Není tržní jako tržní

Nadpis článku v dnešních Hospodářkách nadšeně hlásá, že osobní železniční doprava mezi Prahou a dopravou bude fungovat na tržním principu. Dobrý krok kupředu, tleskám tomu a jsem vážně rád, ale je potřeba upřesnit jeden drobný detail, který může neznalé mást: Ještě je tu totiž firma, která poskytuje vlakům koleje, signalizaci a obecně infrastrukturu (SŽDC) a ta už tak zcela na tržním principu nefunguje. Tím, že stát dotuje její provoz (stavba, obnova tratí atd.), příspívá vlastně i na provoz na železničním dopavcům. Jinými slovy: Kdyby SŽDC promítla své náklady do cen, které účtuje dopravcům, všichni okamžitě přestanou jezdit, protože jejich business model bude neudržitelný. To tak na okraj...

Krkonoše

From Krkonoše Duben 2011

Krkonoše letos doprovázelo nebývale pěkné počasí - s vydatnou porcí sluníčka, chladivým větříkem a troškou osvěžujícího sněhu. Nové trekové sandály pak neměly daleko ke "kamzičím bačkůrkám". Vše završil výborný losos, který putoval z horské tůňky přímo na talíř.

Fotky zde.

Pozná se to

Není to velký rozdíl, ale pozná se to. Když jsem na začátku března kupoval benzín u Globusu za 32.90, dal jsem za nádrž asi 1250 Kč. Když jsem benzín u Agipu v půlce dubna za 35 korun, už jsem dal za nádrž asi 1500,-

250,- není takový rozdíl. Ale taky si za to můžete koupit láhev fajn vína, dobrý oběd nebo jízdenku na výlet a oběd ve venkovské restauraci. Při tankování si za obě ceny ale vždy koupíte jen nádrž benzínu - za 1250 i za 1500 (otázka pro chytré hlavičky: Na kterou z nich ujedete víc kilometrů, jestliže auto má spotřebu 6 litrů na 100 a objem nádrže ca. 40 litrů?). A to nemluvě o těch, co netankují jednou za měsíc a půl... Už aby tu zase bylo přídělové hospodářství a ceny se tolik nehýbaly, posteskl si levičák.

Cannondale HeadShok Lefty - první uživatelské dojmy

"Cannondale - just feel it" - tak zní slogan výrobce kol s podivně nízkou váhou a jednonohých vidlic Lefty. Lehké rámy nechme stranou, dnes je dělá z karbonu kdekdo. Po zakoupení  12 kilového enduro kola této značky jsem byl hlavně zvědav právě na pověstnou Lefty, už protože jsem jí nikdy předtím úplně nevěřil.  Říkal jsem si, že z hlediska docílení nízké váhy, je sice jedna trubka lepší víc než dvě, ale přecejen v tuhosti to musí být opačně - jedna je pořád taky méně než dvě, a že ten Prophet je vlastně enduro jenom ve chvíli, kdy se na něj dá nějaká enduro vidlice od jiného výrobce.

Když jsem ale poprvé chytil řídítka právě stroje Prophet,  začal jsem věřit, že ten systém funguje pekelně dobře. Lefty i ve velmi rozbitém terénu jede, kam jí poručíte, a chová se i s koly Mavic Crossmax SL prakticky jako kolo na hrubé zacházení s pevnou osou. To je její první přednost. Lefty totiž má pevnou osu, byť může mást, že je uchycená pouze z jedné strany. Dále pak netrpí neduhy vidlic, kde se krk rozbíhá pomocí spojky na 2 nohy vidlice. Lefty je prostě jedna dlouhá trubka, uchycená ještě ke všemu na dvou místech k rámu, čímž je dosaženo velké torzní tuhosti a nedochází nikde k žádnému kroucení. Tuhosti přispívají i robustněji řešená ložiska pružícího mechanismu. Sám to jakožto netechnik popsat nedovedu, ale týpek z Cannondale na přiloloženém videu (v jeho druhé části), poměrně polopaticky ukazuje proč a jak je torzní tuhost tohohle mechanismu nečekaně velmi slušná: Působí li na vidlici čelní tlak do 500 kg, stále ještě vydrží a pruží. V takovém případě už spíš zlikvidujete hlavovou trubku rámu, než vidlici.

Na druhou stranu všechno má svá pro a proti - například, pokud by se Lefty neprodávaly z druhé ruky, byla by jejich cena byla pro většinu cyklistické populace zcela odstrašující. Navíc každá Lefty je jenom tak dobrá, jak dobrá se do ní narvou "střeva" (pružící mechanismus) - který Cannondale sám téměř nikdy nevyráběl, ale vždy jej dodávali renomované značky. Pokud náhodou narazíte na kousek s vnitřkem od Manitou (SPV), nikdy z ní citlivou vidlici neuděláte (to je i můj případ). Bude pokojně polykat všechny kořeny, které se jí dostanou do cesty, ale při jízdě po zvrásněné asfaltce nebo panelové cestě vás z ní budou brnět ruce. A pokud budete stát o citlivou vidlici, nabízí se vám pouze velice staré kousky s liščími vnitřnostmi nebo ty nové za cenu kolem 40 (slovy čtyřicet) tisíc. O něco levněji pak vyjdou jednonohé vidlice z druhé ruky s vnitřnostmi od Rock Shox (zpravidla osazované na AM kola Rize 140).

