Návštěva na měsíci a měsíc na návštěvě

Co jsi dělal v říjnu? Koupelnu. A byl jsem tak měsíc na návštěvě. A jaké to je, být měsíc s návštěvě? Nic moc - jako na návštěvě na měsíci.

Už jsem si zvykl, že mám svoji domácnost. Ne dokonalou, ale svojí. Nikomu tam nic nedlužím, co si udělám, to mám, co si pokazím, to nemám.

A jaké to je mít novou koupelnu? 

Dojem první je: na koupelnu kašlu, hlavně, že jsem doma.

Dojem druhý je, že nás nenapadlo, jak rádi budeme trávit čas v koupelně. Na záchodě zatím chybí topné těleso, ale jakmile tam bude, bude se slastný pocit dělit rovným dílem i na tuto místnost. Zamykací party pro jednoho.

A zda se, že všichni máme dojem podobný. Dospělí i děti. Navíc tím, že záchod nyní disponuje umývátkem a mýdlem, si i děti dobrovolně myjí ruce mýdlem.

A kolik dneska stojí udělat koupelnu? No, dvojnásobek co v době, kdy jsme dělali byt. 

Dojení dojmů

Američtí prezidenti vůbec budí zajímavé první dojmy. Dalo by se říct, že od dob Bushe staršího to jde dolů.

Bush starší budil dojem, že je správný Yankee. Prezident staré školy, který drží pevně opratě světa a americký byznys drží pevně opratě jeho. Někde na zahradě v Texasu mu tryská ropná fontána a na limu má vepředu bůvolí lebku s parohy.

Clinton byl vášnivý kuřák a působil trochu jako úředník, ale vystačil si s tím, že byl zástupce velké svobodné Ameriky a mával davům.

George W. Bush se svým pitomým výrazem působil, že to nemá úplně pod kontrolou, a že vládne někdo jiný. Když mu zbořili dvojčata, střílel na všechno, co se hýbe, jako správný cowboy.

Barrack Obama byl takový Barbie Ken nebo jako iPhone. Hezoučký slušný panáček, kterému skutek útek, a nejlepší by bylo ho zatavit zpátky do růžové krabičky. Vidím tu velké podobenství s Petrem Pavlem.

Trump první působil jako Paroubek. Navíc celou dobu říkal věci, ze kterých bylo na blití, a pak udělal vždy něco jiného. I z toho bylo na blití. 

Joe Biden působil jako prázdná skříňka, kterou vždycky někam dovezou a nechají ji vesele řečnit, zatímco za jejími zády se děje malá tichá levicová revoluce. Při druhé kandidatuře se skříňka porouchala stářím, a museli ji nahradit Kamalou, která umí tančit a tleskat a není Trump. 

A Trump druhý? Pořád se chová trochu jako Paroubek nebo Babiš, ale první dojem, že se uklidnil a ví, co chce, akorát nebude vědět, jak to chce.

A popravdě: Byl tu dobrý vládce? Na Raegana už nedohlédnu. A jinde? Byl Helmut Kohl opravdu legenda nebo jsem jenom neviděl jeho neduhy? Byl Gorbačov ten, komu to spadlo na hlavu, nebo aktivním strůjcem křehké ruské demokracie a geopolitickým stabilizátorem? Byla Maggie Thatcher vizionářka a železná lady nebo železná svině? Byl Roosevelt zachránce světa a taktik, nebo jenom plácl a zabil mouchu, kterou předtím dlouho liknavě pozoroval, jak ožírá sekanou, i když dlouho předtím věděl, že ta moucha taky seděla na hovínku? Byl Churchill skvělý premiér nebo jenom krvelačný pitbulek, který čekal, až ho pustí z klece do ringu?

Zmiňovaní vládci ve své době budili kontroverze, a lidé si jistě říkali, jak je možné, že dělá tohle? Jak je možné, že tohle nedělá? Ale nakonec otočili dějiny. První dojmy jsou ošemetné a hodnotit dějiny, když ještě neskončily, je ošemetné taky. 

