Mám mít radost z výsledku voleb?

Vyhrálo ANO a Piráti. Dvě nečitelné protisystémové strany. To že pohořely strany typu socdem nebo komunisti je sice milé překvapení, ale nijak nám to nepomohlo.

ANO sice bude mít těžší postavit koalice, ale proti němu se budou muset vyškrábat připáleniny z nejzazších koutů politického pekáče.

Referendum o vládnutí Babiše také nedopadlo dobře. Voliči mu přibyli, protože tu stále chybí výraznější alternativa - oponenti mu jen dělají reklamu vytýkánim toho, co voliči ANO vidí jako Babišovi silnou stránku.

Takže vítejte ve světě, kde už neexistuje pravice, levice a střed, ale jen ANO, Piráti a "ti ostatní".

Mám tedy mít radost z výsledků voleb? Ano. Protože v neděli bylo hezké počasí a my si užili v parku s dětmi a já si dosyta zablátil na kole.

Tříválcové myšlenky

Poměrně zajímavý příspěvek do debaty k tříválcům je na auto.cz (zde). Ford Focus je jedno z aut , které se mi vzhledem a naturelem líbí, a hatchback ve verzi ST Line se 130 kw motorem bych považoval za dokonalé druhé auto do rodiny a na občasné blbnutí na okresky.

V článku s videem nicméně glorifikují a technicky do detailu rozebírají právě 115 kw tříválcovou mild hybrid verzi, kde elektromotor pomáhá jen v nízkých otáčkách překonat turbo díru.

Videem se snaží říct, že Ford postavil precizně vyladěné auto s ideálním dávkováním točivého momentu a výkonu, které je robustně a chytře postavené a na brzdě překonává uváděny výkon o skoro 15 kw. Vypadá to tak. Fordu bych to přál, ale podle mne to je jednostranně pojaté.

Jako někdejší majitel Focusu druhé generace mohu potvrdit, že to bylo auto ošklivé až legrační, ale nesmírně propracované a robustní, které nikdy nemělo jedinou závadu - takový buldoček. Bylo to ale dané i motorizací - dvoulitrový diesel byl na Focus možná až naddimenzovaný, takže auto se nikdy přehnaně nenamáhalo.

Problém toho nového Focusu může být jinde. Když sjede z linky a koupí si ho finančně zdatný šťastlivec na leasing, bude vše dle videa 4 roky perfektně fungovat.

Je to ale taky nesmírně složité auto. Obrovské turbo (říkají sami "jak v závodní Lancii"), vypínání válce, elektromotor, baterie, software, filtr pevných částic, kabeláž, časem neprověřený nový motor. V zemi, kde průměrné auto má přes 10 let věk, a lidí se při výběru řídí hlavně recenzemi ojetin, je taková glorifikace prostě předčasná. Počkejme si, jak bude fungovat složitá souhra všech komponent za 5 či 8 let, a pak glorifikujme. Auto nerovná se jen první čtyři roky na operák, jak si mnozí myslí.

Druhá věc je, jaký to má všechno smysl, proč to děláme tak komplikované. Ano, atmosférický dvoulitr měl nižší výkon a také mezery ve spolehlivosti, ale při rozumném zacházení v autě typu Focus vedl k nízké spotřebě benzínu (viz. můj pokus s pasivní jízdou, s naloženým Mondeem s výsledkem 5,8 litrů na okreskách). Naopak kdo na to šlape nebo neumí řadit, bude mít velkou spotřebu a velké emise i u mild hybridního turbomotoru. Jen k tomu dospěje složitější cestou, která může být plná nečekaných investic a oprav.

Opět, fandím pokroku, i výkonu a charakteru toho motoru, stávající Focus má všechny esa v rukávu, ale počkejme 5 let, a pak si nalijeme čistého vína, zda s těmi kartami zahrál dobrou hru. Takto zkratkovitě úplně nový mild hybridní tříválec neglorifikujme.

Buďte opatrní v tom, co si přejete - splní se to

Sotva jsem dopsal příspěvek o volbách, kde si stěžuji na neschopnost normálních stran oslovit voliče, splnil mi Mikuláš Minář přání a ohlásil vstup do politiky s novým uskupením. Musel jsem být fakt hodný, že Mikuláš přišel tak rychle. Nestíhám na tento překotný vývoj ani reagovat zde na blogu...

