Medvídek plyšáček revisited

O medvědech už jsem tu psal víckrát. Proč jsem pro to je opět vystřílet, je nasnadě: medvěd je šelma, která má nad člověkem absolutní převahu. A i když neútočí cíleně, ale spíše náhodou, pravděpodobnost útoku a úmrtí nebo zásadního poranění tu je. Bez ohledu na prevenci. V tom se opakuji. 

Co teď zvedlo hladinu aktivity ochránců, je krok v Česku neoblíbeného slovenského premiéra Fica - vystřílet kvůli rizikům 350 medvědů.

Demagogii a argumenty ochránců hezky popisuje článek zde. Je to bez příkras, novináři se ani nesnaží přidat dojmy - hezky to ukazuje typické argumenty pro medvěda.

Odbočka: Co je tedy riziko? Riziko není fakt, že vás někdo zabije. Riziko je pouze pravděpodobnost, že se něco může stát. Čím víc medvědů je v lese, tím se zvyšuje riziko střetu. Čím jedu rychleji, tím se zvyšuje riziko, že nehoda bude fatální. Čím víc kouřím cigarety, tím větší je riziko rakoviny plic. Čím více si pozvu do země radikálních muslimů, tím větší je riziko, že dojde k nějaké násilnosti. Jste v tom se mnou? Riziko. Nemusí se dlouho vůbec nic stát. Riziko pouze znamená pravděpodobnost, že se může něco stát.

Ad člověk a riziko. Pokud rádi aplikujeme teorii nulového rizika - jako třeba na Turka a rychlost - tedy že zakazujeme rychlost úplně, a všechny, kdo ji překročí, krutě potrestáme, jakoby rychlost nad nějaký námi určený limit vždy bezpodmínečně znamenala nehodu - měli bychom "zakázat" i medvědy, kteří také nesou nepopiratelné riziko.

Ad riziko a morálnost. Mám pocit, že ty samé "morální autority" z vyšších "morálních důvodu" nemají rády Fica, chtějí eliminovat "rychlost", a zároveň ale považují za "nemorální" střílet medvědy. Přitom všechny 3 jmenované oblasti nesou riziko, že se člověku stane něco špatného. 

Ad morálnost a vyhlazení druhů: Člověk denně opanuje přírodu, a není to pro ni hezké. Člověk se za sebe může stydět, ale rozhodl se nestydět. Nestyďme se ani u medvědů. Nebude to první ani poslední hřích lidstva. Nakonec - medvěda nevystřílíme pro osobní uspokojení, ale pro to, abychom mohli volně a bez obav do hor a do lesů, což je jedno z míst, kde si můžeme dobít baterky a odpojit se od každodenního stresu. Napojit se na přírodu a v případech, kdy to i nám lidem dává smysl, ji pak víc chránit.

Tím spíše, pokud s odstřelem větší část dotčené slovenské populace souhlasí. Nepodceňujte je v tom, že medvěda nechápou. Oni moc dobře chápou, že je nezabije pokaždé, ale že je jednou může zabít. Chápou to líp než my s vysokoškolským titulem tady v Praze, a nepotřebují další masáž o neškodnosti medvědů. Stejně jí neuvěří. Proto Slovensku držím palce. Vezměte pušky a hurá na medvědy. Kruté ale potřebné.

A ano, ještě jeden typicky morální argument... Láďo, je to, jako by někdo silnější mohl kdykoli přijít a ubližovat tobě nebo tvým dětem. Protože tak to přesně bude. Pokud přijde někdo skutečně silnější a my mu budeme vadit nebo dokonce škodit, potlačí nás. Možná si to ani neuvědomí. Takže tento argument na obranu medvědů zcela cynicky neberu, a budu raději, pokud budou moje děti moci jít volně a bez strachu na piknik do parku nebo do lesa. 

A ještě se pustím do jednoho křehkého argumentu. Fico vyvolává strach z medvědů podobně jako Hitler v Německu že Židů, aby získal moc, a obojí vede ke genocidě. Láďo, obhajuješ tedy genocidu? Tvl, s tímhle argumentem jděte už vůbec do řitě a nechte tu druhou světovou už spát. Ale dobře, padlo to tu, tak se s tím pojďme poprat. Židé nepředstavovali pro sebe ani pro Němce v 30. letech žádné riziko. Byli uměle vymezený nepřítel. Medvědi na Slovensku nejsou lidé. Jsou pro Fica sice také uměle vymezený nepřítel, ale zároveň představují pro všechny lidi bez ohledu na rasu a vyznání, skutečné riziko, pokud jdou vynést odpadky, nesou přes lesopark nákup z Lidlu, nebo spí pod širákem v lese. Takže ne. Prosím nespojujme emotivně medvídky a Židy, je to jiné.