Hodnotit Trumpa druhého je ještě těžší. Teprve dějiny ukáží, jestli to byl epizodní křiklounek, který křičí a leští děravou loď, nebo zda zalátal díru, a opravdu pootočil kormidlem. A zda pootočil na skalní útes nebo k lepším zítřkům. A zda loď opravdu měla díru, nebo neměla, protože to byla dobrá loď, jenom nejmíň dva státy postavily lepší a větší lodě, protože měly technologie a pětkrát tolik stavitelů, a tak se hezky křičelo, že USA mají v lodi díru.

AntiBabiš po americku

Volby v USA téměř skončily a prezidentem bude Donald Trump. Dobré na začátek je, že byl zvolen poměrně jasnou většinou a tudíž nelze křičet, že volby byly zfalšované, protože i kdyby byly, rozdíl je takový, že se v něm ztratí.

A každý na to máme tisíc názorů, přičemž v Česku je většina z Trumpa zděšená. Trumpa bychom ale měli vidět jako menší zlo, a navíc je pro mne devizou, že je republikán. Tedy ne-Kamala, ne-demokrat, česky také anti-Babiš. Na druhou stranu lidsky je mi odporný asi jako Jiří Paroubek, protože je to další starý nevypočitatelný populista. Ale tak se teďka politika zřejmě dělá. 

Proč je pro mne Demokrat větší zlo? Demokrat je klasický středový socialista. Zatímco Trump bude hrát na nízké pudy a nebude tak docela jasné, co udělá zítra, měla by Kamala poměrně jasnou agendu směrem doleva - všechny vzletně podporovat, vodit za ručičku, ale zároveň vymýšlet neustále nějaké nové "koleje" a "mantinely", na kterých bude obyčejný člověk nakonec bit, ale velké ryby z nich jako zázrakem vyváznou.

Ačkoli si to hodně lidí nemyslí, a neberu jim to, Trump bude docela jistě demokratičtější než Demokraté. A ano, my tady v Česku si z Trumpa slízneme to nejhorší, protože maga nám v Evropě nijak nepomůže, stejně jako nejistota v mezinárodní politice.

Zároveň je ale otázka, jestli tolik uškodí. Trump práská bičem, a vyhrožuje, ale opravdu to, že odmítá Evropě krýt záda, znamená, že se automaticky vzdá svých povinností v NATO? Spíše ne. Chce tím jen upozornit, že nechce na bolavých zádech USA nést váhu Evropy, která se sama neubrání, protože na obranu léta z vysoká kašlala.

Opravdu by byl takový problém, kdyby se Ukrajina vzdala východní části území za cenu toho, že už nebude válčit? Protože ono to nevypadá, že by se Rusko chystalo prohrát nebo nedej bože, že by se někdo na něj chystal po boku Ukrajiny zaútočit. Spíše to vypadá naopak. Neříkám, že je správná cesta se Rusku vzdát, ale myslel to tak Trump? A pokud by se to stalo a válka skončila, byl by to takový problém?

Opravdu Trump deportuje všechny uprchlíky, takže v USA nebude mít kdo pracovat a lidí umřou hlady? A chtěli demokraté uprchlíky vítat s otevřenou náručí? Nechtěli, že?

Trochu toho nastávajícího prezidenta démonizujeme, až pro to zapomínáme, že na levici není principiálně nic moc dobrého. Ano, Trump mne svou formou taky štve, ale zjevně ji byl schopen nadchnout větší část Američanů. Tak jim popřejme, ať se daří, protože to je i v našem zájmu, protože když to Trump v Americe rozvrtá, bude to znát v celém světě.

Oheň podzimu

Dneska na procházce za pokladem. Ty stromy uprostřed stinného pole najednou staly v záři reflektorů, připravené sehrát perfektní číslo.

Krásné ulice: Pěstí do hlavy nebo do břicha?

Když se řeší parkování, noviny a radnice se většinou ptají ve stylu obrázku, který jsem přiložil. Líbí se vám ulice bez aut? To je ale bohužel velmi nevhodná formulace dotazu, protože moje odpověď, pokud by byla celá, by byla: Ano, ulice bez aut jsou úžasné a chci je všemi deseti. Ale zároveň mimo dotazník dodávám, že je pro mne důležitější zaparkovat svoje auto někde kousek od domu, protože ho občas potřebuji na převoz více těžkých věcí. Takže pokud budu taktizovat, budu muset nepravdivě odpovědět: ne, ulice bez aut se mi nelíbí. A to je na hlavu, protože mne "průzkum" nutí popřít sám sebe. Je to asi tak dobrý výběr, jako když se vás silnější dítě ve škole ptalo, jestli chceš pěstí do hlavy nebo do břicha.

