Jak pejsek a kočička vařili dort

To jak Babiš a pan prezident upekli dort, je úžasné. Babiš v podstatě předal Agrofert potomkům, část firem, které do něj nepatří, si nechal, dál to vše bude z vládního křesla vesele dotovat, a prezident jeho kroky "ocenil", a jmenuje ho tedy do té vlády. Babiš, který má na krku obvinění, tak bude premiérem s imunitou, a všichni jdeme dál.

V tomto mimořádném kuchařském díle bych chtěl vyzdvihnout úsilí pana prezidenta, kterak dokonale neztratit tvář. Vlk se nažral, koza zůstala celá. Akorát ji teď vlk Babiš celou sežere. 

Tak znovu: Jinak to skončit nemohlo, protože naše mňaukysrdíčková městská kolka prohrála volby. Ale možná ze sebe prezident nemusel dělat vola. U mne už to definitivně vůl je. Jediné, co je jeho výhoda proti Zemanovi a v pozdějších letech Klausovi velmi staršímu, že je zatím ještě pořád důstojný kladeč věnců, jak má být, a nechce se z něj blít... Ale druhý mandát by po vzoru Čaputové mohl poslat někam dál.

Tady pomlka a prostor pro FAQ.

A Láďo, ciwe, když seš tak chytrej, co měl teda pan Prezident dělat?

Drahý čtenáři, nevím. A když nevím, tak jedině, co lze říct, že neměl Babiše blokovat (ok, jiná věc je kauza Turek, protože vláda bez Turka může v pohodě fungovat), a měl mu to rovnou dát.

Láďo, ciwe, mně se to furt nějak nezdá. Když už ho prezident zablokoval, tak co? To se ti to snadno káže, od kávy z gauče. 

Drahý čtenáři, když už ho zablokoval, a chtěl opravdu chod věcí dát do práva, měl v tom vytrvat. Jistě mu jeho právník dál rozbor, že Babiš z něj udělal vola. Ale právě to mi vadí, že se to lakuje jako vstřícný krok Babiše a vítězství prezidenta. 

Řekněme, že by to prezident dál blokoval. Vznikl by pat. A z patu by trpělo celé Česko. Ale bylo by aspoň vidět, že když má někdo žalobu na krku, a kandiduje proto, aby získal imunitu a posílal si do firem hromadu peněz, tak mu to nepřijde, protože systém brzd a protiváh hlídá zákon. Že přes žalobu a střet zájmů prostě vlak nejede. Jenže naopak - co dává druhé Babišovo premiérství najevo, je, že v tomhle Čechystánu si každý devadesátkový vekslák může dělat, co chce, a projde to.

Zároveň si nemyslím, že je Babiš úplně prázdný. Je, ale ne úplně. On nekandiduje kvůli dotacím. On má opravdu vyděláno. Babiš chce mít otisk v téhle zemi. Je tím posedlý. Možná to není pragmatický baťovský otisk (Baťa byl pravý think global, act local), ale víc touha uspokojit ego - Babiš fakt chce věci měnit, a být při tom vidět. Také podle čísel je prý docela dobře vidět, že se na volby připravoval, a že jeho firmy žádaly postupem času méně a méně dotací. Neříkám, že to teď zase neotočí... Ani neříkám, že Babišovi fandím. Chraň bůh. Jen se snažím hledat ještě další perspektivy.

Vzpomínáme?

Vzpomínáme, jak jsme prskali, když nenáviděný Miloš Zeman blokoval vznik vlád nebo nominace ministrů?

Tehdy jsme z morálních výšin hřímali, jak je to odporné, že využívá díry v ústavě, a že to není fér. Bylo na tom něco pravdy, ale zjevně to nebylo tak jednoduché.

Teď náš oblíbený prezident Pavel blokuje Babiše a Motoristy kvůli nenáviděnému Turkovi. A my mu emotivně děkujeme na sociálních sítích za záchranu svobody a demokracie. Mňau mňau mňau. Srdíčko.

Neukazuje to, že i my demokraté, liberálové, havlovci, dobří správní, nebo říkejme si všichni, jak chceme... Neukazuje to, že jsme křivé svině, které si hřejí svou polívčičku, když se jim to hodí? Myslím, že ano. 

