Nová Karolína - překvapení?

Byli jste někdy v Ostravě? Pokud ano, nejspíš vám tam zrovna nezapadne developerský monsterprojekt Nová Karolína, který na nezastavěné ploše mezi historickým městem, řekou, hutěmi a zřejmě jakousi haldou má vytvořit pokračování centra - s ulicemi, náměstími, lávkami, parčíky. Už samotný fakt, že historická část se nalézá vedle uvedených objektů, je pro Ostravu typický. To má ale obrovský kapitál v rámci projektu velikostí srovnatelného s Novým Smíchovem změnit. Překvapivý je právě velmi lidský rozměr, který v Ostravě, která zřejmě nedostatkem místa netrpí, lépe uskutečnitelný. Přinese městu částečně urbanistickou vyrovnanost, která se s prudkým rozvojem těžkého průmyslu nemohla nikdy sama nastolit.

Domečky a kočičky

Byl jsem opravdu zklamaný, když jedouce po své oblíbené trase, zjistil jsem, že dopravní cesty Českých drah nechaly zbořit secesní staniční domek zrušené stanice Vyšehrad. Co ta poetická budka uprostřed noblesní ospalé údolní čtvrti komu vyvedla, že jakožto jeden z nejkrásnějších kusů drážního depozitáře neměla právo dále existovat? Vadila snad napuchlému Pendolínu při náklonu na trati, kde by jen z podstaty vykolejilo? Jestli takhle nechá správce infrstatruktury české železnice spadnout rovněž samotné nádraží Vyšehrad, bude to pohroma. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by tato moderní budova, klenot architektury, měla být zachráněna.

Secesní částečně dřevěný domek sloužil pravděpodobně jako čekárnička a "kryt" bývalého "vchodu do podchodu", který ústil na nástupiště mezi kolejemi. Stanice přestala být dávno používána, protože nástupiště je zahnuté, což neodpovídá bezpečnostním normám. Od té doby se památka rozpadá.

Dodatek 28.2.: Domek nezbořila Dráha ale soukromý majitel bez povolení... no vida.

Kočky. Maminka mi vždycky říkala, že kočičky používají vousky jako tykadla. Kam neproleze hlavička a vousky, tam neproleze ani kočička. A naopak. Kočička úzké místo nejdříve hlavičkou a vousky vyzkouší, a vejde-li se, ví, že projde celá. Muf, zhýčkaná buržoazní kočička, však na dobré mravy prdí, buchne hlavu do díry, pak se vzpříčí celý a čeká, že se mu otvor přizpůsobí...

Prahu má protkat hustá síť Metrobusů - hustě!!!

A já vám poradím, co si o tom máte myslet! Metrobusy mají být běžné kloubové autobusy, které na místě nekterých pateřních linek (174,139,253,136,177,119), mají dostat rozšířené upřednostnění, jednotné označení (linky "M") a to i v orientačních mapách, kde jiné autobusy nejsou, a jednotné intervaly. Upřednostění má spočívat v dálkově stavitelných semaforech, možnosti jízdy po kolejích (prozatím se uvažuje jen o tramvajových) a vlastní pruhy oddělěné od aut.

Jedno já mi říká: fajn, to už tady ale mělo být dávno. Proč kolem toho dělají takové šaškárny když jinde ve světě (i na východ od nás) to používají bez speciálního označení. Je přece logické, že veřejná hromadná doprava má přenost před individuální.

Druhé já mi říká: není to tak! Dopravní podnik se chová správně, je to marketingově chytrý krok. Ve změti nepřehledných autobusů pár linek zabalí me jinak a lépe a nalezneme pro ně tak více zákazníků. Navíc zřejmě k určitému nevelkému zrchlení opravdu dojde (i když s rezervou - auotbus se tak jako tak musí proplést ze stanice do pruhu z pruhu do odbočovacího pruhu a obecně nemá takový respekt řidičů, protože mu vepředu netrčí ďáblův trojzubec, známý z tramvají. Především to ale přinese povědomí veřejnosti o tom, že je tu víc dopravních směrů než jen tramvaje a tři linky Metra. To samé udělaly nedávno České dráhy se svými commuter trains (stálo to pár mapek a nálepek ve stanicích).

Podtrženo shrnuto: Je to velmi dobrý tah pro orientaci i nalákání cestujících, měl a mohl už však být uskutečněn DALEKO dříve. A kdyže se na ten humbuk máme těšit? ďajně s otevřením Metra C do Letňan...