LePravice

Odložil jsem si to zde, protože mi to stále vrtá hlavou. Teď to publikuji, protože odpověď stále hledám.

Výsledek druhého kola voleb ve Francii je lehce nečekaný, a to hlavně s ohledem na rozdíl proti prvnímu kolu.

Jak to čtu?

V prvním kole dali voliči najevo, že se chtějí jasněji vymezit vůči Evropské unii, green dealu, a zřejmě i migraci. A v druhém kole to všechno zapomněli a řekli si prostě jen o více zmrzliny zdarma.

Francie sice je kolébkou evropské levice, ale pro mne to je šok. Nevím, zda motivem byla ekonomická levicovost nebo životní levicovost, ale tuhle stojku nepochopím.

Co mne ale zaráží také, je reakce českých liberálních novinářů, protože ta více definuje jinak dost nejasný pojem "liberalismus" v Česku. Dopustím se teď možná určitého zjednodušení, když první dojmy shrnu do věty, "skousneme i silnou levici, hlavně, že nevyhrála pravice."

Provolávání, že to Macrone skvěle vymyslel (i když prohrál), tomu celému jen dává jasnější kontury. Že by čeští novináři byli srdíčkem levičáci?

Instagram revisited

Po delší době jsem si nainstaloval Instagram, abych se podíval na vlastní oči, jak se tam prezentují české banky. Jednou jsem konzultant, a dělám projekt na marketing, tak bych to měl vidět.

Princip je ale překvapivě úplně stejný jako na Facebooku - když tam po dlouhé době přijdeš poprvé, vidíš příběhy svých kamarádů, a je to prima. No a když tam přijdeš podruhé, už vidíš jenom reklamu. Co je ale vtipné, že stejně jako u Facebooku, Instagram posílá oznámení, že někdo z vašich přátel něco publikoval. A když oznámení rozkliknete, vidíte zase jenom reklamu. 

Na každý pád, Instagram byl vlastně labutí píseň moji generace. Jedná z posledních aplikací, kterou jsme my čerství čtyřicátníci ještě rozjížděli s vervou, protože nám přišlo, že je o něco jednodušší než Facebook, a více zaměřená na fotografii. Já měl tehdy v roce 2010 Symbian, a tak jsem si zřídil účet, ale vlastně jsem ji aktivně nepoužíval, a tak jsem o ní aspoň tvrdil, že je to appka těch rádoby moderních Apple ovcí, a že já mám Flickr a digitální foťák (myšleno jako samostatný přístroj, tyvoe!). Pravda byla ale v tom, že Nokia E7 fotila blbě, a iPhone hezky, a jedině na Apple byl Instáč použitelný. Vyfotit, nasadit filtr, rovnou publikovat. How sexy!

Zpátky k jádru věci. Instagram je poslední mezigenerační most. Zatímco Facebook se naučili používat také boomers a dokonce i stát, mladí ho považují za trapný a jsou tam jen proto, aby se mohli podívat na otvírací dobu (zdroj: minulý týden jsem doběhl průzkum záměreny na komunikaci bank). Mladí (a teď myslím spíš Gen Z, než Alfa) mají svoje appky, kterým já jako mileniál už odmítám rozumět. Moje generace může mít občasné výkřiky před hrobem ve stylu, jak je Tiktok vlastně skvělý, ale jsou to výkřiky před hrobem a přetvářka, většinou daná pracovní povinností nebo nutnosti v podnikání. Náš attention span je jiný, pomalý. Čteme více než první tři řádky. Na náhled videa jsme schopní se podívat více než 7 sekund. A dokonce jsme schopni několik hodin číst knihu, aniž bychom požádali ChatGPT o její sumarizaci, protože nás to pomalé tempo baví. Kde se moc scrolluje a obsah se přímo zabíjí, začneme být nervózní, že nám chybí nějaká pevná kotva.

