2026-09-22

Řízení v Německu

Když jsem jel do Německa, byl to pro mne vždycky malý motoristický svátek. Ano, byly zácpy, ale jinak Němci dělali plno věcí, které mne tehdy v Česku dělat ani nenapadlo. Česko bylo oproti Německu krvavá barbarská lázeň.

Jenže teď už to tak není.

Němci dříve pouštěli pomalejší vůz do provozu (na dálničním napojení, při předjíždění), řadili se zipem, nejen na zúžení, ale i tam, kde se připojuje pruh třeba na okresce. Tvořili záchrannou uličku. Ale za to na dálnici ignorovali rychlostní omezení (bralo se jako doporučení, takže ještě v roce 2010 bylo normální, že na stavbě s povolenou osmdesátkou se ve zúžení jelo hromadně 150). Přišlo mi, že zdravý rozum tu vítězil.

Teď je to jinak. Většina lidí jede hrozně pomalu. Když chcete předjíždět, ti v pravém pruhu najednou skokově zrychlí, aby vás přiskřípli, jakoby jste jim kradli zmrzlinu. Ale aspoň neblikají a netroubí. 

K tomu jsou Němci pořád hrozné histerky na podjíždění. Dokonce vás začnou fyzicky blokovat a to i pokud je podjíždíte v souvislé jedoucí koloně nebo při dobržďování na zpomalení. Ale přitom všichni jedou vlevo. Vím, podjíždět se nemá, ale ani v Německu za to není nijak drakonická pokuta. Navíc to nedělám, abych někoho objel, jedu jen v pomalém pruhu, který je volný, a na pár sekund se zrovna pohybuje rychleji, protože je volný...

Na každý pád, je tragédie vidět ta jejich krásná drahá auta, osmiválce s dvěma turby, jak se plouží na silnici, kde je stovka, za karavanem sedmdesátkou. Připadám si pak jako východoevropské prase, které ještě neztratilo rozum, a musí všechny předjet Mazdou s motorem z kávovaru.

Blikače ale nedávají. To už tedy při vrácení do pravého pruhu nedávali delší dobu, ale teď už se neobtěžují pomalu ani při změně pruhu přímo před vámi nebo na křižovatce. Zřejmě se jim blikače nechce lovit na tabletu vozu v podmenu, když páčky už jim výrobce v rámci modernizace odstranil.

Žádná záchranná ulička už se často nekoná.

K tomu je jich jako krys, mají špinavé a přeplněné záchody na Euro, kde vždy část nefunguje. Jejich dálnice jsou symbol úpadku - některé mají parametry ze 30. let (žádný odstavný pruh, stromy hned u svodidel, prudké zatáčky a přitom neomezená rychlost) - třeba ta mezi Salcburkem a Mnichovem. Jiné mají správné parametry, ale doslova hrozný povrch - hlučný, děravý. 

Čím to je? Pár domněnek...
1. Auta jsou odtažité tablety na kolech, a neustále vás bossují, že jedete špatně. Když jedete okolo limitu, neustále to bimbá. A vypnout se to dá jen v podmenu tabletu. Takže to nevypnou a jedou bezpečně pod limitem.
2. Jsou objektem climate shamingu. Lehce nadpoloviční většina Němců se prý stydí za neomezenou rychlost. Předjíždět ve zlých časech už je prosté nestoudné.
3. Benzín je drahý. Minulý rok to v Německu takové nebylo. Tohle zpomalení definitivně přiletělo až s ptáky hormuzáky a s velkou krásnou válkou.
4. Bojí se Rakušáků. Je fakt, že subjektivně už začínám být z Rakouska a Německa vystrašený. Dokud se tam na okreskách jezdilo důrazně, bylo ok jet na stovce stopět a někoho předjet, a pak to postupně nechat sklesat. Teď ale vidím víc radarů, a myslím, že by se to v dnešní perspektivě místním hůř vysvětlovalo. Ano, všichni tu jedou na stovce sedmdesát, aby nenafoukali emise, a já zrovna jsem jel před radarem 110 bez špetky hybridu, protože jsem východní (nebo zde spíše německý) cowboy, a protože doufám, že jsem v toleranci. Eh. Eh.

Každopádně je to rozdíl pulky generace, kdy jsem se tady nad tím zamýšlel, a rozdíl je to propastný. Jak dál, uvidíme za dalších 10 let. Nejspíš už budu referovat o tom, jak se v Německu jezdí vlakem.

Žádné komentáře: