Pobavili mne pánové Dobrovský a Šídlo. Jejich podcast o českých porevolučních prezidentech, je překvapivě střízlivý. Jsou celkem upřímní v tom, na kterou stranu bije jejich srdíčko, a to se mi hodně líbí. Protože můžete někomu fandit, ale pak je dobré to přiznat, a netvářit se, že váš názor je nezaujatý a objektivní.
Co víc, borci celkem objektivně uznávají, že jejich favorit Havel dělal mnoho věcí špatně, a jejich neoblibenec Klaus, naopak udělal mnoho dobré.
Mnohokrát tam tedy zazní: Nerad to přiznávám... nebo Netušil jsem, že to někdy řeknu...
Ano, tohle by se konečně dalo nazvat objektivní žurnalistikou, která má můj respekt. I když jsem na jedné straně, nenadržují jí slepě, ale mám oči otevřené, komentuji s nadhledem, rozdávám rány na obě strany, když si to situace žádá.
Tak a teď by bylo fajn podobný nadhled aplikovat ještě u každodenních zpráv a komentářů. Možná by pak nemusela vznikat dezinformační média, a nevládl by nám Babiš.
Jak to mám s Klausem a Havlem já? Havel je hrdina a světová osobnost. Ale nikdy nebyl dobrý politik, ani manažer. Klaus, oproti tomu, je pragmatik, ale také vizionář, který je konzistentní v názorech, a měl neodmyslitelný pozitivní státotvorný dopad na tuto zemi v jejích prvních deseti až patnácti letech. Co mu sráží vaz, je, že jsme ho museli vidět stárnout v přímém přenosu, kdy mnohé jeho zdravé myšlenky začaly být křečovité, a jeho volba "koní" také tak.¨
A Zeman? Nezmíním ho tu, ani nebudu komentovat Šídla a Dobrovského. Uzavřu to slovy, které nijak nesouvisí s váženým panem ex-prezidentem, protože jsem včera něco špatného snědl: Inteligentní a škodolibé tekuté ho**o.
Žádné komentáře:
Okomentovat