Instagram je tedy poslední místo, kde může Mileniál komunikovat s generací Z a oba tam budou doma. Boomer nebo X-ko a Alfa už se tam ale nepotkají. A svoje mladé nástupce, už zase vedu k tomu, aby pomalu hledali komunikační most (myšleno appku) na generaci alfa. Nikdy není dost brzy začít...

Jak jede Mondeo v Ecoboostu se 240 koníky?

Před časem jsem si v rámci oslavy čtyřicítky pro radost koupil Mondeo 2013 ve verzi liftback se 240 koníky. Velké racio tam nehledejte - snad jen že na Mazdu šestku ani Alfu Giulii jsem ještě neměl dost love, ani apetít se zadlužit.  

Jak tedy jede vrcholná verze Mondea? O to se chci podělit, protože recenze byly v roce 2011 nadšené komfortem a silou, nebo naopak zklamané, že se nejedná o sportovní Mondeo ST jako dříve. A vlastně obě strany měly pravdu, ale možná nepochopily náturu toho auta, které je taková polo-rychlá polo-limuzína, která hezky poslouchá volant, mručí, když řidič poručí, a decentně drncá a vrací to zase do volantu. Pokud chcete jenom limuzínu, koupíte si něco jiného, pokud chcete jenom sporťák, taky se poohlédnete jinde. Ale pokud chcete obyčejně jezdit s úsměvem na rtech, je tohle Mondeo v benzínu tak akorát.

Vzhled je věc vkusu. Je to hřmotný liftback, ale v černé působí subtilnější - s klesající zádí a dvěma stříbrnými rourami vzadu, se mi tohle auto prostě líbí. Na rodinný dostavník má svoje kouzlo. 

Uvnitř... Kůží potažená palubka a interiér, který je jak dámská kabelka, a působí jako z Kolína nad Rýnem, ne jako z Ameriky. Ačkoli křivky uvnitř mají být dynamické, v kompletní černé je to tu vlastně překvapivě decentní, přehledné a střídmé. A útulné. Auto je prostorné, přesto vás tak příjemně obklopí. Huňaté měkké koberečky jsou i v kapsách dveří. Některé polstrování, např. v místě opěrek loktů by mohlo být měkčené více. Je to kontrast vůči nadčasově pohodlným sedačkám s dostatečným bočním vedením, které i po celodenní jízdě opouštíte v absolutní pohodě, zatímco lokty už můžete mít lehce otlačené.

Jízda. Co jsem oblepil filcíkem karabiny pásů, aby nevrzaly o kůži, je svezení pěkně tiché. Byť na dnešní dobu nezamaskuje větší aerodynamický hluk a hučení od nápravy vzadu s rostoucí rychlostí. Po cestě z garáže ven z města je to klidná ovečka, která se plíží bez třesení a dunění, a říkáte si, kde všechny ty koně jsou. Ale když pak na konci města dáte pokyn, nasere se, a začne krásně mručet a zatlačí rodinu do sedadel. Děti vískají, Niki se bojí. Mondeo prostě pěkně sytě vrčí. Výfuky zní tak akorát, abyste je decentně slyšeli, ale není to žádné otravné prskání rozzuřené travní sekačky. Opět podle recenzí - to je hlavně dané laděním zvuku, které Ford dělal pouze u Ecoboostů dvoulitrů na motoru, nikoli výfuku. A je to příjemné.

Psali také, že automat Powershift si s motorem nerozumí. Pokud jedete klidně, vlastně o něm nevíte, jako v dieselu, což je fajn. Pokud na to dupnete, řadí taky perfektně - rychle a bez zbytečného protáčení. Ale nemá rád popojíždění v zácpě a styl jízdy "mezi" - jízda proměnlivou rychlostí za Fabií okolo sedmdesátky po okresce není disciplína téhle dvouspojky. To pak občas cukne nebo kopne, jako v recenzi. Jenže já mám rád přesně ty dvě krajní polohy - buď jedu klidně na tempomat, nebo tomu dupu na krk. Takže mi vlastně vyhovuje.