Ale stejně jako předtím - není to tak jednoduché. Do voleb jsem šel s tím, že Turek je krysař a křivák. Především kvůli jeho osobnosti Motoristy nevolit. Ale když vidím, jak z něj opozice a média udělali hromosvod, a překrucují každé jeho slovo, je mi nanic, a mám strach o zdravý rozum. Skoro myslím, že potřebujeme víc Turků, jako takovou terapii pro tuto zemi a její média. Na druhou stranu, další twist, a znovu se popřu: Na tom Turkovi něco bude. Polovina věci, kterou mu média přišila, je zřejmé výmysl nebo jsou překroucené či zveličené, ale ta druhá půlka bude bohužel pravda. Ten chlap je opravdu k***t. Takže chápu přímočarou snahu prezidenta mu libovolnými prostředky zabránit stát se ministrem. I když to není fér, protože je to legálně zvolený zástupce lidu. Prostě, politika není čistá ani jednoduchá hra.

Krásné bezeztráty

Užívám si před spaním jednoduché audiofilní radovánky. Spotify totiž zavedlo bezztrátový formát zvuku.

Na telefonu Sony se sluchátky Koss přes drát.

Čím hlasitěji, tím víc detailů je slyšet. Zvuk se najednou netříští, ale je krásně čistý. 

Tam, kde byl jeden hlas, najednou slyšíte duet. Tam, kde byl backing vocal, najednou slyšíte dva hlasy - mužský a ženský. Jednotlivé typy perkusí. A do toho si bicí samy jedou to své ratata, které nezaniká ve směsném ryku.

Ryzí radost.

Funguje to hlavně na nové nahrávky. Na staré ne. Prubířský kámen je moje oblíbená Dance the Night Away od Cream z Disraeli Gears, kterou jsem si kdysi od kamaráda nasál do MP3 z gramodesky. Ta stará empétrojka nemá moc valnou kvalitu výšek, ale zato ten Bakerův dupák je na pravém repráku neuvěřitelně dominantní. Zní jako by hrál sám úplně ve vedlejší místnosti. A do toho se ho Eric snaží marně přezpívat. A nedává to - ratatata - ratatata - ratatata - awayyyyyy. Baker vede nad Claptonem jedna nula. To na žádném CD ani v lossless verzi už tak není, i když se jedná o stejnou píseň, a stejnou desku. V digitální je Clapton vyhlazený a Baker schovaný vzsdu. Prostě, až jednou Cream budou znít jako Cream, přestanu toužit po gramofonu. Teď tim nemá cenu ztrácet minuty poslechu a je lepší se soustředit na to nové.

Listopad je pestrý

Padají akcie. Něco si přej. Aneb jdeme si vsadit.

Trumpův postoj ke kauze Epstein mi připomíná Donutila v Pelíškách: A komu tím sakra prospějete?!

Sabotáže vlaků v Polsku. Týpci prostě jen tak přijdou, poškodí koleje, nikomu se nic moc nestane, obviní se Rusko, a nic moc se neděje. Vyznění toho může být úplně opačné. Možnost 1: Rusové poškodili koleje a jsou fuj. Dělejte něco proti Rusům. Podpořte Tuska, který je proti nim. Možnost 2: Tusk zinscenoval úplně slabomyslnou sabotáž, aby měl proč obvinit Rusy a vypadal jako ochránce. A možnost 3: Stejná jako možnost 2, ale lidé to navíc Tuskovi nezbaští a obrátí se proti němu.

Lid městský žehrá, že s Turkem hrozí návrat klausovské zahraniční politiky. Neví ale o čem mluví. Klausovská zahraniční politika byla v zásadě rozumná, liberální, prostá zbytečných gest, směřovala nás vždy do Evropy, byť se zdravě skeptickým přístupem. Nutno ale podotknout, že klausovská zahraniční politika neměla nic společného s (dnešním) Václavem Klausem starším. Na co narážím, je zmiňovaný "návrat". Lid totiž nemá strach z návratu, ale z novodobé  klausovské ne-politiky. 

Trable s formulí na D4

Česko v létě řešilo tajemného jezdce ve formuli na D4. Ano, po D4 pravidelně jezdí formule. Zábavné je, že až donedávna nebyla polapena. Objeví se a zmizí. Dá se říkat, že policie je neschopná, dá se to banalizovat, jako že o nic nejde, ať se lidi baví. Osobně mi to přišlo jako roztomilý úlet, který nestojí za to řešit.

