Zemřel Václav Havel

Václav Havel je mrtev. Odchází rozporuplný velikán.

Václav Havel je uctíván jako velký člověk. Pro mne velký člověk, s nímž jsem od doby, kdy jsem pobral rozum, nikdy příliš nesouhlasil. Člověk, který říkal jednoduché a hezké věci, které se neméně hezky poslouchají.  Kdo by si nepřál, aby triviální výrok "pravda a láska zvítězí" nebyl zcela pravdivý? Určitě nikdo. Václav Havel ale nikdy nebyl člověk pragmatický. Neuměl přemýšlet v krocích, kterými by uvedl své myšlenky proměnil v realitu, často tahal za špatné nitky, a proto mne na úrovni řešení často zklamal. Havel nikdy nevynikal ani jako politik. Rozpor mezi tím, jak se choval v každodenním dění a mezi jeho vznosnými myšlenkami, byl bohužel dost zjevný. Nedokázal denní prezidentskou rutinu včas opustit. Proto nesouhlas, i přes všechen respekt.

Václav Havel se ale na druhou stranu nikdy nebál říkat to, co se mnozí takzvaní demokraté nikdy říct neodváží. Jak se třeba staví většina dnešních demokratů k poměrně triviální otázce Číny? S vidinou nízkých výrobních nákladů a vysokých zisků zcela jistě nikoli jako demokraté. Havel si byl ochoten za svým názorem stát a mnohokrát prokázat také schopnost za něj trpět. Nepatřil mezi ty, kteří by zavrhovali krásnou myšlenku, jen na základě toho, že nevidí řešení k jejímu uskutečnění. Nepatřil ani mezi ty, kteří stále něco uskutečňují zcela bez jakékoli vyšší myšlenky. V tomto lidé jako Havel dnes chybí - a nikoli pouze této zemi. Za tuhle svou podstatně důležitější část si Havel zaslouží být uctíván jako hrdina.

60/70ies playlist

Sestavil jsem si v iTunes 60ies playlist. Šlape. Upomíná na doby Rockové soboty s Jirkou Svátkem na rádiu Kiss, kdy se hrála opravdu dobrá stará hudba bez AC/DC, Judas Priest a Iron Maiden. A kdy se grilovalo.

Ride the snake. He's long. And his skin is cold.

The blue bus is calling on.

Jeden o Řecku

Ani jsem si toho nevšiml, ale  o Řecku jsem po jeho návštěvě kdysi psal ve slovasmyslu veskrze pozitivním - posuďte sami zde.

Po dálnici ve velehorách

Je to fajn, vstát brzy ráno před východem slunce, dát si rychlou snídani a vyrazit do vedlejší země do vedlejšího města za prací po horské dálnici. Je to přehlídka scén jak z reklamního letáku. Chvíli mlha, chvíli mraky, že se vám během pár sekund na skle udělá ledová krusta, která pak po výjezdu na nádherné ranní sluníčko okamžitě začne přes střechu odjíždět a padat na auta za vámi. Teplota na palubním teploměru se mění rychleji než otáčky na otáčkoměru. Pak třeba hora a tunel. A za tunelem zimní pohádka - vše zmražené "na kost" a úplně bílé. Ale pozor - další hora, tunel a... most. Otevře se vám alpské údolí jako na dlani. Malebné a mírné louky, lemované lesy a také úplně první sněhy, které se nepravidelně plazí po severních a jižních svazích a někde si dovolí až k chaoticky rozesetým starým usedlostem. Na pozadí pak gigantické skalní štíty již kompletně pokryté sněhem. Ale to už je další tunel. Projeli jste přes průsmyk, končí rychlostní omezení a je čas klesat mlhou zpět do údolí, zatímco sluníčko někde nad vámi stoupá výše na oblohu. Na devátou už na stole v bance čeká ranní káva a před vámi je další nádherný čtrnáctihodinový pracovní den :-)

Zazimováno!

Kabriolet už je připravený na zimní spánek v garáži po dědovi v Sázavě. Kdyby se děda vrátil mezi živé, asi by koukal, že jeho Astra zmodrala.

Ještě jsem ho při parkování stihl odřít o vrata. Smůla... Týdně si v práci najímám auta, která jsem nikdy předtím neřídil a nikdy je neodřu. Sám řídím vozidlo s plastovými nárazníky, které virtuálně odřít "nejde", ale ani tak jsem této možnosti nevyužil. A tak musím odřít zrovna skladné vozítko, které 16 let nikdo neodřel, které plastové nárazníky bohužel nemá, a které se navíc při parkování chová jako auto, s nímž jezdím již několik let :-) Možná se urazilo, že mu místo výměny rezavého výfuku v rámci úspory nákladů pouze natřeli stříbrně ten původní, a samo to "napralo" do vrat :-)