Takže díky, Mikuláši, ale tak jsem to nemyslel. Já nechtěl, abys založil novou"široce rozkročenou" stranu, která "integruje mnoho názorových proudů", a v jádru je liberální. To už tu bylo víckrát a nikdy to nebylo žádné bingo.

Mikuláši, jestli mám ještě jedno přání, co se politiky týče, vstup prosím do ODS nebo do Topky a zkus je posílit. Udělej vše, jak sis to vykreslil, ale nezakládej prosím další stranu.

A pokud se ti stávající strany tak nelíbí, stejně nezakládej novou. Líbil by se mi raději Crocodile Engine - nová stavebnice od Lego nebo Ford Mustang že série Lego Creator. Děkuji.

Ale vážně: Minář je schopný člověk, který pomohl zmobilizovat část národa a poukazovat strukturovaně na podpásovky premiéra. Všechen respekt. K vzniku strany jsem ale skeptický. Počkám si ještě na program a zapojené osobnosti, ale bojím se, že v politice bude nový subjekt působit pouze jednorázově - odsaje voliče pouze stávající opozici, a pak uvadne.

To chápu

Pětiletý Jáchym se naučil říkat miluji te. Já: " Já jsem zamilovaný do maminky." Jáchym: "Jojo. To chápu."

(Před)volební marast 2020

ANO nejspíš zase vyhraje volby, což jen dokazuje, že se opoziční strany stále nepoučily. 

Volby vyhraje ten, kdo přesvědčí nebo udrží "nerozhodnutou masu". Tato masa není ideově vyhraněná, a proto na ní nelze působit jen tím, že jsem levá, pravá nebo nacionalistická strana, nemám rád Babiše, a že program mám někde hluboko na webu.

Je třeba neustále vysílat divadlo, dělat marketing. A ten kromě ANO nikdo pořádně nedělá, pouze se kope do Babiše.

Abych to lépe ilustroval, představte si, že by výrobce piva nebo limonády dělal marketing jako opoziční strany. 

Reklama by celá byla o konkurenčním výrobku. Celou dobu by po něm dupala a utahovala si z něj. A na konci by se teprve objevilo vlastní logo. Koupili byste takový výrobek? Nikdo vám neřekl, čím je dobrý nebo kam vás posune. Dozvíte se jen, že cizí výrobek je špatný. No nekupte to!

Bohužel tak funguje celá opozice - počínaje milionem chvilek, který nekandiduje (je užitečný watchdog), konče stranami, které bych chtěl volit, jako je ODS nebo TOP. Působí jen destruktivně. Kritikou pouze okopávají Babišovi kotníky, což jim přinese zisk v řádu drobných procenta.

Trochu se vymyká Trikolóra, která jako nová strana musí program a témata aspoň trochu ukázat a ukazuje, jinak by si jí nikdo nevšiml, ale zároveň ani u ní nemám pocit, že by svůj potenciál nějak extra vytěžovala. Škoda pro ni, ne pro mne.

Mojí teorii pak nabourává oblíbenost Pirátů, kterou nechápu, a která je tedy jakousi výjimkou potvrzující powidlo. Piráti mi sice nijak extra nevadí, ale zase se lze od nich dočkat úplně všeho a nebo také ničeho. Vlastně je to programově druhé ANO, jenom bez oligarchy a bez guru M. Možná mají takové preference, protože sice neříkají nic, ale aspoň pořád jen nekritizují, takže nepůsobí tolik zahořkle. 

Krom toho výše je třeba ukázat leadera, který bude drzý až ostrý a trochu populista, ne jen přeslušnělý panák. V tom má opět dobrou pozici Trikolóra, jen Mlaus z nějakého záhadného důvodu mlčí. Naopak je to Babišova slabina - v přímé konfrontaci ho dobrý rétor snadno roznese na kopytech, protože žádný marketér ani sociolog mu nemůže radit v reálném čase - debaty nejsou na tahy jako šachy. Jenže leadeři tu chybí.

Takže vyhraje ANO a abychom skončili pozitivně - budiž to aspoň ponaučení pro volby do sněmovny.

Kolo revisited

Moje kolena řekla během lock downu běhu dost, a tak jsem přesedlal zpátky na kolo. Nejsou to žádné osmdesátikilometrové švihy v Brdech, ale jezdím, přátelé.