No a najednou polapena byla. A dostalo to pachuť. Tajemný jezdec není Radim Passer ani Renata Kellnerová, ale jakysi bývalý policista, který bydlí ve vile, která není zkolaudována, kterou nevlastní, na půdě, která není určena k obývání, za vysokou ohradou, a vydělává na prodeji čehosi státu. Dostává to nádech hořce sladkých svobodných devadesátek, kdy každý mohl cokoli, a nejlépe se měli největší zmrdi.

Jeho zatýkání a rozhovor se synem byly také roztomile hořké, a podle policie si na něm stejně nic nevezmou. Přestupek. Stejně jako rozhovory se sousedy a starostou, kteří se ho zjevně bojí. No jo, ex policista.

To ukazuje, že devadesátky neskončily, a vykořenit je, se možná nikdy nepovede.

Takže jaký je návod? Chovejte se jako totální kokot, podojte instituce, říkejte tomu svoboda, a budete bohatí, obávaní a obdivovaní. Nebo hrajte fair play, a budete jako ovečky, které roztrhají vlci.

Tak to ale už není. Zní to hořce, ale viníci budou potrestáni. Postarají se o to investigativní novináři, a nakonec i stát zareaguje. Pravděpodobně se ukáže, že formule byla opravdu jen legrace, a že dotyčný na jiné větší problémy jinde. Jen to trvá dlouho.

Druha věc je, že takovéhle drobné šíbry nakonec potrestáme a zatleskáme si, že pravidla morálka vyhrály. Jenže to byl lokální šíbr. Pro oligarchy ale máme jiná pravidla. Ne jen tady - celosvětově. Ať už jsou to židovští magnáti, ropní kovbojové a šejkové, velké fondy nebo majitelé technologických obrů. Na ty jsou jednotlivé státy i regule krátké. A nevolám po nějaké revoluci - jen chci připomenout, že formule na D4 je vlastně taková malá, milá, uchopitelná, řešitelná a naše. 

ČS armády versus miláčci

Lidi nadávájí na redukci počtu pruhů v ulici Československé armády - že to bude špunt. Lidi totiž rádi nadávájí, aniž by tomu rozuměli. Prostě mají naprogramováno, že víc pruhů rovná se svoboda, míň pruhů rovná se diktatura.

Jenže jak to opravdu funguje? Pokud uděláte vzorovou silnici - úplně rovnou, v poli, kde necháte chvíli jeden pruh, chvíli dva, pak zase jeden a dva... A pustíte tam souvislou kolonu aut - co se stane?

Auta budou na zúžení chvíli takzvaně zipovat, a pojede to plynule, ale pak stačí, že se někdo jednou zamyslí, při zipu zpomalí, a vznikne špunt. A ten už tam zůstane a zvětšuje se zácpa. Na to existují různé modely, i reálná pozorování. To není špatné řidičské umění Čechů, to je pouhá fyzika. Ještě taky platí, že čím rychleji ta vzorová řada aut jede, tím větší špunt se vytvoří.

Pokud tam přidáte semafor nebo přechod nebo popelářské auto či foodoru, efekt je stejný. Cokoli, co na chvíli omezí proudění plechových miláčků, způsobí špunt.

No a to je ČS armády donedávna. Sem tam dva pruhy, sem tam zúžení. A zácpa. Pořád.

Jediný efekt, který má zúžení v této ulici, je, že se do ní natlačí jen cca. polovina čekajících aut, takže kolona se opravdu lehce prodlouží, ale paradoxně se bude pohybovat plynuleji, než v případě dvou pruhů s různými omezeními a zúženími.

Na druhou stranu, je to jedno z těch míst, kde je náš řidičů prostě moc. Víc, než jich to místo umí a může pojmout, a bez toho, že bychom tudy nejeli, nebo postavili obchvat Vítězného náměstí, se to nezprůjezdní. Na obou koncích je totiž špunt. 

Někdo může žehrat, že dřív to tady jelo. Ano, ale dříve neexistovaly satelity za Prahou, byla registrována půlka aut co dnes, a vůbec se nehledělo na to, aby všichni neumřeli na rakovinu plic.