Stavba kola Fuji Diamond Rosso

Update 9.6.: Oproti očekávání je rám poměrně torzně tuhý v záběru (zřejmě díky uchycení tlumiče pod sedlovou trubkou nevzniká taková páka jako u jiných bajků s nezávislým zavěšením). Zároveň odpružení i s tak krátkým tlumičem Fox RP23 pracuje nečekaně citlivě, pouze na konci je trošku tvrdší. Měl jsem možnost srovnat s modelem Diamond RC (2005) s originálním X-Fusion tlumičem o délce 139mm. Narozdíl od něj Diamond Rosso se 152mm vůbec nehoupe od šlapání a to stačí zapnout první úroveň ProPedalu. Je to však vykoupeno menší citlivostí při vyšším stlačení ke konci zdvihu. Také váha není nakonec nic moc. Může za to především tíha Conti Explorer pneumatik na drátěné patce a úplně základních kol, která jsou určena na přežití, než si ušetřím na nová. Ani pak nebude bajk nikterak lehký - bude spíše, řekněme, přijatelně těžký. Pochybuji tedy trochu, zda bych rám Fuji Diamond koupil znovu. Původně zvažovaný Canyon je sice maximálně fádní, ale poměr funkce/cena je lepší. Přesto nelituji, moje kolo je krásné a splnil jsem si sen!

Více fotek hotového kola je na bike-foru zde.

Update 5.3.: Hotovo! Selle Italia SLK na sedlovce, nový tlumič usazen a nafoukán na příslušný tlak jezdce s batohem, přepákování zadní stavby a osičky tlumiče namazány vazelínou... 152mm tlumič zadní stavbu ještě o něco málo zvednul, ale v 80mm zdířce by změna měla být snesitelná - neliší se moc od posezu při 139mm tlumiči v 110mm zdířce. Hlavně však není potřeba držet v tlumiči tlak 280psi pro poměrně velký sag, ale zcela stačí 170psi pro tvrdší nastavení. Teď už lze bezstarostně vyjet, jakmile počasí dopřeje - můj minimalistický full, novotou se blýskající Diamant, je nejméně na rok hotov!

Update 3.3.: Problém. Tlumič 139mm je při mé váze s tlakem na doraz. Budu tedy muset udělat záměnu za 152mm model, naštěstí bez dodatečných nákladů. Zároveň zítra přijde poštou krásné sedlo Selle Italia SLK.

Update 1.3.: Včera na poslední chvíli přišla i sedlovka a už to vypadalo, že se nové kolo pojede tréning na Posázavskou 50, leč se sedlovkou přišly i deště, které mé ambice zchladily proudy studené vody. Nicméně bajk je od včerejška hotový a zbývá jen doladit pružení - což udělám teď. Zvláště zajímavé bylo srovnat oba Diamondy různého stáří. Například starý Lite 3 má těžiště dole uprostřed, zatímco nováček ho má trochu výše a až za sedlem. A další, ale jinak jsou kola vizuálně velmi příbuzná. Lite 3 půjde na servis a pak se odebéře na čas do Sázavy, kde se bude snažit stačit Sheep-Masterovi...

Update 28.2.: Tak díky pánům z Trinnity! Tlumič sedí v rámu, i když s lehce nepřístupným ovládáním a zbývá už jen dodat sedlovku 400mm :) Včera se řezala vidle (díky tátovi, já ani nepoznám pilku na železo), vytloukal ježek a finálně jsem se na novém bajku poprvé zranil: Řízl mne kotouč při seřizování polohy třmenu. To bylo krve a radosti! Když sedlovka dorazí, pojede novinka v neděli trénovat na Posázavskou padesátku!

Update 24.2.: Kolo jsem skompletoval tak, aby se dalo dovézt do servisu. Za zmínku stojí originální provázkové odpružení značky coffield classics :-) V Trinnity na Vyšehradě potvrdili vstřícnost a ochotu jednat o výměně tlumiče, případně jeho úpravě, takže nic není ztraceno - z hlediska financí.

Prakticky celý den padnul na přestavbu Fuji Outland Comp na Fuji Diamond Red a ta zdaleka ještě není hotová. Vidlice Manitou Black šla do prodeje a nahradil ji Recon Solo Air s vyšším zdvihem, rizery nahradila rovná řídítka, V-brake prozatím nahradily starší kotouče Hayes Nine, což si vyžádalo rovněž výměnu kol, kombo řazení se muselo prohodit za oddělené brzdové páky a řadicí páčky...