Korona tomu přeje. Dřív jsem to na kole stíhal maximálně do práce a se zajížďkou zpět, což bylo ve špičce a často po tmě. Teď si můžu vyjet na home office na dvě hodiny během dne, a pak pokračovat v práci. Flexibilita a work life balance. Pořád se o tom blábolí, tak mne jen těžko může někdo vinit. Také předělaný byt tomu přeje - Cannondale se neškodně usadil v ložnici a nezabírá balkon, kde se dá v pohodě popíjet, bazénkovat a snídat. Musí se ale po každé jízdě umýt od prachu.

Protože jezdím, užil jsem si konečně po letech firemní jízdu na Ještěd (byť ve zkrácené 90 km horské variantě), kolegovu narozeninovou jízdu přes Brdy do pivovaru v Kytíně a poznávám jihočeská zákoutí a cesty okolo Lovětína, kde sedím home officem. A take to, že se člověk zastaví, kochá pohledem do krajiny nebo na rybník nebo si dá jedno na hezkém místě.

Po delším čase jsem také začal jezdit na svých celoodpružených kolech. Že Cannondale sestavený z top komponent jede hezky, není žádné překvapení. Vždy mne ale znovu fascinuje, jak pěkně pracuje 17 let staré celoodpružené kolo na chalupě. Tlumiče čvachtají a znatelně pracují a stroj letí terénem nerušeně kupředu. Dává to mocný pocit a nebolí mne stárnoucí tělo.

Druhá věc je, co to ve mně vzbudí. Jednak se s kopci víc rvu, a vrhám se střemhlav dolů. Ale také ten pocit spojení se strojem a splynutí s cestou. Samozřejmě, bojím se víc než dřív - mám děti, dělám míň blbostí. Častěji zastavím a slezu. Ale stejně je ten pocit rychlosti neředěný. V autě se musím neustále kontrolovat, abych někoho nezabil nebo nebyl chycen policií. Na kole v lese je to o tom, na kolik si věřím. Nedělám nic ilegálního - jen si tak svištím.

Čímž se nesporně řadím do trochu pejorativní kategorie "mamil" (více zde), aneb mid aged man in lycra, se všemi negativními jevy - elasťáky s plenou, dlouhé nepřítomnosti doma a zvýšené účty za výbavu na kolo.

Ale Jáchym už se naučil jezdit na kole, točí nožičkami jak fretka, a těším se, že s větším kolem začneme jezdit spolu. On asi taky. Zatím ho vozím na tyči do 15 km na hřiště a zmrlinu,  což ale není tak zábavné - dítě je v pasivní roli příjemce, protože si nemůže určit samo, jak pojede.

Někdy by se optimisté měli...

Kdykoli v Bille slyším tu vtíravě optimistickou muziku na rádiu BILLA, začne mi bezděčně v hlavě hrát druhá melodie "...And the silicon chip inside her head gets switched to overload..." a začnu mít strach, že si obstarám střelnou zbraň a dostanu se na titulní stránku novin.

Enyaq

Škoda je naše národní bohatství, i když patří Němcům. Proto jsem samozřejmě byl zvědavý, jaký bude nový Enyaq. 

Auto má pro mne v zásadě dva rozměry: design, do nějž počítám krásu i "praktičnost" a to, jak se cítíte, když se posadíte za volant a jedete. Zde můžu hodnotit jen to první.

Můj ideál hezkého designu zamrzl někde u Jaguaru z 90. let, a dnes bych jej asi ztělesnil Mazdou 6 pro vyváženost krásy a praktičnosti. Octavie nebo Superb jsou auta, kde praktická stránka převážila krásu a snaží se to (veškerý respekt) chytře maskovat dynamickými linkami na karoserii. Krabici od bot to ale nezapře. I kdy narozdíl od ještě směšných dvojkových generací už jsou to více než plnohodnotná auta. Jedou skvěle po dálnici (koncernovým turbodieselům může konkurovat jen německá prémiová třída, ale za vyšší cenu), ale chybí radost. Možná je to radost, když s dvoulitrem někoho "utavím" ve 170 kmh na Vysočině v táhlém stoupání. Ale to není má radost z jízdy, protože zřídka na tachometru mívám víc než 145 kmh.