Opatření je tedy vlastně naopak dobré z několika důvodů:

1. Přibylo levných parkovacích míst 

2. Auta jedou dál od domů a chodníků, ulice je obyvatelnější

3. Zredukuje se počet nebezpečných situací, protože přecházení na dvoupruhovém přechodu bylo o ústa

4. Cyklisté by mohli jet i jinudy, že? - ale když už, tak to pro ně bude o kousek bezpečnější než předtím 

U podobných opatření tedy tleskám. Všude, kde je Praha provedla, se nic moc nezměnilo - kolona zůstala podobná, ale všem ostatním se tu žije lépe. V případě, že jsou na místě cyklopruhy, navíc snadno projede sanitka.

A jak na to, když už potřebuji projet? Předtím i teď? Nemám Waze, ale nějak to zvládám s Google Maps, takže jezdím "taxikářsky". Jako plachetnice proti větru. Nájezdu hromadu kilometrů navíc, spotřeba patnáct na sto, padesátkrát zatočím, místy jedu kus zpátky, ale Bubenečskou objedu obytnou zónou celkem bez stání. Špunt je akorát most přes trať v Korunovační - ten nemá alternativu.

Možná se tedy zamysleme, jestli od vedení města nečekáme moc a nejsme proto zbytečně hořcí. Když bydlím v zeleni za Prahou, nemůžu čekat, že nás s otevřenou náručí v autě přivítají až na Staromáku. Že mi tam Motoristé postaví dálnici. Stejně tak když bydlím v ateliéru na Korunovační, nemůžu čekat, že ji kvůli mému utopicky zelenému cítění někdo zavře pro auta úplně. Zvlášť, když jsme už všichni zvyklí, že nám Rohlík nebo Foodora přijede až ke dveřím domu (já ne - od covidu raději chodím do obchodů). Musíme všichni přistoupit na kompromisy. Ale kompromis znamená, že obě strany udělají nějaký ústupek. Auta budou dál stát, a zároveň z ulic nezmizí.

A za mne Praha v rámci možností a kompromisů funguje, jen nesmí zaspat a musí investovat více do příměstské dopravy. Praha se zaštiťuje, že má skvělou MHD, ale to platí jen v širším centru. Vlak na Kladno nebo tramvaj na sever Prahy jsou skvělé kroky, ale je jich málo, a jsou pomalé. Praha musí přidat a držet krok s výstavou na předměstí, jinak sklidí plody vynuceného automobilismu.

Chválihodná průměrnost?

Když Cígler architekti ukázali, jak bude vypadat budova na místě někdejšího Transgasu, neuronil jsem slzu. Dalo se to čekat. Vznikne něco průměrného, co maximálně vytěží daný prostor.

Pojďme si ale říct, jestli to je špatné, jak lidé teď říkají.

Nejprve: Jaký byl Transgas? Byla to jedna z těch unikátních monumentálních staveb, o které jsem tu psal u "Vrakodrapu" - stavebně i vizuálně naprosto svoje. Obsah podřízený formě, ale na druhou stranu stavba technicky praktická. Jenom nikoli krásná, ani respektující k okolí. Vždycky, když jsem šel kolem, na mne dýchlo prázdno a studeno.

Jaká bude nová Vinohradská 8? Skleňák z jakoby pootočených kostek. Trocha odkazu na slavný český Kubismus. Trocha vykrádání jiných otočených kostek. K tomu jakási váza zřejmě s výtahovou šachtou - to abychom měli dominantu. A pak věžička. To abychom měli dominantu číslo dva. Zbytek staveb v bloku budou nezáživné sklobetoňáky, na vytěžení metrů čtverečních.

A já vám teď řeknu, proč jsem za to vlastně rád.

Ta stavba je fajn. Respektuje svoje okolí. Je mohutná a reprezentativní, ale nevystupuje moc z uliční čáry. Má otevřený parter. Zaceluje blok domů, kde vytváří příjemnou dvoranu. 

Zaceluje desetiletí otevřenou ránu v místě, ktere je vlastně spíše jen automobilová stoka. Vyprahlé úzké ulice načichlé naftou a psí močí. Vinohradská 8 sem vnáší život. A to Transgas schovaný ve vybombeném vnitrobloku neuměl. 