A jsme u hlavní výhody: Nejde o formuli, ale nemusíte se bát předjíždět. Nemáte sice pocit, že byste řídili sílu plynem, nebo měli otáčky přímo na plynu. Mezi vámi je reakce, pochopení automatu a turbodíra. Ani režim sport nezpůsobí, že by reakce byla okamžitá a ostrá. Prošlápnete, po půl sekundě podřadí, začne točit, a zabere. Opět zde platí, že auto čte váš styl, a pokud jedete městskou rallye, začne reagovat rychle. Není to ale tak přímočaré jako v Mustangu, kde ve sportovním režimu prostě plyn poslouchá nohu, a v setině vteřiny posílá tlak podrážky na kola plnými doušky. Na druhou stranu Mondeo pružně zrychluje víc, než se zdá, a vlastně na výjezdu ze zatáčky stačí krátká rovinka, a vy už vyražíte vedle Fabie, a po chvilce jste bezpečně zařazení před ní, bez nutnosti zrychlovat na 130 jako s dieselem.

A přecházíme na podvozek. Podvozek vedl mnohé motoristické novináře k výrokům, ať zapomene na soudobé Audi A4, a jdeme si koupit Mondeo. Kvůli podvozku jsem si oblíbil Fordy i já. Ale jak je na tom podvozek Mondea po 150 tisících? 

Nikdy to nebylo žádné ostré náčiní. Pořád ale zdolává hupy, prahy a podobné překážky s přehledem. A pak na tenoučké rozbité okresce seknete volantem a čumák tohohle mastodonta letí přesně kam má - "za roh". Místy máte pocit, že se nad okreskou vznáší. Není to ale let bez citu - stále víte, co se pod koly děje, jen je to bez ran do karoserie, bez vrzání, a odskakování kol. Tohle je na tom krásné - ačkoli se jedná o velké a prostorné auto, které je staré a ojeté, pořád dokáže svou přímočarostí potěšit.

Nicméně pokud jde o vyřčené srovnání s luxusními německými vozidly, je potřeba si připomenout, kdo je tu pitbull a kdo čivava. Ano, nadšená videa před lety srovnávala, jak Mondeo mezi 100 a 250 kmh utaví srovnatelně výkonný mercedes E nebo BMW 528i. Ale pokud jste řídili soudobé BMW nebo Mercedes, je pocit v Mondeu při 200kmh nesrovnatelný. Mondeo vám prostě dává všemi deseti vědět, že výkonu má sice dostatek, ale na vysokou rychlost dlouhodobě není dělané. Zatímco konkurence na ni dělaná je, a sice se na ni dostává hůř, ale pak jede jaksi nonšalantně. Motor Mondea se třese, má přerývaný chod, a vše kolem sviští jako byste nejeli 200 ale 300. Je to trochu živelné, což sedlo k předchozí generaci ST, ale k sportovní limuzíně se to nehodí. Kila dolů se tedy podepíší pozitivně na zrychlení, ale negativně na komfortu. V tom paradoxně působil klidněji kombík v dieselu, které na dvoustovce vždy spokojeně vrněl. 

A spotřeba? Fiiiiii...  že se ptáte. Na tu si nechávám diesel. Pokud s Ecoboostem pojedete pro radost, skončíte na dvouciferné. Pokud jej budete muset občas použít účelně, umí spadnout hluboko pod deset. Takže Rakousko stovkou po dálnici za osm bude reálné, projížďka pod plynem na okresce za 13 taky. Rozptyl přes 5 litrů - u dieselu je to max. do dvou litrů. 

No a srovnání s Mazdou 6? Mondeo je oproti japonské kataně uvnitř střídmě zařízené a zvenku o generaci starší. Nic naplat. Mazda vás svým kvalitním měkkým čalouněním vřele obejme. Konkrétně v mojí specifikaci má ale Mondeo lepší sedačky, hezký kožený interiér, a výraznější motor zvukově i sílou - Mazda klokotá jak Fabia, Mondeo mručí. Navíc i přes svou velikost, je to víc motokára. Stačí ho nechat plout ulicí a držet volant dvěma prsty. Poznáte, které auto vás za ty prsty bude tahat a vesele cukat volantem (a nemyslím teď Lane assist). A poznáte to i v devadesátce na okresce. Tu vůni zašlých časů a přímočarého řízení. Mondeo dává člověku řidičsky přesně ty drobnosti, které Mazdě chybí, a které jsem tu před pár lety vyjmenoval. 