Enyaq na prvních fotkách působí dobře. Více než SUV je to možná MPV s velmi dynamickou stylovou linkou. Něco jako kdysi S-Max. Přes svou robustnost až zavalitost pracuje dobře s hmotou. Zároveň je prostorný a praktický a musím říct, že disponuje opravdu nadstandardně hezkým interiérem. Kdybych kupoval auto podle interiéru, bude to možná teď můj favorit. Chci jej ale ještě vidět naživo. Kodiaq ve verzi RS na fotkách taky působil dramaticky, ale na silnici potká člověk většinou základních verze, a ty vypadají zase jako krabice od bot.

Klíčovou hodnotou, kterou Škoda zmiňuje, je, že Enyaq naučí Čechy elektromobilitě. Tedy po stránce výkonu, vzhledu, velikosti a ceny to ve srovnání třeba s Kodiaqem rozhodně ujde, ale pořád se jedná o elektromobil se všemi pro a proti. Už samotný Kodiaq nebo nakonec i Octavia jsou pro rodinu s dvěma průměrnými platy a hypotékou obtížně cenově dostupné. 

A v případě elektromobilů hraje pořád negativní roli i dojezd. Resp. dojezd roste, ale dobíjení je stále pomalé a nedostupné. Na chalupu po práci si kamkoli v ČR dojedu, nějaký náklad si v kufru dovezu, ale mám na chalupě dost výkonnou zásuvku?

Hlavní roli tedy budou opět hrát firmy - i v případě Octavií, Superbů a Kodiaqů jsou ony hybatelem. Kupují služební vozy a ty pak posílají na bazarový trh. Pokud začnou masově kupovat elektromobily, bude Enyaq tím "elektrizátorem" českých domácností. Ale i vůči tomu jsem skeptický, protože také firmy uvažují racionálně. Otázka bude ztráta hodnoty,  infrastruktura pro dobíjení v kancelářích, cena leasingu atd. Ne každý zaměstnanec uvidí v elektromobilu takový benefit jako v Octavii TDI, tudíž to bude vždy částečně zaměstnancům "na truc". A na sdílené služební auto je zase Enyaq moc nákladný - tam je třeba spíše vůz typu Fabie, maximálně Octavie.

Hezky tu situaci bez zbytečných emocí shrnuje článek na ihnedu zde.

Enyaq je tedy ve většině parametrů již bez typických elektromobilních kompromisů. Je tedy určitá pravděpodobnost, že ve vytyčené misi uspěje, ale není zas tak velká. Spíše si troufám tvrdit, že se zas tak nic moc nestane.

Léto je tu a nebude věčně...

Zajímavé, jak když se v Praze jeden den oteplí na 32 nad nulou, začnou hned vycházet články, jak to dokazuje změnu klimatu. Ano, nikdo změnu klimatu nezpochybňuje, ale spojovat to v jinak ne moc horkém létě s jedním dnem...? To už zní tendenčně.

Pojďme si horký den místo brblání užít. Já mám uklizený balkon a nachlazeno. Co vy?

Bělorusko dnes z pohodlné židle kavárny

Přál bych Bělorusku demokracii, jakou máme my, aby mohli řešit stejné úžasné problémy, jako řešíme my.

A jen nerad tedy připouštím, že situace je dost bezvýchodná a rozhodně jiná než v roce 1989. Proč? Možná to v Bělorusku jde od deseti k pěti, což skýtá obrovskou motivací k převratu, ale Lukašenko má tentokrát všechny trumfy v rukávu. 

Především má na své straně silné Rusko. Mocensky státeček typu Bělorusko nikoho na západě neohrožuje, ani nepřitahuje. Pro Putina je to naopak cenný nárazník, kde chce mít loajální vládu, a zcela jistě udělá vše pro to, aby ji udržel, viz. Ukrajina před šesti lety.

V takovém případě je také vyloučené, že by přišel svobodný svět na pomoc, protože se války s Putinem na "jeho" území bojí. Bude akorát vydávat bezzubé rezoluce a debatovat. 

Nechci znít cynicky, ale přátelé, než půjdete v Praze pohodlně demonstrovat za Bělorusko na náměstí, posílit ego, a pak na pivo nebo zmrzlinu, kdo z vás by byl ochoten jít skutečně podpořit demokracii (klidně ve zbrani) také na náměstí v Minsku? Já tedy ne.