Další zamyšlení: Jaká je obecně bloková zástavba, kterou máme rádi? Staré domy s kudrlinkami? Opulentní Art Deco architektura? Strohá funkcionalistická plocha? Ať už je to cokoli, mnoho domů se i v minulosti opakovalo, kopírovalo sousedy. Byly hezké, ale ničím nevynikaly.

V takovém případě je vlastně Vinohradská 8 pokračováním toho trendu, jen v moderním hábitu, k tomu s lehkou ambicí dát aspoň do hlavní třídy trochu nadsázky, otevřenosti a života.

Nevznika další Drn, Hundertwasserhaus, ani Casa Milà. Můžeme být na druhou stranu rádi, že nevzniká něco brutálního o rozměr jinde, než zbytek ulice a okolí. Já jsem za takovou architekturu rád. 

Vrakodrap v Butovicích

Je otázkou dobrého mravu si kopnout do mrakodrapu s vrakem (říkejme tomu vrakodrap) od Davida Černého a developera Trigema. Stejně jako je otázkou cti se díla zastat jako velkorysý světák.

Umělecká komunita nemůže Černému přijít na jméno - je to pro ně kýčař, které je přisátý na developery. Jiní se naopak snaží poukázat na to, že jak jinak architektonicky zviditelnit Česko a Prahu než viditelnými věcmi.

A četl jsem k tomu mnoho zábavných a bystrých článků. Nebudu je citovat.

Co tu chci říct, je, že my nevíme. Nevíme, jak bude vrakodrap přijatý. Nebylo by to první zklamání, kterému se dostalo bombastického přijetí. A ani poslední bombastická stavba, která bude přijata jako velké nudné nic. Argumenty z obou stran jsou tedy dobré, ale ukáže až čas.

Mezitím lze poukázat jen na několik věcí nebo faktů, které na přijetí širší návštěvnickou veřejností nebudou mít vliv:

1. Samotný dům bez vraku je docela nudný - až velmi fádní. Bohužel za mne je v tom zásadní rozdíl proti třeba Tančícímu domu, nebo Krawinahaus, které jsou zajímavé svou celkovou architekturou. Trigema tu staví jenom velký panelák.

2. Je docela možné, že na přeplněné a přeplácaně Butovice je až moc velký, což může znít nejasně a nejistě, ale pro kvalitu architektury je souhra s okolím důležitá. Turistům to vadit nebude. Koupí si trdelník, který pak hodí do koše.

3. Připomínat si vrakem globální apokalypsu je uslintané - jestli to má probudit Klause a neokonzervativce, tak to fungovat nebude. Ostatní "nalevo" už jsou probuzení ("woke" 😉) a připomínání je spíš otravuje.

4. Bude se jednat o jakýsi Koldům, kde budou předražené mini byty pro strašně bohaté bezdětné mladé, které budou sdílet společenské prostory. Tak ano, i dnes jsou mladí nucení sdílet prostory, z cenových důvodů. Takový dobytčák, který spojuje příjemné s nutným. Nic nového pod sluncem. Ale už se těším na cenovku dobytčáku v tomto prémyjovém Koldomu s kohoutky Hansgrohe. Když chci malý byt, chci i malou cenu. Když mám prachy, koupím si velký byt, ne? Jenže ti chudí mladí někde vezmou hrozně moc peněz, a zbytek za ně skoupí realitní fondy a pronajmou jim to ještě dráž, protože můžou. Je to jenom byznys, kotě, sorijako.

Znovu opakuji: Dílo je to velkolepé, a docela pravděpodobně, trochu jako když vybuchne ohňostroj, upoutá pozornost. Protože takových velkolepých výbuchů tu mnoho nemáme.

Haha Zadek na Masaryčce? Pakul na Vyšehradě? Véčko na Pankráci? I to jsou stavby jako pěst na oko (big bum bum!). Ne nutně pěkně, praktické, kvalitní nebo v souhře s okolím. Nebo oblíbený Transgas na Vinohradské - pověstná pěst na oko. A pak samozřejmě hotel Don Giovanni, největší svatební dort s oříškovým krémem, trošku s jménem a vzhledem mamutího příhraničního bordelu (možná Soňa, Irena nebo Berenika by byla bordelovější jména). Nebo kotasovské egovýlevy v podobě zbytné kostice na Střížkově, či chci-být-calatrava-barrandovské rychlodráhy. Kolik tam jezdí turistů, nevím, ale slyšel jsem cosi o nákladech na údržbu. A jestli to nějak přispělo k soužití místním, taky nevím. Konče třeba naším chci-být-minimalistickým nádražím Bubny. Nejdražší provinční zastávkou S-Bahn všech dob. Big státní bum bum. 