A srovnání s Giulií? To necháme na jindy. Italská kráska je ostřejší náčiní, ať zadokolka nebo čtyřkolka. Není to rodinný dostavník s pocitem motokáry, ale sporťák převlečený za sedan. Jiná liga. Pevnější šasi, pevnější zavěšení. Čtyřmístný interiér a kufr je u Italky jen na oko. U Mondea je to naopak základ a podvozek je spíše bonus. Také zrychlení Giulie je jinde. Jestliže nejrychlejší Mondeo "vydře" stovku za sedm, Giulie ji téměř za sedm zvládá s papírově podstatně slabším dieselem. Tam kde Mondeo zkouší zvuk dieselu napůl úspěšně tlumit, Giulie nezkouší vůbec nic, a prostě naplno a vesele chrochtá, ale táhne. Chrrrrr. Tlumení jsou kilogramy, a kilogramy nejedou. 

Koupil bych si to jako nové? V roce 2011 to bylo na Ford drahé auto a v takové komplikované situaci. Recenze vlažné, spotřeba benzínu vysoká, downsizing, když ještě nebyl pozitivně přijímaný. Turbodiesel byl naproti tomu stravitelnější - taková opulentnější Octavia, navíc za podstatně méně peněz - k tomu diesel tehdy byl jediný možný firemní pohon, takže Mondeo TDCi byl jeden z "manažerských" fleetových vozů. A pro soukromou koupi se za cenu Ecoboostu šlo poohlížet po nějakém levnějším Volvu nebo Audi. Takže podobně jako většina lidí bych si ho tehdy nekoupil. 

Babiš už tu je

Ohledně voleb je fascinující, jak dobře dopadlo ANO. Je to určité vysvědčení pro vládní strany.

Ale pozor, vládní strany neudělaly všechno špatně. Vlastně si s nastupujícím vítězem mohou v mnohém obsahově podat ruce:

JEDNA

Koalice zdědila zemi po Babišově rozhazování peněz z vrtulníku. Snažila se to řešit, aby to moc nebolelo, jako panáci kuťáci, a tak si mohou s Babišem vlastně podat ruce.

DVA

Spadla jim do klína válka na Ukrajině, kde můžeme být rádi, že zaujali názor, který zaujali. Proč jim toto téma u části populace škodí? Většina Čechů přece nesnáší Rusy, a to přestože samotní Rusové jsou také jen lidi. Jenže voliči stejně mají pocit, že vláda dělá pro Ukrajinu mnoho a pro lid málo. Babiš kormidlo neobrátí, jen lehce upraví kurz. Ale zvládá to dobře prodat, jako selhání vlády.

TŘI 

Vláda je kritizována za zrušení superhrubé mzdy, kterou sice nezrušili oni, ale zrušili ji vlastně podporou Babiše. Chudým lidem to nepomohlo, bohatým ano, a veřejné finance to poslalo do vrtule. Na problém zaděláno.

ČTYŘI 

Jsou oba na špatné straně v tom, co lidem vadí, a v čem je každý expert. Babiš je tam taky, ale lidi mu více věří jeho marketingový postoj, že za nás bude bojovat. Jedná se o Evropskou uni a Green Deal. Jak vláda, tak Babiš totiž vše odkývali, Babiš ale dokázal lépe zalhat. Otázka taky je, zda je Green Deal v jádru špatně, nebo by se to jen dalo dělat pomaleji a lépe. Ale to je na jindy - pro lid je to každopádně hromosvod. 

PĚT 

Obě vlády stavěly dálnice. Naložíme kombíky a dětičky a pejsky, a jedeme na chaloupku po dálnici, i když na to nemáme. Infrastrukturní stavby jsou drahé, zaostáváme v nich, ale jak Babiš, tak Fiala je konečně posunuli. Babiš opravil D1 (třikrát bravo!) a Fiala dokončí rekordní počet úseků, které rozestavěl právě Babiš. Sice jsou to kousky, které končí a začínají v poli, a tedy z nás Švýcarsko zase neudělají, ale pořád to kvituji, a lid to taky kvituje. Když už si pouštíme žílou, tak ať je to na ty dálnice.