Ani byste netušili, kolikrát se musí při stavbě horského kola použít kladivo, svěrák a podobné poměrně hrubě působící nástroje, kolik věcí si musí obrousit, přeštípnout nebo vytlouct.

Nakonec všeho přišla studená sprška. Tlumič Fox RP23 nepasuje do rámu, protože ventilek ční do místa uchycení tlumiče (s tím jsem počítal, ale opak předpokládaného vyšel najevo až po nasazení tlumiče). Řešení v nedohlednu... Výsledkem mé snahy je tedy fakt, že kolo stále stojí na špalkách, místo aby se přiblížilo vytouženému cíli.

Naštěstí je doma věrný back-up, takže o víkendu mne návštěva Pigiho nemine.

Cuketka nebo hovínko?

Cuketka na obrázku v logu vypadá jako hovínko v kuchařské čepici. Měli by s tím něco udělat, protože hovínka v gastronomii nejsou dobrou relikvií, ale já jim to říkat nebudu...

Zima

Není jaro, je zima. Jsme vyvrhnuti vprostřed zimy. Rána jsou studená, až se nechutí vstávat do vymrzlé místnosti.

Chris Cornell akusticky

Po YouTube se roztrousila celá řada videí s Chrisem Cornellem v nezvykle puristicky akustické podobě. Zajímavé jsou především Wide Awake (zde), Black Hole Sun (zde) a Billy Jean půvpodem od Michaela Jacksona (zde). Tímto samozřejmě vřele doporučuji poslechnout rovněž originály zmíněných písní, vytvoří to velmi pěkný kontrast.

Více o Cornellovi se dozvíte zde nebo čtěte mou krátkou recenzi na album Carry on.

Zpátky na VŠE

Naposledy jsem na VŠE byl plnit své školní povinnosti někdy koncem května. Je půlka února, téměř o rok později a já jsem zpět. Člověk se skoro odcizil. Tolik se zdánlivě změnilo. Kouká na to samé (trochu) jinýma očima. Postupně ale zjišťuje, že se změnilo jen něco z osnov, pár místností, výbava a okolí - stále jsou tu ti samí známí lidé, k nimž jsem si nikdy docela nenašel cestu. Člověk by čekal, že už museli dostudovat a zmizet. A oni ne - tak jako já.

Ale všimnul jsem si třeba, že eixtuje meziškolská/absolventská liga squashe hraná na všech úrovních. Jistě bude legrace to vyzkoušet.

První outdoor kolo

Obaleni do windstopperu jsme vyrazili s tátou zahájit cyklistickou sezónu - o to skvostnější událost, že táta poprvé projel své nové kolo. Trasa podle Berounky a Vltavy, žádná stoupání, zato jedna milá nová hospůdka s krbem a velmi dobrým svařákem (U Mlynáře) a nakonec klasika - U Pigiho.

Btw. kontrolu zhoršené kvality, o které se už dobu šušká, přestál Pigi na výbornou - totiž nic moc, jako vždycky.

Jak udělat dobrou horkou čokoládu?

Je to spíše otázka, než návod. Když si ji dám v restauraci, je buďto slabá nebo příliš sladká nebo obojí. Když si dám kakao, vůbec nepřipomíná čokoládu. Zkoušel jsem si to tedy doma. Verze bez prefabrikátu. Zatím jsem došel tak daleko, že připravím hodně nějakého slušného kakaa na dno hrnečku, promíchám s nevelkým množstvím vanilkového cukru a zaliji troškou smetany, doliji kapkou mléka tak, aby se dala vytvořit hmota na pomezí pevného a kapalného skupenství. Ta chutí docela připomíná vanilkovou čokoládu. Pak zaliji mlékem. Vznikne velmi silné kakao. Zajímavé je pak přidat stopu nějaké kontrastní chuti. Třeba panáček rumu nebo trochu pomerančového džusu. Zkusím s tím experimentovat...

Nějaké návrhy? Musí to být intenzivní, kakaové, ne příliš sladké a v neposlední řadě dobré...

