hobby. I když slušně vynáší a není těžké ten výnos docílit, virtuální aktiva typu akcie nebo kryptoměny jsou paradoxně jednodušší investicí, protože nezabírají místo.

Včelka

Hezky je název nového elektromobilu od Toyoty, alespoň v Česku - Bz. Toť přece zvuk elektromotoru. Moje auto by se pak mohlo jmenovat chrocht, kdyby jej ovšem vyráběla Toyota. A ke jménům už by se pak přidávala jen písmena dle velikosti a výbavy. Bz1 by byla taková drobná elektro-včelka. Bz4 by byl naopak vypasený elektrický čmelák. Ale oni to tak asi nemysleli.

S De Loreanem na věčně časy

Odposlechnuto ve školce, když se tam ještě chodilo. Paní učitelka: "Márty, s čím by sis chtěl hrát dneska?" Dětský hlas: "S De Loreanem!" 

Mimochodem, pokud byste chtěli vidět De Lorean z filmu Návrat do budoucnosti, jeden stojí v muzeu veteránů v Nové Bystřici. Ano. Tam. I když to zní absurdně, je tam uprostřed ničeho (ale zároveň krásné České Kanady) špičkové muzeum amerických veteránů a v něm tahle nerezová legenda. 

Témata izolační

Podzim je ve znamení izolace. Ne že bych zateploval okna či stěny, ani nechci psát o svéřepém starci v teráriu, ale chytili jsme na rodinné oslavě všichni módní nemoc.

Začalo to tak, že děti chytly už v září svoje kašle a já rýmu. Následně děti pokračovaly znovu v listopadu, a když to skončilo, přešly rovnou na neštovice. A s ženou se nám potvrdil COVID.

Ale žádný strach, neumíráme. Osobně jsem měl dvoudenní zvýšenou teplotu. Zvládl akorát spát a sjel celou Hru na oliheň, ale žádný kašel ani rýma.

Jediným příznakem po těch dvou dnech zůstala na pár dní ztráta čichu a sem tam větší únava. Je otázka, jestli to ještě byla nemoc nebo děti a práce na krku.

A řeknu vám, když máte jen chuť, ale chybí čich, je stejně půlka vjemu z jídla a pití pryč. Takže sklípek mám úplně plný a nějaký čas se u nás skoro zastavil i mlýnek.

Asi největší zásek izolace je pak taková ta drobná osobní hygiena. Nemyslím teď, že se zapomenete doma všichni mýt, protože se necítíte, ale hygiena psychická, která je na podzim potřeba jak sůl - chodit do přírody, vyrazit někam na výlet, někoho potkat, něco vidět.

Ale už zase cítím a chystám se proto prověřit čich na služební cestu do Ostravy.

Nuže, snad se to po vánocích odrazí od dna. Jsem teď dvojitě izolovaný a imunizovaný jako Chuck Norris a mám to v tečce, you bitch. Imunitní monstrum. Můžu projít křižovatku bez rozhlížení. A COVID u jiných lidí zabíjím pouhým přimhouřením očí. Ou jé!

Tak je izolováno a teď už jen koupit všechny ty dárky.