ŠEST 

Že je Babiš stb-ák lidem nevadí. Pětkrát už se propralo, že to nebyl ten stbák, který o lidi típal cigarety, ale spíše zahraniční obchodní zpravodaj. Stejně tak si myslím, že Fialovi nakonec neuškodilo konto v mafiánské kampeličce, protože ODS je a byla (znovu: byla a je) strana kluků, co spolu mluví a choděj, zkráceně "korytáři". A tihle kluci si tak trochu myslí, že na to mají právo. A stejně tak si myslí většina obyčejných Čechů a Moravanů, že když někde leží nějaké dostupné peníze přes kamarády, je potřeba nehrát na morálku, a sáhnout po nich. Proč být rytíř Mirek Dušín a všechno si vydřít, když jsou tu páky?

SEDM

Naposledy - pro to samé, pro co nemáme rádi Babiše, nemáme rádi ani Fialu. Babiš slibuje a lže. Ale Fiala nakonec taky. Jeho kamenný postoj při projevech se spojenýma dřevěnýma rukama a slibování "musíme", "tato vláda musí", a "měli bychom okamžitě", a následná ne-akce, jsou vlastně stejná demagogie jako Babišovo "tohle jsme pro vás zařídili jenom my", "všichni ostatní na lidi kašlou". Jen Babiš přitom vypadá jak krysař z města Hammeln, zatímco Fiala jak dřevěný panák woody.

NAOPAK

Na druhou stranu buďme věcní: mnohé prostě vláda nezvládla a možná je to i dobře. Pokud se jedná o boj s dlouhodobě deficitním rozpočtem, je to automaticky kapitola, na kterou všichni rezignují. A pokud by nerezignovali, udělá se drakonické opatření bez podpory lidu jako za Topolánka, a za rok dva se to zase bude vracet zpatky.

Navíc realita je, že za Babiše dluh ještě poroste. A ještě o něco později to celé spadne. Aktuální návrhy ze Slovenska ukazují, že dluh následně budeme rozpočet zalepovat vším a všude, na což doplatí ti, kdo peníze mají. Velké bohaté firmy proklouznou, ale my středně-příjmoví to většinovému voliči zaplatíme i s úrokem.

Clever lištička

Nová škoda Elroq vypadá opravdu dobře. Tedy na malé SUV. Prostoru má na rozdávání, jen kufr nemá oněch českých mýtických 600 litrů, ale ze zkušenosti 470 rodině na knap stačí, jen se málokdy vejdete pod roletku.

Designově je novinka z mého subjektivního pohledu vytříbenější než VW ocucané bonbóny 

Cena je a není zajímavá. 799 tisíc za EV vedle 749 za Karoq nezní vůbec špatně. Vlastně je to terno. Jenže ono je i 749 za menší SUV hromada peněz. Za tu cenu mohl být nedávno Superb v pěkné výbavě. Takže bude záležet na ceně na operák, a tam budiž příkladem propastný rozdíl mezi Enyaqem a Kodiaqem, kdy jeden je za 21 a druhý za 13, ale přitom se jedná o obdobnou třídu a navíc Kodiaq je užitečnější dříč.

A neodpustím si komentář: Svítící lištička mezi světly je za příplatek. Prémyjová. V roce 2030, až všichni budeme jezdit normovanou devadesátkou po D1 Elroqy, se pán a chudák pozná jen podle toho, jestli si připlatil za svítící lištičku. Protože ta je novým  symbolem nespoutaného hédonismu.

Ale vážně: Elroq tedy nebude mít na růžích ustláno. Může to být vlažný krůček směrem k většímu podílu elektromobility, a lze spekulovat, do jaké míry je to inflačně a administrativně vynuceným zvedáním cen spalovacích aut, a do jaké míry volná poptávka. Taky má ale všechny předpoklady stát se skokanem. A je jen otázka nálady trhu, zdá má ještě chuť na krůček nebo už na skok.