Dál má Lukašenko zkušenosti s moderní diktaturou. Ví, že diktatury mohou dlouhodobě přežívat, i bez sovětské ideologie (nebo bez jakékoli ideologie) v zádech, stačí je trochu říznout kapitalismem, aby bylo co jíst, a co kupovat. 

A nakonec evidentně je dobře připravený - nenechává prostor pro chyby v potlačování demonstraci a odporu. 

Běloruský lid to teď nebude mít lehké. Na jednu stranu mu držím palce, aby měl sílu a odhodlání s diktaturou bojovat, na druhou stranu mám předtuchy, že akorát vykrvácí a prohraje. Doufám, že v tom druhém se mýlím.

Krumlov jinak

Koróna škodí, tak je potřeba ji aspoň do mrtě využít - navštívili jsme tedy liduprázdný Český Krumlov.

A stalo to za to! Opět jako v Rakousku - žádné autobusy, žádné zájezdy Číňanů, ulice poloprázdné, některé obchody zavřené.

Krumlov a jeho zákoutí by se dal objevovat déle, my ale "ťapeme", takže náš akční rádius, zvláště ve vedru, je značně omezený. I přesto jsme prošli vše možné (celé město) a bavilo! 

Děti vyzkoušely středověký jeřáb kousek od pivovaru. Poobědvali jsme v Depu, kde je zahrádka s malebným výhledem do parků v podhradí, a s hřištěm. Nevaří sice zdravě (i do salátu dali česnek, aby to nebylo tak stravitelné), ale čuňárny umí dobře, takže 3 že 4 byli spokojení, a to místo bylo skvělé.

Medvědí v příkopě potěší, stejně tak jako klapací kolo, ostrov nebo mosty a lodičky projíždějící propust. 

Moc příjemný byl ve vedru Městský park (jižní část centra). Krom stínu stromů a malebné promenády podél řeky, je tu hřiště s kavárničkou, a komunitní půjčovnou her a hraček. A také mlžítko. Zatímco Niki šla na výstavu Aleny Anderlové, já tam strávil s dětmi zbytek odpoledne.

Kdyby bylo více času, po cestě na parkoviště je ještě poslední hřiště s brouzdalištěm, na které už ale nedošlo.

Thayarundweg

Ještě se musím podělit o dojmy z cyklostezky, která spojuje Weidhofen an der Thaya a Slavonice. Vznikla na místě zrušené železniční trati, takže je svými mírnými sklony ideální pro všechny, kteří od sebe nečekají velké sportovní výkony. Trať sleduje údolí Dyje, které je místy široké a mírně, lemované loukami a poli, jindy zase ostřejší a lemované lesy. Příroda je ten hlavní tahák a dokonale se tu zrelaxujete.

Pro větší porci nostalgie se na této trase, která vydá na cca. 60 km, zachovaly všechny perony, staniční budky a nádraží. Místy včetně odstavných kolejí s reznoucími vagony. Sem tam trať lemují telegrafní dráty. V budkách můžete posedět a odpočinout.

Nádražní budovy pak slouží jako půjčovny elektrokol a jedno depo jako servis.

Nečekejte ale zábavu pro děti na každém kilometru ani k posezení lákající hospůdky. Za těmi musíte do stranou ležících městeček. Samotný Waidhofen pohoštění nabízí přehršel, ale nejspíš stejně skončíte ve Slavonicích.

Slavonice mne potěšily mařížskou kavárnou s domácími zákusky a "jadranskou" zmrzlinou (marketingový název, ale byla výborná a potřeboval bych vyzkoušet aspoň 5 příchutí).

Posledním požitkem pak bylo kroutit silnice zpět do Hradce - auto jsem měl jen pro sebe, a v takovém případě Mondeo moc pěkně jede.

Dovolená v Rakousku značka ideál

Letošní Rakousko nebylo ve znamení novinek. Opět jsme byli v ozkoušené destinaci Wagrain, která je příjemná svou střední velikostí - je velmi slušné vybavená, ale není extrémně přelidněná, a je tam co dělat, ale není to cíl davů turistů. A opět jsme byli v apartmánech Knappensteig, které sice nepatří k nejlevnějším, ale výbava pro rodiny s dětmi je královská, takže se nikdo nenudí. Ať už je to špičkové soukromé hřiště na terase, šlapací motokáry, balkony s výhledem na kostel a do údolí při západu slunce, nebo prakticky a celkem vkusně vybavené byty.