Update: Tak pokus s čokoládou na vaření, mlékem a smetanou: na 3 středně velké šálky použiji asi 45-50 gramů čokolády na vaření, cca. 0,2l mléka (odhadem), trochu smetany (odhadem). Ohřeji mléko se smetanou tak, aby bylo teplé převelice a pak do něj vysypu čokoládu rozdělenou do co nejmenších kousků (tak, že nejsou již dále dělitelné, ideálně), přidám trochu vanilkového cukru, a po důkladném zamíchání ještě s několika lžičkami kakaa přivedu k varu. Dohlédnu na to, aby v mléku nebyly kousky čokolády a pak mohu servírovat. Výsledek je o mnoho lepší než ten výše uvedený! Zdá se však, že celý nápad padá s kvalitou čokolády. Napříště plánuji použít více hořkou čokoládu s vyšším obsahem kakaa, takže výsledný nápoj nebude tak líbivě sladký - dosladit lze vždy, odsladit nikoli. Zůstaňte naladěni, poreferuji.

Update 2: Tak u výše uvedené rceptury zlstávám. Jen doporučuji použít cekou tabulku velmi hořké čokolády (100g) a příliš nesladit. Výsledek je ukrutně dobrý. doporučuji do šálku přidat kapku kvalitního rumu na dochucení (pozor, ne mnoho, jinak utlučete chuť čokolády).

Jiná města

Sucho v ústech, chodím po ulicích města, kudy jsem dříve tak často chodil, není to však to samé město. Nechal jsem v něm kus duše, kus lásky, kus těla. Města se mění, nejsou už ta samá. Byl to můj rok. Zatímco jsem chodil po jiných ulicích, otočil se čas. Cítím však, že co se ve mne vzepnulo, spíše pomalu zetleje, než by se snad spálilo rychlým plamenem.

Který blázen by se rozpakoval pochybovat o hladu po té, co lev již hodoval? Kdo by se odvážil mrznout, když dům je celý v ohni? Návrat zrcadlí opuštění, návrat se zrcadlí v odvržení, návrat se topí v hřívě plamenů.

Nokia N95 - o dvě a dvě desítky výše

Shift-leftem se ke mně dostala Nokia N95 od táty. Ve srovnání s Nokií N73 je opravdu nejméně o rozdíl v označení výše: daleko výkonnější procesor umožňuje pefektně hladký a rychlý chod všech funkcí, velmi pěkně kontrastní i svítivý displej nabízí lepší zobrazení než leckterý osobní počítač a klávesy jsou konečně velmi ergonomicky řešené. Výčet funkcí lze nalézt na internetu - musím pouze dodat, že bezproblémově fungují, přístup je jednoduchý.

Takhle měly již dávno chodit všechny telefony řady N.

Kouzlo momentu

Při psaní blogu je jistý magický moment, kozlo okamžiku, ve kterém je potřeba napsat post - jinak už se vám to zpětně nepovede. Napadá mne tisíc věcí, o kterých jsem chtěl poslední týden napsat, ale teď jsem doma, téměř vyléčený z nemoci, která mne doslova zachvátila ihned po nasednutí do starého známého tátova BMW a ten okamžik již tisíckrát minul.

Mohl jsem věnovat speciální příspěvek Kunsthistorisches Museum, větrným vichřícím ve Vídni nejsilnějším za posledních 25 let, filmu Hinterholz 8, nejméně pěti rozlučkovým večírkům, krátkému výletu na Wilhelminenberg v oné vichřici, probouzení cestou na Khalenberg, kdy jsem si poněkud pozdě všimnul, že prší i sněží, večerům u Evy, nocím v polovičním městě, "poslednímu", které nastává dvakrát až třikrát, daňovým přítelkyním, teroristickým choutkám, Salzburgu, diamantům rozsypaným po Nussdorferstrasse za halasného tance zpívajících účastníků oslav a jiným skvělým halucinacím, které se mi zdály během více jak čtyřicetistupňových horeček, imunitě, každodennímu nespaní a alkoholu, vražedné trojkombinaci, jak jsem si spletl CEMS a sex... NE. Je pozdě. Příliš jsem toho ani dalšího nenapsal a už nenapíšu. A když snad potkám staré přátele, stejně nebudou věřit, že se to stalo. Sám tomu už taky nevěřím.

Nehledejte v tom příliš mnoho nostalgie. Ať to v hlavě převracím, jak chci, přijde mi to jako to nejsušší, co se o posledním měsíci dá říct. To je konec Vídeňského žurnálu. Aspoň tedy toho opravdového z Vídně... Díky hlavně všem, co mi ho pomohli utvářet!