Od doby, co se na cestách utopila Nokia N8 (jejím 48GB a jiným kvalitám hudebního přehrávače vzdejme čest), jsem si ještě ucelený přehrávač s hudbou neopatřil. A tak poslouchám pelmel, co se mi z různých stran dostal do telefonu Samsung (jehož kvality hudebního přehrávače jsou naopak pochybné).
Vzpomínkou na léto, kdy jsem je slyšel poprvé a naposled naživo, je prvotina české kapely IAN. Zpívané anglicky, hrané na akustickou kytaru a cello. Lehké, místy až dojemné, přesto ale decentně hluboké. Tahle deska mi vzala na pár prvních poslechů dech. Koupit ji v mp3 lze za 150,- na Fairpricemusic.com.
Už jsem tu zmiňoval Ehrena Starkse, pianistu, který sice vyrůstal na Radiohead, ale z jeho kláves naopak vyrůstá jednoduchý klavírní jazz - právě ale na houpavě unášejících melodických linkách, které Radiohead silně připomínají. Dojemnější deska "The Depth of a Year" doprovázená shodou okolností rovněž na cello mne chytila v létě a pořád jsem blízko infarktu, když některé kousky z ní poslouchám. Teď však jako Pavlovův pes upouštím slinu, slyším-li ryze klavírní desku "Lines Build Walls" - připomíná mi dávné večery na trávené s Bradem Mehldauem a jeho geniální deskou "Elegiac Cycle". Obě desky dostanete na Google Play po 90 kč nebo o něco dráže na iTunes. Mehldaua koupíte také na Play, zde. Zajímavostí nakonec je, že i Mehldau se ve svém jazzu inspiruje ryze elektronickými Radiohead - na jeho deskách najdete několik předělávek. Tahle věkem zapomenutá generační kapela tedy dokazuje určitou nadčasovost v jazzu jiných :)
I dál zůstávám u jazzu nejazzu. Veronika doporučila projekt Floex klarynetisty Tomáše Dvořáka. Deska Zorya vyrůstá na elektronicky laděném jazzu, až si směrem k poslední stopě vytváří vlastní "elektronický podpis", aby zase skončila jednoduchým klavírem na dobrou noc. A myslím, že je stále co objevovat.
Mimo kategorii jazz jde jednoznačně Baromantika Lenky Dusilové. Nikdy jsem netušil, že tohle jméno bude v mé hudební knihovně, ale tahle deska je dotažená každičkým tónem do konce, moderní svými smyčkami i konzervativní kvalitou hudebního doprovodu, dobře otextovaná, což umožní i odpustit zpěvačce její mizernou výslovnost v angličtině. Nenechte se zmást - hlas uzavřený do smyček nejprve připomíná Imogen Heap, ale Baromantika má nakonec podstatně větší hloubku.
A velmi daleko od jazzu mají Depeche Mode, které mi doporučil Martin. Tahle kapela, o které jsem si myslel, že byla popovým idolem 80. let, adoptovala zvuk Bowieho Seven Years in Tibet a posléze Nine Inch Nails Year Zero a rozhodla se zbořit hranice svého žánru. Vykrádání říkáte? Já říkám nářez... Desku "Playing the Angel" můžete koupit leckde.
A abychom pelmel udělali opravdovým pelmelem, ujíždím také na klasické hudbě. Max Bruch koncert pro housle a orchestr číslo 5 asi budete jen těžko hledat on-line. Nejlepší je stáhnout si ho do mp3 přímo z cd. Tahle hudba je ryzí klasika, ale poráží na hlavu modernu. Výše zmínění Radiohead by mohli závidět. A nebo se inspirovat. Housle dělají psí kusy, štkají, melodickou linku chvíli udržují, chvíli tříští, aby se za pompézního zvuku orchestru přehouply do dalšího sóla. Chodit s tímhle ve sluchátkách po Praze, máte pocit, že všechny kudrlinky, sochy a každý kámen prastarých ulic se vám smějí.
Vzpomínkou na léto, kdy jsem je slyšel poprvé a naposled naživo, je prvotina české kapely IAN. Zpívané anglicky, hrané na akustickou kytaru a cello. Lehké, místy až dojemné, přesto ale decentně hluboké. Tahle deska mi vzala na pár prvních poslechů dech. Koupit ji v mp3 lze za 150,- na Fairpricemusic.com.
Už jsem tu zmiňoval Ehrena Starkse, pianistu, který sice vyrůstal na Radiohead, ale z jeho kláves naopak vyrůstá jednoduchý klavírní jazz - právě ale na houpavě unášejících melodických linkách, které Radiohead silně připomínají. Dojemnější deska "The Depth of a Year" doprovázená shodou okolností rovněž na cello mne chytila v létě a pořád jsem blízko infarktu, když některé kousky z ní poslouchám. Teď však jako Pavlovův pes upouštím slinu, slyším-li ryze klavírní desku "Lines Build Walls" - připomíná mi dávné večery na trávené s Bradem Mehldauem a jeho geniální deskou "Elegiac Cycle". Obě desky dostanete na Google Play po 90 kč nebo o něco dráže na iTunes. Mehldaua koupíte také na Play, zde. Zajímavostí nakonec je, že i Mehldau se ve svém jazzu inspiruje ryze elektronickými Radiohead - na jeho deskách najdete několik předělávek. Tahle věkem zapomenutá generační kapela tedy dokazuje určitou nadčasovost v jazzu jiných :)
I dál zůstávám u jazzu nejazzu. Veronika doporučila projekt Floex klarynetisty Tomáše Dvořáka. Deska Zorya vyrůstá na elektronicky laděném jazzu, až si směrem k poslední stopě vytváří vlastní "elektronický podpis", aby zase skončila jednoduchým klavírem na dobrou noc. A myslím, že je stále co objevovat.
Mimo kategorii jazz jde jednoznačně Baromantika Lenky Dusilové. Nikdy jsem netušil, že tohle jméno bude v mé hudební knihovně, ale tahle deska je dotažená každičkým tónem do konce, moderní svými smyčkami i konzervativní kvalitou hudebního doprovodu, dobře otextovaná, což umožní i odpustit zpěvačce její mizernou výslovnost v angličtině. Nenechte se zmást - hlas uzavřený do smyček nejprve připomíná Imogen Heap, ale Baromantika má nakonec podstatně větší hloubku.
A velmi daleko od jazzu mají Depeche Mode, které mi doporučil Martin. Tahle kapela, o které jsem si myslel, že byla popovým idolem 80. let, adoptovala zvuk Bowieho Seven Years in Tibet a posléze Nine Inch Nails Year Zero a rozhodla se zbořit hranice svého žánru. Vykrádání říkáte? Já říkám nářez... Desku "Playing the Angel" můžete koupit leckde.
A abychom pelmel udělali opravdovým pelmelem, ujíždím také na klasické hudbě. Max Bruch koncert pro housle a orchestr číslo 5 asi budete jen těžko hledat on-line. Nejlepší je stáhnout si ho do mp3 přímo z cd. Tahle hudba je ryzí klasika, ale poráží na hlavu modernu. Výše zmínění Radiohead by mohli závidět. A nebo se inspirovat. Housle dělají psí kusy, štkají, melodickou linku chvíli udržují, chvíli tříští, aby se za pompézního zvuku orchestru přehouply do dalšího sóla. Chodit s tímhle ve sluchátkách po Praze, máte pocit, že všechny kudrlinky, sochy a každý kámen prastarých ulic se vám smějí.
Žádné komentáře:
Okomentovat