Vlastně chci vnitřní polemiku zakončit tím, že i když se u Vrakodrapu jedná o stavbu plnou rozporů, potřebuje Česko něco takového jako sůl. Dobrá architektura tu taky vzniká - často krásná a skromná, plná nápadů a respektu k okolí. Ale nic co by ve světě přesvítilo náš krásný hrdý skanzen, končící kdesi v třicátých letech dvacátého století.  Dejme tomu šanci, a doufejme, že butovičtí aspoň  vydělají na prodeji suvenýrů.

Centrum Holešovic žije!

V dolních Holešovicích vždycky trochu chcípl pes. Ne že by to tu bylo nezajímavé a nic se tu nedělo, ale vlastně tu moc nebyl život. Lidi přijeli do La Fabriky, na Jatka, popracovat do kreativek a na večeru honem pryč, a už zase chcípl pes. Pro nás dobré - je tu klid, dobře se spí a parkuje.

Trochu se to ale mění. Jádrem je ulice Komunardů, která získává neodolatelný genius loci. 

Proč je tahle ulice zajímavá?

1. Už byla stavěná jako hlavní třída - spojuje jih a sever, je konstantně široká, má stromořadí, je z ní vidět na Vítkov a na druhé straně kopce Trojské. Spojuje Jatka, Alzu, Vnitroblok, Dělnickou, Pivovar, a Orteňák, za rohem je radnice.

2. Je to tepna - auta jsou tu do počtu přirozeně omezená, i když jezdit a parkovat tu smí, ale jezdí tu tramvaje a autobusy. Když jedete do Holešovic MHD, přijedete tudy.

3. Je tu zmíněné stromořadí. Stromy dávají ulici honosnost, stín a klid. Navazuje tu park v Tusarově, Jateční a na Ortenově náměstí.

4. Je tu božská architektura, resp. významné stavby. Běžné domy ze starších dob tu mají každodenní pompu, ať už secese, art deco nebo moderna 30. let. Stojí tu ale také novodobá Linea Pura, kde si auto zaparkujete na balkoně, ateliér pana architekta Pleskota, Fialův famózní druhý "drn", krásný objekt La Fabriky, citlivě obnovený Pivovar, za rohem nová radnice, a na konci NKÚ, který je trochu odtažitý, ale uzavírá moderní fúzi Holešovic.

5. Prostupnost. Všude se tu dostanete - většina zmíněných staveb vás zve do svých dvorů, zahrad nebo útrob. Všude si můžete dojít na kávu, víno, nakoupit, na oběd. Holešovice jsou jak ementál.

6. Žije to. Radnice, která se mimochodem povedla, je za rohem, ale pokud jdete na nákupy nebo do restaurací, najdete tu cíle.

7. Gastro. Ať už Alza Espresso, nebo Lovely Day, nebo Knihkopec, nebo Vnitroblok, nebo Ollies, Bento, Phil's Corner, Čtyřka, CaPhe, Mexická, Břehy Rhony, Alf & Bet, nebo klasická jídelna na stojáka, lidi sem začínají chodit a paří. Je tu rušno. Je tu i Fast food a řada dalších.

8. Albert, Rossmann, DM, Lidl - obchody jsou tu schované, ale přímo na ulici, na zastávce, po cestě domů kousek od dveří. 

9. Místní a přespolní. Jsou místa, která mají jen sousedský magnetismus, zároveň je tu ale mnoho kanceláří, takže místní se mísí s moderními dělníky kapitalismu, a přespolní sem už začínají dojíždět čistě za zábavou. Neuvěřitelné, kolik lidí se mne na ulici už ptalo, kde najdou Mexickou. I to vytváří rušnou odpoledne večerní atmosféru, kterou člověk znal spíše z Letné nebo Karlína.