Rovněž váha je bolístkou některých Lefty. Zpravidla je udávána bez krku, čímž je docíleno dojmu váhy podstatně nižší, než nabízí konkurence se srovnatelným zdvihem a účelem použití. Pokud ale váhu krku připočtete, dostanete se u základních enduro Lefty s titanovou pružinou na 2 kila (SPV) a u těch novějších na all-mountain (Solo-Air) na ca. 1,8 kila. karbonové verze se pak pohybují ještě o 200 gramů níže.

Není třeba se bát ani servisu. Servis tlumičů a vidlic Fox, pokud si ho neděláte sami doma, rovněž není dvakrát levný (ačkoli v posledních letech cena leze dolů, jak autorizovaný servis poskytuje víc a víc firem). Běžnou pozáruční údržbu Lefty (výměna oleje, těsnění) vám poskytnou za ceny shodné jako u ostatních vidlic.

Celkově závěr je tedy, že s Lefty s pořizujete vidlici poskytující nadprůměrnou ovladatelnost, která je ale vykoupena buď vyšší váhou a sníženou citlivostí nebo nelidsky vysokou cenou v případě top karbonových verzí. Malou třešničkou na dortu, která vás může odradit nebo povzbudit, je, že kolo s Lefty se těší zájmu přihlížejících, kamkoli přijede - a tedy je i vyhledávaným terčem zlodějů... Přeberte si to sami.

Čestr

I přes poněkud povážlivě střízlivé recenze se mi jako kuliářskému amatérovi Čestr víc než líbil. Personál vychovaný zacházet s hostem naučeným způsobem působil sice poněkud škrobeně a poněkud nekomorní charakter jinak bezvadně designérsky vyvedeného prostoru mohli ulpít jako černá tečka na paměti, ale nikoli zkazit dojem z výborného steačku - stálo za to nezůstat u jednoho!

Pokud steakům nerozumíte, nemusíte se bát vkročit, v Čestru je stejně všechno jinak, než jste zvyklí! Navíc při dotazu ohledně výběru je uniformní vystupování personálu rázem pryč a dostane se vám pomoci tak, že se během okamžiku začnete doslova třást na vybraný pokrm.

Již zmíněný design místa je velmi povedený, za zmíněné stojí imitace kachlíčků, jaké možná mívala vaše babička na peci nebo všude (nikoli však vlezle) přítomné logo s býčí hlavičkou, které posloužilo jako základ pro všechny ornamenty, jednoduché dřevěné doplňky a nebo třeba u stropu zavěšená kolejnice na přemísťování masa z chladírny do kuchyně.

Koncept je rovněž zajímavý. Tento steakhouse se nehlásí k jihoamerickému odkazu - 22 let po revoluci spočívá bez zrnka studu na české inspiraci - tentokrát v podobě převážně masité kuchyně. Vína jsou rovněž z většiny česká - byť za vyšší ceny, které ale lze v restauraci tohoto typu čekat a alespoň dle. Co ale rozhodně neurazí jako příloha, jsou výtečné domácí hranolky doprovázené na místo vína, levnější "tankovou" Plzní.

Vše je doprovázené milými zpestřeními typu chleba s pomazánkou nebo vytuněný "panák" Mastera (černé pivo). Palec nahoru!

Pinot Noir

Každý týden mne na hotelovém pokoji čeká jako milá pozornost lahev rumunského Pinotu Noir od Halewoodu. Bohužel nemám nikdy čas ani chuť pít ji na pokoji sám. Každý týden si tedy tuhle lahev vezmu domů do Čech. Když jí pak člověk otevře, je to velmi milý přítel. Lehké, lehce nasládlé, chtělo by se říci jižní víno. Zvláštní je, že ostatní vína téhle kompánie, která nemá s Rumunskem nic do činění (tedy krom půdy, na které její víno roste, a slunečního svitu, kterým jsou její lístky živené), a která se dají koupit v ČR dráž (rozuměj tedy dráž než zadarmo v Rumunsku), jsou horší. Kvalita tedy zjevně neodpovídá ceně. Škyt.

V-Y-M-A-L-O-V-Á-N-O !!!

A je vymalováno. Odvážím štětky zpět do Radotína, odkud přišly a nejmíň, než se mi začnou rodit malí Ládíci, nic pro sebe malovat nehodlám.

Je to bezva pocit. A je to bez mála rok, kdy jsem ten byt objevil a pořád v něm ještě nebydlím. Pomalejší tvor. Jakýkoli chytrý predátor si ze mne může ukousnout porci a já si toho nejdřív ani nevšimnu. A pak ho zašlápnu.

Z radosti jsem si došel na kávu a je čas si dát další. A sklenku červeného na dobrou noc - připít!

Dodatek: Před rokem jsem tady psal, že to je Hamburger way, a lack of prožitek. Nitky osudu se spletly a stížnost byla vyslyšena. Ne. Tahle rekonstrukce rozhodně hamburgrová nebyla. Byla docela doslova hands-on...

Obnova

Tak skoro rok po katastrofě mi na stole přistála rozkošná malá lékárnička na kolo od Deutera :) Je skoro tak rozkošná jako kávový hrníček.

Jde to pomalu. Plno věcí ještě stále nemám.