Ad mitigace rizika. Co to je? Mitigace je, že uděláte preventivní kroky, které vás rizika nezbaví, ale sníží pravděpodobnost škody pro člověka. Typicky se tím myslí, že neuděláme s medvědy skoro nic, ale budeme se učit, jak se chovat k medvědům, aby nás nenapadli. Nebo například vyměníme všechny popelnice, nebudeme spát pod širákem, jídlo budeme vědět daleko od místa nocování na provaz na strom a pokud medvěd někde bude, dáme si pozor, uskromnime se, vyhneme se mu. Ano, toto funguje v amerických národních parcích, kam jezdíme dobrovolně poznat divokou přírodu. Ale celé Slovensko není jeden velký národní park. Proto tato opatření nebudou dostatečně fungovat. Pokud si ale Slováci s ochránci dohodnou, že populaci medvědů omezí na nějaké území, kde se pak budou chovat podle určitých pravidel, a budou do toho území vstupovat na vlastní riziko, je to na Slovácích a může to být dobré kompromisní řešení.

Na závěr: Než se do mne, pražská městská bublinko, pustíte, tento post není obhajoba Fica. Fico je populistický debil. Ale neznamená to, že jenom proto musím se vším, co udělá, nesouhlasit. Je to článek proti medvědům, a proti vystupování z pozice pražské morální autority vůči lidem, kterým medvěd aktuálně skutečně chodí za barákem. A proti zaměňování rizika s jistotou pouze v případě, kdy se vám to hodí. Nebojte, taky tu chybu někdy dělám - možná teď zrovna tady.

Proč je dobře, že Turek jel 200? - pro Turka?

Filip Turek si zveřejněním jízdy rychlosti 200 kilometrů v hodině dopřeje pozornosti a naloví politické body. Vlastně je to úplně dokonalé gesto. Proč?

Zaprvé, takzvaní normální voliči nevidí v rychlé jízdě nic špatného. Naopak. Rychlá jízda je často vnímána jako svoboda a disciplína správných mužů. I jejich ovce by snadno sfoukla dvoustovku, kdyby je pořád někdo nebuzeroval. Toto prosím nepodceňujte. Celá česká populace nejsou něžné ovečky, které chtějí zavést třicítku všude kvůli emisím, nebo protože je to rozumné.

Zadruhé, Turek možná na chvíli přijde o řidičák a dostane velkou pokutu, ale bude mučedník. Mučedník úřední buzerace. Buzerace těch, které voliči vidí jako měkké, servilní vůči EU a tak podobně. Dokonale se to potkává.

Zatřetí, ano, opravdu je takový problém jet na prázdné dálnici dvě stě? Není větší problém nedat blinkr a nacpat se před nárazník, nedat přednost zprava nebo objíždět kolonu pruhem, který k tomu není určený a lidé vás tam nečekají? Nebo blokovat levý pruh pomalou jízdou? Nebo naopak jet povolenou padesátkou večer v nepřehledné městské ulici? Rychlost se sleduje. Neustále. Ostatní nebezpečné přestupky ne. Lidi to štve.

Možná budeme mít ministra nebo poslance krysaře chvíli bez řidičáku, ale zato v plné síle, aniž by vyhodil korunu za předvolební reklamu.

Ale třeba se pletu. Často se pletu. Třeba Turka a motoristy i samozvaní konzervativci hodí přes palubu, protože si nemyslí, že je dobře jezdit dvě stě. Uvidíme.

Jenom zde musím ještě povinně dodat, že ač tento post tak může vyznívat, nejsem příznivcem ani voličem Filipa Turka. V mnohém s ním souhlasím, a jsem rád za jeho protinázor, protože nastavuje dnešnímu mainstreamu dobré zrcadlo. Jeho chlubení dvoustovkou mi ale neimponuje. Přesto mu přeji, aby si dvě stě zajezdit mohl, a doufám, že tento přiblblý krok s fotkou na internetu udělal ne protože by neunesl svoje ego, ale protože chce nachytat politické body. Riskantní, asi zaplatí vysokou cenu, ale pokud to vyjde, může to být dobrý zisk.

A ještě dodatek: a pokud to udělal kvůli svému egu, což se z posledních vyjádření zdá, pak je dobře, pokud mu to voliči dají sežrat. Nechť to volič posoudí sám.