Pořad platí, že většina podniků tu kolem osmé zavře. Ale je vidět, že místní už se tu víc potkávají a přespolní sem přijíždějí - s tím se otvíračka prodlužuje směrem k desáté nebo i k půlnoční metě. Samozřejmě, obytné domy mají pro hospody dál četná omezení, a to z pochopitelných důvodů, ale zvyšuje se počet míst, kde se to toleruje. Jak ubývají dělnické čtyřky, kde chlapi řvou, a přibývají hospody pro tichou střední třídu, jsou obyvatelé domů smířlivější. Vzpomínám, jak před deseti lety nás odevšad v Holešovicích vyhazovali v půl osmé, a hlavně ať jsme na odchodu potichu, že je prý místní obyvatelé "drží za koule", a zavřou jim to, když budeme hlasitě konverzovat. To už jsem dlouho nezažil.

Je to ruch, který je čilý a příjemný. Přijďte taky někdy na Komunardů a zkuste na ni kouknout znovu a otevřenýma očima - třeba přes lávku HolKa.

Turek v našem Matrixu

Na další kauze Turek je nejhorší, že možné je úplně všechno.

Silně pravděpodobná varianta je, že si to Deník N vymyslel. Nebo někdo jiný to připravil a Deníku N to podstrčil. Tedy noviny zde hrají roli užitečného blba. Turek polarizuje a tím je ideální slabý bod budoucí vlády. A my víme, že druhý tábor, tedy Spolu a spol a nejsou žádné hodné ovečky. Hodí se to využít.

Na druhou stranu, na Turka už vyplula na povrch řada problémů, které se ukázaly být pravda: Trapná leč přínosná byla kauza s rychlostí, závodění ve formuli s dětmi, oslavná kniha o sobě, Jaguar Klub, co není Jaguar klub, i to, čím vlastně zbohatl. Nepovolená garáž moštárna je určité koření. Kauza týrání ženy může být smyšlená, leč když jste průserář se zjevně psychopatickými sklony, je těžké věřit, že jste ženu netýrali. Prostě ten další průser s rasismem do toho zapadá taky, s asi se skutečně stal.

Další pohled na realitu je, že se to stalo, a není to morální, ale Turkovi to opět neuškodí. Možná v určitě nemalé skupině i pomůže. Pojďme si otevřené říct: Kolik z vás má rádo Romy? A kolik z vás jsem o nich slyšel mluvit nepěkně? Mnoho - zvlášť u piva jste se někdy rozjeli tak, že jsem nestihl koukat. A ano, v reálu nikomu nic zlého nepřejete, a určitě jste dost chytří nebo bázlivý, takže do profilu na Facebooku si svá pivní moudra nedáte. Turek si je tam ale dal, a i z vás díky tomu spadl určitý spleen - konečně se někdo nebojí v tomhle profízlovaném světě říct, co si myslí. Takže možná mu právě proto skrytě fandíte. Stejně to může být s týráním žen (možná to ta holka sehrála ze zlomeného srdce). Stejně je to s moštárnou - ano, 99,9% z nás garáž legálně postaví, ale úřady a předpisy je přitom štvou. Turkova rebelie ukazuje úřadům odvážně vztyčený prostředník. Schválně tu nezacházím do detailu, co by se stalo, kdyby se všichni chovali stejně...

Realita může být nejmíň trojí. Podtrženo sečteno, možná to Motoristům zlomí vaz u Babiše, ale ne u voličů. Turek je psychopat a krysař, ale jeho elektorát mu to baští. Část ne, ale jsou pro ně důležitější aktivační slovíčka, o kterých jsem tu psal minule. A v takovém případě má libovolné gaunerství velký pardón.

Nabídnu ještě poslední zamyšlení a kopnu se taky do vlastní nohy: Většinu věcí, které na Turka lid vytahuje, se stala před mnoha léty. Ne všechny, ale většina. Dalo by se říct, že Turek z nevyrovnaného darebáka dospěl v muže, který ví, co chce, a má co říct. Řeknete mi, že to není možné. Tak prestaňte blahem slintat nad osvícením našeho stávajícího prezidenta, bývalého komunistického vojáka. Jasně, pan prezident nikdy nebyl rebel - byl to hodný kluk, co plnil rozkazy, ale svou změnu názorů a zmoudření si obhájil. Dokonce tak, že jej uznávate jako morální autoritu a citujete na sockách. Proč by to samé zmoudření nemohl obhájit Turek?