Mühlbach am Hochkönig byl tradičně skvělý - lepší zábavnou stezku s výhledem na skalní masivy, spolu s úžasnou restaurací Karbachalm (salát s lučním kvítím) a hřištěm Tonis Almspielplatz, kde lze strávit celé odpoledne, zatímco si děti hrají, si nelze představit.

Na Grafenbergu, který už tak byl krásný, přibyly nové vodní atrakce a kraví stezka a objevili jsme, že hospůdka Großunterbergalm je o kousek decentnější a vaří lépe než Hochaualm.

Geisterberg v Alpendorfu je a zůstane lunaparkem, kde se příliš neťape a spíše se hraje, ale budiž. Děti si to užily a zářily nadšením a já nakonec také. Jen restaurace nic moc.

Stran ťapání, pětiletý Jáchym ujde vše bez remcání - vždy s vidinou něčeho - řízků, hřiště, zmrzliny. Zato tříletý Vítek není velký chodec, ale nějaké drobné kilometry už ujde, jen pomalu. A také remcá. Vidiny chce totiž sníst hned. Kočárek už jsme ale letos vezli zbytečně. Ani jednou jsme ho nevyndali z kufu auta.

Překrásný byl Halstatt bez turistů. Městečko na břehu jezera, které má v Číně vlastní repliku, působilo jako ospalá horská vesnice, takže mezi úlovky mám fotku náměstí, kde sedí jen žena a děti. Solný důl jsme sice nestihli, ale lanovkem se jelo a kroutit ty zatáčky po cestě bavilo zase tatínka.

Soutěska Lichtensteinklamm byla dojemná pro děti, já už jsem si odžil i větší přírodní vzrůšo, ale celkově změna. Google nám po cestě připravil dvě drobné navigační zajížďky na alpské louky, které měly co do výhledů něco do sebe - aneb co se stane, když jste líní ručně zadat adresu cíle do trochu dřevní autonavigace, která pak ale narozdíl od Googlu zná schopností vozidla, dovede vás na parkoviště, a zajížďky na luka předchází asertivní výzvou "pokud je to možné, otočte se" nebo "vraťte se na značenou cestu". Google vám sice ukáže správný cíl, ale už pak nebere v potaz, že tam chcete jet po silnici. Je to ve stylu, "aha, řekli jste mi vem mne do soutěsky, ne vem mne na parkoviště kilometr od soutěsky".

Den s jízdou parovkou na úzkokolejné Taurauchbahn (mimochodem stojí zlomek aktuální ceny lístků na JHMD) nevyšel dle plánu. Kromě výtky "tati, já nejsem malý tarauch" vlak nejel vůbec, protože koróna řádí každým dnem stále více i v Rakousku. Své udělalo ale i sbírání kaštanovych listů, návštěva Mauterndorfu, městečka spícího v podhradí s příjemnou cukrárnou, a po zaplacení extra mýtného i návštěva Gmündu v Korutanech, kde sídlí muzeum Porsche. To bylo vůbec zajímavé, protože jsem se dozvěděl, že aluminiová 356 se vyráběla právě tady. Na jakémsi dřevěném kopytu (dřevěná figurína auta) se ručním vyklepáváním vytvarovala karosérie a následně se z dílů VW opět ručně dodělalo auto.

Příjemným překvapením pak byl Gmünden po cestě zpět. Městečko na jezeře s kulisou hor žije komplet u vody - směřuje sem náměstí s radnicí, je tu promenáda a trhy. Děti potěší kolesový parník nebo nejkratší tramvaj v Rakousku. Od vody se pak zvedají úzké historické uličky, které se splétají na náměstíčkách, kde ve stínu kaštanů místní již od oběda popíjejí víno. Město je známé i pro svou keramikou, a dalo by se tu strávit i více času. Nás potěšil i oběd v Burgerwerk, kde měli také výtečné vege burgery.

Nakonec i počasí přálo. Déšť byl na předpovědi skoro denně, a opravdu pršelo, ale ani jednou jsme nezmokli v akci. Vždy po cestě nebo když jsme byli na bytě. Klika, jak má být!

Za špatnou údržbu může architekt. Dáme si ještě pivo, mámo.

