Reflex se na to (výjimečně) dívá mnohovrstevně, a popisuje jak podhoubí (nelehký boj Ukrajinců za neexistující zemi pro svůj národ), tak historické události, tak i avantýru s nacistickým Německem. Pokud je to pravda, je to s citem popsané, a je vidět, že autor se nenechal unést jedním pohledem.
Oproti tomu Rozhlas, kterému platím měsíčně poplatky a měl by být profesionálním nestranným médiem, tolik faktů nezmiňuje. Článek může (nemusí) vést k jednostranně pozitivnímu vnímání Banderovců. Snaží se jakoby žoviálně mávnout rukou nad obdobím nacismu, neuvádí mnoho krvavých milníků, které jsou přitom ale důležité. Je to správná snaha aplikovat na Banderovce druhý pohled, ale zapomíná se přitom na ten první.
Co je na tom škoda, je, že každý z těch zdrojů poslouchá jiná sociální bublina, takže tu můžeme mít přinejmenším dva názory na tak ožehavé téma jako náckovství Ukrajiny a tedy legitimnost boje proti Rusku.
Jak jsem psal, nejsem historik. Ale nemůžu si odpustit zabrousit na tenký led a popsat svůj pohled: Banderovce bych shrnul asi jako guerillové bojovníky za národní určení a nezávislost Ukrajiny, kteří měli velmi legitimní motiv, ale absolutně nepřijatelné metody. Jednak se neváhali spolčit s tím, kdo se jim zrovna hodil, včetně nacistického Německa, jednak neváhali vraždit a zraňovat civilisty.
Je tu určitá paralela Banderovců a dnešního Ruska. Motiv mají legitimní a pochopitelný, ale metody (válka, zabíjení, násilí) mají odsouzeníhodné.
Jak to nahrává ruské verzi světa?
Rusové a část z nás odsuzujeme Ukrajinu za to, že se k Banderovcům stále velká část obyvatel přiklání a dokonce i režim je zřejmě rehabilitoval. Říká se tomu "náckovství" a zaměňuje s pojmem "kolaborace s německými nacisty".
Tady je ale potřeba to nevidět černobíle. Ukrajina, jak už jsem psal, stále tak trochu bojuje o svůj národ, o své území. Srovnání: Československo tu bylo od roku 1945, bylo od 1948 satelitem, ale nebylo příliš zpochybňované existovalo jako národ. Oproti tomu Ukrajina tu do devadesátých let vlastně nebyla. Po rozpadu Svazu teprve začal proces vytváření samostatné Ukrajiny a to téma je proto stále horké. Ve chvíli, kdy bojují za svůj národ, je pro Ukrajince o dost těžší vyrovnávat se otevřeně se svou minulostí.
Takže ano:
(1) část Ukrajinců v podstatě "glorifikuje" krvelačná zvířata, ale nikoli německé nacisty - to rozlišujme.
(2) Ukrajinci u Banderovců neglorifukují jejich hnusné metody, ale to, že byli jedni z mála, kdo historicky bojovali za jejich národ proti všem - to je také třeba nedávat do jednoho pytle.
Pokud mi někdo vtrhne na území, je boj za národ a stát legitimní - není to "náckovství". Ovšem Rusové to tak u Ukrajiny chápou. Nepoužívejme Banderovce slepě proto, abychom Ukrajinu odsuzovali jako nácky, nahráváme tím kremelské propagandě.
Žádné komentáře:
Okomentovat