Restrukturalizovat úvěrový proces v Bosně pod vedením zkušenějších kolegů bylo víc než zajímavé. Příští týden mne čeká seminář na úvěrová rizika v českém pojetí, k tomu teorie v podání knižním a další týden vyrážím do Slovinska (pevně doufám, že úspěšně) změnit další ne zrovna ideálně fungující úvěrový proces.
Mezitím bych z předchozích nezdarů rád upekl dobré špenátové lasagne a italskou obdobu quiche - crostatu. Nemohu říct, že se netěším.
Ach jo, když on má ten cuketka pravdu. Říká jednoduše něco, co si většina lidí v životě již měla možnost zjistit (a zjistila) sama. Otevřít oči to může tedy především lidem, kteří praktikují dobrovolně nějaký zvláštní masochismus kvůli "životnímu stylu".
Všichni ostatní jsme hru na espresso přijali dobrovolně. Víme, která značka dělá standardizované presso, které nám nechutná, víme, kde v Praze dělají espresso nadpozemské kvality a po chuti poznáme, že některý den se jim to nepovedlo.
Automatický stroj na espresso vlastníme, protože je to nejrychlejší způsob, jak udělat lehce naprůměrnou kávu pětkrát denně bez toho, že bychom ji museli neustále obskakovat místo soustředění na práci apod. (instatntní káva přecejen vyžaduje poměrně dost úkonů a nechutná lépe než špatné presso). Jednou za čas své mašinky vyčistíme (entkalkujeme / odvápníme / a já nevím, jaké jazyky ty strojky ještě používají) a stále máme na vědomí, že nepijeme nejlepší kávu na světě, ale děláme kompromis jednoduchost a uniformnost na úkor kvality. Dobrou kávu do espresso stroje si dopřejeme jednou za čas, neboť nám nevydrží v plechovce ani pár dnů, když jsme třeba pryč na cestách.
Pokud nemáme kavárnu, kde bychom si svého panáka dali, ani nemáme nablízku žádné domácí espresso, pijeme aspoň instantní kafe. Chutná nám víc, než nekafe.
V poslední řadě existují věci, které za žádných okolností pít nemůžeme. Pak se kávy i kafe raději vzdáme. Patří mezi ně pressa v některých hospodách a kavárnách, u nichž to lze predikovat zpravidla již po vstupu do daného zařízení, dále vybraní dodavatelé pressa, a celá řada značek a druhů instantního kafe a jiných kafí.
Opakuji tedy, že v zásadě hru na espresso přijímáme dobrovolně a vědomě. Ale na každý pád doporučuji shlédnout pěkná videa z kávolaboratoře...
Vůbec neříkám, že jsou pražští taxikáři vzorem poctivosti. Pouze nabízím jedno malé srovnání z Mnichova, kde jsem teď jízdu taxíkem pravidelně absolvoval po různých trasách. Tam sice většina řidičů používá stejný Mercedes třídy E, ale i na poměrně krátkém úseku (ca. 10€) si účtují ceny lišící se téměř o 3€ (tj. 75 kč). Obecně pak mám za to, že taxíky v Mnichově jsou podstatně dražší než v Praze, ale to už spíš jen tak na okraj.
Jedná dobrá zpráva: "Masaryčka" zůstane stát a v provozu. Jen aby teď ještě Dráha splnila svůj slib, prodala pozemky v okolí na komerční využití a zefektivnila manipulaci s vlaky v zázemí - třeba tak, aby na nádraží mohla končit letištní rychlodráha...
Tak jsem si se zájmem prohlédl obrázky nového Audi A6. Velmi hezká silueta, dynamický design a dobré vlastnosti. Jen celkový image mi vůbec nesedí. Dělá to zamračená přední maska: Tváří se neuvěřitelně agresivně. Obecně se mi myšlenka agresivního vzhledu u aut této třídy nelíbí. Co to má ostatním na silnici říct? Mám velké agresivní auto, mám na to! Když už bych si kupoval dynamickou limuzínu, chtěl bych, aby měla odpovídající masku - tedy působící důstojně, dynamicky, nikoli však agresivně, spíše absolutně nestranně.