Šokovalo mne, že v případě pádu trojské lávky byl soudem obviněn autor.

Ta lávka 35 sloužila a obviňovat někoho, kdo ji postavil za hlubokého socialismu je přinejmenším nefér.

Ano, je pravda, že namachrovaná železobetonová moderna zřejmě vydrží o 100 let méně než kamenný klenutý oblouk, ale o tom ten problém není. 

Stačí se podívat na stav mostů a víme, koho obvinit. V Praze je to namátkou železniční mezi Holešovicemi a Libní (to bude hogofogo, až se v řece rozseká vlak plný lidí), Hlávkův pump track, a další, o kterých se aspoň už mluví, i když se nic moc neděje. Barrandovský jsme aspoň pár let zpátky natřeli, takže do něj možná tolik neteče. 

A kdo je tedy vinen? V tomhle případě jsou to všichni obyvatelé Kocourkova, jejich klientelismus a neochota se dohodnout. 

A řešení? 

Vykašleme se na údržbu, budeme ještě roky diskutovat a plánovat, co s tím, necháme to spadnout, a pak obviníme architekty. No prima! 

Zítra není dnes a kočka není pes

Strhávat monumenty hrdinů minulé doby, protože byli před 100 nebo 300 lety rasisté, mi přijde nerozumné. Rasismus byl v minulosti běžný. Běžně se masakrovali více i sousedi stejné rasy.

Ano, pokud se někdo proslavil  převážně tím, že byl otrokář, chápu. Holt sochu dolů. 

Ale rozlišoval bych ty, kteří se proslavili jinak, a vedle toho byli mainstreamoví rasisté. Já bych před 100 lety taky byl z dnešního pohledu rasista. Určitě bych tomu přinejmenším neodporoval, a kdyby se mne někdo zeptal, řekl bych mu to tak, jak to teď neradi slyšíme. Bez špetky zlého úmyslu.

Nebo proč před dvěma sty lety nebyli běžní hospodští chytráci hrdinové a nešli proti rasismu demonstrovat tehdy? Nešli, protože ho nevědomky schvalovali. Nenapadlo je ho rozporovat. A v té době někteří běžní provozní rasisté byli hrdinové boje proti diktatorům a utlačovatelům nebo vymysleli či udělali něco, co civilizaci posunulo dopředu nebo zabránilo katastrofě. Zvedli zadek a dělali dobrou věc, když ostatní mlčeli. A to teď popřeme, a budeme se na to dívat jen z jednoho pohledu. To rovnou můžeme zbořit všechny pomníky, protože vždy najdeme kritérium, podle kterého byl dotyčný hajzl.

Typicky významní lidé a leadeři mají nějakou temnou stránku. Nikdo není svatý. Založil firmu, která změnila naše životy? Jenže doma z pohledu za 100 let týral děti. Strhnout. Nebo ničil svět odpadky. Strhnout. Nebo bránil ve vedení ženám. Strhnout. Jezdil do práce autem. Strhnout. Strhnout. Strhnout. 

Když se tyčí sloup

Žiji v zemi, jejímž pupkem (jedním z pupků) je mnoho století staré náměstí. Staroměstské náměstí. Tohle náměstí se sice mění, ale není to každý den. Například od války se toho změnilo minimum. Mění se jen lidé, kteří chodí po jeho kamenech, a mění se atmosféra.

Ta částečná neměnnost je podle mne správná. Mám rád skanzeny. Mám sice ještě raději modernu, ale myslím, že na ní je dost místa jinde. A navíc ji v našem developerském klondajku dělat neumíme. O to víc si vážím skanzenů.

O to větší mravenčení u mne vyvolává, když se na tom náměstí něco mění. I když se jedná o cestu zpět do minulosti. Je to změna, změna v tomhle zdánlivě neměnném kamenném pupku jedné země, a ukázka toho, že i tady se občas dohodneme na jednoznačném řešení. 

Kde je opozice?

Nechci být kritický k opatřením v koronakrizi. Není to běžná situace. Plno zemí to zvoralo a my zrovna tolik ne, takže trochu toho chaosu bych odpustil.

Ale odmyslím-li to krizové, divím se, kde zůstala opozice. Kde je ta učesaná fialová ODS, kde je barevná TOP a kde jsou mlKlausovi hnědí? Všichni buď mlčí nebo říkají Babiši, my bychom to dělali jinak.