The Fast and the Furious

Vykolejení vlaku s benzenem už se stalo před nějakou dobou. Mne na tom pořád fascinuje jedna věc. Jak je možné, že na relativně rovné hlavní trati vykolejí vlak při pouhých 95 kilometrech za hodinu? Vlak v daném místě údajně měl povinnost jet maximálně 45 kilometrů v hodině. 45, přátelé. To bych ho dohnal na kole a tátův pejsek by ho doběhl a za jízdy mu stihl počůrat podvozek.

Pokud v roce 2025 máme takové vlaky a koleje, zasloužíme se v podstatě, aby všechny vlaky s benzenem vykolejily. Kde jsme to udělali chybu? 

Základní infrastruktura je pod úrovní 100 let zpátky, ale zato je tu turbo-masírka, že za astronomické miliardy musíme postavit vysokorychlostní tratě, a že jedině to nás vrátí na mapu Evropy. No já pořád nevím. Je nějaká cesta, jak to zastavit?

Nová tramvaj pro Prahu

Musím říct, že stávající tramvaje 15T od Škodovky mám rád. Jsou uvnitř prostorné, působí přátelsky, ale hlavně díky otočným housenkovitým podvozkům krásně jedou a neškubou. Zároveň nemají téměř žádné převisy, takže cítíte, jak lehce proklouzávají nástrahami pražských zatáček. Tím, že se celá housenka pohybuje lehce a bez odporu, jsou (a to si domýšlím, ale fyzika je celkem neúprosná) zřejmě také méně mechanický namáhány všechny součásti systému - kola, koleje, uchycení kolejí, klouby vozidla.

Z pohledu kultivovanosti jízdy jsme jinou takovou tramvaj v Praze zatím neměli. A zřejmě mít nebudeme.

Praha totiž objednala nové tramvaje. Ty jsou velké, krásné, ale mají zase některé podvozky pevné. Nebude to asi takový propadák jako Porsche křiváčka Pavla Béma, které jsou díky pevným podvozkům a dlouhým převisům vlastně permanentní kolejová fréza. Kvůli hlučnosti se jim zase říká pojízdné železářství. Nové tramvaje 52T budou o kousek lepší - mají krátké převisy, krátký článek bez podvozku a pod.

Jsem spíš tak zvědavě naptnutý. Budou taky tak lehkonohé a tiché jako starší 15T? Držme si palce. Tramvaj není auto na operák, ale závazek, který se kupuje na generaci, tedy na desetiletí dopředu. A který vám může nebo nemusí ničit koleje, jejichž údržba pak mnohonásobně přesáhne cenu samotných vozidel. Snad nám to Hřibidi vybral líp než kdysi Kolibřík.

A proč to píšu teď? Nová tramvaj už je v Praze a absolvuje zkušební jízdy. Můžete ji tedy potkat, a zjistit sami, zda chrastí jak plechovka šroubků nebo zda frézuje.

Magičtější než Disney

K filmu Parthenope se už vyjádřil úplně každý, protože bez ohledu na generaci patří k dobrému mravu na tento film jít, odfrknout si tak od blockbusterů a zahrát si jednou na znalce vysokého umění.

A teď se přidám ještě já.

Ruka boží. Parthenope je Ruka boží, jen je o takové disneyovské princezně. Zrozena v moři, mladá, krásná, hyperinteligentní a se zámkem.

Co zůstává jako u Ruky ryzí, stejné a povedené, je hledání krásy všemi smysly, láska k moři, k Neapoli a pomalé plynutí času.

Co se mi líbilo na Ruce boží, že byla krásně o ničem. Neměla ani ambici na vyšší poselství. Byl to sled obrazů obyčejné krásy v Neapoli.

Oproti tomu Parthe ambici má. Hrdinka zdá se, že se svou krásou trochu bojuje, hledá k ní cestu. Chce být víc než jen krásná a uctívaná. Ale celé to nějak nevyjde. To plynutí je příliš pomalé, než aby sneslo odvyprávět tak těžké téma. A proto to celé působí nedodělané. 

I tak jsem si to ale užil. Obrazy byly pohádkové. Neapol čistá jak Praha na fotkách za první republiky. Moře blankytné a bez lodičky. Pohádka s velkým P. Pomalá krásná disneyovka pro dospělé.

A jako obvykle doporučuji poslechnout také soundtrack. Chybí mu vlastní tvorba Daniela Marchitelliho, i tak je to ale hezká zadumaná sestava skladeb.

A určitě koukněte i na tu Ruku boží. Nemá tak bombastické vyznění, ale podle mne je ještě o kousek lepší.