Co je ale horší, že takovou masku mají všechna nová Audi, včetně minivozítka A1. Co tady to má mít za vyznění? Kupuji si "agresivní minivozítko"? Na mne působí spíš dojmem: "Jsem drzý agresivní bobek, nakopni mne do buclatého minikufříku." Nemělo by minivozítko působit spíše, až přátelsky? V tomhle případě se myslím docela povedl VW Polo nebo BMW řady 1.
Vím, že je to snůška řečí a mohou na to být různé názory. Mne jen mrzí, že to kazí jinak docela hezké auto...
No tak nevím. Blogger mi chce zrušit publikování přes FTP, protože ho používá jen 5% uživatelů. Do 1.5. budu muset migrovat na bezplatný hosting Google, a pak už nepůjde přes FTP publikovat. Zrovna před týdnem jsem si zaplatil prodloužení hostingu, tak je to trochu jako naschvál, že teď mi tahle hláška teprve přišla.
Nechce se mi moc ani migrovat obsah na Google, ani používat doménu blogspot a svůj hosting úplně zrušit, ani blog přejmenovat a schovat pod jinou identitu (o čemž jsem ale už dobu uvažoval).
Dobrá, jsem tu od roku 2004, jsem blogovací dinosaur a přišel čas procitnout, a nebo vymřít. Ale strategii win-win v tom asi nenajdu...
Chtěl ušetřit 60€ za taxík na letiště, tak jsem se nechal odvézt na Engelschalking S-Bahnhof, nejbližší stanici S8 ve směru flúkháfn.
To takhle jedete mnichovským Manhattanem, Arabellaparkem, a najednou, dalším blokem město končí a začiná Engelschalking, takový mnichovský "Radotín" (kdybych lépe rozuměl pocitově němčině, řekl bych, že slovo englšalkink musí na Němce působit trochu jako na Čechy hornídolní). Na jednoduchém nástupišti z betonových tvárnic je budka s automatem na lístky, kolem jen bahnité cesty, vrby, žádné obchody.
Tedy situace: Spěchám na letiště. Závory zavřené, S-Bahn se blíží. Je to já vs. automat. Samozřejmě nebere kartu, o Amexce nemluvě. Mám pouze 50€ bankovku. (Sakra). Štěstí - na automatu je znamení 50€ bankovky. Volím tedy nepřestupní lístek na 4 pásma za 9.60€. S-Bahn brzdí ve stanici. V tu chvíli však symbol 50€ zhasne. Nikdo mi nechce 50€ rozměnit, souprava naloží cestující a odjíždí. Poté, co jsem našel o pár bloků dál pekařství jak z pohádky, se vracím a vítězně si kupuji s 10€ bankovkou lístek, za 20 minut je tu další souprava a já stíhám letadlo.
Další týden si rozměním 50€ na 20€ bankovky už v taxíku. V bance, kde pracuji, to nejde, už od 80. let nepoužívají cash, ale pouze EC karty. EC kartu nemám, jsem Čech. Přijídžím se zpožděním na englšalkink. S-Bahn už je vidět ve vedlejší stanici. Vytahuji 50€ bankovku a z čiré zvědavosti ji strkám do automatu. Automat ji samozřejmě přeškrtne na displeji a vrací mi ji tak, jak jsem mu ji sám vnutil. Zkouším to znovu - nic. Tentokrát mne nedostaneš - vytahuji 20€ bankovku. Strčím ji do automatu, tu máš bestie! Automat ji na displeji přeškrtne a poctivě vrátí. 2:0 pro automat. Vlak zastavuje ve stanici. Sbírám tedy zbylé kovové drobné po celé peněžence, doufám, že jich bude dost, nacházím dokonce o 20 centů víc, než je třeba, kupuji lístek a naskakuji do soupravy Alstom, která zavírá dveře a mizí... automat vede 2:1 a pochybuji, že ten pekelný turnament někdy vyhraji. Připomíná mi to hru, kdy kyjem mlátíte hlavičky vylézající z děr a ony vždy zmizí, než stihnete praštit. Stejně tak mizí symboly bankovek (a možná i mincí) na mnichovských automatech...