Kde je druhý borec, co zmákne řemeslo současné politiky? Probuďte se. Je nová doba. Nestačí řečnit u pultíku o ideálech a objevit se na Nóvě... Jsou tu voliči, kteří čekají, že aspoň kváknete.

Kdybych to bral podle aktivity, budu muset volit Babiše. Všechen respekt, jak to tu válcuje. Je opravdu dobrej. Beze srandy a bez nadsázky. Omotal si tuhle zemi kolem prstu. 

Jsou aerolinie strategické?

Nechci polemizovat s ekonomy z národní rady, ale aerolinie jsou strategický podnik, protože velcí kluci musí mít velká letadla. Full stop. 

Je to totiž jako na hřišti... 

Podívejte, Maďaři nemají letadélka a my jooo! Nebo: Polsko má míň letadýlek než já! Atd. 

Pumpneme do aerolinií zase miliardy a dosadíme tam gumídka Tvrdíka. Ten zajistí stabilizaci formou čínského kapitálu. Ekonomové a Danuše ať se jdou vycpat. 

7 minut stereo

Nic neudělá takovou radost, jako když objevíte sedmiminutovou stereo verzi krásné písně, kterou celý život znáte jen v singl verzi a ještě mono. Takovou radost mi udělali staří Procol Harum. 

Jak to jde, když #zustandoma

Překvapivě to jde. Ponorka prvních dvou týdnů pominula a máme se rádi. Neřádi. Se naučili hrát si sami. Nářadí. Koupili jsme nějaké staré lego desky a torza lodí. Predplatili HBO Go. Babylon Berlín, Bez vědomí a Nový papež. O tom více jinde. Pro děti i dospělé Zootropolis. A děti milují Lego příběh. Všechno je tu boží.

Naštěstí mám práci a plat. Ráno s notebookem sedím u velké rohového okna a nasávám sluneční paprsky. Když se probudí, stáhnu se do ložnice. A tam mastím smlouvy. Jo- smlouvy! Přichází krize, ale mám kliku, že se věci daří dokončovat. Zajímavé věci. Díky za to.

Žena vaří zdravě. Každý den dvakrát. A já nakupuji a myji nádobí. Tím pádem ale nepodporuji gastro. Omlouvám se. I když přiznám se, že jsem pár gastro věcí on line koupil. Ale jsem skrblík, takže když jsem odklikával cenu navýšenou o dopravu, bělaly mi klouby. Musel jsem se lámat, že to dělám pro ty malé podniky, ale mám pocit, že nejvíc jsem u srdce zahřál PPL a Poštu. 

Cvičím a běhám. Mám doma kolo, takže už jsem byl i za Prahou. Teď dokonce běhám každý den a zlepšil se mi čas na kilometr o minutu. Jsem růžový panter. 

Cestuji. V autě jsem si nastavil palubní desku a navigaci do němčiny. Když jedu k benzínce, pouštím si navigaci. Bitte, den Kreisverkehr an der zweiten Ausfahrt verlassen. Wenn möglich, bitte wenden. Jetzt bitte wenden. Die Route wird umberechnet. A jsem na dovolené v Rakousku. 

Sjíždím bazary. Hit jsou lego lodičky z konce 80. let, které plavou. Koupil jsem je za 200 Kč od chlapíka, který má jednu sbírku lega pro sebe a druhou pro děti. Blbé je, že se musí každý večer sušit, protože torza jsou dutá a mají jen dvě blbě malé dírky na odvodnění. Peprné je, že ta kontejnerová zaoceanská zabere celý dřez. A brzy přijde 12 silničních desek odkudsi z Orlických hor. Broučci se zblázní blahem. 

Je jaro. Pivo na balkoně už zase chutná jako v ráji. Vytáhl jsem z podlouhlého balkonového truhlíku 2 metry kořenů máty a tím pádem mohu znovu zasadit ostatní méně průbojné druhý bylinek. A z těch pak před každým jídlem sundat centimetr tlustou deku prachu. Žijeme holt ve městě a je sucho. 

Snažím se nenadávat na vládu. Jsou to hajzly, ale zrovna coronavirus není úplně rutinní úkol, takže respektuji, že ne vše se povedlo. Jinde to podělali více, jinde méně. Hlavní je, že v nemocnicích nemusí řešit, koho nechají umřít.